Pocit osamělosti

Chodíte spolu jen půl roku. A vy do něj se zakládáním rodiny? Už to, že máte roční dítě s jiným je dost problém, sakra, ženské, to musíte střídat chlapy jako na běžícím pásu? A jestli vás nechal otec toho děcka, je to to samé...žádná zodpovědnost a hrr do postele. Já bych od vás utekla, skutečně ho tlačíte tam, kam byste normálně měli dojít cojávím třeba za dva roky.

7 měsíců je krátká doba. Netlačte na pilu, jinak ze vztahu vycouvá. Není připravený vést rodinný život ještě a postavit si Vás a Vaše děcko na první místo. Pokud má nějaký psychický blok, měl by se obrátit na odborníka - psychologa. Vy se holt musíte obrnit trpělivostí, tolerancí a hlavně se soustředit na výchovu svého dítěte. Pokud se cítíte sama, měla byste o tomto komunikovat se svým partnerem, aby věděl co cítíte atd..Pokud Vás má rád, zamyslí se nad tím a třeba své priority přehodnotí.

Je dost starej a zvykl si mít svůj svět. Navíc je trochu samotář a to jen tak nepředěláš. Jak to měl on doma, jací jsou rodiče? Vztah mezi nimi. Taky otec zalezlej a sám pro sebe? Já bych mu čas neorganizovala. Tu svobodu mu nechala a měla svoje zájmy, neupínala se tolik na něj. Říkat mu, že budete jen tehdy štastná, když on bude s Vámi, to ho může spíš odrazovat. On možná o nějaké odstranění bloku nestojí. Třeba jen potřebuje víc času.

Píšete: Ozve se dvakrát za den. Tak to je hodně, si myslím.

Domnívám se, že se do vztahu moc hrnete. To založení rodiny mně taky dostalo. Váš partner si musí zvyknout na Vás i Vaše dítě a to je pro uzavřeného člověka už samo o sobě dost. Najděte si nějaký koníček, zabavte se se svým dítětem a nečekejte, že budete mít muže pořád za zadkem. Mohl by také dostat strach a zmizet, neznáte se tak dlouho.

Začněte především přemýšlet o sobě a ne hledat vinu na něm, že je opatrný např.