Proč nevychází seznamování

Tak asi by to chtělo psychologa, který by tě nastartoval správným směrem.

Zdravím. Na mne z příspěvku působíte, že ani o žádný vztah nestojíte. Jen jste si potřeboval postěžovat na ženské. Možná si vybíráte špatný typy žen. S kterými neumíte komunikovat a proto Vám seznámení nevychází. Určitě nevěřím tomu, že by o spolehlivého, pracovitého, upřimného chlapa abstinenta ve Vašich letech, nestála žádná ženská. Zamyslete se nad svým chováním, vystupováním..Kolik projevujete snahy skutečně tu dotyčnou zaujmout a jak moc velký zájem o tu dotyčnou dokážete dávat najevo. Při seznámení je důležitá komunikace. Nemluvit jen o sobě atd. Zkuste se zamyslet kde děláte chybu Vy sám. Pak to možná půjde snáz. Vy sám sebe možná vnímáte jako fajn chlapa, ale působit na ženy můžete úplně jinak.

Buďte rád, že jste sám a máte svobodu. Mě je 41 let a nikdy jsem žádnou ženu neměl, ze stejného důvodu jako vy. Jsem hodný, věrný, pracovitý, nekuřák, zajištěný, bez závazků, citově založený, velmi introvertní.Několikrát jsem se pokoušel seznámit se přes internet, došlo i na několik schůzek, ale vždy na mě někdo něco měl. Buď jsem byl moc hodný, moc slušný, moc hubený, málo jsem mluvil, moc smutný, atd. až mi došlo, že nemá smysl se celý život trápit tím, že nikomu nevyhovuji, protože jsem takový, jaký jsem. Povaha se změnit nedá. Nemá cenu hledat někoho za každou cenu a podbízet se někomu, když zájem z druhé strany není. Život se dá určitě strávit něčím jiným než hledáním nějaké pomyslné bytosti. Žádná ženská za to opravdu nestojí a z vlastní zkušenosti vím, že seznamky navštěvují ženy psychicky narušené, případně vychytralé, neupřímné, samoživitelky, co ve 20ti roztáhly nohy prvnímu chlápkovi, který je poblouznil, oplodnil a utekl. Ženy vlastně nemohou za to, jaké jsou, zkazila je doba, defektní výchova, absence základních lidských hodnot, sobeckost a kariérismus. Je tolik jiných živých tvorů, kteří Vás budou potřebovat a Vaši lásku a péči Vám vrátí vděčněji než lecjaká ženská. Hlavní je zůstat sám sebou. Važte si toho, jaký jste a kdo jste.

Mluvíte jen o sobě. Jen vaše pocity, co chcete a co nemůžete. První, co je třeba pro fungující vztah je touha udělat pro toho druhého prakticky cokoli, změnit se, svůj exteriér, přemoci se a dělat to, co toho druhého těší. Dokud budete zahleděný jen do sebe, nenajdete nikoho. Je to kruté, ale je to tak. Láska je dávání, ne braní.

Zdravím, tak ono si člověk musí říct a uvědomit si, že není jediný, komu seznamování nevyšlo a nevychází. Taky těch holek co je na seznamkách, jsou mraky..jenže o ně taky nikdo nestojí..co mají říkat ony? A přitom tam už jsou roky a ne a ne kdo by je chtěl. A asi jste pár schůzek, kde jste odmítl několik žen měl taky že?

Ono to vůbec není jednoduché a s přibývajícím věkem s nalezením té "pravé" osoby, to bude čím dál tím obtížnější. Navíc každý chce, aby byl podobný jemu (podobné záliby, chemie, sympatie..) a je to i logické.

Jinak taky zatím moc štěstí na ženy nemám...mám pár požadavků a přes ty zatím nejdu..to budu taky zatím raděj sám, jako vy. Až budu chtít ženu jen proto, abych někoho doma vůbec měl, tak možná, až budu mít nějak 60-70 let)

Na dotaz se pokusím odpovědět trochu z jiného pohledu. První schůzka je rozhodující a z mého pohledu nejdůležitější. Rozhodujete se, jestli se budete chtít znovu setkat. Rozhodují oboustranné sympatie a mnoho dalších věcí. Pokud je protějšek nepřitažlivý je většinou zbytečné si dělat naděje, že se to změní. Často nás takový člověk může zaujmout něčím jiným, ale pak se z toho většinou stává kamarádství s otazníkem, jak dál. Vedle sympatií jde i o to mít si co říct. Poprvé se setkáte a je vám spolu dobře. Povídáte si, poznáváte se. Seznámení často končí po několika schůzkách, protože podvědomě vycítíte, že je to takové vlažné. Přitom stačí maličkosti, říct partnerovi-partnerce, že to bylo fajn, díky za milé setkání a kdy se uvidíme. Milé slůvko potěší každého, ale na druhou stranu to dnes málokdo umí. Možná jde i o to, aby se partneři vzájemně doplňovali. Nemusí to být o tom, že pokud naplánuji výlet, to samé udělá ten druhý. Ale třeba mě nabídne kino nebo jít si zahrát bowling. Nebo zajet za babičkou, posedět na zahradě... Možností je hodně, jen chtít. Přirovnám to k tenisu. Budete podávat míčky a hráč na druhé straně bude jen stát. Míčky proletí kolem něj a ani je nepostřehne. Nebude mít zájem zkusit chytit přihrávku, bude mu to jedno. Co uděláte? Další míček nepodáte, protože by to bylo zbytečné. A stejné je to ve vztazích, pokud má zájem jen jeden z partnerů, nemá smysl se s takovým člověkem dál seznamovat. Další postřeh mám k internetovým seznamkám. Při pročítání inzerátů má většina lidí požadavky jak má partner-ka vypadat, jaký by měl a neměl být. Někdy je latka nastavena hodně vysoko s nereálnými požadavky. Málokdo se nad tím zamyslí, přitom stačí jen málo a změnit celkový pohled na seznamování - co mohu udělat pro partnera, aby byl se mnou rád? Mohu to být i maličkosti, které toho druhého potěší. Ale často je to obráceně, někdo si dá inzerát s požadavky a pokud je nesplňuješ, smůla. Pak se nelze divit, že takový profil "visí" na seznamkách hodně dlouhou dobu. Pokusím se zamyslet ještě nad jednou věcí. Pokud hledáte radu, jestli to má smysl, zkuste se po nějaké době s partnerkou projít a podat jí ruku. A u další schůzky jí třeba obejměte. Uvidíte, jak na to zareaguje. Jako muž udělejte první krok a uvidíte - pokud při nějakém dalším setkání sama vezme za ruku nebo obejme, tak je to na dobré cestě, má Vás také ráda. Pokud ne, opět jsme u toho tenisu, kdy jen podáváte míčky, které mizí někde v dáli. Ještě doplním, nejsem žádný kouč mezilidských vztahů a ani pisálek rubriky pro ženy. Teď mě to jen tak napadlo a píšu svůj pohled na seznamování.