Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
jsem strašně zmaten. Když žil děda, tak to se všichni scházeli, jezdli za sebou. Děda nežije a i když jsou rodiny blízko sebe, nezajdou se za celý rok za babičkou podívat. Jistě mají svoje starosti i život, ale aby pak vnuk potkal babičku u pekárny, kteoru má blízko svého bytu a tam ji vyprávěl, jak do té pekárny chodí často, to už i babičku musí zamrzet, že se nezastaví. To samé ty jejich rodiny. Z babičky dělají hroznou ostudu. Ano, už tolik nevidí, ale oni se jí budou smát, že má každou ponožku jinou (jiný odstín).
Jako kdyby jim babička něco udělala v minulosti. Teta už je v důchodu je celý dny doma a přitom za babičkou nezajde. Neříkám, aby tu byli pořád, ale občas by to neuškodilo. Nebýt mě a mojí mámy, babička by už děsně strádala a byla by mentalitou jinde.
Jestli si něco udělali, tak to teď těžko už vyřeší. Přitom je babička docela finančně podporuje.
Co za tím může být? Něco, do čeho nevidim. Jenže u nejmladšího bratrance pěstujou to, aby k babičce měl odstup. Nedávno se tak trochu prokecl.
Když člověk zestárne, tak někdy to bývá tak, že je pro ostatní členy rodiny už nežádaný. Je na obtíž, necítí k němu žádnou úctu ani za jeho minulost. To bývá moc smutné a vaši ostatní rodinu prostě babička už nezajíná a to i přesto, že je finančně podporuje, jak uvádíte. Je ale zajímavé, že finance od ní nejsou odmítnuty. Babička je aspoń vám určitě hodně vděčná, že jí nenecháváte o samotě. Protože stáří a samota to už není žádný med.
Možná bylo s dědou vždy o čem mluvit a děta to tzv. držel po všech stránkách. Podobně, jako když má nějaký člověk tzv. přirozenou autoritu. Takové to dobré pozitivum, které s člověka vyzařuje, když se s ním jedná.
Třeba je babička jednodužší a není se s ní o čem bavit nebo se baví pořád dokolečka o tom samém a už se s ní nedá bavit o současných věcech, které ostatní členové prožívají.
Pak není důvod navštěvovat a z povinosti je to ještě horší odpor.
Starý člověk ztrácí bohužel na kvalitě zejména psychické, už se s ním hůř mluví, někteří ustrnuli v jiném století. Ne každý je tak empatický, aby se přemohl a pár chvil si povídal třeba o vzpomínkách seniora, i když ho to nebaví. Jak píšete, nedostatkům se smějí. A tak se stane, že přestanou takového člověka navštěvovat, a neuvědomují si, že ten to o to víc potřebuje.
Děkuji všem. Jsou to velmi věcné a z jistého úhlu pohledu pravdivé argumenty. Babička se může tak jevit, že je nezajímavá, ale to jen proto, že nejsou zvyklí mluvit o hlubších tématech. Naopak si babička z dlouhodobé paměti pamatuje hodně a dá se s ní mluvit o čemkoliv. Naopak bych řekl, že díky mně opravdu psychicky na tom není tak špatně. Leč, jak bylo řečeno, rodina už ji vidí, jako nezajímavou a je pravda, že spíš to vždy táhl děda tu komunikaci. Takže po jeho smrti nezměnili svoje přesvědčení, že jim nemá co nabídnout.
Ale to neznamená, aby se o ní snachy vyjadřovaly dost nelibě.
A třeba je to takhle. Babička by určitě ráda přivítala návštěvu, zvláště po smrti dědečka, ale rodina byla zvyklá si povídat s dědečkem, víte babička i maminka nebo teta, když má přijít návštěva, třeba i jen z rodiny, tak každá chce mít vše hezky připraveno, navařeno, naklizeno. Ani po jídle nemá žena tolik času na návštěvu, musí se umýt nádobí (každá nemá myčku), přijde na řadu káva, něco sladkého, já vím návštěva nabízí že pomůže, ale většinou slyší "vždyt jste se už dlouho neviděli, tak si popovídejte, já to zvládnu". A dědeček myslím přece jen tolik povinností neměl a mohl se návštěvě více věnovat, proto teď tolik chybí. Z vlastní zkušenosti vím, že když nám přijel na návštěvu můj tatínek (už bohužel nežije), kolikrát mi po obědě říkal už si holka konečně sedni a já, ale tati já musím ještě něco dodělat, takové jsme my ženské
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.