Nejste přihlášen/a.
Měl bych takový dotaz.No možná ne dotaz ale spíš by mě zajímal váš názor.Je mi 34 let a celý svůj život se setkávám s tím že o mě lidé tvrdí že jsem na první pohled arogantní.Zajímalo by mě co si pod tím mám představit.Co jsem se tak ptal známých nebo přátel tak ti prý měli ze začátku když mě viděli stejný názor,ale nikdo nedokázal definovat proč tomu tak bylo.Problém v komunikaci není jelikož co jsem tak pátral tak takový dojem dělám i na lidi se kterými jsem nikdy ani nemluvil.Snažím se být slušný,poctivě zdravím,chodím slušně oblečený.
Zřejmě děláte dojem, že jste nepřístupný. Pokud se na každého budete nasmívat určitě si nikdo nebude myslet, že jste arogantní. Pokud se mračíte, máte nepřístupný odměřený pohled pak nikdo nepochybuje.
Prý ve státech, kde více svítí slunce se lidé více usmívají... zkuste to změnit u sebe, uvidíte kladnou odezvu.
Asi to tou odměřeností bude.Je fakt že nemám potřebu se neustále na každého křenit,ale že bych zas koukal nějak naštvaně nebo se mračil se říci nedá.Píšete že slunce přináší úsměv.Někde na půdě by mělo být horské slunce z dob minulých.Leda zkusit se do něho každý den dívat.
To nenacvičíte Prostě takový jste.
Ti, kdo vás znají dobře, osobně, ti vědí. A co se týká ostatních - opravdu vám dělají starosti cizí názory?
To nemusi být pravda.
Ja kdyz jsem velmi unavený, tak vypadám hodně a bezdomovci se na mě lepí a somrují ode me peníze. Když ale pak poté mluvím (kdyz jsem velmi unavený), tak působím arogantně nebo naštvaně.
Většina Čechů působí na cizince a zvlášte Američany naštvaně.
Jiný má zas hlas, že na všechno kašle nebo hulí trávu, ikdyž ji nehulí.
Někdo může být chytrý, ale může mít hlas jak venkovská hloupá husička. Jako např. Margaret Thatcherová před tím, než zapracovala na svém hlasu to bya fakt hrůza.
Arogantní? A kdo chodí s "otevřeným srdcem..přístupným pohledem"? Takhle když jdu nákupákem, ulicí, atd atd..ve většině případech mi přijde, že všichni se tváří, jak jsou strašně moc důležití. Ale to je vpohodě..je to jen vjem. Přece nebudu chodit pořád s úsměvem, jako kdybych vylezl z blázince. Úsměv si nechávám, až cítím, že je se na koho nebo čemu se usmát.
Já se na povel taky neusmívám. Taky možná na první pohled vypadám zamračeně a nepřístupně, ale ve vnitř přitom cítím pravý opak a jsem naprosto vpohodě. Co si myslí ostatní, mi je tedy jedno. Ale je to i věkem..člověk když je starší, tak chápe tyhle věci, že se nemusíme pořád usmívat a tvářit se za každou cenu "napohodu". Tohle je spíš doména mladých lidí..a upřímně, ještě že už nějaké ty roky mám a nemusím tyhle kraviny řešit
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.