Pokazil jsem vztah, jak ji získat zpět?

Dobrý den, rozhodl jsem se poprosit o radu. V červenci se se mnou rozešla přítelkyně. Byli jsme spolu 11let, já ji miluji 12 let a rok mi tenkrát trvalo, než jsem ji získal. Rozchod jsem způsobil já, protože jsem rok a půl jen pracoval, když jsem přišel z práce, sedl jsem si k pc, dal si tři, čtyři sklenky skotské a šel spát. Prostě jsem na ni kašlal a byl v tu dobu nervózní také z rekonstrukce domu, která nešla, jak jsem si představoval. V hlavě jsem řešil i problémy s rodiči z minulosti, kdy se mi extrémně pletli do života a kazili nám tak i vztah a neměli přítelkyni rádi a snažili se mě dokonce ovlivňovat. Na přítelkyni jsem někdy býval i zlý a něco jí vyčítal, ale byl jsem naštvaný na svět a nějak na chvíli hledal smysl života a nevěděl jsem, že to mám před nosem. Nějak ve mně zakořenily i negativní věci, co o ní říkali rodiče. Byli jsme přes rok zasnoubení a já si ji pořád nevzal, ona chtěla. Chtěla miminko a já to odkládal a bál se toho a nechtěl o tom mluvit. Tohle všechno vyústilo k tomu, že si našla přítele už na konci našeho vztahu a je s ním. Ona má 27 let, on 41, je rozvedený a má syna. Já od léta přemýšlím, hrozně moc ji miluji a toužím po rodině jen s ní a uvědomuju si všechny chyby, chtěl bych žít jen pro ni a pro miminko. Ze začátku jsem ji prosil a snažil se všechno vysvětlovat, to byla samozřejmě chyba. Teď se snažím na sobě pracovat, starám se o sebe, pracuji na rekonstrukci domu, vybavuji pořád interiér, co nejlépe se oblékám a snažím se být prostě co nejlepší... Někdy to ale pořád špatně nesu a hrozně to bolí, ale komunikuje čím dál víc a odepisuje na všechno teď už téměř okamžitě. Ikdyž mi přijde, že zájem má, její komunikace je spíše neutrální. Jen někdy projevuje lítost nad tím, že jsem se k ní nechoval dřív, jako teď. Pořád to v ní je, ale myslí na mě. Když jsem jí před týdnem psal, jak se má, tak napsala, že si musí zvyknout na samotu, že jsme spolu byli dlouho a teď je to divné. Tak doufám, že je jí smutno. Když jsme si psali o nějakých seriálech, komunikace se zdála být dost příjemná, tak jsem zkusil napsat, že dívat se o samotě je nuda, že kdybych nebyl strašně unavený a ráno nevstával, hned bych se přijel dívat za ní. Na to odpověděla, že teď bych se díval, ale dřív bych si pustil něco jiného a nebyl s ní. Je jí dost věcí líto, třeba že křeslo, které teď mám, dříve chtěla a nekoupil jsem jí ho... Půjčujeme si společného psa, vždycky mě zavolá na kafe, nebo já ji a vykládáme. Před týdnem jsem při odchodu řekl, že pořád v nás nějak doufám, že je mi hrozně smutno a všechno je mi líto, jestli už se s tím mám nějak smířit a jestli to ona má všechno vyřešené. Neřekla nic, rozbrečela se, tak jsem ji objal a zeptal se, proč brečí, po chvíli řekla jen, že jsem hodný, když mi teče do bot a jestli nechci ještě zůstat. Tak jsme vykládali ještě dvě hodiny do noci. Ještě když jsem přijel, nabídla mi víno, přestože věděla, že řídím. Kamarád mi tvrdil, že to byla pozvánka na přespání... Podle mně mě pořád miluje, ale brání se tomu. Dřív jsme byli moc zamilovaní, když jsme spolu začali bydlet v malinkém bytě, neustále jsme tam do sebe skoro "naráželi" a zvykli si tak na sebe, že jsme byli k sobě hrozně připoutaní. To časem s příchodem starostí a domu polevilo a dopadlo to až tak, jak jsem to já pokazil... Teď mě to hrozně mrzí a moc mi chybí, chtěl bych své děti jedině s ní a do konce života už jen dávat a starat se o ni. Chtěl bych udělat maximum, abych ji získal zpět a nezáleží, jak dlouho to bude trvat. Prosím o radu. Co můžu udělat a co bych měl dělat, abych něco více nepokazil, abych na něco moc netlačil...
Předem díky za radu nebo názor,
Lukáš, 29let