Dobrý den, žádám o radu ohledně napětí ve společnosti. Nemohu si pomoct, ale pokud sedím například ve škole ve třídě, neustále vnímám to, že na mě může někdo koukat a já se tak nedokážu absolutně uvolnit. Jsem pořád celý napjatý, myslím si, že na mě spolužáci koukají a dělaj si o mně názor. Nedokážu se déle dívat učitelce či učitelovi do očí. Mám pocit, že se díky tomu napětí strašně ksichtím. Takové napětí mám třeba i v autobuse. Bohužel mě to trápí již delší dobu a teď už mě z toho vždy začne děsně bolet hlava, že přijdu ze školy a jenom spím nebo ležím. Jsem unavený a mám úzkostlivé stavy. Nemyslim, že bych měl sociální fobii, rád chodím a někdy dokonce i vyhledávám společnost. Problém ale vždy nastane, když musím někde sedět či stát a na něco čekat a nemám si s kým povídat. V tu chvíli nevím co mám dělat, a tak to vždy vyresim, že čumím do mobilu, protože mi je nepříjemné koukat do blba. Nevíte prosím, jak se zbavit tohoto napětí?
Zdravím. Toho napětí se zbavíte tehdy, když si uvědomíte, že nikdo nekouká na vás a nikdo si nedělá na vás žádný názor. Protože všichni okolo mají dost starostí sami se sebou. Každý řeší sám sebe. Všichni mají úplně stejné pocity jako vy. Ida
To, co popisujete v posledních 3 větách, mám taky. Nevydržím dlouho stát. Čekání na autobus nebo na metro je pro mě utrpení. Takže v metru chodím z jednoho konce na druhý, dokud nepřijede. Mám potřebu chodit. Nerada stojím na místě. Napadlo mě, že to není úplně v normální, protože ostatní to nedělají. Myslím to chození v metru. Třeba to mám po prášcích.
Tyto pocity nejsou nic neobvyklého, většinou se objeví v pubertě. Jde o vnitřní nejistotu, slabší sebevědomí (možná hormony). Zvlášt citliví jedinci to vnímají intenzivněji. Tyto problémy většinou samy odezní. Ovšem u vás si nejsem jistá - to stálé napětí (úzkostné stavy) i mimo stresové situace, bolesti hlavy... Takže máte dvě možnosti. Buď vyhledat odbornou pomoc, nebo se s tím poprat sám (a to bude na dlouho). M.
Je to určitá forma schizofrenie ale není důvod hnát to až k lékům. Všichni nejsme dobří. Jistá dávka opatrnosti je zdravá a pomáhá člověku přežít. Takový pocit se může rozvinout po nějakém negativním vztahu nebo po požití drogy. Co s tím? Nic. V nepřeberném množství lidí najdete skvělé a cizí lidi. Tak jak se změnit? A lze to vůbec? Možná pomůže trenér Miloš Ouhrabka na YouTube. Zkuste mluvit víc nahlas a ne pod vousy, ale srozumitelně. To je první krok. Najít svůj směr.
Popsala jsi hezky depresi včetně té únavy a pokud ti to udělá radost, tak s tím čekáním jsem na tom stejně. Já hrozně nerad čekám a jsem tedy přesný a jak mě někdo nechá čekat, tak dostane.
Takhle se projevuje i strach z odsouzení od druhých. Někdy se přidají i pocity viny. Nejsem dost dobrý. Člověk, aby pochopil, co někdo odsoudí, tak se ponoří do hledání vlastní neschopnosti a ošklivosti. Odsoudí se sám. Změnit se to dá tím, že své zlé myšlenky říkáte jednu po druhé své kamarádce ze snu, co si na několik dní vytvoříte. Říct takové myšlenky pro někoho (v 2.osobě), Vám pomůže je vidět přehledněji a vnímat, jak zraňují. Pak všechny myšlenky vyměňte za hezké. "Baví mne být v klidu, ten strom má krásné větve.. ". Používat pro sebe takové myšlenky, co vyslovené nahlas nikomu neublíží, ty pak neublíží ani Vám. I kdyby Vás někdo odsoudil, je to jen vada jeho charakteru. Tím se nenechte rušit. Vy si užívejte, že jste jinde. Odsouzení Vás nemá drtit. Navíc jde jen o Váš strach z odsouzení, nejde o odsouzení skutečné. Takže neubližovat si a pečovat o klidné myšlenky, je jich pak méně a nebolí. Nacházet krásu všude. Vyhodit negativní myšlenky mi šlo už za 2 dny. Nové myšlení se pak hlídá necelé 2 měsíce, aby se nevracely původní myšlenky a pak už si člověk zvykne být jinde. Ale to záleží na síle Vaší touhy, žít bez bolestivých myšlenek.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.