Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
neměl jsem ideální dětství a dospívání a utrpěl jsem dvacet let života v depresi a úzkosti a totálního nezvládání života. Psychoterapie a další podpůrné procesy mi dávají jasně najevo, že můj stav je bohužel kvůli nezodpovědnosti rodičů, které ovšem okolí, lidi ktřeří nás znají, milují. Nevím, co dělat, když jedna paní začne vyprávět, jak je moje maminka hodná, že se o mně starala, ale já prostě vím, že to tak nebylo, často jsem přes pracovní týden byl doma sám dlouho do noci a další jiné události, které by se mladému člověku vůbec neměly dít. To samé u otce. Problémy s alkoholem, penězi...
Když se mě někdo zeptá, proč jsem měl takový život, snažím se zobecnit a odvrátit špinění rodičů. Ano udělali spoustu chyb, ale za to je nechci ještě špinit. I když o sobě někdy ještě pochybuji, zdá mám právo být štastný, jestli nejsem moc povrchní, což mě naučili právě rodiče, určitě se za ty roky můj zdravotní stav zlepšil. Rodiče nyní nic nechápou a nemá cenu jim otevírat staré rány, které si ani nepamatují.
Ale terapie mě naučila upředstňovat své zájmy a svou hrdost. Znamená to tedy, když se někdo zeptá na rodiče, říct jim pravdu, i když by byla pro ty lidi doslova šokující?
Zdravím. Pokud téma rodiče je pro Vás bolestné, bylo by nejlepší pro Vás o tomto nemluvit, nerozebírat to s nikým, s kým to rozebírat nechcete. Vy jste si to prožil a druzí Vám věřit nemusí a mohou to vyhodnotit jako že rodiče pomlouváte a zveličujete skutečnosti. Ten, kdo Vaše rodiče zná, si úsudek dovede udělat sám a nemá smysl někomu podsouvat "své šokující pravdy". Mějte svoji hrdost a nesnižujte se k pomlouvání a shazování rodičů u druhých. Vám to v ničem nepomůže a těm druhým též ne.
Nezlobte se, ale na mne Vaše vyprávění působí dojmem, že chcete pravý opak toho, co píšete> pošpinit své rodiče a od nás čekáte, že Vás v tom podpoříme.
Nevěřím, že Vás rodiče naučili povrchnosti.
Nemíním Vaše rodiče odsuzovat, když uvádíte jen "to, co se Vám hodí". Zajímal by mne i jejich pohled. A zmíníte-li, že Vás nechávali po večerech samotného, měl byste uvést i důvod. Řada lidí např. pracuje na směny...
@eblo - Nechci shazovat otce a matku ale
Tak to nedělejte a chovejte se jako dospělý - ne jako ublížené dítě.
Pokud Vás rodiče učili, že nemáte lhát, tak říkejte pravdu. Každý si to přebere, jak chce. Když budete lhát, tak oni budou na to reagovat, ptát se dál a příště znovu.
Děkuji za odpovědi.
Ono jde spíš o to, že když chodím na terapie a léčím se a pracuju na sobě a někdy to samozřejmě vyvolává pocit, že nedělám nic, protože za mnou není nic vidět, tak je na mne obrovský tlak říct co a jak dělám, jenže obávám se, že když řeknu, že se léčím, tak budou následovat otázky, proč a jak a kdy až dojdeme k rodičům... Bohužel, potvrdilo se mi, že jsem potřeboval zázemí a bezpečný domov leč mi nebylo nic takového dopřáno. Navíc jsem citlivější povahy, takže vše to vzalo za své. Ušel jsem od těch problémů, kdy jsem měl hluboké deprese docela dost daleko. Jenže ta léta mi nikdo nevrátí a když se s někým seznámím, tak se logicky ptá, co jsem kdy dělal apod. Vím, že někoho to dokáže i odradit mluvit o svých problémech. Proto se snažím odpovídat stručně a jasně bez románu.
Zkrátka situace byla taková, že jsem si musel uvědomit, že jsem také člověk a že mám své sny, cíle a pocity. Byl jsem extrémní případ deprivace. Ale už je to za mnou, jen samozřejmě žehlím následky. Proto bych nechtěl zbytečně někoho pomlouvat, ale zároveň se také nevyhýbat otázkám...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.