Nejste přihlášen/a.
V prvé řadě navaž spojení s přírodou. Chodím do lesa téměř každý den, vyčistím si hlavu, nadýchám se kyslíku. Příjemné je pozorovat srnky, veverky, zajíce. Najdi si nějakého koníčka, zálibu. Já např. pěstuji květiny, hlavně orchideje. Když rozkvetou, jsem v sedmém nebi. Výborná je i jóga. Stačí pár cviků každý den. Hlavně se nauč odpočívat. Na to často zapomínáme. Nemusí být vytřená podlaha každý den (snižuje nám to i imunitu), nemusí být teplé večeře. Co nejvíce s rodinou i známými komunikuj slovně (ne mobily nebo NB). Neber život tak vážně. Sleduj komedie, nauč se co nejvíce smát. Je jen na Tobě, jaký život budeš žít a jak si ho budeš užívat. Nový pozdrav: "Směj se krásně!"
Zkuste jógu, meditace, midfulness, mít koníčky, pracovat na sobě. Život s Lexaurinem nebo Neurolem je na první pohled lehčí a lepší, ale máte to všechno naservírované bez práce, něco jako alkoholik, nebo závislý na pervitinu nebo kokainu. Jinak na takové léky vzniká nejen závislost psychická, kterou máte vy, ale i fyzická. A ta většinou nejde zvládnout doma, musíte do léčebny, aby si pak s vašimi abstáky poradili. Jinak čím déle berete Lexaurin nebo Neurol, tak zvyšujete svoji toleranci pro danou látku, tj. když vám dříve stačila pro navození vámi požadovaných pocitů jedna tableta síly 0,25, tak vám v budoucnost nemusí stačit ani 5 tablet síly 1, třeba... A to pak lítáte v dost slušném průseru.
Jinak pár odkazů, jak na sobě pracovat i bez Neurolu nebo Lexaurinu:
V průběhu svého dlouhého života jsem narazila na některé lélky, které jmenujete. Byla jsem po nich utlumená a místo mozku jsem měla vatu v lebce. Začátkem roku mi úplně odešly ledviny a když mi řekli, že na dialýzu budu choddit do smrti a ještě se k tomu přidalo několik nehezkých problémů, složila se mi psychika. Lékař na oddělení následné péče mi napsal Citalec. Už ho beru téměř půl roku a začalo se mi líbit na světě. Jenže, Julinko, já jsem stará, málo pohyblivá babka, pro kterou je byt, sanitka a špitál, domovem. Ale vy máte zdravé nohy a otevřený celý svět. Chápu, že psychika je nejpevnější klec na světě, ale vám nezbývá nic jiného, než začít žít, nechcete-li po zbytek života živořit na antidepresivech. Musíte najít cestu, jak z toho ven. Jako my všichni, kdo na výběr příliš nemáme. Julinko, hodně sil, hodně štěstí a laskavý osud vám přeje babka z Ostravy.
Hezkou neděli, laskavá babičko z Ostravy! Po delší době jsem se podívala na svůj příspěvek a našla i nově Vaši odpověď. Chytla mě za srdce, protože jste se možná dost přesně trefila do jádra pudla. Takové to "tuším to sama, ale bojím se vyslovit". Nežiji život jaký chci, o všem možnostech vím, vím, že mi život utíká a nikam se neposouvám. Bojím se, že na vše příjdu, až budu tak moudrá, jako jste Vy a už nebudu moci vrátit čas. Až budu vědět, že štěstí bylo, že jsem byla zdravá a mohla cokoli. Držím Vám pěsti a na oplátku za Vaši citlivou a laskavou odpověď Vám velmi upřímně děkuji a držím pevně obě své pěsti, at Váš život ještě přinese mnohé radosti, jste pravděpodobně velmi silná a pozitivní žena, bojovnice. A to já nejsu. Děkuju a pozdravuji do mé milé Ostravy! J.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.