Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, každý den se neustále nervuji. Začíná to hned ráno, když čekám na autobus. Vím, že se mi nic nemůže stát, nikdo mě nemůže zesměšnit, zranit atd., prostě, že to bude v pohodě. Ale i přesto se někdy i klepu před nástupem. Po příjezdu do města, ve kterém chodím do školy, se mě nervozita zmocní ještě více a stupňuje se - čím blíže ke škole, tím větší. Ve škole je to taky v pohodě, nikdo na mě není zlý, neposmívá se mi apod. Snažím se ale pořád být ve společnosti naprosto připravený a dokonalý, takže mi někdy dělá problém i konverzace se spolužáky. Neustále si musím upravovat vlasy, chodit se dívat do zrcadla na záchod, jak vypadám. Mám pocit, že když budu jen trochu rozcuchaný, neupravený, hned si toho všichni všimnou. Uvědomuji si, že to zřejmě asi nebude tak, ale nemohu si pomoci, jinak se cítím úplně nesebevědomě. Když jdu do nějakého obchodu, taky jsem nervozní, nedokážu si v klidu nic koupit - nejhorší pro mě je, když jsem v obchodě sám a prodavačka na mě kouká - pocit, který v tu chvíli mám je pro mě děsně nepříjemný, nevím, jak se mám tvářit - v tu chvíli začnu být vůči prodavačce trochu naštvaný a v duchu si říkám - PROČ NA MĚ ČUMÍŠ! Když jdu do knihovny, opět jsem nervozní, ač vím, že pouze vrátím knihu, případně si půjčím jinou. Poradíte mi, jak se tohoto pocitu zbavit - pocitu, že se ze mě všichni po..., ač vím, že na mě pravděpodobně všichni až tak zvědaví nejsou? Já si nemohu pomoci. Už několikrát jsem se o to snažil, ale nejde to. A kolikrát přijdu domů a dojde mi, že jsem se celý den nervoval úplně zbytečně.
Doporučuju knihu Nedostatečný poci/.... Zjistíš, co se to s tebou děje a co s tím dál. Super příručka.
Dobrý den. A proč se snažíte být dokonalý? Ostatní také nejsou a věřte, že mají jiné starosti, než řešit právě Vás. Možná ten psycholog by nebyl od věci. Nějaké terapie by Vám třeba pomohly zvednout tošku sebevědomí, ale zapracovat na sobě musíte sám. Mějte se rád takový jaký jste, nepřetvařujte se a nechtějte být k vůli druhým dokonalý.
Asi jsi přejnaně sebekritický a máš na sebe vysoké nároky. Někde to muselo vzniknout a té přičiny se musíš zbavit. Toho pocitu, že jsi zranitelný nebo určený k posměchu, neúspěchu, útoku. Mám to i já, je mi 30 let a stále s tím bojuju, ale přičina byla v dětství, to vím. Co s tím však nevím ani dnes. Někdy je to hrozný. Člověk musí příjmout sám sebe se svými chybami i nedokonalostmi. Zkusit vyvážit misky vah tím, že si začnu sám sebe za něco třeba vážit. Ale to příjde časem, teď jako mladej moc možností ještě nemáš. Ale věř mi, světu jsi ukradený.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.