Jak odblokovat psychický blok?

Dobrý den. Můj dlouholetým problémem je tzv. prychický blok. Vím, že ho mám, přišla jsem na to už asi před měsícem, snažila jsem se nějak své pocity potlačovat, nebo aspoň přijít na to, v jakých situacích je pocituju a přišla jsem na to. Jediným problémem je akorát to, jak se toho bloku zbavit.

Když mi bylo deset nastoupila jsem do kroužku kde byli starší děti (cca 13-14 let). Zezáčatku jsem to nějak neřešila, ale pak jsem se s nima snažila nějak bavit, nebo pozdravit je, ale ignorovali mě. Cokoliv jsem řekla, bylo to zbytečný. Aspoň jsem se tak cítila. Nebavili se se mnou, přišla jsem si tam jako břemeno o které nemá nikdo zájem a později jsem je už i přestala zdravit. Byla jsem tam dva roky. Od mých deseti do svých dvanácti. Vesměs takový přechod do puberty dá se říct. Neuvědomovala jsem si, jak si těmi dvěma roky pěkně zavařím Můj problém jsem začala vnímat asi když jsem byla v té sedmé třídě. Kdykoliv, když došlo na nechtěnou nebo náhnou konverzaci či střed s lidmi, začal se mi v krku tvořit knedlík a nebyla jsem schopna mluvit. Později jsem toho vždycky litovala a několikrát jsem kvůli tomu i brečela. Před velkou skupinkou lidí nedokážu mluvit, vůbec je to pro mě tak strašně ponížující a těžký a nechápu jak se toho zbavit. Uklidňovat se mě nejde. Prostě jsem marná. Vždy na sebe kladu velké nároky a to hlavně ve společnosti, snažím se být zajímavá, vtipný apod. a když se mi nic z toho nedaří mám depky jak prase a moje sebevědomí je na tom čím dál hůř. Dost jsem také zleňivěla, přestala chodit ven a poslední dobou mám depresivní myšlenky. Divné na tom však je, že někdy se obrátím vzhůru nohama. Mám dobrou náladu, umím být sama sebou, dokážu být vtipná a komunikativní. Nejsem ve škole nezvozní, dokážu normálně odpovídat a najednou mám kolem sebe spousty lidí. A vždy si řeknu, že ano! Takhle to bude i zítra a vždy mi příjde, že je to staršně lehký. Bohužel, zítra je to zase tak jak to je vždycky. Je toho ještě spousta co říct, ale nechci aby z této otázky vznikl bůhvíjaký román. Prostě vás prosím o radu. Měla bych si zajít k psychologovi, nebo se tento problém dá vyřešit i doma? Máte s tím nějaké zkušenosti?