Neštastně zamilovaná, pořád jen smůla

Zdravím. Dnes mám hrozně špatnou naládu, je mi až na brečení. Co vám pomáhá na neštastnou lásku nebo zamilování které není reálný nebo je tam vždy nějaká překážka?

Nejřív jsem byla moc uzavřená do sebe a hledala vztahy jen na internetu, byla jsem z toho pořád na nic, neni se čemu divit, když jsem psala skoro každýmu klukovi a pak jsem to následně oplakávala že on je z takový dálky a že je fajn ale nikdy nám to nevyjde.

Potom jsem zkusila i u nás chodit mezi lidi, což se mi osvědčilo, zjistila jsem, že tu máme hodně dobrých potenciálních přítelů. Jenomže musím si to přiznat, neumím to a ještě k tomu mám smůlu. Někdo se mi líbí, tak si dodávám odvahy, že příště ho oslovím ale příště už tam není klasika. Nebo se mi jednou stalo, že jsem neměla drobný a paní v obchodě neměla na vrácení. Za mnou ve frontě byl příjemný a milý kluk, který chtěl za mě zaplatit šlo asi o 10kč jenže já nakonec po kapsách ty drobný dala dohromady a tím ho předběhla. Doma jsem oplakávala, že proč mi to v tu dobu nešlo, mohla jsem ho nechat a jako dík ho pozvat někam nebo že i tak jsem mu mohla poděkovat za to že chtěl za mě zaplatit a i v tom případě ho pozvat.

Já se vážně snažím a jsem přesvědčená že jít ven na kafe, na procházku, do obchodou atd je lepší než sedět u pc a oplákavat fajn kluky vzdálené 300 km protože tam venku nebo cestou náhoně mohu někoho potkat ale pokaždé se v tom najde nějaká překážka a já už to zas pomalu nedávám.

Buď je ten kluk třeba zadanej a já nevěřím na to že i když je zadaný tak já se mu můžu líbit více až opustí svou přítelkyni a bude raději se mnou a stejně bych ani o nikoho takovýho neměla zájem nebo bydlí daleko, nebo je to jen taková náhodná láska že se mi někdo líbí koho mít nemůžu no nebo ty moje náhody že si řeknu příště a přště už není nebo mi to dojde až doma že tomu klukovi jsem mohla poděkovat a hned mu to vpálit.

Tak jsem závislá na nakupování. Protože vážně potkám pár kluků kteří se mi líbí ale nemají buď o mě totální zájem nebo někoho mají nebo nemám odvahu třeba řidič autobusu, potřebovala bych s ním cestovat vícekrát abych pak mohla nadhodit že zase někam jedu jen tak rychle a při vystupování ho pozvat a hotovo ale to je napoprvé nemožný mu tohle říct, jenže příště s ním už nejedu a už jsem ho nikdy neviděla. Tak nakupuji v obch. centru kde jsou stovky obchodů takže jednou je to jídlo, přístě oblečení kosmetika nebo drahý parfém, je to prosté mam blbej den protože jsem si vzpoměla na kluka ze včera a na to jak jsem nevyužila šance a chce se mi z toho až brečet a co mi zlepší náladu? nakupování tak jdu a utrácím za blbosti od ledna jsem tak začala rozhazovat že to není možný. Uvědomuji si svůj problém že nákup nic moc nevyřeší ale je to jediný co mi v tu chvíli hrozně moc pomůže a cítím se potom skvěle, ale mě to tak chybí, že když jsem doma najednou se nudím a byla bych venku celé dny a buď utrácela a utrácela nebo naopak bych někde stála-seděla a čekala na nějakýho kluka, kterýho se odvážím oslovit.

Jsem z toho fakt na nervy protože vím že takhle to dál nejde, oblečení, kosmetiku nemám kam dát, vážně mám přeplněnou skříň až jsem musela pár věcí vyhodit a kluka mi tohle fakt nepřivolá. Nechci svůj volný čas trávit tím že jen budu někde čekat a říkat si kterej o mě zakopne ale já už prostě nevím, možná je to chvilkový, těžko říct ale moje bláznivý nakupování trvá skoro půl roku