Už nevím jak dal

Dobrý den, nepropadejte panice a mějte se ráda sama (to je základ pozitivního myšlení). Jinak si myslím, že opakujete stále stejnou chybu - pracujete zase v ženském kolektivu. Věřím tomu, že kdyby jste si našla práci mezi muži, tak si Vás budou hýčkat a nebudete už potřebovat odborníka přes duši či hlavu. Uvažujte o změně zaměstnání a zkuste jít mezi muže. Zdravím!

Nepodceňujte se jenom kvůli tomu, že ve vašem blízkém okolí jsou baby-drbny a že si na vás někdy smlsnou. Už jenom kvůli těmto kolegyním mějte hlavu vzhůru. Nic zlého jste přece neudělala, jenom si vás někdo neoblíbil, může třeba i něco závidět, to vy ani třeba nevíte. Takovéto nepříjemné drbny musíte také něčím zpražit, odpálkujte je. Dobře je znáte, víte, kde jsou jejich slabiny. A nejste jejich majetek. Ale asi nejlepší by bylo změnit zaměstnání, třeba jít tam, kde není velký kolektiv, oddechnout si a nabrat síly. Např. jedna moje kamarádka má SŚ a i tak šla sedět na vrátnici, je tam sama a chválí si to. Počítač, internet, klídek i peníze. Proč by vás neměl bavit život kvůli tomu, že si někdo vedle vás hraje na něco, co není, že je to sprostý debil. To spíše on by se měl chytit za nos. Proč vy? Už jenom vaše příspěvky zde v poradně, které si občas přečtu, svědčí o tom, že jste slušný člověk a rozumný. Zkuste najít jinou cestu a na tamto zapomeňte.

Vedoucí klidně může mít někoho raději než Vás. To je úplně normální. A je úplně normální, že je spousta lidí lepší než vy. Každý nemůže být nejoblíbenější. Takže v práci pracujte, snažte se dělat minimum chyb a nevrtejte se ve své dušičce. A mnohdy je lepší i nějakou tu křivdu hodit za hlavu.

Všude je něco. Já když před víc jak 6 lety nastoupila k firmě kde byly samý ženský, tak jsem si úplně zoufala ... psala jsem to i sem. Do té doby jsem pracovala v malých kolektivech a hodně s chlapama. Práce mne bavila a měla i perspektivu postoupit dál. Takže jsem zatla zuby a řekla si, že to prostě musím dát. No a uběhlo pár let a jsem na vedoucí pozici.

Mám problém v tom si hned někoho pustit k tělu a začít se s lidmi jen tak bavit, ale vím, že to chce čas.

Být na vašem místě, tak bych si nechala napsat neschopenku, abyste se dala jakš takš do kupy a srovnala si myšlenky. Při tom bych koukala po jiných místech.

Jak už tu někdo psal, že jeho známá dělá na vrátnici, tak mám taky tuto zkušenost. Před cca 20 lety jsem se taky potřebovala dát psychicky do kupy, ale potřebovala jsem i vydělávat. No a zrovna tato práce mi hodně pomohla. Vykašlete se na okolí co si o vás kdo bude myslet. Je to váš život. I za cenu toho, že si třeba míň vyděláte si zkuste najít práci kde budete mít hlavně klid. V práci člověk stráví třetinu života, tak proč si jej kazit.

Držím vám pěsti.

Mmch. nejste dnes rozhozená kvůli holčičím hormonům? Všechno souvisí se vším. A nakonec... nechci vás poučovat, ale když máte svoje dny, tak se masážím vyhněte. Dělá to neplechu.

@nikc - Prendali mě na jiné oddělení.

Jestli se to v souladu se zákonem, pak na to má zaměstnavatel právo - ale vy můžete kdykoli dát výpověď, když vám změna nebude vyhovovat.

Když půjdu na skupinovou psychoterapii, tak tam je to zajímat nebude.
Mám dojem, že už jste zmiňovala, že ta psychoterapie, respektive terapeutka vám nesedí - není možnost najít si jinou skupinu?

Mám pocit, že můj život nemá smysl a že mě nikdo nemá rád. Že mě chce každý jen šikanovat.
Vaše psychiatrička o tom ví? A co na to říká, co radí?

Svět prostě není jen samý slunce a duha...

Dobrý den. Nikc, pokud se nacházíte v takovémto rozpoložení, měla byste to s psycholožkou (psychiatrem) probrat. V zaměstnání to na tom jiném oddělení zkuste, třeba tam bude lepší kolektiv. Případně se poohlédněte po jiném zaměstnání. Vy byste potřebovala najít partnera. Vím, že se Vám v tomto směru zatím moc nedaří, ale co zkusit třeba trošku slevit ze svých nároků v tomto směru? Třeba by se zadařilo. Myslím si, že by Vám to pomohlo ze všeho nejvíc. Mít vedle sebe někoho, s kým si budete rozumět, kdo Vás vyslechne, podpoří a hlavně, kdo Vás bude mít rád takovou, jaká jste. Na špatné lidi můžete narazit kdekoli, holt nejsme všichni stejní. Ale u Vás je ten problém, že jste hodně přecitlivělá a vše si berete moc osobně k srdci. Tady Vás nikdo šikanovat nechce, jste mezi námi vítána, snažíte se poradit i ostatním...Nevzdávejte to, zase bude líp!

Zdravím. Jak jsem měla možnost vás tady na poradně poznat, tak působíte vyloženě sympaticky. Vaše rady jsou přátelské, do nikoho neryjete, nikomu se nevysmíváte, s nikým se nehádáte. Možná váš problém bude v tom, že jste trochu víc vztahovačná a hledáte na sobě chyby. Ale to najdete vždycky. Všichni máme fůru chyb. Zaměřte se raději na ty své dobré vlastnosti a na ty, s kterými jste sama spokojená. Zkuste si je vypsat a uvidíte, že jich bude hodně. Až se objednáte k novému psychologovi, schválně mu to ukažte. Jak to posoudí. A vyzkoušejte radu Bena. Zkuste mužský pracovní kolektiv. Poraďte se i o tom s psychologem a uvidíte. Ida

Nick, to není pravda. Tady Vás máme rádi. Kdybyste byla nějaká divná, tak by to bylo za tu dobu, co sem přispíváte, poznat. Docela jsem se lekla, když jsem Váš dotaz četla a musela jsem 3x po sobě, abych uvěřila, že jste to opravdu napsala Vy. Já bych asi hledala práci někde jinde, v jiném podniku. Píšete, že Vás přeložili. Tak uvidíte, jak se to bude vyvíjet, ale možná by nebylo od věci, abyste začala hledat jinde.

Co se týče té psychoterapie, tak přece každý asi může říkat jen těch pár vět. Proč by zrovna Vám nedali prostor? Ale když Vám nevyhovuje tato skupina, tak by možná bylo lepší, abyste našla jinou. Nebo Vám chybí asi průbojnost a jste zamlklá a už předem se tváříte poraženě.

Strašně moc bych Vám přála, abyste se z toho co nejdříve dostala. Život je přece krásný, nenechte si ho ničit hloupými lidmi. Změňte zaměstnání.

Klepy a hledání chyb a nedostatků na druhých je běžné, to dělá snad každý. Posmívání bych myslel má nějakou příčinu kterou jste sama zadala (svým způsobem komunikace ke kolegyním - může to být řada věcí, ale opačné věci jsou přátelské chování, empatie/sounáležitost, pokora, slevit ze svých pravidel a přizpůsobit se). Pro spousta lidí je podle mě složité v práci začínat než si zvyknou a někdy si prostě nezvyknou. Nečekejte od lidí ohledy, pokud vás někdo pošpiní tak říct svůj pohled na věc. Navíc pokud by taková negativní akce měla za důsledek propuštění (asi ne moc pravděpodobné), tak to pro vás třeba bude plus protože budete mít šanci najít si jinou práci (jiný kolektiv). Ale jak jsem psal, asi je dobré nečekat od druhých ohledy a připomínat si zlaté pravidlo z Bible, volně řečeno: Jednejte s druhými tak jak si přejete aby oni jednali s vámi.

nikc, máte špatné období, taková situace není na pořád, neklesejte na mysli a věřte, že bude lépe. Pište své problémy sem, ono se vám uleví. Kolegyn si nevšímejte a hledte si své práce.

Napíši Vám do vnitří pošty.

nick, Změňte úhel pohledu:

"Když promluvím, tak to druhé nezajímá. Skáčou mi někteří do řeči a nenechají mě mluvit."

No jo no, lidi už jsou takoví, prostě někdy skáčí do řeči. Nesmíte to brát osobně. Dělám to občas (teda spíš dost často) taky. Vím, že se to nemá dělat, ale taky vím, že když to neřeknu, zapomenu, co chci říct nebo se zeptat. To skákání do řeči beru spíš jako součást diskuse, rozhodně tím nechci tím nikoho přerušit a už vůbec ne snad dávat najevo, že mě jejich názor nezajímá. Kdyby mě jejich názor nezajímal, tak s nima vůbec nediskutuju. Možná to mají vaši kolegové/kolegyně podobně. Prostě nechtějí zapomenout, co chtějí říct.

"Mám strach, že i na jiném oddělení se to bude opakovat. Že vedoucí mi budou dávat najevo, že má raději kolegyně než mě, a budou mě přehlížet. A říkat špatné věci o mě kolegyním. Zasednou si na mě.

Proč si myslíte, že o Vás špatně mluví? A co špatného by o Vás jako měly říkat? Spíš by Vám mělo vadit, kdyby o Vás nemluvily. Pokud o Vás mluví, tak je zajímáte.

Víte, co to je sebenaplňující se proroctví? To je situace, kdy to, čeho se bojíte, se stane, když proti tomu nic nepodniknete. Když si neřeknete, že se toho nebojíte nebo že Vám je to jedno. Když nezměníte svoje myšlení o ostatních a budete si o nich předem myslet jenom to špatné.

Když čekáte, že se něco stane a nic s tím svým názorem neuděláte, tak se to stane, protože se chováte tak, aby se to stalo. Proto jsou předpovědi kartářek často pravdivé. Kamarádce kartářka předpověděla, že se vdá za bývalého spolužáka. A co myslíte, že se stalo? Kamarádka všechny ostatní chlapy odmítala, čekala na toho předpovězeného spolužáka. Chovala se podle toho, co jí bylo předpovězeno. A nakonec se s ním rozvedla. Kdyby nečekala na splnění hloupé předpovědi, mohlo jí manželství vyjít s někým, koho předtím odmítla.

Změňte svůj pohled na svět a na lidi kolem sebe. Nechtějí a nebudou Vám ubližovat, pokud jim nebudete ubližovat Vy. A Vy, jak se zdá, jim ve své hlavě a v myšlenkách "ubližujete" už předem. Předem je podezíráte. A chováte se podle toho. Tak se nedivte, že to z Vás cítí. Mějte je předem ráda a uvidíte tu změnu.

asi máš nějakej problém, že nějak předpokláš, že něco nevíjde, že tě někdo nebude brát nabo podobné bludy. Zkus to ignorovat