Nejste přihlášen/a.
Já bych jenom doplnila: Ne jenom navštívit LDN, hospic nebo jinou nemocnici, ale chvíli tam dělat dobrovolníka (třeba jenom pacientům číst a trávit s nimi pár volných chvil). Naučil byste si vážit bezstarostného života a uvědomil si, že Váš bezstarostný život rozhodně nebude trvat věčné. Pár možností, jak se realizovat najdete třeba tady:
Nebo si najděte nějakou jinou aktivitu, kdy budete něco dělat pro ostatní, méně štastné spoluobčany, třeba jako tento člověk, který nezištně pomáhá ostatním, jenom proto, aby někomu pomohl: " prostě chci něco sdílet se společností, aniž bych za to něco chtěl": https://www.novinky.cz/koktejl/505418-v-thajsku-vyrabi-z-nakupnich-voziku-invalidni-vozicky-pro-chude.html
Dobrý večer,
musíte svůj život postavit na pevném základu, jedině pak Vám bude dávat smysl a radost. Jediným základem, který se nezhroutí, je Pán Ježíš, který se za nás obětoval, abychom již nezakoušeli utrpení. Žádná profese, koníček ani vztah s člověkem nemohou zaplnit prázdnotu, způsobenou odděleností od Boha, zdroje života. Vy sám se rozhodněte, jestli Mu i sobě dáte šanci. Mě zachránil a vyřešil v podobném věku podobnou situaci. Žehnám Vám.
radit nic nedělat se mi nezdá dobrá rada
radit přejít na víru se mi zdá nebezpečná rada
Zamysli se, co jste nedělali, co třeba zařídit zahradu, zkusit pěstovat nějaký sport (ne jen jednorázově zajít do lanového parku)
jedna rada : založit rodinu, věk na to je ideální
Asi bych i souhlasil ale trochu bojuji s tím "založit rodinu". Když mě to nebude bavit, tak sportu se dá nechat, zahrada prodat, ale dítě je docela závazek kterého se pak nezbavíš.
jj, víra se mi zdá v poslední době jako neštěstí. Kdyby nebyla žádná víra asi by bylo na světě líp - nebyl by důvod se řezat. Celé je to stejně pokrytectví. Ale to by bylo na jinou otázku.
Založit rodinu na zkoušku není dobrý nápad. Pokud má člověk jasno, že to chce, tak ano.
Pro clayman: Já bych ještě rozlišoval mezí vírou a náboženstvím, to jsou v "mém světě" dvě dost odlišné věci. Proti víře nemám v zásadě nic, proti náboženství mám v zásadě všechno . Jinak souhlasím, že cpát někomu at už víru nebo náboženství je špatně. To si musí člověk v hlavě uspořádat sám, bez vnějších impulsů.
Dobrý den, ano, poradím Vám - musíte takto v rozčarování životem přežít trochu předčasnou "krizi třicátníků" a potom už to bude jen lepší, resp. přijdou skutečné starosti, které Vás budou provázet zbytkem života až ke smrti. Zdravím!
Ano, v tomto věku to je vcelku "běžná" krize a určité rozčarování nad koncem mládí, nespokojenost s dosavadním způsobem života či nesplněná životní očekávání. Ovšem, většina lidí to překoná a potom zase funguje normálně.
Dobrý den. Samé negativní myšlenky. Měl byste zkusit psychologa a s jeho pomocí se začít dívat na život trošku pozitivněji. Ono je to o tom, jak to máte nastaveno v hlavě. Ze všeho jste otrávený již předem a pokud si to necháte delší čas v hlavě takto nastaveno, mohl byste začít třeba trpět i depresemi. Zkuste toho psychologa, člověk by se měl v životě na něco těšit, mít občas radost i z maličkostí a nevidět svět tak černě...
Myslím, že tohle dřív nebo později potká každého. Někdo si namlouvá, že má něco super (vztah, zázemí, práci, koníčky), ale v hloubce duše tuší, že to tak super není a z toho pramení nespokojenost.
Pro někoho může být "zadostiučinění" příchod dětí. Ty váš čas naplní a mohou dát nový smysl života.
Obecně si člověk musí tu svoji spokojenost zasloužit. Tím nemyslím vydřít, ale hodit se do klidu a najít si svou harmonii.
Někdo každý večer sedne na terasu se skleničkou vína, kouká na své záhony s kytkami a zažívá své pravé životní blaho. Jiný sedne do sportáku, projede okruh a prožije svůj další super den. Jiný přečte dětem pohádku na dobrou noc a je naplněn spokojeností na další den. každý prostě potřebuje něco jiného. Musíte si to najít, ale ne silou. Pak to nefunguje. Hoďte se do klidu!
A co začít sportem? Vyplaví se endorfiny a život je hned lepší. I to je cesta.
Psychicka člověka se může zviklat u někoho, kdo nemá lehký život, ale i toho, kdo se má dobře, nic mu nechybí. Je to např. jako jakákoliv jiná nemoc. Být vámi, tak bych nečekal že to odezní, že je to krize. Může to být potom i horší. U člověka, který nemá práci, přátele atd, je to tak nějak očekávající, že trpí na deprese, má k tomu důvod. Ale u vás, když máte všechno a stejně máte pocity, že vás nic nebaví, je to asi ještě horší. Fakt zkuste sezení u psychologa.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.