Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Časté hádky s rodiči

Od: martinkaufmann odpovědí: 34 změna:
Dobrý den potřebuju poradit. Skoro každý druhý den se hádam s mamkou nebo tatkou a už nevím co stím. Pořád se hádáme a ja nevím proč. Nevím co dělám špatně. Třeba dnes ráno mi volal kamarád a nejak jsme se bavili asi 10-15min a pak mi mamka řekla at uz to polozim a ja se zeptal a proč no a pak to pokračovalo a pak mi zníčila sluchátka a pak to bylo dost drsný. Prosím o radu jak to změnit, aby bylo vše ok. Děkuju Martin

 

 

34 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 


3x

Tvoji rodiče asi mají svých starostí dost a ty je ještě vytáčíš, ač nevědomky. Já jsem starší kus a děcka bych kolikrát nejraději zabila. Jak jsi psal, že jsi volal s kamarádem 10 minut. Za mě, co jste si říkali? To se nemůžete potkat po obědě? Já jsem nervozní jen z toho, když někdo huláká ve vlaku do mobilu jak šílený a to to trvá často dvě minuty. Pokud ti mamka řekla, že toho máš nechat, tak pošlu kamoše někam a nebudu ještě držkovat. Ještě to nechápeš, ale pro život je nejdůležitější rodina a vycházet s ní a ne nějací kamarádi, o kterých nebudeš za pár let vědět.

 

vilik*

3x
Zcela souhlasím s Jendou2.
Někteří rodiče jsou prostě blbci a vyjít s nimi jde jen z pozice naprostého odtržení od nich. Citového, finančního, sociálního.
Bohužel, na auto je potřeba řidičský průkaz, na doklad o vzdělání státem uznaná zkouška, na rodičovství stačí jen pohlavní orgány. Když pak rodič ve své roli selže, nejen špatnou výchovou včetně osobního příkladu, ale například i touhou po realizaci svých neuskutečněných tužeb pomocí dítěte nebo jeho přílišnou kontrolou a izolací od okolí, většinou nebývá označen jako viník vzniklé situace, ale jako chudák, který se "tak snažil".
Bohužel to budeš muset vydržet a potom, až se osamostatníš, podle jejich chování upravíš další styky.
Samozřejmě, pokud neseš na chování rodičů vůči tobě nějakou vinu, předchozí text pro tebe neplatí. Problém je, že my známe situaci jen z tvého popisu a i ten může být podaný jednostraně, ve tvůj prospěch.

 


1x

@vilik - Někteří rodiče jsou prostě blbci

Z pohledu svých potomků v určitém věku všichni - zajímavé na tom bývá, že od těch "blbců" i dospělé dětičky dost často potřebují tohle nebo tamto - a když to nedostanou, jen to jejich postoj potvrdí

V 15 letech - "Táta je blbec." V 25 letech - "Táta asi není tak úplný blbec." Ve 35 letech - "Co by říkal táta?" Ve 45 letech - "Půjdu se poradit s tátou." V 55 letech - "Kdyby tu byl táta..."

vilik*
Já tyhle nové reakce na někoho nemám rád. Na to jsou komentáře. Chcete li odpověď, tak například já si sice vážím toho, že jsem na světě, s otcem se ale kvůli jeho aktivitám a nezájmu o časté návštěvy nestýkám skoro vůbec a s matkou téměř výhradně po telefonu, protože tak mám možnost udržet ji mimo neustálý proud pouček, jak žít a co dělám vůči ní špatně.
Ani jeden můj potomek ji už nechce navštěvovat, protože jim při návštěvě neustále vyčítá jejich nezájem. Přitom v jejím okruhu známých je pověstná svou veselou, dobrosrdečnou povahou a mám ji rád. Jenže já ji zklamal, protože jsem vystudoval jiný obor, než mi plánovala, navíc jsem udělal takové zvěrstvo, že jsem se po rozvodu rodičů stýkal s rodinou otce a dokonce pozval později otce na svatbu.
Mám také známého, který, ačkoliv má nadstandardní příjmy, tlačil své děti po rozvodu na učnák, po střední škole jim vyloženě zakazoval jít na vysokou, z jediného důvodu, nechtěl platit bývalé ženě na děti výživné. Muselo se to dokonce řešit soudně. Obě jeho děti vystudovaly s přehledem magisterské studium, jedno vede menší pobočku firmy z předchozí brigády a druhé pokračuje v doktorském studiu. Kdyby otce poslechly, jsou dnes už několik let zaměstnanci nějakého výrobního podniku v dělnických pozicích.
Jistě by se našla spousta protiargumentů, mám ale i takové zkušenosti, proto tuto možnost zmiňuji.

 


1x
Jsou to věci, které pochopíš, až budeš mít svoje děcka. Měl bys mít snahu s rodiči diplomaticky vycházet. Ušetříš si problémy a rodiřům nervy. Na tom telefonátu Ti dám hned příklad. Řešení a) jsi požádán o ukončení hovoru. Protočíš oči v sloup, nasadíš kyselý xicht a přihodíš přiblblou poznámku. Reakci do ruda rozpálených rodičů už znáš. Řešení b) odkývneš matce, že už končíš a s kámošem to rozumně ukončíš (nemusíš přeci v půlce slova seknout telefon, prostě dokončíš myšlenku a rozloučíš se) Řešení c) volající hovor přijímáš a rovnou se dekuješ někde mimo doslech - nejsi "na ráně" a s vysokou pravděpodobností vyřídíš všechny ty veledůležité věci, které nepočkají, protože kámoše uvidíš až zítra ráno. Volba je na Tobě. Podobně se dá postupovat i v jiných "konfliktech"

 


0x

Kolik je ti let? 10 nebo 20?


doplněno 28.04.19 11:55:

V tom případě je těžké ti poradit. Jsi nezletilý a pokud se s rodiči nedomluvíš jinak, nastupuje známé pravidlo: Rodiče mají vždycky pravdu. Je mi tě sice trochu líto, ale bohužel budeš muset jednání rodičů strpět. A stavět se na zadní ti neprospěje, naopak, jen uškodí.

martinkaufmann
28.04.19 11:46

14

 

kit

0x

Možná tě někdy rodiče štvou, ale teď je potřebuješ, jsi jejich dítě a oni se starají.. Lidé se hádají, protože jeden z nich neumí ustoupit. Jednou přijde doba, kdy se budeš starat ty o ně. To je horší, smutnější období. Budou na tebe závislí, možná slabí, nemocní.

 


0x

Dobrý den. Ono to není jednoduché vychovávat pubertáka. Začni u sebe. Popřemýšlej, čím rodiče vždycky spolehlivě naštveš. Odmlouváš jim? Pomáháš jim? Udržuješ si ve svých věcech pořádek? Je na Tebe spolehnutí když někam jdeš? Přece by se s Tebou nehádali jen tak pro svoji zábavu...Respektuj je a oni budou respektovat Tebe. Toto období je náročné pro obě dvě strany, takže se snaž rodiče neprovokovat a nedávat jim důvod k hádkám. Oni ty hádky k životu také nepotřebují, věř tomu..

 

evelin*

0x
Zkus se zamyslet nad tim, jak s rodici jednáš. Nechováš se třeba drze, neodmlouváš atd.? Netvrdim, že je chyba nutně vzdy na tvoji strane, ale pravděpodobně spolu málo mluvíte. Zkuste si s rodici sednout a vse probrat. Můžeš taky zkusit na situaci pohlížet z te druhe strany. Rodice mozna nevedi, jak jinak situaci resit, nez s pouzitim křiku a agrese. Možná jim nedáváš jinou možnost. Každopádně takhle na dalku je tezke poradit, to bych u toho musela byt. Jen mej na pameti, že ve tvem věku jsou spory s rodici celkem bezna věc. Měj se pěkně

 


0x
Co řekne mamka a táta je svaté !
---
Oni tě milují, oni tě živí,šatí a kupují ti zcela určitě vše, nač si vzpomeneš a chtějí z tebe vychovat slušného člověka.
Pokud ti mamka řekne, abys hovor již ukončil, tak jej ukonči.
Jednou také budeš mít své děti a bude se ti líbit, když ti odpoví stejně, jako teď ty?
Asi ne, viď?
vilik*
A pokud mu mamka řekne, skoč z rozhledny, tak skoč. Žádné odmlouvání, co řeknou rodiče, je svaté!

Vy jste doma asi také moc neposlouchal, že?

Pokud rodiče chtějí, aby z dětí něco bylo, existují jasná pravidla.

V královských rodinách se s dětmi nemažou, mají přísný řád a řádnou, dokonalou výchovu.

A proto jsou potom ty děti velmi vzdělané, vědí jak se mají chovat a vůbec, nejsou to žádní rozmazlení a líní parchanti, kteří se celé dny válí na compu či mobilu jako u nás.

Jj, po revoluci to u nás šlo vše do kopru.Šílené !

Vy to zřejmě kolem sebe nevidíte...

vilik*
Máte pravdu, od jistého věku jsem některé příkazy neposlouchal.
Asi nepotřebuju dálkové ovládání.
Možná je to tím, že nemám dokonalou výchovu, protože mi neříkají Vaše Výsosti.
Váš syn bych být ovšem také nechtěl. V našem plebejském prostředí jsou to naopak nesebevědomí jedinci s komplexem méněcennosti, kteří upřednostní ve výchově cestu příkazů a zákazů. Ale to zase zřejmě nevnímáte vy.
Své rodiče jste označil jako blbce !
Tím jste se degradoval na úroveň nejnižší.
Jenom proto, že své rodiče nenávidíte, tak zde plivete jedy.
Neodepisujte, nechci s Vámi o výchově dětí dále hovořit.
Děkuji.
vilik*
Moje rodiče jsem za blbce neoznačil a nikde jsem neuvedl, že je nenávidím. Napsal jsem, že někteří rodiče jsou blbci, že s mým otcem se nemáme potřebu často stýkat a že matku mám sice rád, ale pro její chování ke mně se snažím pouze o telefonický kontakt.
A máte pravdu, diskuze s vámi mě též netěší a nehodlám v ní pokračovat, když máte buď zjevně problém pochopit psaný text nebo dokonce cíleně obracíte smysl psaného v úmyslu poškodit oponenta. Vaši případnou mentální nedostatečnost vylučuji, přeci jen uznávám, že vaše konstrukce dávají při zběžném pohledu smysl.
Pěkný zbytek dne přeji.

 

id

0x

To máš ještě dobrý, že mobil přežil. Stalo se mi to u vnuka. Požádala jsem jej, aby mi pomohl s košem mokrého prádla na půdu. Jistě babi, řekl. V tom mu zazvonil mobil a já čekala, vydržela jsem necelých 10 minut stát u koše v předsíni a pak mobil letěl z okna.

Dnes ví, že se mohl zachovat jinak. Třeba říct, babi za půl hoďky ti koš odnesu a nebo říct kámošovi - teď nemůžu vykecávat, zavolám za 5 minut zpět.

Třeba u vás bylo něco podobné.

olinl

..určitě bych čekal deset minut... Buď tu práci udělám sám a v případě že "vnuk" něco bude chtít, připomenu mu jeho ochotu pomoci-ve tvém případě s košem prádla. No každý řešíme věci a výchovu dětí jinak..

 

jenda2*

0x

Tvůj problém je velice rozšířený v hodně domácnostech. Oni uvažují jinak než ty a nikdy se neshodnete. Pro ně důležité věci jsou pro tebe naprosté blbosti bez valného významu. Něco se musí udělat hned, i když je to naprostá blbost. Snaha rozhodovat o všem a neustále je častá a naprosto zbytečná. Názory rodičů vůbec nejsou svaté a někdy mohou být i stupidní. Bohužel. A bude to horší ! Do budoucna se zaměř na samostatné bydlení.

Rodiče tě nenechají rozhodovat podle tvé vůle a to se nezmění. I kdybys měl 100 x pravdu. Neshody jsou většinou ob generaci. Co u tebe nesnášejí, stejná věc u tvého syna bude skvělé ! Je to smutné a naprosto zbytečné.

U příspěvku o zničeném mobilu jde vidět, že starší generace je mimo. Rozbít věc jen proto, že vnuk není otrok a hned neletí je slušný důkaz. Také mám vnuka a nikdy bych něco tak pitomého neudělal ani omylem. Je to jen bezohlednost k dětem.

id

Jendo, jste trošku vedle. Bezohlednost k dětem? Spíš naopak. S těžkým košem vypravého prádla (vše bylo vnukovo po skautském táboře) se nebudu vláčit sama. Čekala jsem u koše dost dlouho a mladý se vykecával a vykecával i když věděl, že spěchám na autobus.

Nebo také si v 15ti může sám zapnout pračku a vyprat a také pověsit, vyžehlit, ukliditit prádlo. Píšete, že vnuk není otrok, ale babi musí být otrokem? Po této události máme mezi sebou perfektní komunikaci.

Id, já vás sice chápu... ale myslím si, že v daném případě by bylo rozumnější mu tam ten koš postavit, at si ho pověsí sám; zvlášt když jste spěchala na autobus. A bez rozbíjení telefonu.

Taky nechápu, proč rozbíjí telefon. Asi mají peněz nazbyt. Já bych toho pak litovala, když už bych ho rozbila.
jenda2*

Ano, bezohlednost k dětem. Neexistuje žádný důvod, proč rozbíjet telefon jen proto, že nešel vnuk s košem hned. Já mám také vnuka a určitě bych nijak nevynucoval nějakou činnost. Je to psychický zkrat uvedené paní. Nic jiného.Pokud nejde o život, není nutné dělat stres. Všichni si tímto prošli, já také a dělat stejné voloviny jako rodiče tedy nemíním. A kupodivu to jde bez křiku. To je cíl, ne rozbíjení. To je opravdu nesmysl.

id

Jendo, mám to chápat tak, že když dítě o něco požádáte, ono to neudělá nebo odmítne, tak se na něj usmějete a povíte - To nevadí broučku, nebudu tě do ničeho nutit, udělám to za tebe. Tento způsob výchovy se mi nezdá vhodný, ale každý jsme jiný. Má situace měla jistě několik možností řešení, ale to mé, mělo úspěch. Nyní to funguje tak, že třeba vnuk odpoví - babi teď ne, za chvíli to udělám/ přijdu atd. Jde o komunikaci.

Id, mně by v těch letech hodně vadilo, kdyby mi někdo chtěl věšet moje oblečení, hl. třeba spodní prádlo, a určitě bych taky nějak stávkovala. Vy to děláte z dobré vůle a lásky ke vnukovi, ale jemu to možná až tak nevyhovuje(?)

id

ildika - máte 100% pravdu. Jelikož vnuk nikdy prádlo nepověsil, nemá tušení jak, já jej to učit nebudu, na to má rodiče. Jen kdyby měl zájem, tak mu to ráda předvedu, naučím. Pokud bych jej nechala prádlo pověsit, byla by to hrůza pro mne při žehlení. Žehličku ještě nedržel v ruce. Vyprat byla to nutnost, nepošlu jej domu s kufrem špinavého prádla.

kit

Prostě taková spávňácko-italská reakce na pubertáka. Pubertácké brnkání na nervy je někdy neúnosné. A někdy se člověk sám sobě diví, jak se jimi nechá vytočit.. On se mladý určitě nepokakal a mobil to zajisté přežil. Ono chození po špičkách také k ničemu není a mladý pán byl aspoň trochu dokopnut k zamyšlení a také se prý změnil.

 


0x

@martinkaufmann - Třeba dnes ráno mi volal kamarád a nejak jsme se bavili asi 10-15min a pak mi mamka řekla at uz to polozim a ja se zeptal a proč
Schválně - zkuste se párkrát neptat, neodporovat a poslechnout - i když se vám to nebude líbit. Možná se budete divit.

Pokud totiž chcete, aby někdo změnil své chování, musíte začít u sebe.

 


0x
Taky je možný, že jsou rodiče vyloženě hadavi a vyvolávají konflikty. To je pak peklo. Nelíbí se jim, at uděláš cokoli. I když je poslechnes, tak oni si něco vymyslí, aby došlo ke konfliktu. Stačí jeden z rodičů, že je takový. Zkrátka se jim nezavdecis, at uděláš cokoli.

Že by oba? A že by je "těšilo" vyvolávat hádky s dítětem?

 

jedubabičko, nedávno jsem byla s mými hlídacími dětmi na výletě. A s mojí babičkou. Seděly jsme v lese na lavičce, holka (3 roky) dostala hlad, dala jsem jí dózičku s jahodami, co jí na výlet dali rodiče. Hltala ty jahody, po bradě jí tekla štáva, a já se uculovala, celá štastná, jak má dítě chut do jídla. Vtom moje babička popadla dózu (téměř ji dítěti vytrhla z rukou) a zaklapla ji se slovy "No tak to už stačilo." V tomhle jsem prosím já vyrostla. Moje babička je super, moc ji mám ráda, byla mi v dětství nejbližším člověkem. Ale takhle to u nás chodí, takováhle ona je, a moje máma třikrát taková. Dnes už samozřejmě ne (je mi 34 a taky jsem si to musela tak trochu vybojovat), ale u toho dítěte se hezky ukázalo, jak to má v sobě. Přitom má holčičku (vlastně obě děti) taky moc ráda, jsou to děti "podle jejího gusta", takoví napůl roštáci (ale ne tak moc, aby to obtěžovalo), ale taky moc hodné děti (ale ne tak moc, aby to byli buchtíci). Fakt jsou jí moc sympatičtí. Ale tohle neustálé napomínání a nutkání ovlivňovat cokoliv, co dítě zrovna dělá, aniž by byla skutečná potřeba něco ovlivňovat, má v krvi.

Nechci rozvíjet polemiku o tom, co se děje v rodině tazatele. Ale očividně tady moc lidí vyrostlo mezi moc milými a laskavými lidmi a nevěří, že existují rodiče, kteří už tak milí a laskaví nejsou. Mámu mám ráda a jsem jí za strašné spousty věcí vděčná (a vždycky jsem byla!), v mnoha ohledech by žádná jiná máma pro mě neudělala to, co ona, ale nesmírnou buzeraci jsem snášet musela, to říkám otevřeně.

@naufrago - Taky mám lecjaké zkušenosti (a zlatá "buzerace"), ale já reagovala na to, "že jsou rodiče vyloženě hadavi a vyvolávají konflikty" s dítětem - to už je patologie.

To neznamená, že to neexistuje. Právě jsem dala zářný příklad, ne?

Asi si nerozumíme - no nic

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]