Proč rodiče ničí své děti

Možná by bylo zajímavé si přečíst i názor Vaší matky

Nějak se mi nezdá, že by rodič apriori žil tím, že se jen třese na situaci, kdy může zdeptat své dítě.

Ale k věci - především bych se na Vašem místě sakramentsky opřel do studia češtiny - toto fakt není písemný projev maturanta. A jelikož jsou matury za pár týdnů, myslím, že Vás to dostatečně vytíží. No a po matuře si můžete sbalit fidlátka a opustit mamahotel a jet si po své koleji a na ústrky rodičů už jen s úsměvem vzpomínat.

Jako rodič dvou pubertáků to totiž vidím z poněkud jiného úhlu.

Dobrý den. A jak to měla Vaše máma se svými rodiči? Měla s nimi hezký vztah? Vy jste nevyrůstala i s otcem? Některé ženy pokud se rozejdou s otcem svého dítěte cítí třeba i k dítěti jistou zášt a dle toho se k dítěti chovají. Chladně, odmítavě, vztekle, přehnaně přísně...Dítě potom citově strádá a s takovou mámou má pak složitý, ne příliš vřelý vztah. Ale rozhodně netvrdím, že to tak je i u Vás a Vaší mámy.

Možná je to tedy ten důvod, proč se máma tak chová. Sama neměla hezké dětství, nebyla obklopena láskou, pochopením, pozorností atd. a sama se k Vám chová tak, jak to znala od rodičů ona. Ony ty vřelé mateřské pudy nejsou samozřejmostí u každé ženy. Nedokázala k Vám citově přilnout tak, jak byste bývala potřebovala. Jasně, s dětmi je to také někdy těžké a náročné, ale z Vašeho psaní jde vycítit, že si s mámou moc citově blízké nejste. Třeba se to ještě změní, až budete sama mít děti anebo se odcizíte úplně. I to se někdy stává v rodinách. Ale berte to prosím jen jako jeden z možných pohledů na věc.

@opilka - Nikdo mě nepodpoří, nemám ani rodinu co by za mnou došla. Úplně mě od všech odstrihla.
Asi se vám to nebude líbit, co napíšu - ale už jste "velká holka", dokonce dva roky úředně dospělá - dávno jste mohla vztahy s rodinou nějak narovnat a nenechat se "odstřihnout".

Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Je to tím, že někteří lidé mají absolutně malé sebevědomí a zvyšují si je tím, že útočí na ty, kteří se absolutně nedovedou bránit - svoje děti. Prostě duševní chudák, místo toho, aby pochopil, že tudy cesta nevede a svoje děti pochválil, tak je vystavuje situacím, které je ponižují a a on si pak vychutnává své "vítězství". Nejde s tím dělat nic, jen se od takových lidí co nejdřív odstřihnout a jak tu bylo napsáno, odpustit. Zapomenout je samozřejmě těžší.

Na Vaši otázku si dovolím odpovědět. Lidé, kteří jsou sadističtí psychopati se radují, když můžou uškodit. Je to jejich nastavení a jejich blízcí pak mají ze života peklo.

Počítejte s tim, že vám někdo neuvěří. Pořád je zažitý "předsudek", že matka miluje sve dítě až za hrob... Ale už jsem se s tím také setkala. Byla to ženská - takový studený čumák - když jsme přišli na návštěvu, samý úsměv, ale oči studený. Manžela měla, moc hodného, takže děti měly aspoň nějakou oporu. Ale když vidím, jak vyrostly... jedna dcera je to samé - má chlapečka a ten na ní zatím visí, ale vždy s ním mluví, jako by ho chtěla nachytat. Prostě i tento povahový rys se může dědit či předávat dál. Většinou je za tím jistá vlastní deprimovanost, ublíženost, pocit neuspokojení... Nemyslím si, že taková matka nemá své dítě ráda, jen si prostě nemůže pomoci změnit vzorec chování (a samozřejmě musí být citově trochu plošší).

Jediné, co můžete udělat, je co nejrychleji zmizet z domu. Klidně navštěvovat, ale nic od toho nečekat. Žádnou pochvalu, žádné díky, nic pozitivního. Takového člověka nedonutíte ke zpytování svědomí. A až se od ní odříznete, budete spokojenější. Ale musíte se z toho poučit a neposílat (nepředávat) to dál. Hodně štěstí a pevné nervy. M.

Vaše maminka jak píšete, měla otce tyrana, vy jste trpěla výchovou své maminky, jde o to jak vy jednou budete vychovávat své děti. Jak se k nim budete chovat v jejich dospělosti. Maminka to asi také neměla lehké, skončila až na lécích. Takový člověk potřebuje trochu opory, porozumění, komunikaci, pomoc v domácnosti. Jakmile toto postrádá, ve své nemoci se mění na jinou osobnost. Nic jí nebaví, je plačtivá, agresivní. Vlastně sama se sebou si neví rady. Jste dospělé ženy pod jednou střechou.. např. komunikace, vyříkat si věci...,mít ohled jedna na druhou, by vám nepomohlo? Potom asi zbývá jediné, založit si své bydlení, financování. Možná by v řešení pomohl i názor vaší matky, který však neznáme.

Odmaturujte a pak se hned odstřihněte. Nemusíte pobývat doma s matkou, se kterou si nerozumíte. Na co se rozkoukávat? Oběhejte si případné zaměstnavatele, sežeňte si podnájem ¨...a sbohem. Na co to prodlužovat?

S mamkou jsme si také příliš nerozuměly. Silně protěžovala moji mladší sestru, to byla "chudinka". Já chudinka nebyla. Hned po maturitě jsem začala pracovat, dál jsem studovala dálkově.

Moje mzda byla zpočátku 700 Kčs hrubého, mamka mi nařídila, že budu na domácnost přispívat měsíčně 500 Kčs. A občas prý mám taky něco koupit. Třeba maso. Byla mzdovou účetní, nechápu, jak mohla toto spočítat ze sedmi stovek hrubého. Proto jsem taky co nejdřív odešla z domova.

Mamka dneska žije, leží v LDN na zádech, nemluví, nepoznává, jen přijíímá potravu a vylučuje pod sebe. Je jí 87 let. Navštěvuji ji s ovocem a dobrotami. Nepozná mě, jen občas má jaksi záblesk paměti. Odpustila jsem, bohužel, zapomenout nelze. Jaga.