Nejste přihlášen/a.
Ahoj.Jsem strašný samotář,okolí to ne vždy chápe.Vždy jsem taková byla,ale od té doby ,co jsem propadla depresím,je to mnohonásobně víc.
Jsem neslyšící,narodila jsem sluchově hodně postižená a postupem věku přestala slyšet úplně.Odezírám.S nejbližšími se domluvím,cizím se vyhýbám.Ušetřím si trapnost pro ně i pro sebe. Deprese jsou důsledek , léčím se na ně, bez výsledku...Nicméně vždy jsem byla člověk,uzavřený do sebe ,nevyhledávající společnost. Asi se potřebuju jen vypsat,nebo možná je mezi Vámi někdo,kdo mi pochopí ... V poslední době mne nazdvihly dvě věci.Jednak se mi sám do domu pozval bývalý kolega.Neviděli jsme se 13 let. Nestojím o to setkání .Napsal mi to na messenger . Nesnáším návštěvy a samozvané považuji za vrchol neslušnosti. Co s tím?
Druhou věcí je pozvání na svatbu synovcovi.Mám ho moc ráda .Vychovávala jsem ho se ségrou do jeho 3 let,pak jsme se odstěhovali.Ale děsí mne to množství lidí.Nerada někam chodím.Je to pro mne hrozná představa, že tam musím jít .Když to odmítnu,urazí se a bude mrzutost v rodině.Jsem zoufalá.Z obou věcí.
Opravdu je tak těžké chápat naturel člověka,který chce být SÁM?
Zdravím. Pro některé lidi, kteří mají rádi společnost druhých lidí, to možná k nepochopení je. Ale každý jsme jiný a je to jen Vaše věc, zda dáváte přednost samotě. Kolegovi narovinu napište, at nejezdí, že nemáte na návštěvy náladu a co se té svatby týče - myslím si, že synovec by důvod pochopit mohl. Pošlete mu blahopřání a omluvte se, že Vám větší společnost lidí dělá problémy, proto at se nezlobí, že se svatby nezúčastníte. Víte, je důležité co chcete Vy a jak to cítíte Vy a ne se nechat tlačit okolím tam, kam nechcete. Nebojte se říkat - ne a nenutte se dělat něco co nechcete.
Nemáte povinnost plnit očekávání druhých.
Kolegovi sdělte, že se s ním sejít nechcete - a hlavně mu nic nevysvětlujte. Jednak mu do toho nic není, jednak tyhle typy vám každý argument budou chtít vyvrátit a nakonec "povolíte" jen abyste měla pokoj.
Synovci nejdřív popřejte, pak se omluvte - tomu naopak svoje důvody sdělte - a jestli to zvládnete, pozvěte samotné novomanžele na návštěvu. Aspoň krátkou, seznamovací.
Dobrý den, samozvaná návštěva je opravdu neslušnost, to se prostě nedělá. S kolegou jste se neviděli 13 let, když se neuvidíte, nic se nestane. Takže není důvod, abyste se trápila, že jeho návštěvu odmítnete. Je to pro Vás drzý, už téměř neznámý člověk, nejste povinna ho přijímat, kdy se mu zachce.
Netrapte se ani kvůli pozvání na svatbu synovce. Berte to z jeho pohledu. Jste jeho teta, je mezi Vámi zřejmě hezký vztah, tak Vás na svatbu přece nemohl nepozvat. Je jenom na Vás, co odpovíte. Rodina Vás přece zná a ví, že nevyhledáváte společnost, takže pochopí, když odmítnete. Nepozvat Vás nemohl, ale co odpovíte, je na Vás. A nebojte se, oni to pochopí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.