Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mám prosbu a nevim co stim mám dělat, trpim už mnoho let socialní fobii, nemoc se projevuje ze strachu lidí, když jsem středem pozornosti, nedokážu si někam zajít protože se bojim se na něco zeptat, s někym mluvit, nedokážu ani v klidu stát, a někomu se dlouho dívat do očí nebo vlastně vůbec to nedokážu jelikož to vemě vzbuzuje hroznej nepříjemnej pocit a vyvoláva to vemě paniku a strach. Jenže jsou momenty kdy se těm lidem musim dívat do očí a dotoho snimi i mluvit a nějak přetvařovat a překousnout to musim abych proně nepřipadal být divný.
Já mám třeba i problém v tom když má někdo v autě semnou sedět, mám takovej zvláštní pocit který nejde ani ovládnout ani na to nemyslet, ale jako kdyby ten člověk co umě sedí že mě sleduje že se namě dívá a takový ty věci a hlavně jsem ve stresu a nedokážu se na jízdu soustředit, když jsem sám v autě tak ano všechno v pohodě problém bohužel problem nastáva když jsem mezi lidmi. A to samí je i v autobuse mám problém třeba vystupovat sám například z autobusu nebo nastupovat sám do autobusu když nastupují semnou lidi a vystupuji tak v pohodě problém nastáva když jsem sám tak začnu mít strach stres a tak nevim . Ale nechápu třeba to že někdy za čas ten problém ustoupí jsem klidnej nic mě nebaví nechápu to že někdy to uplně zmizí ale pak se to zase vrátí a nejhorší je že jsem takovej pořád ve stresu a jsem takovej podrážděnej pořád necítim se vůbec dobře dotoho mi bolí hlava a příjde mi že mám šílený tlak v očích.
U psychologa jsem byl řešil jsem to, jenže ta si to jen psala do papíru a pak mi psala na začátku léky antidepresiva jako je elicea a aktiprol a to mi vůbec nepomáhalo, nemělo to žádnej učinek nic jsem necítil, žádný zlepšení, navíc jsem dostáva zachváty a tíky, třeba jsem kroutil do jedný strany hlavou a nešlo to zastávavit, nebo se mi zkroutili prosty a začli mě hrozně bolet svaly takovej problém nastál když jsem se dostal do velkýho stresu nebo paniky nejhorší je že jsem to s praškama nemohl vůbec ovládat. A vykašlal jsem se na ty prašky a vůbec to neberu a za tu dobu co ty prášky neberu se mi ty zachvaty tiky nestali ani jednou, a jednou mě musela kvuli těm tikum odvest sanitka a skončil jsem i ostrově na psychyatrii kde mě dopovali praškama ale stejně mi nepomohli, navíc jsem odešel předčasně protože mě dali na pokoj s někym fetakem kterej jen neustále na pokoji řval byl připasovanej k posteli a já měl i z něho dost strach tak jsem podepsal reverz.
Jenže když jsem byl u doktorky na kontrole u psychologa nebo psychyatričky tak jakoby mi vůbec nerozuměla, a mě řekla dyt si v pohodě a říkám nejsem, pořád mám strach z lidí, já to mám i v práci třeba, že se bojim například se špatně na nikoho podívat aby si nemyslel že se o něm něco špatnýho myslim nebo na mistra aby mě kvůli tomu mímu problemu nevyhodili například že jsem se naněj zmateně špatně podíval aby si nemyslel že proti němu něco mám protože nikdo neví že mám socialní fobii a že nejsem psychycky zdravej vůbec. Mám třeba i problém jít do kuchyně kde je máma i táta mám strach, mám pocit že mě sledujou, mám strach že když se naně podívám špatně že se omě neco budou špatně myslet a přitom tyhle pocity mám jen v hlavě, musim se přetvařovat jelikož já nedokážu být ovolněnej v klidu být ve stresu já to dokážu jen když jsem sám . Doktorka mi řekla že mám natom pracovat sám že mi nic jinýho nepomůže ani prášky ale už to trvá dlouho a já chci být psychycky v pohodě zdravej normální člověk, rád bych si bez tý socialní fobie užíval život a tohle mě hrozně níčí a příjde mi že mi nedokáže ani doktorka pomoc že mi nerozumí navíc ani léky mi vůbec nepomohli .
Hlavně hodně trpim uzkostmi, stresem, depresema, mám hrozně vykyvy nálad, nedokážu se z ničeho radovat. Jako malej jsem byl docela v pohodě, v době kdy jsem nastoupil do 1 třídy jsem začal být uzavřenej člověk, takovej nespolečenskej tichen nekomunikativní takovej introvertní člověk co se pořád tvářil smutně, jelikož nemám ani moc dobrý vzpomínky na lidi jelikož kolikrát jsem byl někdy středem šikany posměchu, jak jsem hloupej blbej jak nic neumim a takový ty věci hlavně učitele na zš mě tim takhle ponižovali tim takhle vše začlo. Navíc jsem se jednomu učiteli tenkrát svěřil a on mi řekl že tohle se kemně nesmí nikdo dovolovat a že tyhle problémy jsem už kdysi měl řešit. Pak se ten problém začal prohlubovat a všechno se to začlo navalovat do hlavy až se to přeměnilo na socialní fobii. Navíc mi doktorka řekla že to mohu mít dědičný ale to nevim jeikož já jsem adoptovanej a já nikdy pravý rodiče nepoznal takže já neznám svoje dědičný nemoce a tak. Jenže jak tohle dál mám řešit? nechci se bát lidi, nechci pořád být ve stresu, nechci pořád být ze všeho tak rozhozenej nebo se cítit podražděně, ale když mi prašky nepomahaj a má doktorka mi moc nerozumí tak co mám dělat? . Děkuju. Ještě jsem zapoměl dodat že toje i v práci nikdo mi nic nedělá ale já pořád mám pocit že mě nikdo sleduje, mám pocit v hlav že pokud se na nikoho špatně podívat tam mě vyhodí jelikož mám v očí obrovskou plachost nebo aspon tak mi to příjde děkuju. Má to taky někdo? a jak to řeší? do nemocnice už nechci .
@david199994 - když mi prašky nepomahaj a má doktorka mi moc nerozumí tak co mám dělat?
Změnit lékaře a medikaci.
Davide,potřebujete jiného psychiatra,takže nehledejte výmluvy,proč to nejde,ale hledejte si jiného lékaře. Já bydlím na malém městě a psychiatrů tu máme 5,další 3 v dojezdové vzdálenosti 30 minut. Nevěřím,že byste nenašel jiného doktora.
Kromě psychiatrické léčby také potřebujete psychoterapii u klinického psychologa. Na sociální fobii bývá psychoterapie účinná. Buďte rád,že nemáte horší psychiatrickou diagnózu,která by Vás upoutala na lůžko.
Davide, a čeho se vlastně bojíte? Že Vás ostatní pozorují? Nebojte se, nepozorují, každý řeší hlavně sám sebe, jak vypadá on, jestli ho ostatní pozorují nebo ne, jestli je pro ostatní dostatečně zajímavý nebo ne, prostě pro každého je nejzajímavější jenom on sám. Nemají důvod řešit Vás.
A i kdyby Vás náhodou někdo chvíli zrovna pozoroval, tak co? Co je na tom? Ubližuje Vám to nějak? Co by za to spousta lidí dala, kdyby je někdo občas pozoroval, protože to by pro ně byl důkaz, že jsou pro někoho zajímaví. Dneska přece tolik lidí fotí sami sebe a dělají selfíčka při každé příležitosti, jenom aby je ostatní sledovali.
Takže pokud by náhodou zrovna chvíli pozoroval Vás, buďte rád, asi jste pro něj / pro ni tak zajímavý.
Já jsem to právě myslel tak že prostě ten pocit jen že mě někdo sleduje a tak, ale toje jen problém v hlavě ve skutečnosti se nikdo namě nekouká a já se těchto problemu nebo těchto pocitu nedokážu zbavit protože problém je v hlavě . Dotoho ten strach kterej se spoustí sám od sebe a nedokážu si stim poradit
Můj obvodní lékař je taky nic moc, když jsem mu ukázal že na zádech se mi dělaj nějaký černý fleky a měl jsem obavu aby to nebylo náhodou z cukrovky nebo tak něco tak ho to ani nezajímalo, navíc když jsem mu říkal o svích problemech vůbec si nevěděl rady, na spaní mi jen předepsal prašky ted nevim jak se jmenujou ale na krabičce je slunečnice a stejně to nepomáha tak já vážně nevim jakou cestou to mám dál řešit, tenhle problém přetrváva už moc dlouho ale i když jsem začal stim něco dělat tak zrovna ten psychyatr mi nerozumí a nedokáže mi pomoc a ještě si myslí že si vymýšlim a takový věci, a hlavně když mu říkám ty věci co prožívám a co mi je tak není schopen tomu porozumět a dělá mi špatnou diagnostiku a napsal mi i prašky na nějakou schizofrenii kterou ani nemám.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.