Za co vyměnit starý koníček?

Ze dvou důvodů. Prvním je, že nemálo mých zahraničních přátel má špatné připojení k internetu. A druhým, že přátelství přes email jednoduše nefunguje. Komunikace přes email je sice rychlá, levná a pohodlná. Avšak také velmi neosobní a většinu lidí po pár dnech omrzí.

V té první větě máte nejspíš pravdu. Nicméně to potom asi znamená, že nemám žádné skutečné přátele. To, že koníčky stojí peníze, vím moc dobře. Penpalingu se věnuji již přes pět let. V současné situaci ho, ale nemohu nadále aktivně provozovat. A obávám se, že menší počet dopisů, způsobí akorát ukončení vzájemného kontaktu. Už mám s tímhle bohužel zkušenosti z dřívějka. A delší dopis také není žádnou výhrou, protože bude logicky těžší na váhu a díky tomu i dražší cenově. Každopádně má otázka nezní, jak nadále penpaling provozovat, ale za co jej vyměnit, aby mi to přinášelo stejné příjemné pocity.

Dobrý den, děkuji za dlouhý komentář a čas, který jste pro něj obětoval.
Aktuálně se s přáteli, kteří mají možnost psát emaily, pokouším dohodnout na této formě komunikace. (Toliko ke kompromisu z mé strany). Avšak zatím to nikdo z nich s velkým nadšením neuvítal. Několik z nich raději souhlasilo na čtyřech dopisech ročně, než pravidelném psaní emailů, kterými jednoduše opovrhují. Takže "negativní" postoj k celé situaci, jenž jste vy nazval jako "odříznutí se", nepochází pouze z mé hlavy. Každopádně nechci se v tom směru zbytečně hádat. Mé rozhodnutí stojí hlavně na předchozích zkušenostech. Nechci skončit jako jedna má bývalá penpals , která nakonec byla schopná posílat pouze jeden dopis ročně a nikdo jí na něj už ani neodpovídal, protože nebylo co odpovídat. Stala se z ní jednuše cizí osoba, která se ozve jednou za rok a napíše dlouhý výčet příhod, které se jí staly za celý rok. Bylo to spíš jakoby vám posílala deníček a prosila o pozornost. Sama pak s dopisováním skončila, smutná a zklamaná. A právě proto myslím, že někdy lepší skončit dříve, než vše zajede moc daleko.

Hloubku přátelského vztahu jsme už řešili výše s liska5. Je možné, že jsme jen známí a ne přátele. S tím bohužel nic neudělám. Upřímně po několika dnech uvažování nad tímto tématem, musím říct, že i kdybychom byli jen známí. Jsem za ty lidi rád, protože pro mě znamenají víc než mnozí z těch, které denně vídám na ulici. Minimálně mi nikdo z nich zatím nikdy neposlal čokoládu, protože si dokázali už po pár měsících zapamatovat, že ji kvůli alergiím jíst nemohu. To si třeba moji spolužáci ze základní školy dodnes nepamatují a když si náhodou vzpomenou, že existuju a pošlou mi na narozeniny bonboniéru, uráží se po slušném odmítnutí tohoto dárku z mé strany. Proto si také myslím, že je menší zlo, ukončit náš kontakt v době, kdy k sobě chováme sympatie, než dlouhodobě nekomunikovat a roky přátelství ničit.

Jinak, at uvedu věci na pravou míru, protože mám pocit, že zde došlo k několika nedorozuměním. Přítelkyni mám, jsme spolu již pět let a pokud jsme oba doma, trávíme čas samozřejmě spolu. I tak ale někdy chceme každý čas na sebe a své záliby. Nebo toužíme po kontaktu s jinými lidmi. Co se týče mě. Penpaling není můj jediný koníček. Na první místo řadím studium cizích jazyků. Už roky mě baví japonština, které se snažím aktivně věnovat. Jeden čas jsem i uvažoval o studiu japanistiky na vysoké škole, bohužel v celé ČR nabízejí tento obor pouze 3 univerzity a všechny výhradně jako denní studium, což nelze kombinovat se zaměstnáním. Nemluvě pak o výši školného, jehož částka je pro mě v tuto chvíli nepřijatelná.

Každopádně moc se mi líbí váš návrh ohledně party lidí a společných výletů. Otázkou zůstává, kde takové lidi najít. Na internetu se mi to nedaří a v reálném životě už vůbec ne. Většina lidí, které potkám a byli by ochotni se mnou komunikovat, mají zájem akorát o návštěvu hospody a jakmile zjistí, že nemohu konzumovat alkohol a řídit auto, okamžitě vycouvají a ignorují mě. Aktivní výletníci zase požadují přespávání ve spacáku pod noční oblohou a dlouhé tůry s krosnou na zádech, což moje páteř neustojí.

Takže určitě bych netvrdil, že nevím co mě baví. Miluju Japonsko, japonskou kulturu, anime a mangu. Baví mě studovat cizí jazyky. Kvůli penpals jsem začal po 8 letech i znovu kreslit, aby měli radost z barevných obálek s obrázky. Občas si zahraju i nějakou tu videohru. Naopak nemusím moc sporty a ruční práce. A určitě by mi navadilo zlepšit si kvalifikaci! Avšak vše co by mě zajímalo, je pro mě v tuto chvíli nedostupné, nebo to nemá uplatnění na českém trhu. Hodně nabídek zaměstnání jsem musel odmítnout kvůli dojíždění a zdravotním problémům. To jsou věci, které mě bohužel hodně omezují a mají vliv i na můj společenský život.

Měsíčně posílám cca. 8 dopisů, plus i nějaké pohlednice. Všechno zámoří, takže jedna známka mě stojí nyní 45 Kč. K tomu je třeba připočíst i balíčky s dárky k narozeninám a Vánocům. Osnovu nedělám, píšu spontálně. Ale kreslím obrázky na na obálky.

S tím, že balíčky byly vždy dražší než dopisy, souhlasím. Avšak rozdíl v ceně oproti loňskému roku je obrovský. Loni mě balíček do Japonska obsahující dvě krabičky karlovarských oplatek a bonbonů Haribo vyšel na necelých 300 Kč. Letos už po mě chtěli u přepážky téměř 600 Kč.

Jinak o možnosti zasílat mimo Evropu za 38 Kč samozřejmě vím. Říká se tomu economy (ekonomicky). Priority (prioritně - letecky) je pak za těch 45 Kč. Bohužel s ekonomickým zasíláním, mám ty nejhorší možné zkušenosti. Z patnácti pohledů odeslaných tímto způsobem, dorazily k adresátům pouze dva a to až po třech a půl měsících. Z osmi dopisů pak jeden po pěti měsích. Konzultoval jsem tento problém i s paní za přepážkou a ta se hrozně divila, že něco takového jako economické zasílání vůbec existuje. Jelikož na školení je učili, že mimo Evropu je to výhradně za těch 45 Kč. Takže se trochu obávám, zda neznalí zaměstnanci pošty má psaní jednoduše nevyhodili do koše, protože se jim nelíbila cena. Po ztrátě tolika dopisů a pohledů, již touto metodou zasílat nechci. Děkuji za pochopení.

Dělám v obchodě dvanácti hodinové směny. A dojíždění do zaměstnání mezi městskou hromadnou dopravou zabere taky hodně času. V práci přátele nemám. Většinou než se stihnu s novým kolegou nebo kolegyní pořádně seznámit, dají výpověď, protože je práce nebaví nebo chtějí víc peněz. Pro představu - za poslední tři měsíce se na mojí směně vystřídalo pět lidí.

Toto je zajímavý nápad. Děkuji za nový úhel pohledu na situaci. Zkusím nad tím popřemýšlet. Je pravda, že psaní povídek a příběhů mě na základní škole hodně bavilo a několikrát se mi za texty podařilo získat i ocenění v soutěži. Později mě však od psaní silně odradila česká nakladatelství a noviny, které mé texty mnohokrát odmítly jako nezajímavé pro českého čtenáře.

To mě opravdu mrzí, že mi nevěříte. Vámi popisovanou rychlost internetového připojení na Filipínách, zažívám téměř denně zde v ČR, v místě kde bydlím. A proto mi nepřijde nereálné, když někdo, kdo bydlí např. v indiánské rezervaci, připojení k internetu doma prostě nemá.

Co se týče Secondlife a dalších sociálních sítí, mám s nimi velmi nehezké zkušenosti a pochybuji, že tam v dnešní době najdu přátele. Možná tak troly a úchyly, kteří mi budou posílat fotografie svého přirození.