Nejste přihlášen/a.
Toto je největší problém většiny rodičů. Pochopit, že to maličké mazlivé dítě je dospělé a chce žít vlastní život. Přestat mu do všeho kecat a strkat nos. Pokud vás mají rádi, zvládnou to a překousnou, ale taky se může stát, že na vás zanevřou a šprajcnou se. Řekněte jim, že jste dospělá a chcete žít svůj život a až budete potřebovat radu a pomoc, tak se ozvete. Jinou radu nemám. Trhněte se natvrdo a modlete se, že to časem zkousnou.
Snažil bych se důrazně "domluvit" rodičům. Co takhle si umanout, že k doktorovi půjdete opravdu sama? Ono to nezapůsobí hned, ale rozhodně lepší se s nima pohádat než to v 18 řešit útěkem k lásce. Co když vás přítel opustí? To se k nim budete chtít vrátit, že? To by bylo celkem ponižující. A zvládat školu, práci...no hodně štěstí
Nechápu, proč doma sdělujete, že jdete k lékaři? Normálně odejdu do školy a odskočím si kam potřebuji pokud nemám čtyřicítku horečky.
Jak vás nutí rodiče do kolektivního sportu? To vás tam vedou za ruku a počkají před tělocvičnou než vyjdete ven? Prostě sdělte, že to a to už dělat nebudete, že chcete zkusit něco jiného (nemyslím přítele).
Vy rodičům nechcete odporovat, vše jim odkýváte a pak zlost dusíte v sobě. Odporovat se dá i slušně, konkrétně předložit rodičům rozumné důvody a třeba i s nelibostí je přijmou. Vy to chcete řešit útěkem? Když se s vámi přítel rozejde, co budete dělat?
To mě na samostatný život nějak nepasuje.
Jaké rady vám pomohly ve vašem mimulém vlákně? Asi se nic nezměnilo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.