Co to má dcera na patě?

Paní je bezradná, poraďte jí teda jaké a kde specializované pracoviště, když ne kožní amb.

Co je tohle za voodoo?

liško5, myslím, že za toho psychodiagnostika většina lidí Vaši radu zavrhne, ale jinak (i s tím jídlem) máte pravdu. Mimochodem, vlaštovičník mi roste na zahradě a nevypadá, že by mu něco bylo. Určitě by se dal na potírání bradavic (jestli to jsou bradavice) použít i teď. Takže kdo ví, kde roste a pohledá, určitě ho najde. Na bradavice je fakt nejlepší.

U nás je vlaštovičník pod sněhem. A síla té štávy teď v zimě asi bude slabá. V lékárně mazání namíchaj, vědí z čeho.

liska5: Je jí 9 let.

"Také se divím, že v dnešní pokročilé době se nedá určit, co to vlastně je."

Tentato, jste opravdu štastná osoba, že jste se ještě sama, ani ve svém okolí zatím nesetkala se zdravotním problémem, se kterým si lékaři neví rady. Takových je totiž převážná většina!

elane - lékaři si neví rady s problémem ...takových je převážná většina 51% a více?

Myslíte v celém zdravotnictví, nebo jenom v dermatologii? To abych se opravdu bála jít k lékaři. Určit diagnózu a vyléčit každého druhého /skoro/ pacienta?

Tak špatně snad na tom ještě opravdu nejsme.

Vlaštovičník roste i pod sněhem, je i nyní k použití.

Vás bych chtěla za matku - že by se po vašem stříhání mohla dostat do otevřené rány ještě navíc infekce vám nedochází?

Taky si myslím že jsou to bradavice, na to je dobrý dusík a pak pomalu vyškrabovat, nebyla dcera někde v bazénu?

Tak třeba já bych své dítě na vypalování dusíkem NIKDY neposlala, stejně jako bych ho neposlala na strhávání molusek. Protože obojí umím odstranit bezbolestně a tedy šetrněji než lékař a protože si dodnes pamatuju, jak příšerně to bolí a už je to skoro 30let. A taky jak se to pak musí máčet ve vodě a puchýř odstřihnout, pod tím je živá ničím nekrytá krvavá tkáň, která zase dost bolí. Synovi jsem bradavici na noze zlikvidovala Duofilmem. Ano, je to na několik týdnů každodenního mazání, ale měl to bez bolesti. Když už to bylo hodně naleptané a další vrstva Duofilmu pálila, den dva jsem vynechala a pak potírala zas.

pb - zmínila jste molusky, máte něco osvědčeného? Právě s nimi dost zápasíme

Ze všech diskuzí jsem nakonec vybrala InfektoDell, tak třeba poradíte ještě něco lepšího.

Dekuji))

Betadinu mám tak je zítra začnu potírat, já jednu propíchla, ale vymáčknout nešla. Tak jsem do ní namatlala desinfekci, a ona je že všech co má nejzahojenější

Tak děkuji

O Duofilmu jsem taky slyšela. A dokonce, někdo že si to přelepil poctivě izolepou a pak odstraňoval ty vrstvy. Ono se toho dá najít hodně na internetu, a někdy docela drastické metody. Já to mám z knížek, i to o té psychice. Ale což!? Zloba může být všelijaká, otravuje tě sourozenec, nebo na něj žárlíš, máš spory se sousedem, štve tě spolužák nebo trápí škola. To je tak obecné..Ale je to tam tak psáno.

Ještě jsem se chtěla zeptat tazatelky na slepé střevo dcery. Zda ho má, už nemá, nebo ji někdy zlobí?

liska5: Přesně jste jí popsala, 99% toho co píšete na ní sedí. Děkuji moc za rady...

Jenom ten nízký věk mne překvapil, že to je takové děvčátko. Příště uvádějte víc, to pro představu těch, co odpovídají.

Ještě se vracím k tomu, co jsem dodala ohledně psychiky dítěte. I když je to záležitost od bradavice jaksi vzdálená, bylo by dobré přeci jen i tady něco udělat. Jelikož neznám nic bližšího, tak pár obecných rad: Více dítě chválit. Určitě se najde něco v jeho konání, co lze upřímně pochválit. Pak by děcko mělo znát hranice, co se smí a kam až může ve svém jednání, a co už se nesmí a za co příjdou sankce. Tady by měli být doma všichni zajedno. I v těch sankcích. Ne aby mu někdo něco povolil a druhý za totéž sjel. V širším záběru sem patří i jednotné působení školy a rodiny. Pokud je zhoršení s příchodem mladšího sourozence, který na sebe automaticky strhává pozornost rodičů, nebo pokud starší sourozenec svými úspěchy "bere" tomuto šanci vyniknout, tak ten náš většinou na sebe nějak upozorňuje. Někdy dokáže vynikat v něčem jiném, začne malovat, stavět modely, ale většinou na sebe strhává pozornost zlobením, šaškováním, jindy tím, že oněm konkurenčním sourozencům nějak škodí. Pokud se mu agresivita nevyplácí, že za ni trestán, tak může volit taktiku, že se snaží na sebe upoutat pozornost rodiče "útěkem" do nemoci. Rodič se začne děcku více věnovat, když kašle, bolí ho bříško, kulhá, má ekzém, odmítá jíst nebo se přejídá. Podvědomě cítí, že tak si ho více všimnou. Jednou se mu to vyplatí a tak to zopakuje. Maminka mu věnuje více péče, táta s ním má starosti vozit ho po doktorech a mládě nějak podvědomě cítí, že teď mne mají rádi, když mají o mne obavy. Tak si hledá, vsugerovává si či objevuje na sobě něco, čím zaujme a v čem je dobré setrvat. A může to být i ta bradavice. A nemusí to být jen konkurenční sourozenec, ale i protest proti situaci v rodině, kde ztrácí jistotu, vidí spory i rozpory a nerozumí jim. Jen tuhle atmosféru prostě nechce. Děti jsou tu vnímavé už jako mimina. Pak to vyžaduje kázeń těch členů rodiny, kteří dělají dusno. A pokud jde o ty sourozence, tak s tím nějak odsunutým by měl občas jeden rodič něco podniknout. Spolu něco hrát,někam sami dva jít, dělat společného koníčka jen ve dvou, kde ti ostatní tam nejsou. Je bohužel taková neštastná doba, kdy otec nemá čas jít se synem bruslit, kopat si na bránu, stavět draka nebo vyrábět krmítko.

Snad je pochopitelné, co jsem chtěla říct. Ono to dětství hodně rychle uteče a právě ta první léta jsou pro dítě podstatná. Pro vývoj jeho osobnosti, pro jeho sebevědomí i pro to, že jednou bude sám jako rodič umět řešit podobné situace.