Nejste přihlášen/a.
Prosím poraďte...jsem momentalně na mateřské dovolené se svým osmiměsíčním synem. S manželem jsme se rozešli těsně po jeho narození. Celý rozchod byl pro mě velmi bolestivý, ale postupem času jsem se začala pomalu smiřovat se situací. Manžel chodí několikrat týdně za malým, stará se, pomáhá a občas mi i pohlídá, když si já chci vyrazit ven...navíc jsem dočasně pronajala místo v bytě podnajemnici, pomůže mi to na MD. Poznala jsem určitou skupinu lidí a s nimi podnikám nejrůznější aktiviity-samozřejmě v omezené míře, beru to jako relax, odreagování...a vždy se zase moc těším na svého syna. Při jedné z aktivit jsem se nyní seznámila s mužem, který je mi velmi sympatický, chce se se mnou vídat (myšleno scházet se, vyrážet ven apod.) Ví o tom, že mam malé dítě. Přesto nevím, jak momentalně vyřešit stav, kdy musím být se synem, protože je na mě jeste závislý, a to převážně v noci, kdy ještě kojím a zároveň udržovat vztah s někým..podle mě je to naprosto nemožné, nebo snad není? Navíc rodiče nebydlí ve stejném městě jako já, takže ani oni nemůžou hlídat, kdykoliv si vzpomenu. Vím, že se musím plně věnovat malému, ale zaroven nechci přijít o šanci se s někým novým poznat a případně navázat nový vztah...díky za odpovědi.
Píšete to trochu moc obecně a záhadně, takže nevím přesně, o co se jedná, co spolu podnikáte, po čem se vám stýská. Ale co se navazování vztahu týče - já v tom nevidím žádný problém, záleží však na něm, jak je vyzrálý a jestli k vám zapadne. Jediné, jak to zjistíte, je, že se ho pokusíte propojit s rodinou. Pokud vás má rád a je to rodinný typ, tedy je přiměřeně duševně zdralý, pokusí se přizpůsobit se režimu rodiny. Pokud ho dítě bude obtěžovat a bude to třeba vnímat jako omezení nočního života a koníčků, tak je lepší, když to poznáte dřív a nebudete se k němu zbytečně upínat, protože pak byste trpěla a byla zklamaná.
Jestli spoléháte na to, že si s ním utvoříte na vašich aktivitách hlubší vztah a teprve pak ho seznámíte s dítětem a on se kvůli vám obětuje a najednou se změní v rodinný typ a bude to super tatka, ač by původně raději někde řádil na párty, tak na to zapomeňte. Neznám ho, nevím jaký je a čemu se věnuje, uvádím to jen jako příklad. Pravou podstatu člověka zjistíte, až se s ním dostanete do situací, které vyžadují odříkání,přemáhání, práci, nesou určitá napětí.Děkuji Vám za odpověď. Známe se teprve velice krátce, a tím, že je to svobodný a bez závazku je mi jasné, že by se mnou rád trávil čas asi převážně ve večerních či nočních hodinách...nemyslím si, že je to typ alá party apod., ale pro mě každá schůzka bude vyžadovat sjednávání si hlídání dítěte, tak jediná možnost opravdu asi bude, jak píšete, pomalu ho začít integrovat do rodiny..plánovat aktivity spolu s dítětem...je to i pro mě nová neznámá situace a nevím, jak a jestli mu mám něco vůbec vysvětlovat, jak se věci opravdu mají..díky za názor.
Povím Ti svůj příběh. Bude mi padesát let, jsem už dost dlouho rozvedená, mám ve své péči pětiletou vnučku. Dlouho jsem hledala přítele. Neměla jsem ujasněno, jestli někoho jen na občasné jití do kina , někam ven a vůbec... Nebo někoho, s kým budu bydlet. Trošku jsem se toho bála. Přeci jen lidé v mém věku mají už své neměnné zvyky a zlozvyky. Navíc moje malá treperenda je divoška a ani já nejsem klasická babička s kapsářem... Když jsem to nejmíň čekala, potkala jsem jednoho dne člověka, se kterým mi bylo hezky. Měsíc jsme se denně scházeli, do rána chodili po lese, koukali na hvězdy a stále jsme měli o čem povídat.. Já v té době řešila bydlení. Takže dilema. Shánět něco jen pro sebe a maličkou , nebo něco většího i pro mého přítele. Riskli jsme to a našli si bydlení pro nás všechny tři. On do té doby maličkou párkrát viděl, byla s námi na výletě a bylo to fajn. A teď, když bydlíme spolu? Je to ještě krásnější. Malá si ho omotala kolem prstu. A já , když si večer sednu a pozuruje je, jak spolu blbnou, tak jsem ten nejštastnější člověk na světě... Tím vším Ti chci říct jen jedno. Dokud se budete spolu jen občas scházet, bude to krásný. Ale pak přijde realita života. A ta může být úplně jiná. Takže musíš do toho hupsnout rovnýma nohama. Synka sebou často brát, podnikat výlety spolu a pak uvidíš. Jestli je Tvůj přítel ten pravý, tak je fajn, že syn je maličký - víc si na sebe zvyknou. A jestli to není ten pravý, tak s ním jdi do kina, trošku se pobavit, ale nevoď ho domů, at malýmu neděláš v hlavě zmatek. Přeji Ti, abys našla bezva přítele a maličkýmu dobrýho tátu.
Já si myslím, že v případě, že Váš nový známý má zájem se s Vámi setkávat pouze v noci a nedokáže pochopit, že v noci byste měla být se svým synem, tak si nemyslím, že je to dobrá partie pro Vás. V případě, že s Vámi chce být a vídat se s Vámi, tak se s Vámi bude scházet i přes den a určitě si to rád zařídí (nebo má nějaké závažné důvody, proč by nemohl?). Myslím si, že abyste si platila chůvu na hlídání Vaše syna a vyrážela se v noci pobavit, není zrovna dobré řešení, navíc když píšete, že Vám na MD pomůže, když pronajímáte místo v bytě. Zkuste si s ním promluvit, jestli od Vaše scházení a vyrážení ven očekává pouze pobavení nebo něco víc... Přeji Vám hodně štěstí
No jen jednu připomínku, pokud berete vztah ke svému synu, jako že je jěště na vás závislý, tak potěš pánbu jak se stavíte k jiným věcem. Já mám dvě dcery 9+12 let a jsou dodnes na mě závislé. Jak si představujete to své vyjádření , že je ještě závislý? To snad bude ještě dalších 18 let, nemyslíte? Spíše by mě zajímalo co chcete po nás za radu? Zda máte mít ráda svého přítele? Ano, ale to záleží jen na Vás. Zda nepromarnit šanci? Jistě , že NE ( nepromarnit ), jen nedělejte víc než můžete. Pokud máte dítě, zapojujte jej do svých akcí s přítelem. Pokud si totiž zvykne, že Váš čas je neomezený, můžete si přidělat jen zbytečné problémy později. Naše děti byly také malé, rodiče je nikdy nemohli pohlídat, přesto život běží dál, jen musíte žit se svým synem a s dalšími lidmi, tedy třeba s novým přítelem. Jinak nic neházejte za hlavu. Dítko je sice závazek, ale i potěšení. A žít se s tím dá, jen máte určité omezení. Přitel by v tom neměl videt problém. Pokud jej vidí, asi by nebyl ten nejhnodnější. Tedy vycházím z předpokladu, že hledáte trvalejší vztah
Určitě nebudu ta co vám fandí.Vdaná jsem 30let a věřte mi, že byly věci pro které bych mohla já nebo manžel prásknout dveřmi a odejít od rodiny.Příjde mi zvláštní s osmi měsíčním miminem hledat další vztah a ten první ještě nemít vyřešený, příjde mi divné že se mladé matky chtějí bavit když doma mají kojence.Chápu, že nikdo nechce zůstat sám a každý hledá partznera ale nespěcháte trochu? A co zkusit být s otcem dítěte, tedy pokud není důvod rozchodu alkohol nebo týrání.
budu reagovat na příspěvek "lidus" : Já s Vámi nemohu souhlasit. Nemůžete nefandit nebo fandit. Zde nebylo řečeno z jákého důvodu se rozešli. Pokud ženu podvádí nebo bije ( okrádá, znásilňuje, bije dítě ... ) nemůžete ( nemůžeme ) dotazovatelku soudit. Předmětem dotazu byl jiný problém. Na druhé straně, to co píšete je pěkné, pravdivé, ale náš systém ( pravidla, zvyky v partnerství ) nelze aplikovat na všechny. Já třeba žiji s ženou 20 let, a nikdy jsem neudělal nic za co bych se měl stydět ( udeřit ženu, lhát manželce nebo ji říct jedine vulgární slovu ). Přesto nejsem žádny svatoušek, a kdo o sobě tvrdí, že je , měl by se pořádně nad svýmmi výroky zamyslet. To že mladí lidé dnes rychle do všeho jdou, nebo vše rychle mění, je jejich věc, ponesou si své prohřešky sebou, ale pokud si chce vyzkoušet i jiné závazky, neodsuzujme ji. Ják jsme již napsal. Ano žijte dál, ale musíte sebou nést i svuj osud, své závazky a nikdy se nepřetvařujte, že dítě není žádný problém. Mohlo by se Vám to leda vymstít. Já Vám držím palce, ale jak píše "lidus", je potřeba zvážit zda rozchod byl potřebný. je mnoho věcí, které skřípou, to bylo i u nás, ale když milujete, tak i odpouštíte.
Důvod toho všeho je zcela jednoduchy, odešel ode mě manžel, odešel od nas, od rodiny...ja jsem tuto situaci rozhodně nezavinila, tak mě prosím neodsuzujte. Na vztah musí být přeci jen dva. A jeho rozhodnutí je nezvratné. Nemiluje mě, nechce být s rodinou...to, že hledám vztah nyní, když je malému teprve osm měsíců, je sice absurdní, ale bohužel né každý se ocitl v podobné situaci...zůstat opuštěná se špuntem. Kdo nezažil, nepochopí. Přeji pěkný večer
Po pravdě řečeno moc nechápu, v čem je problém. Samozřejmě máte nárok mít vztah i když máte miminko. Možná je to pro vás oba šance, kterou byste mohla zbytečně promarnit. V čem je tedy ta překážka? Přece se můžete opravdu scházet u vás nebo jít společně ven s kočárkem, když má Váš přítel volno. A když budete chtít být sami, tak pohlídá manžel. Miminko je i jeho a nevidím důvod, proč by jednou za týden nemohl hlídat - jistě se časem stejně budete v péči o malého střídat. Taky si myslím, že každý dospělý člověk, i když svobodný, chápe, že když máte miminko, nemůžete denně trajdat po nocích Jistě to pochopí i Váš přítel, aspoň uvidíte, jak mu na Vás záleží.
Upřímně musím říct, že by mně asi na Vašem místě vůbec nenapadlo hledat v tom problém. Chvíli to prostě vydržíte a nějak to budete dávat dohromady jednu schůzku po druhé a později až nebudete kojit (nebo ne tak často) , tak Vám může pohlídat maminka, když přijede na návštěvu, kamarádka nebo manžel.
Mně to připadá, jako kdyby v tom byl jiný problém, který jste nám zatím nesdělila
doplněno 03.02.10 08:24:A ještě dodávám - podnájemnice je dočasná, jak píšete. Takže byt budete mít pak pro sebe a co se týká toho příjmu, tak byste měla především zaangažovat otce dítěte, jestli dosud není stanoveno výživné.
Nevím, zda jste reagovala přímo na mou odpověd´ , ale já vás tedy rozhodně neodsuzuji. Spíše odsuzuji ty, kteří vám to rozmlouvají. Vy máte právo žít život dál, at uz s manželem nebo ne. On to bude dělat také tak. Jen říkam : Dítě zapojujte do většiny svých aktivit, at případný partner ví, kam vaše možnosti času a lásky dokáže zasahovat ...
A o jaké aktivity se jedná? Proč nemůže on za vámi přijít do bytu a aktivity nemůžete vykonávat ve dne? Pokud nemáte hlídání, jsou i hlídací agentury.
ne, pravě že u mě být nemůžeme, protože u mě doma hlídá můj zatím ještě manžel...a momentalně zde mam v pronajmu jeste další osobu, takže u mě být je zatím nemožné...jsou to převážně aktivity mimo domov..cokoliv, co se dá podnikat venku..restaurace, divadlo, kino apod...moc by mi nový vztah pomohl, ale stále je tu můj syn, o ktereho ted musím pečovat a hlídání s manželem domlouvat individuálně na každou schůzku s ním?
Máte ambiciózní plán. Když si vzpomenu, tak v osmi měsících mrňousa jsme se do kina nedostali s manželkou ani ve dvou, natož když jste sama. V knihě jsme byli myslím poprvé, až když mu bylo přes dva roky.
Chápu, že to je pruda, ale neměly by v zásadě ty akce být takové, aby se konaly halt i s mrňousem?
Děkuji i za váš názor..ano, vím, že je to zvláštní myslet na seznámení se s někým a na pobavení, když mate špunta a jste na něj sama...i pro mě je tato situace nesmírně těžká, protože zůstat sama na mateřské s malým dítětem je velice těžké a složité. Je mi jasné a nejspíš se musím smířit s tím, že pro tuto chvíli musím na jakýkoliv vztah zapomenout.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.