Nejste přihlášen/a.
Ahoj
Je mi 17 a jaksi jsem teď docela v nevyhnutelné situaci a to že musím konečně říct rodičům to že jsem prostě jinej, že jsem na kluky.
Bylo to těžké se s tím smířit ale už jsem se s tím vyrovnal víc než dost.
Zkrátka si máma momentálně myslí že mám holku a z důvodu že jí tu holku nechci ukázat tak není spokojená a myslí si že je to někdo kdo by se jí nelíbil. No pravda je taková že je to kluk...
Kdybych jí to řekl tak by se to snad uklidnilo a mohla by být v klidu že se stýkám se slušným člověkem a ne jak si ona myslí.
Jenže se bojím, vím že tyhle lidi nemusí
Pro spoustu rodičů je nevydýchatelné, že mají jejich potomci odlišnou orientaci. Slibte matce, že ji se svou láskou seznámíte po novém roce a udělejte to náhle. Bude pak záležet na ní, jak se s tím vyrovná. Třeba mně by to bylo celkem jedno, jestli si dcera nebo syn dovede lásku stejného pohlaví - nežijeme před 100 lety. Ale spoustě lidí to dělá i dnes problémy, takže se s tím musí počítat.
Já bych tuhle informaci od svých synů ocenila a ani trochu by mi to nevadilospíše naopak,byla bych spokojená,že ví co chtějí a mají ke mě důvěru,podpořila bych je.
Ovšem když si vezmu svou matku,tak bych zapírala až do smrti.Je to starý,konzervativní ročník a podporu či vlídné slovo bych se nedočkala.Její přístup by mě srazil ještě více.
Jen ty znáš své nejbližší a sám musíš vědět jaké budou reakce a jestli se jim umíš postavit.Než se nechat ponížit vlastní rodinou,to raději ještě chvíli počkej,než nabydeš dostatečné sebevědomí.
Nejhorší je,že takoví lidé (rodiče kterým to vadí) vytáhnou ty nejprimitivnější argumenty jako "nebudu mít vnoučatanevystrojím ti svatbuco na to řeknou lidi"a potom bych čekala urážky "přestan blbnout,co to hraješ za divadlo,zpamatuj se...atd"
Takže já bych mlčela ještě dlouho.I když vím co čekat od své matky,stejně bych nic neřekla.I kdybych sršela sebevědomím,připomínky od vlastní matky-otce bolí vždycky,i když se člověk připraví.a ví co od nich čekat.
No problém je že je moje máma snad uplně stejná, prostě člověk co každou chvíli chválí komunisty a že za nich bylo líp apod. Asi si to dovedete představit. Jednou se mě na to sama zeptala a jak nad tím nahlas uvažovala co by kdyby tak to přirovnávala jak k té největší pohromě...
Jinak toho sebevědomí jsem právě už nabyl si myslím dost, jinak bych se ani na přiznání orientace nepřipravoval.
Řídím se tím že to stejně všem jednou řeknu a alespoň uvidím kdo byl pravý kamarád, to už jsem ale částečně udělal. Jenže to jsou trošičku jiní lidé, tam s tím problém nebyl...
Počkejte ještě rok, dva. Třeba ještě nemusíte mít vyhraněnou s. orientaci, stále se hledáte. U mladých lidí se hodně často stává, že je mohou přitahovat i obě pohlaví. Ve Vašem případě se nemusí jednat přímo o homosexualitu, jen větší náklonnost k jemným rysům dnešních mladých kluků. Zkuste si na internetu najít třeba obrázek chlapa - třeba dřevorubce, dělníka na stavbě, kováře s hrubými rysy. Pokud i takovým mužským cítíte nákloonnost, pak asi skutečně u Vás převažují homosexuální sklony. Ale zatím je opravdu brzy to jednoznačně říci.
Je možné, že to maminka tuší. A ta nejistota, ta ji trápí. Já bych to asi neuměla říct našim natvrdo. Určitě bych taky otálela a přemýšlela, jak to sdělit přijatelně. Začla bych, že se mi to těžko říká, že už pár let přemýšlím, jak vysvětlit, že všude to není stejné a někde je to jiné. A že ses taky musel prokousat nejistotou, nějak to zpracovat, nějak to přijmout a nějak se s tím smířit. Snad ji to trkne a sama se zeptá. Je fakt, že otcové to hůř rozdýchávaj. Přitom to zdaleka nejsou čtyři procenta, ale nejmíň dvojnásobek! A jak říká Damandys, nemusí to být už teď definitivní.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.