Jak prestat zit ve vzpominkach?

Dobrý den, najít si novou hodnotnou náplň života, která zaměstná mozek, být aktivní a skončit s nostalgií, sebelitováním a nudou. Zdravím!

Mimochodem, ty sny musí být o vzpomínkách, protože mozek zobrazuje jen to, co tam má již uloženo z minulosti.

Na vzpomínkách není nic špatného. Každý nějaké má, špatné i ty krásné. Jsou součástí našeho života. Pokud se k nim upínáte až příliš, vyplňte svůj život jinou činností. Nový koníček, noví přátele, dobré skutky z kterých budete mít dobrý pocit a odvedou Vaše myšlenky jiným směrem. Neráchejte se příliš v tom, co už nemůžete nezměnit. Soustřeďte se na to co změnit můžete..

Čím je člověk starší, tím víc jdou vzpomínky zpět do historie. Vzpomínky jsou vyvolány, mnohdy ani nevíme čím. Velice často jsou to vůně. Mnohdy nám v hlavě vyskočí bezvýznamná situace z před mnoha let, s podrobnými a udivujícími detaily. Moje maminka mi to kdysi takhle říkala, říkala tomu staropamět. A já jsem nechápala, o čem mluví. Vždyt já jsem nebyla stará a vzpomínky jsem také měla! Ale dnes už vím, jak to myslela. Vybavují se mi neuvěřitelné věci z let před 50ti, 65ti lety. Je zajímavé, že ne velké události, zlomy v životě, radosti nebo tragedie. Napropsto bezvýznamné vjemy. Vrzání podlahy a žhavá kamna ve třídě školy, chut studeného zelí namazaného na krajíci chleba, barva noční košile maminky. . . Mozek je šílená silážní jáma! Je v ní naprosto všechno! Jen to, co jsem měla včera na oběd, ne!

A jak nežít ve vzpomínkách? Asi činností se to dá změnit. Nové vjemy, nové zážitky, noví lidé, nové cíle.

Jestli si potřebujete i po těch letech něco "vyřešit", udělejte to - jestli se ve vzpomínkách "nimráte" z nedostatku jiných podnětů, hledejte něco lepšího pro vyplnění volného času.

Musíte najít důvod, proč se k těm vzpomínkám vracíte. Já se také vracím, ale já to dělám úmyslně a dělá mi to radost. Vybavují se mi historky dávno prožité a vzpomínám si na jména lidí, to mám největší radost, že jsem nezapomněla, protože mým životem prošla spousta lidí z profesního hlediska. Někteří z nich jsou mrtví, to vím a někteří jsou starší než já a doufám, že ještě žijí a že se jim daří dobře. Ale já ve vzpomínkách nežiji, jen jsou součástí mé existence, tak v tom bude asi nějaký rozdíl.

Jděte se proběhnout ven, dokud můžete. Až toho budete mít dost, tak toho teprve nechte. Garantuji vám, že budete spát úplně jinak, než když celý den přemýšlíte nad tím, co bylo. Je nutná fyzická aktivita!

Kamarád by řekl: "Hybaj na hory!". Ano, taková menší (či větší) túra dá nové impulsy. Nejhorší je být jen doma a utápět se. S tím kámošem jsem jednou v noci šel na Lysou horu u nás v Beskydech a to byla paráda.

Jestli jsou to hezké vzpomínky, tak to se člověku nedá zapomenout.

Podle mne člověk člověk-který žije ve vzpomínkách,,není spokojený s přítomností..

Kdo žije ve vzpomínkách, protože není spokojený s přítomností, tak ta přítomnost se těžko změní k lepšímu. Síla je právě v přítomném okamžitku, udržet sám sebe v přítomnosti je však někdy hodně těžké. Rada je to dobrá, ale realizuje se obtížně.