Jak najít cestu k synovi přítele?

Promluvte si o tom sami dva s partnerem, aby ty výchovné " lekce" vycházely od něj, abyste byli ve výchově jednotni. A jenom nevychovávejte. Zúčastněte se her s dětmi, sama něco vymyslete, co by je bavilo a kluka pochvalte, když se mu něco povede.

@vlastovka82 - Např. On obědvá a syn mu vyleze na ramena a Hopsa po nem.Pak zasahují já, protože on to neumí.
A jsme u toho - proč zasahujete do kontaktu syna s otcem, který se vás nijak netýká? Pak se nedivte, že jste z pohledu dítěte "ta zlá", která mu ani nedopřeje zablbnout si s tátou. Zasáhnout byste měla v případě, že by synek hopsal po vašich ramenou, případně po sestře, které by mohl ublížit - jinak ne.

Dobrý den. Mějte na paměti dvě věci. První, že nejste jejich rodič, jen cizí člověk. Druhá, jediný vztah, který můžete s těmito dětmi navázat je kamarádský, nikoli však rodičovský. Z pohledu dětí budete pořád cizí člověk, kterého nemusejí a nebudou poslouchat, tzn. nenechají se vychovávat. S tím jste musela počítat, to jsou normální a stokrát zmiňované záležitosti neúplných rodin.

Sama píšete, že "syn špatně nese změny a teď jich probíhá dost". Přidávat mu další - i když nepochybuji, že to "myslíte dobře" - je v této době pro malého asi už k nezvládnutí. Na vašem místě bych ho nechala vzpamatovat.

Mimochodem - otec se k tomu staví jak?

Dobrý den. Zamyslete se nad svým vlastním přístupem. Píšete, že děti měly volnou výchovu, jsou rozmazlené a Vy se je snažíte vést jinak. Jakým právem? Proč se snažíte převychovávat děti, které nejsou Vaše a nejste rodič? Otec dětí má evidentně o výchově svých dětí jiné představy než Vy, tak se to nesnažte měnit. Dětem se obrátil život na ruby. Je to pro ně hodně změn a teď ještě Vy přijdete se svými požadavky a vynucujete si respekt a pozornost. Chlapec Vás nemusí na vědomí vzít nikdy a nic s tím neuděláte. Má mámu a tátu a at si myslíte o výchově cokoli, toto musíte respektovat Vy sama. Pokud nezmění přístup k výchově otec dětí (Váš partner) pak je Vaše snažení naprosto zbytečné. Nechtějte vychovávat, snažte se být spíše kamarádkou. Dávejte dětem najevo svůj zájem, buďte přátelská a např. k úklidu se je snažte motivovat. Obrňte se trpělivostí a hlavně laskavostí. Pokud chcete respekt, musíte respektovat v první řadě Vy je. A dělat změny ve výchově musí začít Váš partner, otec dětí. Vy ho můžete podpořit a pomoci mu s dětmi, ale nechtějte mít hlavní slovo ve výchově. I když chápu, že chcete mít vše podle svých představ, ale když už jste si našla chlapa s dětmi, je třeba dát hlavně dětem čas, aby se s tím vyrovnaly a nedělat na ně žádný nátlak v ničem. Je to nelehká situace pro ně i pro vás, ale jak píšete, jste spolu krátce. Takže to vše potřebuje delší čas a větší aktivitu a důslednost ze strany Vašeho partnera.

Děti mohou být povahově různé. Zažil jsem přítelkyni, která měla dvě děti a měly mě za druhého tátu (i když jsem byl jen "strejdou", snad i kamarádem). Další přítelkyně měla desetiletého kluka a ten mě ke mě averzi hned od začátku, od prvního dne, vadila mu má přítomnost. A to se nedá dopředu ovlivnit, také dospělí mají k druhým sympatie nebo ne. Jednoduše si ti dva nesednou. Pokud jste si nesedli, nebude to lepší a dříve nebo později mohou nastat problémy i ve vztahu s přátelkyní (přítelem). Aby byly vztahy v pohodě, je potřeba, aby se všichni měli alespoň trochu rádi - to není fráze. Jinak to nemá smysl, můj názor.

Chlapec je veliký chudák. Špatně snáší změny a navíc, musí být se ženou, která mu vzala tátu, rozbila rodinu. Chápejte, vím, že jste manželství nerozbila, ale dítě to tak vnímá. Ví také, že nebýt vás, rodiče by se k sobě určitě vrátili. Nechápe co se stalo a můžete vysvětlovat jak chcete, vidí to takhle. *** Jestliže chcete být dobrým vychovatelem, rodičem, musí být přísnost a důslednost v rovnováze s laskavostí a projevy lásky. Nad tím vším musí být důvěra. Jestli to takhle není a vůbec není důležité proč tomu tak je, není to dobré prostředí. Pro dítě vždycky budete nepřítelem.*** Chápejte, nenadávám vám, nedávám vám rady jak na to, naprosto chápu, jak vám je, jen vysvětluji, jak to vypadá z mého pohledu.

Přece si neodpustím radu: "Na lžičku medu se chytí více včel, než na sud žluči." D.Carnegie

Myslím si, že jste zvolila dobrý výchovný přístup k dětem. Tím, že chcete po dětech slušné základní chování, které neměly, a to aspoň děkovat a požádat o něco, není nic tak hrozného, aby se jejich výchova křivila. Tam ale půjde pravděpodobně o zásah partnerovy bývalé, která může děti tzv. očkovat proti vám. Takže vše co řekněte je špatné, děti dostanou různé rady, že vás nemusejí brát na vědomí. Obyčejně to tak bývá, že partnerova bývalá žárlí na novou přítelkyni ex a i trpí, když si představí, že její děti má ta jiná.

Vy si asi budete muset počkat, až si u dětí získáte autoritu, asi to chce trpělivost, aby prostě oni vás braly, musí vás za něco obdivovat, zatím se nesmíte přehnaně vnucovat.

Správný režim výchovy bych začala od začátku, kdy máte děti u sebe. Nevím, na co byste měla čekat. Pokud partner s Vaším přístupem nebude souhlasit, může si hledat jinou kamarádku. Chováním dětí, které je přes čáru trpíte i Vy. Dětem je třeba vysvětlit, že Vaše požadavky jsou pro ně dobré.Vy máte přístup k dětem správný a pokud nebude oceněn, je třeba hledat jinde. To chování by s věkem rostlo a výsledek by byl velmi negativní.

@vlastovka82 - přítel teď dostává obstřiky do páteře,kterou si bloknul a i přes upozornění kluk po něm lezl
Má říct "Pepíčku, neratuj mi po bolavých zádech, mě to bolí,! což by sedmileté dítě mělo pochopit a akceptovat - neubližování je něco jiného než volná výchova. Když to nedovede, vy to těžko budete napravovat, bohužel - děcko to vidí tak, že táta ho nechá a vy otravujete.

@vlastovka82 - jen není vhodné,aby při jídle 7lete dítě lezlo po tatínkovi.Chapala bych to u batolete.
Není rozdíl mezi sedmiletým a ročním v případě, že je jim jejich chování tolerováno tím, po kom lezou.

Vy máte vlastní dítě/děti?

Pokud měly děti volnou výchovu a otec dítěte v ní chce pokračovat, tak nenaděláte nic. Při požadavcích, aby po sobě uklízely, aby se naučily prosit a děkovat a nejen rozkazovat atd. budete "ta protivná ženská, která si vymýšlí". Obávám se, že nějaký čas budete pro děti protivná ženská i v případě, že otec přitvrdí. Děti budou vidět, že to děkování, uklízení atd. je spojeno s Vaší přítomností. Hodně se toho v minulosti zanedbalo. Změna návyků může být vynucená a rychlá, ale přijímaná nevlídně. Volila bych pomalejší postup. Děti ale musí vidět, že iniciátorem je otec.

Jednak nejste rodič, tak změny ve výchově raději pozvolna. Řešit by měl především přítel, ale ten se jeví jako srab - chce mít klid. A to dost dobře nejde. Dítko v 7 letech už má dost rozumu, aby pochopilo jaké jsou mantinely. Takže vysvětlete příteli jak si Vy představujete a co on na to. Jinak bych se raději ohlížela po jiném příteli, než "bojovat" s jeho nezvedeným synkem. Co si pak bude dovolovat až mu bude 13,15...roků. Omlouvat taky změny v životě té původní rodiny apod. se stalo módou. Každý z nás prošel v životě zvraty, které nám třeba uškodili, taky pořád nežijeme minulostí. Taky jde o výchovu slušného děcka. A čím dřív se přítel nakloní k lepší výchově, tím líp. Nemůže dělat mrtvého brouka.