Cíl - plní se?!

A po kolikáte to nevyšlo?

Asi byste tedy měla v přípravě na zkoušku změnit postup. Nevím, která část je pro vás obtížná, zda by to vyřešil pobyt v Anglii apd. aneb všechno lze zvládnout, ale každý na to potřebuje jiný přístup a jinou dobu.

Zrovna cizí jazyk je velmi reálný cíl, jen se to chce víc snažit. Kouknout se, kde měl člověk slabiny - zkoušky na certifikáty jsou rozdělené do částí a ty jsou obodované a člověk tyto výsledky zná. Taky u cambridge certifikátu tvrdí, že na úspěšné složení je potřeba se angličtině věnovat asi tak 600 hodin, to je fakt docela hodně. A samozřejmě pomáhá čtení anglických knížek, sledování seriálů nejdřív s titulky a pak i bez, mluvení s rodilými mluvčími a nejvíce samozřejmě pobyt v cizině. Můžu pak doporučit i například klub Toastmasters (stačí zadat do googlu) - lidé se tu učí mluvit anglicky na veřejnosti, dávat různé přednášky...

Určitě neplatí. Příklady jsem napsal. Musíte mít předpoklady, vlohy. Co se týče hmotného cíle, tak to je realizovatelné ale nikoliv taky pro každého.

Když se chce, všechno jde je myšleno tak, že když to nezvládnu já, zavolám si někohoho kdo to umí, kdo mi pomůže ... a cíle nakonec dosáhnu.

Přesně tak. Nemusím vše vědět, umět, ale musím vědět, kde získám informace, kam se obrátit na odbornou radu, koho požádat o pomoc. Dala jsem si cíl, že budu bydlet v malém, útulném,nově postaveném domečku a to nejsem projektant, zedník, atd. Vše jsem si vyběhala sama. Cíl se mi splnil za 1,5 roku.

Když se chce, všecho jde

A nechce to jít "na věc" jen "rozumově", tzn. hodně pomáhá "vizualizace" tzn. vnitřně si člověk o svém cíli "rozjímá" tj. zhruba nepřesně vyjádřeno, chce to si "představovat" pokud možno obrazně to co chci zažívat, vnitřně si prožívat příjemné pocity s tím spojené a především vyřadit takové to "křečovité chtění a snažení" které jakoby vnitřně "blokuje" právě ty vnitřní síly, které pomáhají k realizaci daného záměru. Dobře je to vidět např. u těžce nemocných, stává se , že ti co se až "křečovitě" snaží o uzdravení se často neuzdraví, naopak ti kteří to jakoby "vzdali", ale ne jen "na oko" prostě skutečně vnitřně vzdali, přestali "chtít," se jakoby "zázračně" uzdravili...Samozřejmě že když něco chceme, je třeba pro to něco udělat, ovšem chybou je, když si myslíme že jen vědomé racionální kroky povedou k cíli, to je jen polovina skutečnosti, ta druhá "skrytá" "neracionální" je neméně důležitá, převezmeme-li kontrolu nad děním zcela racionálně rozumově, pak se může stát, že tím právě "blokujeme" ty vnitřní síly které vědí "co a jak."

Ze své zkušenosti mohu výše popsané potvrdit, kdykoliv kdy má snaha byla až "křečovitá", se výsledky dostavovaly jen velmi velmi "ztuha", naopak pokud jsem o něčem vnitřně rozjímal aniž bych tomu přikládal nějakou zvláštní váhu, (čili žádná křeč, žádný stres, v pohodě, nějak jsem na tom "nelpěl") výsledky se kupodivu dostavily, za "zvláštních okolností" "zvláštním způsobem" ale najednou byly tu. Pak ale zároveň s tím tu byly i další s tím související povinnosti a starosti, až známí mi připomněli, že jsem si to vlastně kdysi "takto přál,"což byla pravda...Takže někdy je třeba také dávat "pozor na svá přání"

P.S.

A pak je třeba také se na chvíli "zastavit" podívat se do nitra, zda to co si "přejeme" si skutečně přejeme, nebot je-li přání jen "na povrchu" nepřímo "podmíněné" ale ve skutečnosti vnitřně někde "na dně" své "duše" si to vlastně "nepřejeme" (nebo si přejeme ve skutečnosti něco úplně jiného) pak se nám to vlastně ani splnit "nemůže" nebo jen za nadměrného a vyčerpávajícího úsilí, je to podobné jako chtít jet s autem se zataženou ruční brzdou, dnes už jsou systémy které nám v tom zabrání nebo nás na to upozorní, dříve tomu tak nebylo, zvyšovala se spotřeba a opotřebení vozu, zbytečně se zatěžoval motor...Tohle si myslím je možná jedna z hlavních příčin například v oblasti neúspěšných vztahů nebo neúspěšného hledání živ. partnera, ovlivněni okolím si totiž většina z nás myslí jak muži tak ženy že "chceme vztah" "rodinu" apod., protože je to tak "přirozené", "dělají to tak všichni" (většina) ale ono se nám to stále "jaksi nedaří", možná by stačilo podívat se hlouběji do nitra abychom zjistili, že ve skutečnosti si to vlastně "nepřejeme" např. na základě někde vzadu dobře uložených, zasutých "špatných vzpomínek" ( z dětství, dospívání ale i později), takže pak na základě nejvnitřnějšího dobře a hluboko uloženého "přesvědčení" je nutno udělat znovu opravdové rozhodnutí tedy buď "odbrzdit" anebo nechat tak...a může to být pro nás i docela překvapení dáme-li si tu práci a skutečně si uvědomíme "co opravdu chceme", ne to co "bychom měli chtít" nebo si na základě "ostatních" jen myslíme že chceme...

Naopak. Když chcete dosáhnout svého reálného cíle musíte tlačit na pilu pokud Vaše síly, znalosti, umění stačí. Pokud nikoliv, přizvat odborníky, znalce, změnit strategii, snížit latku, která je možná příliš vysoko a výsledek se dostaví. Samo se nic neudělá. Jsou lidé, kteří jdou za svým cílem i takříkajíc přes mrtvoly. To ale asi nebude Váš případ. Takže píle, vytrvalost a pokud to nevyjde jsou i jiné cíle.

Ano, píle vytrvalost, ale nikoli "lpění" a "křečovitost" to je podstata o níž jsem psal, přesně podle citátu: "Udělej co udělat můžeš, ostatní přenech Bohu". Vysvětlit si to tak, že pro to prakticky "nic neudělám" by bylo velkým nepochopením, je třeba rozlišovat velmi přesně píli snahu vytrvalost na jedné straně a přístup "stres" "křeč" na straně druhé...to první rozhodně ano, toho druhého je dobré se zbavit abychom se "neblokovali"...Proto není dobré přirovnání "s tlačením na pilu" které uvádí tazatelka, nebot tímto "zjednodušením" se právě "zastře" podstata věci a vede to k "mylnému pojetí"...