Funguju jako vrba,ale kdo vyslechne mě?

Hezký den všem,

už od dětství funguju jako vrba,zastávala jsem se slabších atp...Počátek je u mě doma. Mamka má nevyrovnaný vztah s otcem,nějak extrémně se nehádají,ale není tam ani vzájemná láska,tatka je hodně uzavřený člověk,který má svůj svět,do něhož jen tak někoho nepustí,má své koníčky a těm zasvěcuje většinu volného času,což nevyhovuje mámě,která by potřebovala,aby byl víc s ní. Je pak neštastná a stěžuje si na nezájem z otcovy strany. Občas podniknou nějaký výlet atp,ale většinu času tráví odděleně a máma se s tím nikdy nevyrovnala. Dnes mi zase kvůli tomu brečela do telefonu. Je to pro mě psychiky náročné to poslouchat,mám z toho ambivalentní pocity,na jednu stranu je mi líto mámy,na druhou stranu se snažím i pochopit tatku a je mi ve výsledku líto i jeho.

Jenže rodiče nejsou jediní,komu jsem za svůj život dělala (dělám)vrbu. Většina přátel,co jsem měla,mě měla jako vrbu,v současné době mi takhle pravidelně volá jedna holčina,za celou dobu hovoru se skoro nedostanu ke slovu a popravdě ani nejsem schopna sama dlouho mluvit o sobě. Ona často mluví o svých problémech a já se jí snaží mpomáhat. Ale problém je,že když je zle mně,najednou nevím,komu mám zavolat. Najednou pak zjištuji,že není nikdo,kdo by vyslechl mě. Máma by mi udílela rady,ale moc nenaslouchá. Ta holčina,o které píšu výše,by brzy stočila hovor zase k sobě. Možná by se našla jedna dvě kamarádky,které by mě vyslechly,,ale těžko říct,nemají moc času a já je nechci otravovat,často mi nevezmou ani telefon a samy od sebe zpravidla taky nezavolají,pokud nevolám já. Cítím se sama na své problémy,a že jich mám dost. Kromě psycholožky nevím,komu se svěřit. Je to začarovaný kruh. Funguji jako vrba a sama vrbu nemám. Co s tím?Psycholožka mi radila,at to utnu,když na mě někdo bude valit své problémy,ale já to neumím,je mi těch lidí líto. Ale říkám si komu je někdy líto mně?Přijde mi,že skoro nikomu.Chybí mi,že se nemám komu svěřit.