Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
s přítelem jsme spolu dva roky a máme skoro ročního syna. Jenže už déle jak půl roku nám to neklape. Snažím se to řešit, ale je to bezvýsledné. On semnou vůbec nekomunikuje. Chce mít nějaký čas pro sebe a tak ho má. Chodí ven s kamarády, sportuje a někdy prostě jen sedí u PC a hraje hry. Ale prý mu to nestačí a chce abych chodila i já někam klidně bez malého, ale problém je v tom, že já tu nikoho neznám a neumím navazovat nové vztahy. Já si prostě s cizíma lidma nemám co povídat. Snažila jsem se najít kamarádku a našla s podobně starou dcerou i věkově blíže ke mě, ale to neklaplo a kdykoliv se ji napsala tak neměla čas a sama se nikdy neozvala.
Ale zpět k tématu. Na rovinu jsem se ho zeptala co mu na mě tak hrozně vadí, protože sex byl naposledy před 5 měsíci, neobejme mě, nepohladí ani pusu nedá. A tak mi to řekl a tak jsem se snažila to napravit, aby měl syn kompletní rodinu, ale on se stále nesnaží, že mu vadí jak se chovám, ale mě už to prostě deptá to, že on ke mě nemá žádný vztah. Když se ho po delší době zeptám co mu vadí tak mi jen řekne že už mi to říkal, takže si nemyslím že by mu pořád něco vadilo. Včera mi řekl že už to nemá cenu abych se snažila tak jsem mu řekla, aby mi to řekl na rovinu pokud o mě nestojí, protože se nechci snažit zbytečněo něco o co on nestojí. Neřekl mi to. Já nemyslím, že to je to stejné (nemá to cenu) jako to když mi řekne, že už o mě nestojí. Dávám mu čas a neřeším to s ním pořád, ale tím, že to budeme přehlížet top nevyřešíme. Mám chut od něj odejít aspoň na pár dní, aby zjistil že mu chybíme, ale bojím se, že by zjistil, že mu to takto vyhovuje víc a já už bych neměla žádnou šanci. Navíc vím, že kdybych odešla tak by mi hrozně moc chyběl. Nedokážu si představit, že by byl s někým jiným než s náma.
V životě se ke mě nikdo nechoval tak jako on a tak je pro mě teď těžký se k němu chovat hezky tak jak se zaslouží a on to ví. A já už prostě nevím co mám dělat. Miluju a nechci o něj přijít, ale pravděpodobně nebude jiný východisko. Do poradny nechce.
Prosím co by jste na mém místě dělali vy?
Dobrý den. Z vás čiší až úporná snaha o to, aby vás měl někdo rád. Za vztah mají odpovědnost oba dva. Proč se tedy stále vyptáváte, co se vašemu příteli na vás nelíbí? I on má určitě svoje nedostatky, které byste mu měla vpálit mezi oči. Vy se doprošujete o jeho náklonnost, které se vám ale nedostává. Jednou je váš přítel otec od rodiny a měl by se takto chovat. Myslím si, že byste se měla přestat snažit žebrat o jeho přízeň. Změňte taktiku a najděte si nějaký koníček, třeba běh, a nechte mu na tu dobu hlídat vaše dítě. Aby i on měl nějakou zodpovědnost. Nakonec i on vám toto doporučuje. Podle mého se v jeho očích ponižujete - když se mu snažíte zavděčit. Buďte trochu hrdá a tvrdá i na přítele, aby se k vám nechoval jako ke kusu hadru, ke kterému si může dovolit, co chce. Znáte tu písničku, kde se zpívá, že... "v lásce vyhrává ten, kdo má rád míň?"
No, přítel asi nebyl připraven (nebo ještě ani nechtěl) mít rodinu. Do jiného stavu jste přišla cca tři měsíce po vašem seznámení. ještě jste se nemohli pořádně poznat a už byl váš vztah "vážný" díky Vašemu těhotenství. On si chce ještě užívat, Vy máte za sebou malé dítě a tím pádem jiné starosti. Těžko radit, jak a co dál. Jak už někteří napsali, tím, že stále chcete od přítele slyšet, co se mu nelíbí, tím víc se od sebe vzdalujete a tím více se ponižujete. Možná opravdu věnujete veškerý čas dítěti a příteli se to nelíbí, možná ale na Vás Váš přítel kašle. Začněte žít SVŮJ vlastí život, narovnejte se, nadechněte a časem uvidíte..
Co děláte s přítelem společně? Kam chodíte společně pokud máte hlídání. Proč nemůže s přítelem jít na nějakou akci? Protože nechcete, s cizími si nemáte co říc. To jste vědma? I váš přítel byl kdysi cizí.
Nedivím se příteli, že mu nestačí k životu jen povinosti - doma , v práci, péče o dítě. Vždyt vy nemáte přteli za celý den co říci, když nevytáhnete paty, s nikým se nestýkáte. Zkuste se změnit a věřím, že i v některém cizím člověku (pro vás) najdete kamaráda. Jste malda a takto žít do konce života - ouvej !
Vždyt jste matkou malého dítěte, které je na Vás závislé. Potřebuje Vás a máte mu poskytnout vše, co potřebuje. Pokud to tak cítíte, proč tomu nevyhovět. Můžete se v péči vystřídat s partnerem, se svými rodičemi, nebo s rodičemi z jeho strany? Ale když Vás to do společnosti netáhne, tak si zkuste pozvat nějakou kamarádku ze základní školy, ze střední, nebo ze sousedství, kde jste dříve bydlela, nebo nějakou sestřenici.
Nepospíchejte a užívejte si péči, děti rostou tak rychle a tyto chvíle, které s malinkým strávíte, Vám nikdo nevezme. Jakmile bude malý běhat, tak dojdete na hřiště, na pískoviště a tam se jistě s nějakou další maminkou skamarádíte. To, že jste zkusila náhodnou paní s miminkem nic neznamená. Ono se to totiž na poprvé, na první pokus málokdy trefí na člověka, se kterým byste si hned padly do oka. Chce to stále zkoušet a nebýt z neúspěchů zklamán.
Nyní byste měli budovat spíše vztah s partnerem, protože mi to vychází tak, že jste se před otěhotněním moc dlouho neznali, nenaučili jste se toho druhého vnímat a huspli jste do rodičovské odpovědnosti rovnýma nohama. A u tatínka to vypadá, že nebyl ještě dostečně zralý pro tuto roli. Když to nemá v sobě a nechce sám, tak jak ho donutíte?
Budou spíše třenice a řeknete si navzájem jenom kdovíco, co Vás bude mrzet a nic nevyřešíte, spíše si tu negaci v sobě ponesete dál.
Prioritní je nyní péče o mimčo, a pokud byste chtěla někam vyrazit sama, nebo s tatínkem, tak si zajistíte hlídání.
Naučte se být sebevědomá, máte zdravé pěkné dítě, věnujte se mu, at z něj vyroste pěkný, šikovný človíček, je to největší dar, co můžete mít. Pokud si otec neváží Vás jako maminky, co naděláte. Buďto někdy dozraje, nebo Vám stejně někdy řekne, že se zamiloval jinde, protože mi to připadá, že jeho zamilovanost k vám opadla. A člověka nedonutíte, když nechce on sám.
I na vztahu /po narození dítěte/ se musí pracovat, nikdy nevydrží desetiletí, a Vy jste teprve na začátku.
Když se snaží jen jeden z partnerů, je to málo. Je načase, abyste začala pracovat na sobě a ne na partnerovi. V první řadě se pevně rozhodnětě, že chcete žít jinak. A pak se začněte zajímat o dění kolem vašeho bydliště, chodte na všechny akce, co se kde vyskytne, přednášk, joga, Sokol, plavání, kurz šití...cokoliv se kde děje. A jestli vaše rozhodnutí bude opravdové, pomoc vám přijde, něco se ve vašem životě změní. Svůj život máte ve svých rukách.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.