Chci začít sama rozhodovat o svém životě

Dobrý den. Jste plnoletá, pokud se o sebe dokážete postarat a uživíte se, pak si s babičkou promluvte (ve štěstí Vám jistě bránit nebude a pochopí Vás) a odstěhujte se. Jen se nespoléhejte na to, že Vás bude živit přítel a bydlet budete u jeho rodičů. Protože s ním se třeba rozejdete a kam půjdete potom? S babičkou se nerozcházejte ve zlém, abyste se měla kam vrátit, kdyby vše nevyšlo tak jak si malujete. Zkuste zapracovat na tom, aby se vaše vztahy v rodině zlepšily. Ona není vina vždy jen na jedné straně. Zamyslete se nad tím, jak se chováte Vy k mámě, k babičce..Jste zodpovědná a je na Vás spolehnutí? Pak dostudujte a dál se vydejte směrem kterým chcete Vy sama. Byla by škoda ten čas strávený studováním jen tak zahodit.

@verona - Chci se začít sama rozhodovat o svém životě
A co vám brání?

Jste zletilá, finančně nezávislá, s matkou se vídat nemusíte, dokonce s ní ani nemusíte komunikovat telefonicky. Jen se budete muset umět vyrovnat se všemi důsledky.

Jen bych si dovolila upozornit, že přestěhování k příteli vaši situaci vyřešit nemusí - jednak to, že vás teď "berou, podporujou a pomáhají", se může rychle změnit, jakmile vás budou mít v bytě nastálo, jednak abyste po čase nehledala odpověď na otázku "Proč mě rodiče přítele nesnášejí?"

Vzhledem k tomu, že jsi zletilá, tak bych se tohoto kroku nebála. Jak už tady někdo psal, tak s babičkou bych se nerozcházela nějak ve zlém. O alimenty si můžeš zažádat i soudně pokud se ti nechce s matkou vyjednávat. A k té škole, pokud to jen trochu půjde, tak bych šla tam kam mě táhne srdce a ne co si někdo přeje.

Mmch. já se se svou matkou nebavím už asi 17 let z podobných důvodů a už mi to ani nepříjde.

Radím, nerejpejte se v tom, že Vám rodiče a prarodiče házeli klacky pod nohy, nepochválili, křičeli, nezajistili dobré dětství.

Protože jakmile si tohle nehodíte za hlavu /víte o tom, víte, co se dělo,vzpomínáte/, tak to budete stále a celý život pitvat, přemítat o tom v sobě, budete mít pocit křivdy.

I to, že uvažujete odejít k příteli, znamená, že před něčím utíkáte.

Ne, vy musíte jií k příteli z lásky, že spolu chcete být, žít a vytvořit rodinu.

Takže dostudujte a potom si dělejte to, co chcete, naučte se být samostatná, vzdělávejte se svých právech a povinnostech. Nenechte se sebou manipulovat. Přečtěte si něco o psychologi /nakonec zjistíte, že toho je tolika, že byste mohla studovat tento obor celý život/. Možná, že Vám to vysvětlí proč s matkou nevycházíte. /jste si podobné, povahově, vizuálně, nebo matka ve Vás vidí sebe a chce, abyste byla jako ona, nebo spíše ještě lepší než ona, nebo jí můžete lézt na nervy, právě proto, že ve Vás vidí svoji podobu, nebo mamka může mít určitý povahový rys, nebo tam může být trtošku nemoc, za kterou nemůže atd.

Zařiďte se a rozhodujte se podle sebe, případně konzultujte ve škole, anebo s přítelem.

Babička tam má zřejme svoji dceru /to je Vaše matka/ takže si jsou blízké. Opřou se o sebe. Vy můžete pomáhat z povzdálí, na co již ony nebudou stačit.

Pokud studujete, a chtěla byste se odstěhovat, mohla byste zažádat o alimenty matku a otce plus Vaše brigáda, takže nějaký základ byste měla a hlavně klid na dostudování. Určitě si určit dny anebo hodiny, kdy se budete věnovat učení a přítel si musí najít jiný program.

Nebavte se s matkou a babičkou o sobě, nastavte určitá témata, která nebudou kontroverzní. Neseďte spolu 6 hodin, ale chvíli, co vyřídíte to nejnutnější, pochvalte, poděkujte, slušně a jít pryč. Nenechat se vyprovokovat, nic se tím nevyřeší.