Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, máme v rodině špatné vztahy, jsem tři sourozenci, dvě děvčata a jeden kluk.Máme už staré a nemocné rodiče, bohužel nikdo mi s nima nechce pomoci, můj bratr tvrdí, že musím se postarat pouze já, protože jsem dostala domeček ,který byl pouze matky a je starý cca 120let , prostě na zbourání ! Sestra dostala pozemky, stavební místo a peníze .. a bratr peníze.
Starám se bohužel jenom já, docházím k nim každý den.., sestra bydlí kousek od rodičů a nemá o ně zájem. prostě tvrdí, že já mám dům,tak se musím o ně postarat sama,což mi příjde nespravedlivé i vůči rodičům,kteří ,když ji dávali pozemek, tak věřili, že jim taky pomůže.Sestra je raději ani nezdraví ,aby se po ni něco nechtělo.Bratr tvrdí, že jim nic sestra nedala písemně, tak se nemusí starat! Příjdě mi to od nich ubohé, já jsem taky našim nic neupsala a snažím se jim i s manželem pomáhat.
Matka byla sestru žádat a ta ji řekla, že jim nebude pomáhat, že má omezené možnosti.Což mám vlastně i já, jsem z toho už unavená, aby všechno bylo jenom na moji rodině. Řekla jsem bratrovi, když budou pomáhat, tak po smrti rodičů dům rozdělím i na ně, ale at pomáhají..,bohužel nemají zájem.
Tento problém je starý jako lidstvo samo. Hajzlíci se mají dobře, ochotní a citově založení pracují celý život...
Existují odlehčovací služby
Z. č. 108/2006 Sb., § 44 Odlehčovací služby
(1) Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.
Jedná se o služby placené:
Vyhl. č. 505/2006 Sb., § 10 (přehled poskytované péče zde zakonyprolidi.cz/...)
(2) Maximální výše úhrady za poskytování odlehčovacích služeb činí
a) 130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), b), písm. c) bodě 2, písm. e) až h); pokud poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí,
b) za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) bodě 1
1. 170 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel,
2. 75 Kč za oběd,
včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy,
c) 210 Kč denně celkem za úkony uvedené v odstavci 1 písm. d), včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování.
Na vašem místě bych si od rodičů nechala podepsat plnou moc k zastupování a jejich jménem sourozence zažalovala o výživné.
Odlehčovací služby existují, ale prakticky ji získat je někdy nemožné. Žádala jsem o odlehčovací službu a dozvěděla jsem se, že pokoj je do konce roku (cca 6 měsíů) obsazený. Ptala jsem se, jak dlouho už je tou prominentní klientkou obsazený. Prý už víc než rok... Moc jsem se zlobila, i u zřizovatele jsem si stěžovala, že odlehčovák by měl být na měsíc, nejvíce na tři měsíce. Že je moc pěkné, když si jedna rodina dlouhodobě "odlehčí", ale že účel snad má být úplně jiný. No, vyřešilo to úmrtí a přijetí klientky z odlehčovacího pokoje k trvalému pobytu. A pravděpodobně se pak odlehčovací pobyty o něco zkrátily, ale není možné se na odlehčovák spoléhat. A také je to strašlivě drahé...
I oni jednou zestárnou a můžou na tom být ještě hůř,než rodiče. Proto nevím,jak mohou takto uvažovat,aby veškerá péče zbyla jenom na vás. Máte pravdu,co se starým domem. Pozemek a peníze, co dostali sourozenci znamenají mnohem více.
Podle mne jsou to jenom ubozí nenažraní zbabělci. Přeji vám,at to vše ustojíte.
Perlo, soucítím s vámi. Ještě nedávno jsem se starala o maminku. Vím, že to máte těžké. Ale bude hůř.
Velmi dobře a několikrát si přečtěte radu od kolegyně naufrago. Jestli chcete pomáhat, musíte se oprostit od všech zbytečností a být sama co nejvíce v psychické pohodě. Že se sourozenci chovají špatně, berte jako fakt. Zřejmě to nezměníte, rozhodně ne tím, že se budete vy sama trápit.
Začněte využívat všechny možnosti, které státní a jistě i váš městský systém nabízí. Požádali již vaši rodiče o příspěvek na péči? Vy v každém případě kontaktujte Charitu nebo pečovatelský dům - to, co ve vašem městě funguje. Začněte odebíráním obědů. Z vlastní zkušenosti vím, že není vhodné na nic čekat, je třeba být v systému včas. Když se mé mamince najednou hodně přitížilo, naivně jsem si myslela, že do týdne či dvou mi někdo vypomůže. Kdepak. Nejprve se mění smlouva, pak se čeká na nový měsíční rozpis pracovnic... Že se vaše maminka brání návštěvám cizích lidí, je pravděpodobné. Ale nedbejte na ni. Vy jste teď na všechno sama, proto musíte být silná i v rozhodování a "velení". Vaši rodiče udělali opravdu hloupou chybu (omlouvám se za to slovo, ale hloupost to byla), když rozdali úspory ještě za života. Úspory by se te´d hodily, protože až bude opravdu zle, tak se i ten nejvyšší státní příspěvek na péči rozkutálí během pár dnů.
Vypsala jste se z trápení, našla zde odpovědi, že na rozdíl od sourozenců se chováte morálně. Te´d ale zapomeňte na nevděk (vždyt víme, že nevděk světem vládne...) a začněte péči o své rodiče organizovat bez velkých emocí, zato účelně. Lidé z poradny vám drží palce! (Ale až zase přijdou chmury, bez obav se svěřte, ono to pomáhá.)
Tak jestli jsou rodiče ještě mocni, tak navštívit advokáta, zda by se nemohlo dědictví změnit, proto, že děti nechtějí splnit slib, který dali, když dostanou dědictví předem, že se o rodiče postarají do smrti stejným dílem.
Tady vůbec nejde o dědictví... jde tu o neochotu starat se o rodiče. Děti odstěhované mají svůj život, své standardy a záliby, nechtějí se měnit, nechtějí se o nikoho starat a poslouchat za zády, že "by se mělo něco nějak jinak...".
A zneužívají dobroty sourozence, který to své "NE" nedokáže říct.
Majetek již byl rozdělen, rozdán, převeden - ale i kdyby nakrásně byl jen přislíben, sourozenci prostě nemají zájem komplikovat si svůj život.
Sourozenci jsou vych... svině.. Asi jediná možnost je vrácení daru kvůli nedobrým mravům/ nesplnění slibu, ale to by museli chtít vrátit rodiče a je otázka jestli se budou chtít soudit s vlastními dětmi... Pak bys měla prostředky na zaplacení pečovatelky a tím si ulehčit... Na sourozence spoléhat nemůžeš nijak, svině ti nepomůže, jen se chechtá že ty jsi ta blbá co to odmaká za ně... Ty jsi dostala dům, oni zase pozemky a prachy = jste na tom stejně. A stejně tak by se měli starat i oni. Ovšem nemáš páky jak je přinutit, tak tě budou mít na háku, shrábnou dar od rodičů a nazdar chcípněte si v hovnech...
Všem děkuji za názor, v každém je kus pravdy. Naši si mysleli, že sestra dodrží slovo, které jim dala, když od nich majetek dostávala darem, ale pak jak to dostala, tak otočila a i se mnou se přestala raději bavit.Slíbila jim zázemí. Teď to zázemí jim odmítá poskytnout,stačilo by, kdyby i za nima došla a popovídala si s nima, ale má svoji rodinu. prostě s bratrem chtějí žít a ne se užírat pohledem a starostma o naše staré a nemcné rodiče.Přemýšlela jsem o domově důchodců, ale matka dělá problémy, vůbec si to taky neuvědomuje, jak je to pro mne a mojí rodiny psychicky náročné. Navíc jsem ji chtěla zajistit terénní pečovatelskou službu a ona tam nikoho cizího nechce. Těžká spolupráce je i s matkou.Jsem hodně citlivý člověk narozdíl od mých sourozenců a matka si je toho i vědoma, proto taky nejvíc zatěžuje mne. Už jsem ji to několikrát naznačila, že to tak nejde, že bych spíš zemřela já, jak oni..,mám pocit, že už taky ten mozek ji moc nechápe.
Já jsem jen chtěla vědět, zda skutečně je nějaké takové pravidlo, o kterém mluví bratr i sestra, že ten ,kdo dostane dům , dochovává rodiče..já jsem domeček dostala ,ale nic takovýho jsem nikomu neslibovala ani sourozencům.Takže,když jsem to nidke neměla v podmínce darování, kde na to přišli? Oni taky dostali a možná i ve vyšší hodnotě, než já mám ten domeček.
Považuji pomáhání rodičům za slušnost, ale moji sourozenci to mají jinak.
Neporadím, jak na sourozence, ale chtěla bych Vám říct jedno. Každý, kdo pomáhá, musí v první řadě brát ohled na sebe! Rodič v letadle nasazuje první masku sobě, aby mohl pomoct dítěti. Hasič při prohledávání hořícího domu dává největší pozor na sebe, aby mohl pomoct těm uvnitř. Takhle to musíte mít i se sebou. Neodmítat pomoc jako Vaši sourozenci, ale abyste se dokázala o rodiče postarat, nejdřív musí být postaráno o Vás. Například když matka nechce nikoho cizího v domě - to je vrtoch - na to bych se vykašlala. Vám to dá pár volných hodin týdně. Nebojte se občas, tam, kde to jde, říct NE a nebo říct, že to bude jinak. A možná by stálo za to, aby si Vaše máma uvědomila, že žádat by měla stejně ty ostatní. Ne že bych Vám to přála, ale kdyby se Vám něco stalo a musela byste do nemocnice na pár týdnů, to by se možná hned vidělo, jak to jde, říct si i jim.
Jestli mají Vaši sourozenci děti, řekla bych jim, že přesně takhle se jejich děti postarají ve stáří o ně. Moje máma se od jisté doby velmi dobře chová k babičce, tolerují jí některé věci, přes které by jindy nejel vlak, jinak diskutuje, je mírnější ve výtkách atd. Víte, kdy se to stalo? Když si uvědomila, že nám, svým dětem, dává příklad toho, jak se chovat ke svým rodičům ve stáří! Pokud by si toto uvědomili i Vaši sourozenci, odhaduji, že byste s nimi mohla hnout...
Tady s Vámi souhlasím, má to ale jeden háček. Musí být ve stavu, kdy je matka (rodič) schopna si toto vše uvědomit a po domluvě, dupnutí se tak stalo. Bohužel, rodiče v pokročilém věku jsou již často v takovém stavu, kde takto jednat nelze. Vím o čem píši. Když je s nimi rozumná komunikace je to ještě "idylka" proti stavu ve kterém se často nacházejí. To bývá i pro otrlé a obzvláště citlivé na duši neskutečně bolestivé.
Jofo, máte pravdu. Vycházela jsem však z toho, že "matka nikoho cizího v domě nechce" a taky perla píše, že matka využívá hlavně její pomoc, protože jí neodporuje. Prostě se mi zdálo, že je dost při smyslech, aby si uměla říct. Může to být jinak. Ale pokud je to tak, tak bych chtěla, aby si perla uvědomila, že ona je povinna se o rodiče v rámci možností postarat, ale není její povinností vymáhat podíl na péči od sourozenců. Musí sami rodiče vyžadovat to, na co mají od svých dětí právo.
Taky mi to tak i řekl bratr, že má svoje zájmy a nemíní to měnit, že se musím starat já!
Ale přece, já mám stejné právo jako moji sourozenci, oni mne nemůžou nutit ,abych se starala jenom já. Stejně se starám, ale příjde mi to od nich nefér, oni můžou mít svůj život a já ne? Prostě spoléhaji taky na moji dobrotu, pokaždé mi bratr předhodí, že mám domeček, tak at se starám, že to tak už hold bývá. Mám pocit , že mne vydírají, že mám ten domeček, ten je vidět, peníze co dostali ,vidět nejsou a pozemky jsou taky jinak hodnoceny..
Ani nevíte, jak je mi mých rodičů líto a jakou cítím bezmoc vůči mým sourozencům..jenom se mi posmívají, že to teprve začne, jaké budu mít s nima starosti..Rodiče mají 75 let, ale bohužel mají dost špatnou psychiku, tak je to s nima dost náročný.
Nejhorší pro mne bylo, když jsem se před měsícem přesvědčila, že to asi nikam se setrou nepovede, šla jsem za ni ji požádat, aby šla konečně za otcem, že je na tom špatně, odvezla ho RZ do nemocnice pro vnitřní kvácení a ona mi na moji žádost řekla "Bohužel NE" . To mi vytryskly slzy z očí a řekla jsem ji, že je Hyjena, že ji pak jen šlo o jeho majetek , jak toto dokáže tak říct!
Nechápu to, jak tak necitelně se můžou chovat k rodičům, nic zlého jim neudělali, otec ji chodil i vařit, umývat okna!Když byli při sile, tak je využila sestra na 300% ! Nejraději bych ji nakopala pr..., jak s rodiči zachází a jak je to ještě víc psychicky ničí a pak i mojí rodinu..
Všem moc děkuji za názory !
A nešlo by to dohodnout přes nějakého prostředníka aspoň tak, že by Vaši sourozenci finančně přispívali na sociální služby, aby Vás prostě někdo /pečovatelka/ střídal v úklidu, v pomoci s hygienou,s nošením obědů ap.. Sami taky nebudete pořád schopní. Vím, co říkám, zažila jsem.
Možná vymyslet nějaký harmonogram, kdy by se sourozenci mohli zapojit. Každý třeba jen jednou týdně, aby věděli, co to obnáší?
To už jsem zkoušla, když jsem sestře navrhovala týden já a týden ona..a to už víte, jak jsem dopadla.. vlastně mi odmítla jít za nemocným otcem.Je to tvrdý člověk, bez kouska citu, jakoby to ani nebyla sestra..jak jsme každá jiná.
bratr ten žije 300km od rodičů, tam by to bylo horší s pomáháním a ani jednou si je nevzal k sobě na návštěvu,jen přijel na půl hodiny 1x za rok.. něco vyfasoval a odjel.. rodiče ani nevědí , jak bratr bydlí.
Ale diktovat mi co mám či nemám dělat , to mu jde dobře.. to si se setrou rozumí, je to jejich strategie ,že mi budou předhazovat, že mám domeček a s nim i rodiče, takž podle nich musím jenom já se starat a oni ne..
@heda - může dárce odvolat dar pro nevděk nebo v nouzi
Podstatné je ono krátké slovo "může" - a je uvedeno v obou příslušných ustanoveních NOZ:
§ 2068
(1) Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba.
§ 2072
(1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.
Takže tazatelce není advokát nic platný (nejedná se o její majetek) - pokud nebudou rodiče chtít sami odvolat. Ustanovení o nouzi (pravděpodobně) nebude použitelné - aspoň se tazatelka o ničem podobném nezmiňuje. U odvolání pro nevděk by pak záleželo i na tom, jak by (případně) soud "porušení" posoudil.
Jenomže rodiče se do podobných akcí nijak nehrnou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.