Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
jsem v dlouhodobém vztahu s přítelem,jsme spolu již 8 let ale již dlouhou dobu nám to neklape.Po tolika letech života ještě spolu nebydlíme,neplánujeme rodinu a pod.Brzy mi bude 27 let a ráda bych už měla děti,společné bydlení,rodinu ale přítel se k ničemu nemá,nebo všechno musí být podle něj.Navíc je mezi námi neustálé dusno,nemáme si už toho moc co říct,nevšímá si mě,neprojevuje mi skoro už lásku,neřekne mi skoro nikdy nic hezkého,sex už taky stojí za houby a když nechci tak je na mě hnusný.Někdy mi přijde,že je kvůli mě jen kvůli sexu,protože ví,že se mu podřídím.Poslední dobou trávím raději čas jinde než s ním.Ale nic mě nebaví,každý víkend se jdu akorát opít a pak mám šílené kocoviny a okna,v opilosti dělám kraviny a prý to už přeháním.Tyto pocity mám už dlouho ale poslední dobou to už vygradovalo natolik,že jsme se rozešli.Dva týdny jsme byli od sebe,on sliboval hory doly,jak se změní,jak se posuneme dále,ale ejhle,je to již měsíc a skoro nic se nezměnilo.Jsem už zoufálá,opravdu nevím,co mám dělat.Navíc většina lidí v mém okolí mi radí,abych ho opustila,protože nemůžou vidět jak se trápím.Vím,že by mě chtěli jinní chlapi,ale zadanou ne.Moje rodina ho taky nemá ráda.K tomu všemu má přítel problémy a čeká ho soud,který nevíme jak dopadne a mohl by skončit i vězením.Když jsem mu navrhovala bydlení v podnájmu,abych ho případně mohla utáhnout sama,tak mě odpálkoval,že nebude někomu strkat peníze a že si chce koupit ten byt kde ted bydlí s rodiči.Jenže tam bychom bydleli ještě dlouho s nimi,než by si něco našli a v podstatě by se nic nezměnilo,potřebuju se osamostatnit,mít už něco svého,řešit problemy spolu a ne mít pořád za zadkem jeho rodiče. Jsem z toho v depresi,vím,že ve svém věku je asi pozdě,začínat znovu,ale jsem neštastná.Navíc se hrozně bojím,jak dopadne ten soud,nehledě na to kdyby si koupil byt,tak nevím,kdo by splácel půjčku.Nedokážu ho prostě opustit.Možná je chyba někde ve mě,asi chci toho moc,možná trpím nějákou depresí,nevím.Vím jen,že chci být zase štastná.
Jednak neřeš problémy alkoholem, nebo budeš stejnej chudák, jako tvůj "přítel" a jednak se s ním rozejdi.
Podle toho, co píšeš, už máš stanovený svoje priority. Tvůj přítel je zaprvé buď nemá nebo má jiný a za druhé, s ním bych se do zakládání rodiny fakt nepouštěl.
Nejsi stará na to, aby sis našla vhodnýho partnera pro život a založila s ním rodinu. Podle mě se jen bojíš toho rozchodu. Rozchod je vždycky bolestivej, ale život je otázkou priorit. A pokud chceš mít normální rodinu, tak bys s tím měla něco dělat. Rozchod je "jednoduchá" věc, jen to období po rozchodu je těžký. Když to ale zvládneš, tak se můžeš těšit na novej začátek a na to, že skutečně budeš mít rodinu. A zkus si najít někoho zodpovědnýho a rozumnýho. Ne někoho, kdo není schopnej se v životě kamkoliv posunout a ještě mu hrozí basa.
Přeji ti hodně štěstí.
Zdravím. Pokud chcete být zase štastná, pak ukončete vztah ve kterém se již nyní jen trápíte. Nedejte na sliby a najděte si vhodnějšího partnera pro život. Jste mladá a chcete založit rodinu...Pak byste měla mít partnera který Vám bude oporou a na kterého je spolehnutí. Dokud nemáte děti, ukončete to a nezůstávejte dobrovolně ve vztahu s někým s kým se života už teď bojíte. Je to Váš život a každý je svého štěstí strůjcem!
Dobrý den. S přítelem si nerozumíte, sex je na pendrek, před přítelem soud, vše musí podle něho a žal utápíte v alkoholu... proč s ním jste? Nechápu. Chtějí vás jiní mužové, ale ne zadanou. Tak se učiňte nezadanou a hledejte své životní štěstí. S tímto přítelem ho ale pravděpodobně nenaleznete. Lezete si na krk, a to ani společně nebydlíte. Myslíte si, že sestěhováním by se vaše problémy vyřešily? Vážně si to myslíte?
Přechozený vztah se tomu říká - každý vztah se v čase nějak vyvíjí a pokud se po osmi letech nic nezměnilo, nemá smysl v něm pokračovat, protože se měnit už těžko bude.
Jestliže jste nespokojená "už dlouho", přemýšlejte, co vás u přítele drží - jestli jenom to, že máte dojem jak "ve svém věku je asi pozdě,začínat znovu", pak se mýlíte. Jednak nikdy není pozdě, jednak jste ještě dost mladá na to, abyste s někým jiným měla to, po čem toužíte.
A nakonec - přítel "si chce koupit ten byt kde ted bydlí s rodiči". To už samo o sobě není nejlepší start, protože v zaběhnuté domácnosti budete pořád jen "přivandrovalec", notabene s tchány za zády. Možná i sama, jestli ten soud nedopadne, možná navrch s miminem. Krom toho jestliže "si chce koupit", pak budete pořád v cizím, tedy v nejistotě, zda vás náhodou nevystěhuje - a pokud se necháte umluvit, abyste mu na koupi přispěla, možná časem i bez peněz.
Promiňte, ale já nerozumím na co se to ptáte, k čemu potřebujete jiné názory. Nebydlíte spolu, nežijete spolu v tom smyslu, že neprožíváte a neděláte spolu věci, které pár společně dělá. Bez budoucnosti, bez lásky. Jen chvíle sexu, který není bůhví jaký. Na co se to vlastně ptáte, když to už není? Co vlastně chcete ukončit? To, co není? Divné, ne?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.