Nejste přihlášen/a.
Ahoj všem,
velmi mě trápí jak dopadá mé manželství, spíš se potřebuji vypsat, ale i poradit. S manželem jsem 15 let, máme dvě děti( 7 let a 2 roky). Problémy jsme měli od samého začátku, ale vzhledem k mojí tolerantní povaze jsem v manželství setrvávala. Manžel má rád alkohol. Do práce chodí. Ale je to cca rok, co se do stejného města kde bydlíme i my přistěhoval jeho bratr. Začal více pít. Většinou 2x týdně. Vypíjí basu a láhev tvrdého. Já to nesponzoruji, rodinou kasu mám na starost já. Vše platí manžela bratr. Ale kdo to platí, o to teď nejde, muž pije ze své vůle. V podstatě se opijí do němoty. Manžel je někdy v klidu a jde rovnou spát. Jindy mi vyčítá kde co, někdy i sprostě nadává. Občas budí děti, už asi 3x byl hnusný na staršího syna. Pokud je víkend, celý další den prospí. Pokud je pracovní den, buď jde do práce o 3 hodiny déle nebo vůbec.
Další věc je, že se vůbec nevěnuje dětem, v podstatě ani mě. Přijde z práce většinou v 15:00/pracuje od 7), nají se a usne. Já dělám se starším úkoly, snažím se s ním dělat nějakou aktivitu.Manžel prospí půl odpoledne a pak kouká na tv. Takhle to jde celé dny. Doma pomůže vyjímečně.
Jsem ve fázi, že jsem mu dala nůž na krk. Buď chlast, nebo rodina. Musí se léčit. Dávám tomu do léta. Abych mohla pořešit bydlení, přestupy na jinou školu atd. Ale vůbec nevím, jak to zvládnu, našetřeno nic nemám. Na kauci bytu mi půjčí rodiče, se stravou případně také pomohu. Než budou dceři dva roky budu muset vystačit s rodičákem a příspěvkem na bydlení. Zbyde mi na jídlo a školní obědy 6000 Kč. Dá se s tím vyžít? Dceru bych dala od dvou let do jeslí a šla do práce, Odešla bych ze severu čech /pocházím z prahy/do Mělníka třeba, protože tady je velká nezaměstnanost a tam mám i blíž rodiče. Je to celé chaotické jak to tu píšu, snad se v tom zorientujete. Syn mi sám řekl, že nemá rád, když je táta napitý. Vnímá to.
Nemá smysl řešit to, že jste si s takovým individuem (píšete, že máte problémy od začátku) pořídili děti. Co ale nechápu, že mu "dáváte nůž na krk" do léta. Proč do léta? Buď to řešte radikálně anebo Vám nezbyde nic, než trpět.
Vybrala jste si špatně. Chlap, který se opije do němoty po pár pivech a půl flašce tvrdého je sráč.
Do léta aby syn nepřecházel v první třídě na jinou školu, aby dokončil ročník.
Víte, pořád jsem si řikala, že se změní,že jsou na tom ženské i hůř. Prostě jsem byla blbá.
Dobrá, že jste byla blbá už jste zjistila, tak co zapracovat na tom, abyste byla chytřejší. Udělejte to nejlépe k situaci, jak to jen lze udělat. To je jediné možné řešení.
A už konečně přestaňte s tím, jak jste slabá a blbá. To tomu sráči vyhovuje. V opačném případě jste asi masochistka.
Co může být horšího než alkoholik? Žárlivec, surovec, narkoman, nemakačenko, gambler, zadlužený?
Připravujte se postupně, nenápadně, nikde se nesvěřujte. Tajemství moc svrbí na jazyku.
Ono je to i tím, že jsem s ním od svých 15 let. Teď mi bude 30 a konečně se mi otevírají oči, že jde žít i jinak.
Pohanka, přesně jak píšete, budu se připravovat. Svěřit se s odchodem nemám komu, za ty roky, co tu bydlím, tu nemám ani pořádné známe. Jedinou oporou mi tu je kupodivu tchýně, ale ta má doma podobné peklo ve formě psych týrání. Nechci dopadnout jako ona a trpět do konce života.
Do léta nečekej, buď se začne léčit nebo hned odejděte. Při agresivitě je nejlepší "kdo uteče vyhraje", klidně zdrhnout ven, zavolat policajty a nechat ho odvézt na záchytku (a pak se vrátit do bytu). Nůž na krk dát i jeho bratrovi at s tím pomůže.
Pokud sám s chlastem nebude bojovat, tak je to v háji a neuděláte s tim nic. Pak zbývá jen nenechat se stáhnout s nim a zmizet z dostahu...
Držím palce a přeju hodně síly. Do léta opravdu nečekejte, není na co...
Já bych nevydržela čekat do léta, ale pro syna je to lepší měnit školu až po dokončení ročníku. Ušetřete každou korunku pro sebe, nejprve si soudně vyřiďte alimenty, rozvádět se můžete později, pokud to manžel nepochopí. Své jste manželovi řekla, alkohol mu nepřipomínejte. Vy to neovlivníte, jen se budete nervovat, je to pouze jeho rozhodnutí Vás vyměnit za alkohol. Do konce školního roku si sežeňte bydlení. Pokud manžel nepřestane pít, tak v den vysvědčení se odstěhujte. Svůj odchod si nechte pro sebe, ušetříte si naschvály, zbytečné hádky. Neustupujte, i po léčení není vyhráno.
Hlavně v podnapilém stavu,pokud bude nutné -utečte s dětmi,zamkněte se do pokoje ale v opilosti nic neřešte. to jen zvašuje agresivitu až druhý den to zkuste řešit.Dp raději utečte s holuo pr,zadkem a s dětmi než žít s akoholikem a bát se o každou chvíli kdy Vám něco provede...On sám musí poznat co chce-mít manželku,spokojenou rodinu, děti co mají tátu radi a nebo na druhou stranu kamarádíčky z mokré čtvrti co ho bduou "mít radí"pokud zaplatí rundu a chlast.
Ä vím o čem mluvím,měl jsem kolegu,dobrý kamarád výborný táta dokud se nenapil,ale i přes alkohol-dostal výpaltu,tak zaplatil "alíky" zaplatil náklady za bydlení,dal peníze bokem pro syny a zbytek prolil hrdlem,tedy když byli monzumy,to lil od rána do večera ,to bylo tak kjaždý 3-4 měsíc, jinak 2-4 piva v hospodě.Nakonec ,smrt nebyla vyjasněna,byl nalezen na schodech na terasu obchodu a pak dál na sídliště,jsestli pad a uhodil se a omdlel a díky mrazu tam zůstal ,nebo infarkt? Víc,jestli to ex nebo synové věděli? Údajné dle množství alkoholu v době smrti odpovídalo jedno desítce.Podotýkám NIKDY ale nebyl agresivní!
Před dětma i ted jak už mám děti,mám pořád stejný názor-rychle pryč! jak už zaznělo od pohanky hlavně nenápadně,protože vše může být záminkou k agresi.Nějaký plán už v hlavě máte,to je fajn,hlavně odvahu a myslete na děti a svou sebeúctu(sama přeci nechcete takový život)nenápadně,v klidu,bez výhružek,ultimát,nic mu neříkejte!stejně se léčit nepujde,když ví,že mu dáváte šanci.
Ještě bez dětí jsem měla takového přítele,nebyl doslova alkoholik,ale po práci si zašel často"na pivo" a potom nastaly žárlivé scény,agrese.Takže nevěřím,že by byli i přijatelní alkoholici,vždy je to jen přítěž.Vystěhovala jsem jej ze dne na den,aby nic netušil,jinak věřím,že bych to dost odnesla.V opilosti se snažil několikrát dozvonit,kopání do dvěří,výhružky.Bála jsem se chodit sama domů aspon půl roku,ale vyšlo to.
Bývalá sousedka i když romka má takového manžela(on je "běloch").V opilosti je agresivní,nadává jí,vyhrožuje,prostě šílené,nechápu,proč to ona trpí.Tohle si nezaslouží a hlavně mají dceru.Ted už má 12let,potkala jsem je náhodou min.týden a ten chlap je pořád stejný.Takže to dítě v tomhle vyrůstalo celých 12let a pořád jsou s tím otcem.At mi nikdo netvrdí,že tohle nemá vliv na dítě.Raději sama s dětma a uskromnit se,než aby se děti na tohle dívaly.
Neznám nikoho,kdo by měl pěkné vzpomínky na dětství s rodičem co pije...
Podle Vašeho doplnění bych soudila, že máte v nadpisu chybu. ,,Pije celá rodina,, - tchán, strýc, bratr, manžel.
Uvázala jste se mladá, bez zkušeností. Nejhorší na tom je, že jste inteligentní a přesto jste nenašla odvahu, omotal si Vás velmi mladou, nezkušenou, neprozřela jste, neměla jste žádné zkušenosti.
Pozor na malého chlapce, at má do života dobrý vzor způsob života, řešení situací se dědí.
Manžel udělal chybu /nebo společně, pokud ručíte společně / a vlastně utápí finanční problémy v alkoholu, ta tíže špatného rozhodnutí v minulosti je po napití lehčí. Vlastní rodina /bratr/ ho chápe a ,,sdílí,, s ním jeho trable, zanadávají si na život. Nepřizná to, ale myslím, že ho to strašně musí štvát, do jakého maléru rodinu zavlekl. A nejbližší člověk, na kom může vybít svou frustraci jste většinou Vy.
Běžte se poradit na nějaký odborný web, k praktickému lékaři /je to citlivá záležitost, ale lékaři jsou tu od toho, aby Vám pomohli a nasměřovali/, poradnu pro rodinu a vztahy v manželství. Co udělat před odchodem z bydliště, před případným rozvodem.
Moc Vám přeji, at dokážete najít cestu ven z tohoto ne-života a najdete s dětmi klid.
Au11 - pravý alkoholik nepije jenom denně, jsou třeba kvartální alkoholici, kteří mají delší časový úsek bez alkoholu, ale když to přijde, te se zmažou jak zákon káže a pár dní to táhnou.
Upřesňuji, k tomu obvodnímu lékaři kvůli pití manžela, ne kvůli odstěhování, jak to chybně vyznívá.
Přeji Vám, at vše vyřešíte k Vaší spokojenosti. U manžela - chtít s tím něco udělat musí on, ze své vůle. Také se bojím, aby se Vám muž nechtěl mstít, a Váš rozvod naopak nechtěl utopit v alkoholu natruc.
Co bych Vám doporučila, nikdy nenechte dojít násilí daleko vůči dětem. Hlavně k staršímu synovi. Vy jste matka a syna braňte. A braňte okamčitě, nečekejte až muž vygraduje. Takže jakmile začne verbálně mít nějaké řeči, zakažte takovým tónem a v takovém stavu /podnapilost/ jednat se synem. Dítě se neumí bránit, Vy to musíte manželovi zakázat. Nenechejte na svoje dítě řvát, nadávat, bít, dávat nějaké tresty. Nelze, aby se dítě před vlastním tátou třásl strachy. Aby si to neslo do budoucna. do celého života. Buďte silná.
Taky mě táta opilý budil. Párkrát i zkrvavený, zmlácený, protože buď boural autem nebo se pral. Jestli mám na něj nějaké opravdu špatné vzpomínky, jsou to tyhle. Jako táta nestál za moc, ale nic vyloženě špatného nedělal. Jen tohle. Dítě má na opilost "čich", stačí trošku a dítě ví. Stačilo, když přišel i lehce opilý, jeden pohled do očí a věděla jsem. A víte, jak mi bylo? Cítila jsem se trapně. Měla jsem před sebou slabocha, nulu, která se utápěla v sebelítosti a nebo naopak bezostyšně urážela za něco, co nebyla pravda nebo co nestálo za urážku. Styděla jsem se za to, kdo je mým tátou, že je to takovýhle fuj...
A teď jeden nápad, resp. otázka: Co se stane, když můj předchozí odstavec dáte manželovi - za střízliva - přečíst?
Můžu se zeptat - když tak moc řešíte peníze a stejně se hodláte s dětmi utéct od manžela do jiného města (ač tedy nejspíš bez jeho souhlasu - bacha na to! On je otec a má stejná rodičovská práva k dětem jako vy), proč se nepřestěhujete s dětmi rovnou ke svým rodičům? Jste teď na mateřské a nepracujete, našetřeno nic nemáte, výživné na děti od manžela pořešené nemáte - to je pro vás opravdu příjemnější představa za této situace jít do pronajatého bytu, uvalit peníze za kauci a platit nájem? Příspěvek na bydlení rozhodně nedostanete hned od začátku, kdy se přestěhujete do nájmu, takže něco opravdu musíte mít našetřené (máte na starosti rodinnou kasu a doposud nemáte vůbec žádnou finanční rezervu - dost smutné). Navíc je otázkou, kdo bude chtít pronajmout byt single matce na mateřské se dvěma dětma, která je švorc.
Šla bych k rodičům i za tu cenu, že bychom museli bydlet ve stísněných podmínkách.
Samozřejmě kdyby to šlo, k rodičům bych šla. Ale bydlí v bytě 2+1 s mým bratrem. Našetřeno nic nemám z jediného důvodu, protože když byl manžel mladší, ručil kamarádovi na dům. Ten přestal platit, my to museli platit za něj. Sami jsme měli hypo. Takže jsme to přestali zvládat. Pak kamarád šel do insolvence, barák se v insolvenci prodal za 150000,- a zbývá doplatati 490000,-. Takže jsme museli prodat náš dům i s hypo, přestěhovat se do bytu a platit dluh za kamaráda. Píši si výdaje, dáme na splátku,nájem, služby, paušály atd. 18 tisíc. Na jídlo, benzin a manžela tabák mi zbyde na měsíc 8000 Kč. Z toho fakt nic nevyšetřím.
Příspěvek na bydlení je možné dostat ihned, není to jako dříve,že musíte na adrese bydlet 3 měsíce, aby se doložilo čtvrtletí. Já se práci nebráním, vím, že se o děti dokážu postarat. Manželovi bych ve styku s dětmi nebránila. Šla jsem za ním 100 km od mého bydliště, teď bych se jen prostě vrátila odkud pocházím Víte, byla jsem se synem před 3 roky téměř dva měsíce v nemocnici v Praze. Nepřijel na návštěvu ani jednou. To je zájem o dítě?
5 lidí ve 2+ 1 to jde velmi těžko, když z toho bratr a otec pracují jen na noční směny(otec jako řidič mhd a bratr na celní poště). Těžko můžu nařizovat aby přešli na jiné směny či do jiné práce, když je to jejich život a jejich práce.
Alkoholismus má několik variant. Není nutné, aby se člověk musel opít do němoty - prostě stačí být na alkoholu závislý.
Někteří zedníci vypijí 20 piv během jednoho dne a zeď je dobrá, rovná,... na tom člověku to ani poznat nejde, naopak bez piva tu zeď nepostaví. Někdo vypije skleničku frtana a už má křivou ruku - každá obkladačka je jinak. Někdo pije jednou za měsíc a celý měsíc se "těší", až se zase totálně vypije ze světa do němoty. Někteří si dávají denně 2 dcl.vína každý večer - jako rituál, ale bez toho vína prostě neusnou.
Alkohol je zrádný a miliony lidí se jím nechávají ovládat.
Je velmi dobré dát si občas nějakou tu chvilku změny - třeba zkusit, jestli sám dokážu bez "chlastu" žít. A nejen to - nechat se pozorovat (své chování) někým blízkým, přitom upřímným. Bezalkoholový den-týden-měsíc-čtvrtrok... podle typu náznaků alkoholismu prospěje všem.
Pokud se člověk nedokáže ovládat ani pro své svědomí, ani pro své blízké, když po opici vidí, že jim ublížil, jsou možnosti léčby nebo rozloučení se s takovým člověkem. Je nespolehlivý, sobecký a dokud něztratí něco důležitého, nebude jiný. Pokud odejdete od takového alkoholika a jemu je to jedno, pak mu pomoci nebylo. Pokud ho to mrzí, bude hledat odbornou pomoc - můžete se vrátit. Nespěchejte ale s tím návratem!
Pokud si sám nepřipustí, že má s tím alkoholem problém, veškerá snaha bude marná. Snažte se ho přimět aspoň k návštěvě manželské poradny nebo psychologa. Protialkoholní léčbu v ústavu nedoporučuji, jednak mívá úspěšnost v řádu jen několika málo procent, jednak to znamená doživotní nálepku alkoholika a další komplikace. Za nejlepší řešení považuju dobrovolnou ambulantní léčbu antabusem, kdy by si k psychiatričce sám pro ABus pravidelně docházel.
Já mám od odborníků zabývajících se léčbami závislostí informace opačné: Ambulantní léčba bývá málokdy úspěšná. Ústavní léčby bývají úspěšnější. Ale pokud člověk po skončení ústavní léčby nepokračuje v ambulantním doléčování, procento úspěšnosti se snižuje. (Od léčby Antabusem se – pokud vím – v poslední době upouští.)
Víte,on když má s kým pít, tak pije. Když tam jeho bratr nebydlel, tak přes týden nepil vůbec. Napil se většinou v sobotu se svým otcem, když se dělala práce, třeba dřevo.. Já neřeknu se napít, ale on pijde dokud je co, nemá záklopku.Když jsme ještě bydleli v domku, tak tam zas bydlel jeho strýc, který nemakal, a jen chlastal. Můj manžel přestal chodit do práce, dělal jen melouchy a mezitím chodil chlastat ke strýci. Já chodila do práce každný den, syna jsem vodila do a ze školky, manžel prospal den, neuvařil, nezatopil a už byl třeba opět u svného strýce.. Já přijela z práce, musela jsem nasekat třísky, zatopit, postarat se o domácnost. Byli mezitím i světlejší okamžiky, proto jsem to s ním vydržela tak dlouho.
Dvakrát přišel kvůli alkoholu o řp, do ted se neponaučil. Když pije nedokáže přestat. Já nevím, jestli je normální, aby děti viděli otce 2-3 týdně podnapilého,nebo i válejícího se na zemi. Víte, já jsme na RD, starám se o děti, domácnost, kde můžu, tak pomůžu (jako rodině), ale doma jsem na vše sama. Bud pije, nebo spí. Víte, ja mu nenutím, at si s dětmi hraje 2 hiodiny denně, ale on jen pozdraví, zeptá se na jednu dvě věty a konec. to je veškerý kontakt. Když chci jít o víkendu na blbou procházku, nejde.Buď jde pít, nebo pomůže rodičům na statku, ale pak se to zakončí také pitím. Mě častuje i nadávkami jako kurva, že nic nedělám apod. Řekl mi, že ze syna vychovávám teplouše (a to jen proto, že syn nechce jezdit na čtyřkolce), a to syn slyšel. To je normální?
aut11, víte co je na alkoholikovi nejhorší? To že se jedná o rozpad osobnosti. To, že alkoholik má pokroucené představy o realitě, to, že pro něho není nic důležitějšího než sehnat a zkonzumovat pití.*** Ani děti, jejich výchova, sdílení času s nimi, život s nimi, život se ženou, společné činnosti, společné zájmy, společné starosti i radosti. Prostě všechno to, co lidé spolu dělají, když se milují a žijí v jedné domácnosti.*** Je mu lhostejné, jakým vzorem je pro děti, jestli si ho děti a žena váží, obdivují ho, milují ho. Jestli mu důvěřují a když je potřeba, běží k němu pro ochranu a pomoc. O blízkosti, pochopení, intimitě, naplnění a smyslu života. Tohle všecno chybí. Zůstává důležité jen tělo, jeho uspokojení a láhev. *** A toto mi přijde nesmírně smutné a tragické. Vím o čem mluvím, zažila jsem to. Zažila jsem strach, nedostatek citu, pohrdání při pohledu na blekotajícího uslimpaného ožralu, který měl jen požadavky, ale jen k jným. Vyděšený, pohrdavý pohled dětí. Výsměšné a odsuzující pohledy sousedů a kolegů. Stud a omluvy za muže, za kterého jsem se musela stydět. Za slabocha, pro kterého se alkohol stal smyslem života.
Nechtěla jsem sem psát, ale nedá mi to. Už tu bylo řečeno, že jsou různé typy alkoholiků. Třeba za komunistů bylo běžné, že zedníci hodně chlastali, ale znala jsem člověka, který při tom chlastání postavil barák sobě i svým třem dcerám. Osobně mi byl nepříjemný, ale aspoň za ním bylo něco vidět! Pak existuje další typ alkoholiků. ktetří nic nevytvářejí, jen chlastají a pak chrápou. Takže je potřeba rozlišit. Pokud jen někdo chlastá a nic za ním není vidět, nebrat a radši být sama.
Sisi, opravdu si dovedete představit život s mužským, který buď chlastá nebo pracuje? Kdy si myslíte, že je s vámi? S rodinou, s dětmi? Kdy se s vámi raduje nebo něco řeší? Kdy si s vámi popovídá, poradí, polituje, podrží? Akorát se stíhá najíst a vyspat.
Já osobně nevím, jak bych takový život zvládala, ale ta paní, jejíž manžel stavěl ty baráky, na něho byla pyšná a dnes, když domy mají cenu milionů, se jí ani nedivím. Znám totiž otce, kteří se neustále věnovali dětem a když exkli, tak po nich zbyli akorát dluhy.
Sisi, nějak se musím vrátit a ještě dodat několik slov. Vy si nejspíše předstravujete někoho, jako bývají lidé na večírcích. Rozesmátí, vtipní a okouzlující, když odložili zábrany. Ale alkoholik v soukromí je něco hodně odpudivého, smaradlavého, oslimpaného, blábolícího, dokazující, že on je je skvělý, ale žena je hysterka. Kravál, řev, rány, probuzení sousedé, děti s vytřeštěnýma očima. k smrti vyděšené. Ttínek dokazuje, jak je skvělý, bez ohledu na noční hodiny, bez ohledu na to, že se děti budou za něho zítra, před sousedy a spolužáky stydět. A nikdy, nikdy nebudete ani tušit, kdy se tohle přihodí znovu. A také nebudete vědět, z čeho dětem zaplatíte obědy a lyžařský výcvik. Budete jako někdo, kdo nezaslouží nic jiného, než uklízet veřejné záchodky. Věřím, že chápete, že je to jen obraz degradace. Zažila jsem to a moc by mě zajímalo, jak člověk dovedl propít a ještě získat finance na postavení několika domů. A že je paní hrdá? Má na výber, když neměla odvahu sebrat děti a odejít? At je skutečnost taková, jak ji líčíte nebo taková, jakou vidíme u alkoholiků, nevěřím. Ani slovo!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.