Nejste přihlášen/a.
Zdravím všechny, nikdy jsem nepomyslel, že se budu takhle svěřovat, ale potřeboval bych to někomu říct a nevím komu a moc žádám o radu protože si opravdu nevím rady...můj problém je následující...bude mi 19 a ke konci základky jsem se bláznivě zamiloval do jedný holky...začali jsem spolu chodit, všechno bylo fajn a krásný...vydrželo to zhruba rok a půl a poté už začali se objevovat v našem vztahu komplikace...především asi moji vinou protože jsem si nevážil toho co jsem měl...přestali jsme si rozumět a tak jsme se rozešli...asi po dvou měsích jsme zkusily náš vztah obnovit protože jsme se měli moc rádi...vydrželo to asi měsíc a pak mi přišla sms od téhle slečny že mě už asi nemiluje a že tedy je konec...dobrý stává se, byla to moje první partnerka a nepochyboval jsem, že se brzy najde někdo jiný,...ale...uplynuly skoro 3 roky a nenastal den kdy jsem na ni nepomyslel...celou tu dobu jsem nebyli v kontaktu nic a já ne a ne zapomenout, leč bych moc rád...zkoušel jsem navázat další vztah, který asi po půl měsíci skončil protože jsem nedokázal být s holkou a přitom myslet na moji bejvalou...pořád jsem na ni shledával chyby, které na mé přítelkyni jsem nenašel, prostě jsem zjistil že ji stále miluji snad více než před tím...ona mezitím si našla přítele se kterým se asi po roce rozešla...mezitím jsem s ní zkoušel navázat kontakt ale tvrdila že přítel je žárlivý a že tedy spolu nikam nemůžem...po jejím rozchodu se mi sama ozvala že by jsme se mohli sejít...tak jsme nedávno si byly spolu sednou do kavárny a prohodily jsme pár slov...jen obecně a o vztazích nepadla ani zmínka, jen tak povrchově..tu noc poté jsem opět nespal, ale myslel jsem jenom na ni..jako kdyby to začalo všechno nanovo, jako kdybych se do ni zas zamiloval a chtěl bych být sní...samozřejmě že ji si netroufám říct co k ní cítím, tvářil jsem se jako že v pohodě, že život jde dál a snažil jsem se ji i pomoc po jejím rozchodu...i když uvnitř to bolelo...jako ty celé 3 roky co jsem ji neviděl...nabídl jsem ji že si třeba můžem někdy vyjet teď na hory, ale odmítla že se ji na hory nechce...zase toužím být sní a ona o tom nemá ani zdání...teď nevím co dál jestli se zas někde sejít a jen tak pokecat...hrozně rád bych na ni zapoměl ale nějak mi moc utkvěla v srdci a nemůžu ji dostat pryč, leč nerad pořád ji stále miluji a vím že ji nikdy už nemůžu mít...poradíte CO S TÍM prosím...moc předem děkuji jestli budete ochotni a vůbec si to přečtěte
Změň image a začni znova , ale delší čas bez vztahu. Užívej si , směj se , dbej na sebe . Uvidíš , kolik bude kolem tebe najednou volných holek. Fakt opatrně - neber hned to , co je volné , sleduj , hodnot , vybírej si , máš na to. Jsi jistě hodný kluk , když máš cit a rozchod Tě zranil. Ta , která Tě dostane , si Tě zaslouží. Lékem je zde čas a práce! Tak pracuj.
Proč se snažit zapomenout, když to bylo hezké?
O každé první lásce si myslíme, že je to ta pravá, věčná, navždycky... Časem to vyšumí a zůstane hezká vzpomínka - já si pamatuju každou svoji první lásku a ani na ně nechci zapomenout, byly součástí mého života. Osud rozhodl, že se naše cesty rozešly, a co má být? Život jde dál.
přesně, chlape, nezapomeneš. První láska je jako lístek v loterii, který nevyhrává. Ale čísla si pamatuješ do konce života
Možná bys ji to měl říct, co cítíš. Chápu, že říct to úplně cizí holce může být těžký, ale někoho, s kým jsi rok a půl žil? To snad nemůže být tak těžké, ne? .-)
Zkus jí to říct,hned prostě co nejrychlejc můžeš,jinak to z ní vyprchá..já udělal stejnou chybu,taky jsem miloval jednu holku,se kterou jsem byl přes dva roky a když se to zlomilo,nedal jsem ji včas najevo,co k ní ještě cítím,řekl sem jí to až po třech měsících a ona na to: Proč tak pozdě? Copak si se mnou nemohl zůstat,když jsem tě potřebovala? Proč až teď? ..řekla,že si za tu dobu snažila zvyknout na to,že už se to nevrátí,málem si za tu dobu vzala život,jaxe trápila,že nejsme spolu ..A když jsem už nevěděl,co ji na to odpovědět,řekl jsem,at si to aspoň rozmyslí.V tu chvíli jsem si připadal jako člověk,co schání práci a řeknou mu možná se vám ozveme,když vás budeme potřebovat.Ona řekla,že si to rozmyslí,ale už se nikdy neozvala...Hochu věř mi,že vim jaký toe,často na ni myslím a nedokážu už taky nic říct,protože tím se to jenom prohlubuje a neexistuje na to lék,nepomůže ti ani chlast,ani hulení,ani 100kartonů cigaret.Najdi si někoho a snaž se zapomenout,snaž se užít si každou chvíli tak,jakobys byl s ní,ale neříkej to nikomu.
Jedině tak to dostaneš z hlavy tak,aby tě to nedrtilo.Mě to rozlámalo natolik psychiku,že jsem do teď nedokázal nikoho milovat a každou holku sem poslal po pár měsících do háje,abych ji tim neubližoval..
děkuji moc za radu a jinak je mi líto co se ti stalo...já už ji to dávno řekl, ale ona že už máme každej svůj život a že má přítele a tak...nevím co jsem čekal, možná že ke mě ještě něco málo cítí, ale vypadá to že když mě po dvou letech řekla že už mě nemiluje, že to asi myslela vážně...asi to tak už má být...jinak moc dík všem...jinak vím že nepomůže chlast a podobně ale snažím se na to zvyknout...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.