Můžu se odstěhovat v 18? Studuji

Odejít můžete . Já jsem dokonce odešel v 15 letech a staral se o sebe sám, ale co tim docílíte? Na 18let jste ještě hodně naivní. Jste schopna si vydělat na školu a sama se uživit? Je toho schopen váš přítel? ... není nic jednodužšího, než si udělat takovou zkoušku. Nevemte si od rodičů (dejme tomu dva měsíce) ani korunu a at vám váš přítel popřípadě vy z nějaké práce ( né z našetřených peněz . Ty pominou) všechno hradí. Jídlo, ubytování , školu , ošacení atd.atd. Pak možná pochopíte. Jste zamilovaná a mlátí svámi hormony. Já to chápu. Nikdo z nás starších nebyl jinačí - opravdu. Podívejte se na ten svůj problém z určitýho odstupu a nezaujatě. Pak možná pochopíte. To že vás rodiče nechtějí pustit je opravdová láska. Mají vás rádi a bojí se o vás. Chtějí abyste dostudovala. Ve skutečnosti jste pro ně přítěž- musí vás živit na úkor svého pohodlí , ale to je právě ta rodičovská láska. Pravá a nefalšovaná. Později všechno pochopíte , ale aby už nebylo pozdě. Jediný na koho se můžete v životě spolehnout jsou vaši rodiče. Takových přítelů ještě budete vživoté mít ..., ale rodiče máte jenom jedny. Věřte mi. Nezklamte je a chovejte se jako dospělá a hlavně dostudujte.

Jen málo lidí si v tomhle věku uvědomuje, jak se mají s rodiči dobře. Teď to vidíš růžově, protože přítele vidíš jen občas a rodiče a současný domov furt. Pak se to může otočit a s přítelem se po měsíci nemusíte snýst v jedné místnosti. Navíc na to zřejmě nemáš příjem. Bydlet samostatně je finančně i psychicky náročnější. Přítel by byl opravdová výjimka, pokud by byl ochoten tě živit bez jakýhokoliv tvýho přispění. Navíc na tebe padnou povinnosti, který se tě třeba teď netýkají. Budeš se potřebovat učit do školy, ale budeš muset vařit, prát, uklízet. Nic už za tebe totiž neudělají rodiče.

Rodiče tě mají rádi a myslí to dobře. Jen si to teď neuvědomuješ. Až budeš mít vlastní děti, tak sama uvidíš, jakej o ně budeš mít strach a jak budeš chtít, aby se měli líp než ty. Zůstaň doma a dostuduj. Pak si najdi práci a klidně se odstěhuj. Když děláš za chvilku zkoušky, tak už tu děsnou nespravedlnost vydržíš.

Každej, co ti tady píše, at zůstaneš, to myslí dobře. Ty si to teď neuvědomuješ a je to naprosto pochopitelný a nikdo se za to na tebe nemůže zlobit. Máme ale pravdu a ty sama to časem uznáš.

Dobrý den. A kdo vás bude živit? Váš přítel? Já bych vás také nepustila, a to nejsem vaše matka. Je vám teprve 18 let, jste sice plnoletá, ale nevyděláváte si, tudíž jste na svých rodičích finančně závislá. Nyní vše vidíte přes růžové brýle a váš přítel je patrně to nejlepší, co vás v životě potkalo, zatímco rodičové jsou hrozní a nic vám nepřejí. Ale karty se mohou lehce obrátit ve chvíli, kdy se vás přítel nabaží a pustí vás k vodě. To vám samozřejmě nepřeji, ale stává se to. Co pak uděláte? Nejprve dostudujte... hm, anebo se vážně chcete pustit do dospěláckého života s přítelem, prát mu a vařit a uklízet a i jinak se starat o společnou domácnost, do toho možná chodit na brigády, abyste si na sebe vydělala a ke všemu ještě studovat? Nebo jak to máte vymyšlené?

Znáte se s přítelem rok? To není moc dlouho, to jste ve fázi plné zamilovanosti... až opadne, pak teprve uvidíte, jaký váš přítel ve skutečnosti je a jestli se váš vztah posune dále. A budu trvat na své původní odpovědi, já bych vás po roční známosti také nepustila bydlet s přítelem. Vašeho přítele doopravdy poznáte, až budete muset společně překonávat nějakou hodně nepříjemnou věc nebo krizi.

Můžete odejít a dokud děláte školu, musí vás rodiče živit. Nikdo vás nedonutí se vrátit. Možná jen hlad.

18 let znamená plnoletost, nic jiného. Není to dospělost ani vyzrálost → ty se projevují tím, že se člověk k problémům postaví čelem a řeší je. Nikoliv útěkem od problémů...

Rodiče se zodpovědností namají pravdu. Jsi plnoletá = zodpovědná sama za sebe a můžeš klidně odejít. Policie by řešila spíš je, jaktože ti brání v odchodu. Stejně tak ti nemůžou zakazovat chodit ven s kamarádkama. Dokud studuješ, tak ti musí přispívat na živobytí i když nebudeš bydlet doma.

Ovšem taky platí, že rozhoduje sponzor. Zatím se sama neživíš, jsi mladá a o životě víš prd. Naprosto je chápu že na tebe chtějí dohlídnout. Taky že chtějí abys měla zdravého atd. a ne někoho s vadou. Můžou ti poradit, ale je jen na tobě jestli je poslechneš nebo si to uděláš po svém. Rok spolu je hodně málo a vůbec ho nemusíš znát, můžeš být i zaslepená zamilovaností... Jak se rozhodneš je jen na tobě.

PS: na poznání člověka je ideální vyjet na vodu aspoň na týden - tam přijdou krize a naplno se v nich projeví jaký kdo je. Když tě žerou komáři, popáté se vyklopíš do studené vody a chytáš loď a pádla tak se těžko hraje divadlo :D. Bohužel v dnešní době jde komerce i na vodu tak je to trochu odlehčené... Takže spíš na týdenní pochod se stanem v horách mimo civilizaci.

V každém případě pokud odejdeš, tak jim řekni kam - rodiče by měli vědět kde jsi...

Odstěhovat se samozřejmě můžete:

NOZ § 856

Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.

Dokonce, dokud studujete, tedy jste "nezaopatřené dítě", máte nárok na výživné, ale pouze:

NOZ § 915

(1) Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

což znamená, že vám nemusí přispívat na všechno, nač si vzpomenete,

Pokud odejdete aniž byste je informovala, samozřejmě je možné, že vás nahlásí na PČR jako pohřešovanou osobu a ta si minimálně ve škole nebo novém bydlišti ověří, zda se tam zdržujete. Sice vás nemůže donutit vrátit se domů, ale že by bylo příjemné, když o vás budou říkat "to je ta, co jí hledali policajti" - no, nevím.

Dál uvažte, zda si tím nezavřete dveře zpátky - co když nastane situace, kdy byste potřebovala zpátky k rodičům, ale oni to odmítnou? I to se může stát. Kam půjdete potom?

Ano, jste "dost velka na to si přítele vybrat sama" - dokonce jste i "papírově" dospělá a hlavně si myslíte, že zletilost vám otevře dveře ke všemu, po čem toužíte a rodiče do toho nemají co mluvit. Jen se mi zdá, že vidíte jen to, co chcete a všechno ostatní, co vám samostatný život může přinést, si buď neuvědomujete (není se co divit, bez zkušeností) nebo, což by bylo horší, před tím zavíráte oči.

Nebudu vám radit, jak se rozhodnout - jenom upozorním, že některé kroky bývají nevratné.

Ne, nejsou za tebe zodpovědní do 26 let. Mají vyživovací povinnost do tvých 26 let (nebo než přestaneš studovat, ale max do těch 26).

Takže - odejít můžeš, jsi dospělá. Dokud budeš studovat a bude ti míň než 26 let, tak ti (ze zákona) musí přispívat na živobytí (živit tě). A to, i kdybys bydlela na Marsu.

Naopak ty je můžeš dát k soudu, když budeš studovat a oni ti nebudou dávat peníze.

Je jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. Ale zamysli se, jestli s tím přítelem chceš jít, protože se milujete, nebo protože chceš vypadnout z domu.

Jé a to já bych tě s úsměvem pustila. Mám děti ještě malé, ale už teď se děsím, že budu doma potkávat otravná pubertální individua, kterým se nebude nic líbit, budou protivní, ukřivdění... Do tohodle se každý den vracet z práce. Nemoct si v domově, který jsem vybudovala a zaplatila dělat co chci, protože ho budu sdílet s otravnými spratky, kteří si budou myslet, že oni můžou všechno. A že otravný a nesnesitelný spratek je po jistou část života i to nejmilejší a nejhodnější dítě. Frkla bych ti částku ve výši životního minima a jdi si holčičko. Je ti to málo? Bydlení a stravu máš zajištěné doma, můžeš se kdykoliv vrátit. A když se ti to nelíbí, tak si jdi vyplňovat formuláře na úřad a suď se o vyšší.

Já jsem bydlel v pohodě s rodiči(ještě mám dvě starší sestry) do 25 let. Od šestnácti roků jsem přestal rodiče vnímat, chodil jsem na střední, doma bylo navařeno, nosit jsem měl co, peníze jsem v podstatě nepotřeboval, o prázdninách jsem dělal měsíc závozníka(domluvil mi to otec), s penězi jsem vydržel do dalších prázdnin. Totéž na vysoké, to jsem chodil již na brigády víc, tak dvakrát týdně - v pivovaru ve sklepě rovnat basy piv nebo vykládat vagony brambor nebo o víkendech pomáhat na stavby. No a po promoci jsem šel do fabriky a "objevil" jsem rodiče. Začal jsem je milovat a vážit si jich co všechno pro mne a sestry udělali. A starali jsme se o rodiče až do jejich smrti.

Ostěhujte se ale nezapomínejte, že až vám spadnou ty růžové brýle musíte se mít kam vrátit. Přítel má vadu růstu a vy s ním chcete mít děti? Víte moje mamka nám vždycky říkala, lištit vás děvčata můžu i když jste o hlavu větší než já, chcete odejít, jděte ale pak se s životem rvěte sami a nechoďte mi sem plakat.

Jednoduché, v osumnácti máš svá práva a můžeš si dělat co chceš v mezích zákona. Rodiče mají povinnost tě živit tak dlouho d,okud se nemůžeš živit sama. Vdej se budeš mít klid a živit tě bude že zákona manžel. Nejistá je situace kdyby přítel byl životní partner bez vdavek. Nevím co na to soud. No ovšem být na místě rodičů, tak by jsi již neviděla ani korunu a nějakou babičku na výpomoc by jsi asi musela hledat někde jinde.