Nejste přihlášen/a.
Matka mě po příchodu ze silvestrovské akce seřvala, že jsem jí nepopřála všechno nejlepší do nového roku, že prý jsem neslušná a nevychovaná. Řekla jsem, že mi taky mohla popřát první, a ona že jsem jejich dítě a má to být naopak(iniciativa z mé strany). Má to tak opravdu být nebo si to "pravidlo" vymyslela a jen si vyřvává špatnou náladu, jak to ženy rády dělají?
Je to jak píše Lucie a musím ji pochválit , že studuje etiketu Ladislava Špačka. Pokud by to bylo až tak formální, že si u toho budete podávat ruce , tak maminka by prvně měla podat ruku vám.
Líbí se mi, jak si vaše matka hned zkritizovala svoji výchovu, neb je to ona která by Vás to měla naučit. Jinak záminku k těmto výčitkám hledejte někde jinde.
Takže když jsem muž a v práci jsem na pozici dělníka, takže pozornost, úctu a přednost prokazuju vlastně všem..no děkuju teda pěkně!
Jinak ohledně tazatelky, pokud je to ještě "dítě", což evidentně je..tak s přáním by měl každopádně první přispěchat rodič, at je to matka nebo otec. Ale znám rodiče, že čekají spíše určitou iniciativu od děcek, aniž by měli oni sami jít první příkladem. Ale jsou to prostě pohodáři a určují si "vlastní" pravidla, pro tu svou pohodlnost.
V rodině bych to nehrotila, jak je to společensky správně, ale jak citově a morálně.
Nevím kde jste byla, na jak dlouho, kdy jste z domova odcházela, kdy jste se měla vrátit.
Ale já bych před odchodem do společnosti, před zábavou, dopředu popřála pěkný večer všem doma, hezkou zábavu a hodně zdraví v novém roce.
Tím se eliminuje, že nepopřejete vůbec z důvodů nějaké nehody.
Přání by bylo spontánní, tak to máme i v sobě asi zakotveno od mala, nijak bych dopředu nad tím nepřemýšlela.
Píšete hned v první větě: "... mě po příchodu ze silvestrovské akce seřvala.."
Asi byste potřebovala vidět videozáznam vašeho příchodu ze silvestrovské akce a pak byste se asi mamince, která má o vás starost, vůbec nedivila, i když možná podle vašeho přesvědčení i podle skutečnosti bylo vše v nejlepším pořádku. Poznáte to, až budete mít vlastní děti. Víc to rozebírat nechci...
Čtvrtým rokem jsem byla s přítelem na stejném místě (u kamarádů doma) a příchod byl v pořádku. Minulý rok nic neřekla, protože jsem jí popřála první. Je na úchyl na slušnost. Celé dětství nadávala mým kamarádům, když za něco nepoděkovali nebo nepozdravili, že jsem k sobě už ani nikoho nemohla brát. Ale že na mě i v 17ti letech bude odporná kvůli drobnostem, za které by správně ani neměla být naštvaná, to mě vážně vytáčí.
Pozdravit a poděkovat je základní slušnost - to byste ve svém věku už měla vědět. Zrovna jako to, že o tom, co je "drobnost" a co nás "naštve", si každý rozhodujeme sám.
Jestli jste s matkou mluvila stejně, jako píšete tady, ani se jí moc nedivím.
Ještě bych dodala - když víte, jaká máti je, proč jí tu radost neuděláte a nepopřejete? Jestli tímhle chcete světu dokázat, jak jste dospělá a nezávislá, nezvolila jste nejlepší způsob
Pro vás drobnost, ale je to slušnost, popřát vše nejlepší do nového roku rodičům, po návratu z oslavy. Nemáte se za co stydět a jestli je to vůči matce vzdor, tak se jí nedivím, že byl rámus. Nezlobte se na mně, ale kdyby synů kamarádi nepozdravili, tak byli u nás naposledy, o poděkování ani nepíši! Takové drobnosti jsou dost velké prohřešky, ale život vás naučí sám! Přečtěte si toho Špačka...
Jak píše kedubabička. Kdopak vás k té nevychovanosti asi vychoval? Že by to byl jen vztek z pohledu do zrcadla? Nechte to být. Ono to vyšumí. A příště už to udělejte vy první. Je to slušnost. Snad i výraz úcty k rodičům, za vše co vám obětovali.
Omluva jedubabičce. Když ono je K tak blízko J...
Povinnosti jsou jiné, ale toto dělá 95% normálních lidí, že si popřejí k novému roku. Bůh vám nepomůže...
Já taky koukám. Nikdy jsem k Novému roku nikomu nepřála a i mně přišly tak max. dvě zprávy. Vůbec mi to nepřijde jako něco, co by se mělo dělat. Ani nechápu, co jako je na tom slušného, nejsou to narozeniny, svátek, prostě nic osobního.
kolikoli - Ani nechápu, co jako je na tom slušného
Když nechápete tohle, tak jinak - jestliže jako dítě vím, že rodič si na podobné "hlouposti" potrpí, pak mi, s odpuštěním, huba neupadne, když mu popřeju. To už je pochopitelnější?
Jestli Vás Vaše matka seřvala, že jste nevychovaná, tak jí na to řekněte, jestli to náhodou není chyba toho, kdo Vás vychovával. Jestli takhle matka reaguje na drobné opomenutí, tak se dívím, že jste ještě normální osoba.
Mě sice taky vždycky pobaví, když rodič "vyčte" dítěti nevychovanost - jenže v 17 letech už býváme vychová(vá)ni i mnoha dalšími osobami.
Jako rodič si dovedu představit třeba větu: "Podívej se, v kolik jsi přišla - jak vypadáš - a ani k tomu Novému roku mi nepopřeješ..." A každá ze zúčastněných si vybere ze sdělení něco jiného.
Opravdu seřvala? Nebo jen podotkla? Ono když je člověk naštvaný a to Vy jste byla, rád si občas něco "přimašlí", aby to vypadalo, jaký je chudák.
Chodívala jsem ze Silvestra dost pozdě, za mlada. Rodiče už spali. Nikdy nečekali, až se vrátím a budu jim přát. Protože mi věřili, že přijdu v pořádku. Tak klidně spali.
Pravdou je, že dopoledne na Nový rok jsem jim pokaždé popřála, já první. Jsou to přece jen rodiče a zaslouží si kousek té úcty, ne? Oni mi pak popřáli také. Stejné to bylo, když jsem se vdala. Na Nový rok dopoledne jsme sešli s mužem k jeho rodičům do přízemí a popřáli jim. Proč ne?
Pokud někdo řekne mamince - no, taky jsi mi mohla popřát první, je za mě nevychovaný fracek. Je ale fakt, že jsem ze staré školy. Rodičům jsme sice už nevykali, jako se to dělalo kdysi, ale jinak jsme k nim úctu měli. Mnozí mladí už ale dneska neví, co to je. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.