Nejste přihlášen/a.
Nemá cenu diskutovat proč a jak se to stalo. Já si myslím, že úplně nejdůležitější ze všeho je, bydlet odděleně. Zajistit, aby bydlel jinde než vy. Buď utéci nebo jeho přimět, aby se vystěhoval. Tak vám ubude situací, které jsou strašlivě traumatizující pro všechny. Hlavně pro děti. Až to uskutečníte, naučte se o něm nemluvit, nepřemýšlet, dívat se vpřed a řešit svůj a život dětí. A po půl roce rozvod může proběhnout mnohem snáz. Nesnažte se prát špinavé prádlo ani doma, ani před rodinou a známými a pak před soudem. Není důležité, co si kdo myslí nebo řekne. Důležité je, abyste byli od sebe a pak roky poté, váš život a život dětí. Nedovolte tomuhle průšvihu ničit vám život déle, než je nezbytně nutné. Snažte se zachránit svůj život. Nedovolte ho ničit déle, než je nezbytně nutné. Hodně štěstí a laskavý osud.
Těžko odhadovat - záleží na vytíženosti soudu, postupu soudce, ne/dohodě s manželem... Musíte mít vyřízenou úpravu poměrů k nezletilým dětem a výživného a vypořádání SJM - a pokud se nedohodnete, opět rozhoduje soud (a jeho časové možnosti).
Neuvažovala jste o právním zastoupení? S nespolupracujícím manželem by si možná advokát "poradil" lépe.
Dobrý den, rodina byla pro Vás vším, pro manžela jistě také, když spolu máte dvě děti ve věku "10let". To už podle mě něco znamená, proč tedy manžel začal při čtyřicítce dělat něco jinak? Čím to asi může být? Pročpak asi začal dělat to, co dělá a dříve nedělal? Je doopravdy chyba jen v něm? odpověd je snadná. NENÍ. Položila jste sama sobě někdy takovou otázku?Prostě v tom manželském vztahu něco zaskřípalo a nedokázali jste si to asi vyříkat, ve Vašem podání zase za vše může Váš muž, Vy však máte svatozář? Chyba ve vztahu je VŽDY na obou stranách. Hlavně že jste se přesvědčila nějakým tím "lokátorem", a řešíte to s kamarádkou, to je fakt dokonalé a žádná lepší cesta, jak dětem pokazit zbytek dětství, neexistuje. Mně se zdá, že chyba nastala mezi Vámi a je především ve Vás (to ale nikdy žádná žena nepřizná). Ale třeba také ne, těžko povědět, napsala jste to jednostranně a chováte se podle mně blbě. Muž Vám už věřit nemůže, když jste ho nějak sledovala (pokud o tom ví), to se nedělá, má se komunikovat mezi sebou přece. Nedokázali jste to? Jistě, rozvod je to nejjednodušší, ale on je především o penězích, o blaho mláďat se nikdo nikdy moc nestará (hlavně že otec i matka je mají rádi a chtějí pro ně jen to nejlepší), to znám z vlastní zkušenosti. Děti ve věku Vašich jsou už hodně chápavé.
Jediné pozitivní vidím to, že Vás nenakazil nějakou pohlavní chorobou. Ale přesto doporučuji nechat si udělat nějaké testy a vyšetření, přece jen chrápal dlouho s kdekým. To neberte nijak ve zlém. To jsou zkušenosti od kamarádky, která šla na vyšetření proto, že ten její blb měl problémy. Tak šla také a po vyšetření se ukázalo, že má pohlavní chorobu a protože s nikým jiným nic neměla, tak to na něj prasklo a přiznal se. A ona chudák se léčila hodně dlouho a to neměla žádné potíže.
Další rada i když možná budete proti tomu, je dostat z něj co největší alimenty a pravidelně žádat o zvýšení. Nezlevňuje se nic a s dětmi jsou čím dál větší výdaje. A nemusí trpět za to, že táta honí ženské. Podle toho co píšete, se on má dobře, tak at se mají dobře také děti, at můžou jet také na hory a k moři a chodit do kroužků.
Vy si nic nevyčítejte, je to hajzl. Syna v nemocnici vidět nechtěl, ale pro zdroj k počítači, to si tam dojel .
Přeji Vám hodně síly, energie a aby to bylo už jen lepší.
Chci se rozvést, mám byt i slušnou práci, o děti se zvládnu postarat...
Tak proč to neuděláte? Co vám v tom brání?
PS - tenhle překlep "má známky nacistického psychopata" mě fakt pobavil
Megie, pokud to má nějak fungovat i po rozvodu, bude nezbytné se s manželem alespoň na základních věcech domluvit.
Oba jste rodiče, oba máte (a budete mít i po rozvodu) za děti stejnou odpovědnost. Pokud se ohledně dětí nebudete schopni domluvit, odnesou to hlavně ony.
Dobře se radí - domluvte se. Tito rádci ale takovou situaci nezažili, někdy domluva není možná, jeden stávkuje, nekomunikuje, tvrdí, že není co k řešení atd. Je pravda, že za neshody v manželství jsou chyby na obou stranách. Někdo jich má více a někdo méně. I manžel tazatelky asi nesdělil manželce, co jí na ní vadí, aby udělali kompromis, ale situaci řešil milenkami. Tady se již domluvou nic řešit nedá.
Zatněte zuby, na manžela nereagujte, podejte žádost o rozvod, snažte se být s dětmi nejvíce mimo domov a hlavně, nezvyšujte ani hlas. ádky s manželem by děti použily proti vám. Je jasné, že jim intimnosti o manželově životě vyprávět nebudete, těžko budou chápat váš rozchod. Držím palce, mám to již dávno za s sebou. Také jsem u rozchodu udělala poustu chyb, lépe se píše než koná.
Nemýlím se, dle statitikyse nepodaří párům dohodnut podmínky rozvodu ve více jak 50% . Minimálně 50% řeší soud, nelze se s každým dohodnout.
Sama píšete, že jste s ex měli SNAHU se dohodnout, ale to není případ tazatelky. Asi jste přehlédla její větu
Manžel má známky nacistického psychopata a před odletem se choval jak v manii. Jak moc může být nebezpečný
Id, mýlíte se. Právě proto, že mám zkušenost s tím, jak to na děti může dopadat, i s tím, že jsme se s bývalým manželem byli schopni a ochotni o jejich výchově domluvit, radím se domluvit.
Podle mne by podmínkou rozvodu měla být předchozí dohoda o výchově dětí. Jedině tak by snad děti nemusely přijít o jednoho z rodičů.
A domluvit se lze s každým → jenom je potřeba si uvědomit, že tím hlavním jsou děti.
O statistikách vím. Ovšem je potřeba vědět, že se rodiče dohodnout nechtěli, že jim nešlo o děti. Kdyby jim o ně šlo, nevymlouvali by se, "že se jim nepodařilo dohodnout".
ivzez. Nemáte pravdu. Jsou lidé, se kterými se nelze domluvit. Jeden den řeknou to, druhý něco naprosto jiného. Nebo vůbec nekomunikují. Kdo nezažil, neuvěří.
Sebod, jde to, jenom je potřeba mít na mysli děti. Oba dospělí by k problémům měli přistupovat dospěle a měli by si být vědomi dopadu na děti, které mají rády a potřebují oba.
Jak píšu výše → škoda, že dohoda a její dodržování není podmínkou rozvodu. Dětem by to mnohé ušetřilo...
___
Vím, že je to někdy hodně "problematické".
Rozvodem jim ho "nevezmete" - i rozvedený rodič je pořád rodič. Nakonec samy by ho braly 1x za dva týdny, jak píšete. Ovšem jestli si myslíte, že takovým otcem ničená matka je pro děti "to nejlepší", pak asi každá rada drahá.
Megie, moc jsem ani nečetl příspěvky ostatních, k čemu též? Napsal jsem Ti jako chlap, co si myslím, a co a jak, a jsem rád, že jsi mou odpověď nenechala plavat. Pravda, napsal jsem to úplně na rovinu, tvrdě, drsně a spravedlivě. Jsem rád, že jsi mi odpověděla, spíš jsem v to nevěřil, a že se svěříš až tak, spíš jsem myslel, že mě pošleš do prdele. Ale spíš vidím, že jsem se zbytečně nenamáhal. Tak to proveď, jak chceš, a stejně ty děti nikdy nepochopíš celkově (dítě nikdy není kopií rodičů, jak se rodiče pořád tak blbě domnívají). Dnes je mi čtyřicet a dodnes, když se podívám na mamku, co ona všechno chtěla, kvůli čemu jsme i my jako malé děti byli u soudu (mám o rok mladší sestru), jaké nervy jsme v dětství měli, teď, když se na mamku podívám, ani nechci, protože zvorala, co šlo, jen pro to, abychom k otci pokud možno nemohli, posrala tím, co šlo... Přitom já jsem se tam měl jako prase v žitě (sestra ne, pokud vím). Matka si to asi vždy myslí, že ty děti jsou její, a ...
@babkazov Dobrý večer, babko, ale toto nebylo kopání do ženy, ani náznak něčeho takového, to jste pochopila blbě tedy, zas jedna, co nechápe, co se dá dělat, a proto to takto funguje, že asi žena znamená víc než chlap, nebo je to něčím jiným? Když to tedy megie má takto, pak se rozvést asi nejlépe. Jen pozor na děti, ono to bývá hodně zlé pro ně, rvou se dospělí, děti to vždy odserou, jo jeden pičus někdy před x stovkami (tisíci) let vymyslel peníze, proto to je tak kruté. O to oni se hádat budou především - jak se budou mít děti, jim bude lhostejné. Jen jsem chtěl tím nastínit, jak to všechno bude, jinak to být ani nemůže, a už si myslete, co chcete...
Ondro, příjde mi naprosto sadistické kopat do bolavé ženy, která neví jak dál. Ona si to musí vyřešit naprosto sama, po nás chtěla jen prodiskutovat způsob. Proč za každou cenu se snažíte, aby ona, k tomu všemu, měla pocit provinění?! Jasně že její vyprávění je jednostranné. Píše to ona! Píše o tom, jak to vidí ona, jak to bolí ji! Uvědomte si, že jestli je to tak jak píšete vy, ona může za všechno, proč ji neopustí? Proč jezdí s cizími lidmi, bez svých dětí, ale byt opustit nechce? Proč celý chudák, bolavý a ukřivděný se příjde domů najíst, dát se do pucu, vyspat a celý spokojený vyrazí do světa? Vysvětlete mi, jak je to možné, zvláště pak, že mu jeho žena nerozumí, on chtěl od života něco jiného a ona není schopná to pochopit a tak trpí! Proč prostě neodejde. Bez toho, aby své milované děti nechal v pekle hádek. Zažila jsem to, vím to.
Megie, přečtěte si, prosím, ještě jednou mé první povídání. Už chápete, proč jsem napsala, že nemáte o takovém velkém problému povídat před lidmi? Protože vás nepochopí. A ještě plivnou!
Je moc dobře, že dětem nechcete brát otce. Dospělí by si měli své záležitosti vyřídit mezi sebou a netahat do toho děti.
Vy k tomu přistupujete rozumně. Ale z Vašich dalších reakcí si nejsem jista, jestli to stejně dobře zvládne i otec. Podle mne by to byla škoda, protože děti potřebují oba rodiče...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.