Nejste přihlášen/a.
Zdravím.
Na rovinu řeknu, že se spíš potřebuji vyzpovídat, protože se momentálně děje něco, co mě docela hodně štve, a snažím se z této situace nalézt východisko, tak pokud by mi někdo dokázal i poradit, byl bych opravdu moc vděčný
Věc se má tak, že jsem nalezl podnikatelskou příležitost - mezeru na trhu a to navíc v oblasti, která mě baví. Sám ale jako student prvního ročníku vysoké školy nemám moc prostředků, zkušeností a navíc i kontaktů, a tak jsem oslovil kamaráda a kamarádku, kteří mají společný zájem, jsou starší a mají zkušenosti při práci s dodavateli atp. Navíc už v minulosti jsme se dříve bavili, že bychom mohli něco rozjet. Měli velké ambice a chtěli se svým životem něco dělat. Tak jsem je tedy oslovil s tím, že jim svou podnikatelskou příležitost představím a oni mi ji pomohou rozjet.
Ze začátku bylo vše v pohodě. Byli z toho nadšení, projekt se posouval dál a já si říkal, že by to mohlo opravdu vyjít. Problém nastal ale ve chvíli, kdy jsem si asi po čtvrt roce uvědomil, že stále jen mluvíme a pořádně nic neděláme a především v tom, že do celého konceptu nepřispěli jediným nápadem, který by koncept nějak rozvinul nebo vylepšil.
Ovšem z jejich strany tam v té době stále iniciativa byla, a tak jsem to moc neřešil. Krom toho kamaráda napadla po čase další a velmi úzce související příležitost, která celý koncept výrazně rozvinula a díky které vím, že projekt má opravdu smysl rozjet - celý koncept je opravdu dobře vymyšlený a já mu věřím.
Bohužel uplynulo pár měsíců a přijde mi, že v současné sestavě se projekt nikdy neuskuteční. Vždy se akorát sejdeme, já vedu celou schůzku, říkám, co musíme udělat, na co se zaměřit atp. Z jejich strany iniciativa už žádná, nápady komplet taky žádné a celkově mi přijde, že si akorát během každé schůzky rozdělíme práci a do další schůze neuděláme zhola nic. Kamarádka má prý málo času, málo financí (jelikož se asi bude muset přestěhovat) a krom toho je prý vážně nemocná a za léčebnou kůru utratila za dva měsíce už asi patnáct tisíc. To ji ale nebrání chodit čtyřikrát týdně cvičit, chodit zpívat na koncerty, popíjet od baru s přáteli a šetřit si na dovolenou za 40 tisíc. Dále pak pořád vypráví, jak by se nejraději odstěhovala za přítelem do ciziny.
Zkrátka řečeno, mám dojem, že si uvědomili, že podnikání zabere mnohem a mnohem více času než počítali a že je to pro ně mnohem větší sousto, než které dokáží zpracovat. V poslední době mi přijde, že chtějí podnikat, ale zároveň se nechtějí ničeho pro to vzdát. Což souvisí i s tím, že se nechtějí vzdát ani svého volného času, který věnují do svých stávajících zálib, než do vypracování projektu. Cítím, že jsou pro mě akorát brzdou a nejraději bych se jich zbavil a projekt rozjel bez nich.
Problém je v tom, že kdybych se jich na rovinu zeptal, zda chtějí v projektu pokračovat, jsem si jistý, že by řekli ano. Chybí jim totiž ta sebereflexe a ochota vyjít ze své komfortní zóny. Proto nevím, co mám dělat.
80 % celého konceptu pochází z mé hlavy a zbylých 20 % pochází z hlavy toho kamaráda. Mám dojem, že kdybych se na ně vykašlal a celý projekt rozjel bez nich, dalo by se považovat převzetí těch 20 % nápadu za krádež a já chci vstoupit do podnikání s čistým štítem a nemít kvůli tomu v budoucnu problémy.
Pokud jste to dočetli až sem, můžete mi prosím poradit, co dál?
Co se týče mě, zatím mě napadlo je ne ignorovat, ale nevyvíjet nějakou iniciativu v komunikaci s nimi (tzn pouze odpovídat, nezahajovat novou konverzaci) a sledovat, zda sami budou něco psát. Pokud by nic nedělali, bral bych to tak, že se sami projektu vzdali a já ho mohu rozjet bez nich. Vím totiž, že kdybych se jich na to zeptal přímo, skončit by nechtěli ostatně jak už jsem říkal...
Jen ještě dodám, že momentálně mám ve škole zkouškové, a tak na to stejně není moc času. Pokud ho už mám, snažím hledat prostory, hledám stroje na výrobu, dívám se do různých bazarů zda by tam nebylo něco, co by se nám hodilo. Na rovinu řeknu, že jako svou největší slabinu beru právě to mládí a fakt, že nemám moc zkušeností. Zároveň ale cítím, že od té doby, co jsem vymyslel tento projekt, jsem se osobnostně výrazně posunul kupředu, jsem si jistý, co od života chci, a stejně tak jsem se zlepšil v dovednostech souvisejících s podnikáním.
o nic nejde,dělějte si co chcete.Smlouvu nemáte žádnou,nic do toho neivestovali tak o co jde?Je plno případů,kdy kamarádi něco rozjeli,pak do toho ivestovali peněz habaděj a nakonec šílené soudy a tahanice o peníze a jiné věci.Na rovinu jim říci,at makají a když nebudou chtít,pojedete si sám podle svého
Smlouvu sice nemáme, ale právě část toho konceptu pochází z hlavy mého kamaráda a myslím si, že kdybych se s ním nějak finančně předem nevyrovnal, měl by právo chtí nějaké odškodné (což by samozřejmě chtěl v momentě, kdyby projekt uspěl).
Co mě ale štve je to, že se neustále obhajují tím, že v jejich práci (oni sami již nestudují) mají teď toho hodně a není na to čas. Já ale cítím již delší dobu tu nízkou iniciativu a taky vím, že když se chce, tak jde všechno, tak je to pouze jejich výmluva. Sám vím, že i přes ty zkoušky bych si na to dokázal najít více času.
Bez těch kamarádových 20 % se neobejdete? Respektive jsou k rozjezdu vašeho projektu bezpodmínečně nutná nebo je to "jen" něco navíc - vylepšení, ulehčení atd.?
Myslíte, že by byl kamarád ochoten přistoupit na nějaké vyrovnání? Předem, případně až začnete vydělávat? Podepsat smlouvu na dohodnutou (!) částku nebo na konkrétní (!) procentní podíl na zisku? Samozřejmě ne dvacetiprocentní, pokud jeho myšlenka není vyloženě převratná.
Předem mu ale nic nenabízejte - zkuste pohovořit o tom, že pokud nestíhá (nestíhají), netrváte za těchto podmínek na další spolupráci. Nemluvte o výmluvách ani o penězích, čistě jen trvejte na "propuštění" - a počkejte, jak zareaguje. Buď tak, jak byste si přál, nebo si vezměte rozumný čas na rozmyšlenou - zatím se víc udělat nedá.
Četl jsem kdysi takové rčení, připisované židům: Na vedení firmy musí být lichý počet lidí, a tři už jsou moc.
Z praxe vím, že je to pravda. Někdo na to přijde dřív, a má to levnější, jiný na to přijde pozdě, a odstupné už může bolet. Dělejte jak myslíte, občas je nutné dát na intuici, ale tady by to chtělo chladnou hlavu, a dobře si spočítat přínosy a zátěž od obou společníků.
Každému, kdo se tu dá na podnikání radím, aby do toho šel tak, aby mu v případě neúspěchu, nezůstaly buď žádné dluhy, nebo alespoň, aby zůstaly v nějaké zvladatelné výši. Tak at se daří.
Dejte jim ultimátum a to pak ale musíte dodržet. Prostě se musíte absolutně dohodnout na podmínkách, k určitému datu. Pokud nesplní svůj slib, jste volný. Já jsem to jednou také musela udělat. A nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. A to co říká "nikdo" s tím židovským rčením, je víc než správné a osvědčené.
Podle mě to je celé špatně a jste tak trochu typická obět doby, současného školství, propagandy, atd.
Za prvé : pokud žijem v systému, který má "mezery na trhu" tak ten systém je od počátku špatný a nemocný, protože nedokázal pokrýt nějakou legitimní potřebu lidí, které má chránit, sytit, šatit, léčit, zaměstnávat, atd. Místo toho čeká, že se do té "mezery" vrhne soukromý sektor, který to však nebude dělat pro společnost, ale pro svůj zisk. A s tím souvisí spousta zla. Podrobné vysvětlení by bylo na knihu.
Za druhé : Někdy je ta "mezera na trhu" iluzorní a podnikatel nabízí něco, co se nakonec téměř neprodává. Což může být nejen špatným odhadem produktu, který měl "mezeru" zaplnit ( příp. jeho cenou či kvalitou ), ale může to být i reálnou chudobou těch lidí. Jsem si jistý, že na dnešní Ukrajině by statisíce lidí měly zájem o rekondiční pobyty v lázních, ale nemůžou si je dovolit, protože mají sotva na chleba a elektřinu. Což je výsledek "demokratizačních" procesů po Majdanu a rozpadu SSSR.
Za třetí : Je normální, že člověk ve věku kdy je na VŠ nemá na rozjezd podnikání ani "blbých" sto tisíc. Naopak je nenormální a podezřelé, když je má. A rozjíždět podnikání pouhým nápadem, je jeden z běžných pravicových mýtů. Nápad je důležitý, ale vstupní investice taky. Nepíšete jak jste byli dohodnuti se svými společníky a je možné, že milánkové nechtěli pustit ani chlup. A pak to třeba dodatečně zamlžili nějakou svojí pasivitou, apod. Lidé jsou obecně tak neupřímní a nečestní, že by mě to vůbec nepřekvapovalo.
Za čtvrté : je potěšující, že rozeznáváte "jako svou největší slabinu právě to mládí a fakt, že nemám moc zkušeností". Zároveň je však děsivé číst : "cítím, že od té doby, co jsem vymyslel tento projekt, jsem se osobnostně výrazně posunul kupředu, jsem si jistý, co od života chci", atd. Já osobně jsem jedny z největších životních chyb udělal, když jsem "cítil", že to či ono klapne, že ten nebo ta mi nelže, apod. Nevěděl jsem to, vlastně nebyl důvod si to myslet, ale já to "cítil"...
Obrat "dovednosti související s podnikáním" diplomaticky pominu, protože v dnešní době a této zemi to obvykle znamená vyznačovat se vlastnostmi, které by v jiné zemi či době mohly být předmětem úspěšných žalob nebo psychiatrické dispenzarizace.
Sobě i Vám přeji, abychom se dožili lepších poměrů.
Máte zvláštní dotaz. Vyrovnávat se s někým za nějaký teoretický nápad, aniž máte tušení, že bude fungovat je nesmysl. Chtít se sám o sebe postarat spolu s někým dalším je až dětinský nápad. Ve většině případů to nikdy nefungovalo a ani nebude. Každý má naprosto jiné priority, představy ale všichni mají jednu společnou, získat peníze snado a rychle.
Teoretických děr na trhu je spousta, málokdo ale dokáže zpeněžit svůj nápad. V tomto státě nikdo nechce za nic platit a naopak jiní si chtějí nechat zaplatit. I za zadání zakázky...
"huberto", obdivuji Vás a velice vám fandím. Jde o to, zda jste naprosto přesvědčem o svém nápadu, který chcete realizovat, zda máte zmapovaný trh a jakou máte povědomost o konkurenci. jakou máte střední školu? Pokud odbornou s ekonomickým a podnikatelským zaměřením, pak věřím, že máte vcelku dobrý základ.
Vaši kolegové si již vybrali, nepřijali zřejmě Váš projekt za svůj a tak se k němu také staví. vaše kolegyně zřejmě nebude madam Curie, aby podřídila život projektu a kolega zřejmě taktéž a zvolili si prakticky život v pasivitě... Podívejte se, kolega sice pomohl svými 20%, ale kde by na ně přišel, nemít těch vašich předešlých 80%, což je základ.
Ještě Vám poradím, je dobré, třeba mít známosti s lidmi úspěšnými v podnikání, kteří by Vás mohli zainvestovat, ale pozor, aby Vás nepřipravili o "nápad". Skutečně je třeba mít se o koho opřít, třeba a hlavně o rodinu, kteří Vás podpoří psychicky, popřípadě finančně a věří Vám i vašemu "nápadu"...v každém případě Vám držím palečky...pt
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.