Nejste přihlášen/a.
Hezký den rádcové.
Já vím, rada asi téměř žádná není, i tak bych prosil o úvahu, co se dá v mém případě dělat. Po dlouhém, spokojeném manželství jsem náhle zůstal v srpnu sám. Člověk, který je zvyklý denně komunikovat s tím druhým, dělit se o radosti i strasti všedních dnů najednou má kolem sebe holé stěny, v každé věci tisíc vzpomínek, ale ticho, smutno. Dceru mám i vnoučata, ale ti mají svůj život, nemohu být okovem na noze. Chvilku se potěšíte, ale potom zase domů, kam jsem se vždycky těšil, dneska se bojím otevřít dveře, kde mne nikdo nečeká, kde budu zase sám, bez nároku na radost. Každoročně vyzdobený byt, provoněný cukrovím je minulostí. Mnoho lidí říká, musíš žít dál, ale jak? Je to ještě život nebo jenom přežívání? Jsem asi pěkný srab, že si s tím neumím poradit, nejsem přeci sám, které tohle potkalo. A k tomu ze všech stran vánoční atmosféra, která mluví o krásném rodinném životě, já mám své štěstí v hrobě. Přeji všem ze srdce štěstí a hezké svátky vánoční. Mečík.
Zdravím všechny dobré lidi-rádce.
Tak už máme po vánocích.Já jsem je prožil v samém kvapu, utekly rychle, ale na mých 66.let, jsem s toho celý uhoněný.Stručně-22+23 návštěva syna, trojích příbuzných-již dlouho odkládaná -večer po příjezdu dvě živé ryby, potom černá omáčka, štrúdl, příprava karamelových řezů, poklidit, a byla s toho půlnoc, ráno stromeček pro babičku na hrob, betlémské světlo, které mi zhaslo proto znovu,polévka a příprava na druhý den na návštěvu. V15,30 odjezd k dceři. Zpět ve 21,30, kde čekal Ježíšek, že nemůže dovnitř-zdobení stromečku a celého bytu 2,00 spát. Ráno brzy nahoru, dodělat přípravu na odpoledne , poklidit a v devět odjezd k dceři. Tam před obědem sauna, mohu vřele doporučit na stresy a kvap dnešních dnů, oběd a zpět,za půl hodiny za mnou hosté. Rozloučily jsme se se soumrakem a pak hurá na přípravu druhého dne-velké rodinné sešlosti.Stihnul jsem to akorát, v deset přijel první host. Menu-hov.polévka s játrovými knedlíčky- prý jako od babičky- dospělí, kuřecí závitek na tři způsoby, rýže, těstoviny nebo knedlík, děti na přání kuřecí nudličky na nivě. odpoledne ke kafíčku domácí štrúdl s citronovou polevou a šlehačkou,karamelové řezy, případně deset druhů cukroví. Odjížděly už se šeřilo, poklidit a pak nastala pohoda vánoc. Dnes jsem měl jet k synovi, což jsem odmítl, zítra hlídám celý den malého.
A jaké vánoce jste prožívaly vy? Mečík.
"mecik", je mně to líto a vím, že je Vám smutno, obzvláště po tolika společných letech soužití. Možná si i popláčete, ale vytáhněte fotografie a oddejte se vzpomínkám na pěkné prožité chvíle. Všichni jdeme k jednomu konci, někdo dřív, někdo později a Vás to zasáhlo brzo, ale kdy není brzo a kdy už je? S odchodem partnera se člověk nesmíří asi nikdy, jen se to trochu zklidní a občas rána ožije a bolí. Kdybyste nebydlel daleko, tak Vás pozvu k nám na oběd, na kafe, na popovídání abyste se rozptýlil. Nebyl byste sám, koho pozveme, už zveme jednoho hodně starého pána, který je rok vdovcem, tak by nás bylo víc a čas by pěkně utíkal u teplého čaje a vánočky. Pomodlím se za Vás, abyste měl v srdci klid...pt
Je to přesně tak, jak říká satam. Osamělých žen je daleko víc. Vánoce jsou svátky, kdy by měli být lidé spolu, vím, že to bolí. Ale vlastně je to jen pár dní, a vy se musíte vyrovnat se nastalou situací i po svátcích.
Ale k té samotě: s tím, co píšete, se člověk nevyrovná ze dne na den. Trvá to minimálně rok, někomu i déle. Musíte s tím bojovat, život jde dál, a i vaše dcera a vnoučata budou rádi, když budete zase OK. Zkuste si najít nějakou činnost, pokud to zvládnete - něco, co by vás bavilo, naplňovalo. Mně přítel odešel před 1,5 rokem. Mám psa, s kterým musím chodit na procházky, kočku, která potřebuje nakrmit a pomazlit. Slípky, o které se musím starat. Pokukuju po králících ... Chodím pravidelně za svou starou tetou. Opravuju domek, protože dokud jsem pracovala, nebyl na to čas ani elán, a ani peníze (do poslední chvíle před důchodem studoval ještě ten můj nejmladší).
Ráda čtu. Naučila jsem se plést košíky a baví mě to. "Hrabu" se na zahrádce. Opět jsem začala sbírat kaktusy. A určitě bych si na něco ještě vzpomněla .
Zdravím , tak jsem to spočítal a já už budu 24 vánoce sám, tak že s tim mám jisté zkušenosti. Hlavní je vůbec si to nepřipouštět, že nějaký vánoce vůbec jsou. Den jako každý jiný. Po obědě se jedu projet na motorce. Přijedu asi kolem čtvrté , tak to hodím do garáže udělam si tak 2 litříky svařáčku a jdu pucovat svého choppříčka a než skončím tak je večer a jdu spát. 27. si možná přijdou děcka s vnoučatama pro dárky a pak je snad uvidím až na jaře. Hlavně si nepouštět žádné koledy a nemyslet. Musíte si najít nějakou činnost, která vás baví a plně zaměstná mozek. Chápu jak vám je, když všude kam se podíváte vám tlučou do hlavy , že jsou vánoce ,ale nesmíte o tom moc přemýšlet . Pokud vám slouží tělo , tak to je ten nejkrásnější dárek a mozek už se dá zaměsnat něčim jiným a oblbnout. Vzpomeňte si na svoje staré koníčky a nebo se pokuste naučit něco nového. Přeji hodně zdravíčka a to štěstíčko a spokojenost taky jednou přijde.
A sám nejste , jenom se podívejte kolk lidí je tu dnes na Poraďte dneska s Vámi.
Jak už tady padlo, máte asi dvě základní možnosti: buď podlehnout tomu vánočnímu cukrkandlu, té nostalgii, a většinu svátků proplakat a zoufat si. Nebo se tvářit, že je to den jako každý jiný, jenom je v televizi bůhvíproč víc pohádek. Oba způsoby prožívání mají svoje opodstatnění a oba mají něco do sebe. Když to přijmete a třeba si zkusíte rozumný kompromis, snad se Vám podaří Vánoce přežít bez větších duševních karambolů. Dobré rady byly řečeny, nezavrhujte nic z toho, co ostatní ze své zkušenosti popsali, a vyberte si, co je Vaší nátuře nejbližší.
Držím palce - a vidíte, že tady máte spřízněných duší dost, i když na dálku, nejste na světě sám. Ty první Vánoce budou asi opravdu krušné. Vnímala jsem, jak se maminka cítila, když otec před 13 lety zemřel a já jsem ji vzala k nám domů. Byla mezi svými nejbližšími lidmi, a přece sama a zoufalá. Ale časem se to srovnalo, od té doby ji bereme na Štědrý den k nám tradičně, loni se narodil přímo pod stromeček její pravnouček a na ten večer nikdy nezapomene, bylo to úžasné. Druhý den dopoledne jsme se na něho všichni jeli podívat. A smutky se časem rozplynou, nebojte se.
Dobré odpoledne všem.
Dotázal jsem se , očekával jsem pár rad, že to nějak atd. Opravdu jste mi vyrazily dech svoji účastí, svými příběhy, jste zlatí. Mám jenom tři možnosti vám dát body, nezlobte se , nedám je nikomu, protože nemohu ty druhé nechat bez odměny. Nebylo tady jediné povídání, za které bych vám nebyl vděčen, které by padlo vedle bez účinku Jenom jedno nedorozumnění bych chtěl napravit, moje dcera je moc hodná, nikdy by mne nenechala samotného, na večeři jedu k nim a Štěpána vařím já. Jenomže adventní čas a vánoční čas je delší než 5 nebo 7 hodin. Asi se neumím dost dobře vyjádřit, neumím vám dost dobře poděkovat za vaše řádky, ale vím, že je to přesně to, co jsem potřeboval, vědět, že nejsem sám v čase samoty , že jsou na světě hodní lidé, kterým tahle lidská bída není lhostejná,a vědí, jaké to je.
Ještě jednou přeji všem, kdo své štěstí ještě mají i těm, kteří ho ztratily upřímně a z celého srdce pokojný advent a vánoční čas bez útrap.
Váš mečík.
milý mečíku, jestli máte rád zvířata a máte pro ně podmínky, poskytněte domov nějakému opuštěnému zvířeti - uděláte dobrý skutek a budete mít o zábavu postaráno... byla jsem v podobné situaci jako vy, před rokem jsem se zůstala sama v domku na samotě a bez zvířat opravdu nevím, jak bych přežila to prázdno... přeji hodně sil a optimismu
Dobrý den, myslím, že jste to popsal dobře, resp. sám víte, že to je pro osamoceného člověka období složité (zvláště ty první Vánoce bez milované osoby). Ovšem, je třeba se k tomu postavit čelem, nepropadat chmurám a přežít ty tři dny alespoň trochu veseleji. Já bych poradil třeba zajít do psího útulku a potěšit se tam. Nebo si tam najít psího kamaráda nejen na Vánoce. Hlavně se nelitovat, nezanevřít na lidi, kteří Vánoce prožívají v rodině a ustát ten vánoční (ná)tlak, který neustála paní Hůlová v tom videu. Doufám, že Vás to video neurazí (to bych nechtěl). Také Vám přeji hezké Vánoce. Zdravím!
hahanaj - uznávám, že to video je drsné. Ovšem, je to varování, jak se dobře míněné může obrátit, resp.
že tento vánoční čas je na psychiku náročnější. A jinak je to nadsázka a asi i černý humor.
culdabulda1 - já jsem si na toto kruté video vzpomněl, tak jsem ho zde vložil. Asi to nebyl nápad nejlepší, ale myslím, že ta paní na tom byla ještě hůř, než tazatel. Zatím neznám reakci tazatele, ale má možnost nechat můj příspěvek odstranit (pokud by měl z něho dojem, že jsem mu ještě přidal - což nebyl záměr). Zkrátka, ten vánoční tlak na psychiku skutečně osamělého člověka je značný a musí se mu čelit (např. ignorací svátků). A jinak - ta pouliční kapří jatka také nemám rád.
Chjo, míněno jistě dobře, ale tohle teda pan režisér, jinak sympatický, poněkud ve své útlocitnosti přehnal ... prostě nejde dohromady, aby moudrá činorodá paní neprokoukla s odpuštěním blbost "přejících"sousedů a nechala se zahnat do kouta. Jinak osamělost a (mimo jiné) tíha "krásných Vánoc"je stále větším tématem, pokusím se sem dát odkaz na článek "Vánoce jsou jen další z mnoha dnů"...
ben
- pojetí Vánočních "svátků" v podání p. Chauna je v podstatě velice pravdivé. Já je teď - ve zralém věku - vidím stejně a v podstatě je považuju za kruté a ( kvůli zvířatům ) i krvavé svátky.
ben
- souhlasím - ignorace ! Vánoc - je to den jako každý jiný - a nenechat se vtáhnout do neustálého komerčního ataku ze strany médií, TV, obchodníků a jiných hyen, které na svátcích vydělávají a útočí na psychiku člověka už od začátku podzimu. Když se to člověk naučí, tak ty svátky nakonec přežije docela bez úhony.
Mečíku,
je mi to opravdu velmi líto,že jste zůstal sám bez své paní.
Je to smutné,ale takový je život
Píšete,že máte dceru a vnoučata.Že nechcete být přítěží.
Tahle slova se mně nelíbí.
Povinností Vaší dcery je si Vás na Vánoce k sobě vzít.Vy jste se o ni staral,když byla malá,když dospívala,než se vdala.
A byla Vám přítěží?
Zcela jistě nikoliv,spíše naopak,že?
No a teď je řada na ní.
Oni jsou Vaše rodina,Vy tam patříte.
Nakupte dárečky,pěkně se oblečte a vyražte.
Utápět se v minulosti,smutku a bolesti je to nejhorší,co člověk může sám sobě provést...
Držím Vám palce
Ad wamp - Povinností Vaší dcery je si Vás na Vánoce k sobě vzít.
Asi bych se necítila dobře, jako něčí "povinnost" - a mecikovi rozumím.
Jedubabo. Naprostý souhlas. Abych někde byla jen proto, že je to jeho povinnost, že tam budu trpěna, to radši budu sama.
My vzhledem k tomu, že již kolikátý rok nemůžeme mít Štědrý den na 24.12., ale až o dva-tři dny déle, tak svátky prožíváme jako jiné dny. Tak jasně, děti se těší na Ježíška (já také), ale datum je posunuté. Ale co tím chci říci. Štědrý den a vánoce jsou dny jako všechny ostatní. Ten samotný den sám o sobě není ničím vyjímečný. To jen my lidé mu dáváme takovou moc. Mečíku, není v okolí nějaká akce - zrovna na Štědrý den. My jezdíme do Josefova do pevnosti. Jsme tam celý den. Cestou domů se stavíme někde na kafe a čaj, přijedeme domů v 9 večer a vůbec nám nějak nepříjde, že je nějaký svátek. No a aby to nebylo tak jednoduché, tak do toho Josefova jedeme vlakem a autobusem. Je to sice jenom třicet kilometrů, ale máme tam tři přestupy a potom od vlaků domů dva kilometry pěšky. I tak se dá trávit Štědrý den.
Jinak já když jsem před 15ti lety přišla o manžela, tak jsem svátky v hlavě naprosto vymazala.
,,Já si myslím,že to není povinnost,ale věc taktu.Děti se na svět neprosily a rodič tedy je musel vychovat.Já osobně bych nerada byla u někoho na vánoce,,není jak doma i když sama je to věc zvyku.Jdu si lehnout kdy chci a pod.Vánoce přeběhnou a zase je normální život já si to nepřipouštím.Hlavně,aby člověk se uměl o sebe postarat ,,ono-stejně každý nakonec zůstane sám..
Já si myslím,že nastávající dny -jak je člověk sám po celý rok jsou chmurnější..a to chce pak se něčím zaměstnat.jedině tajk to vidím.nějakého kamaráda a pod.
V tom je skutečně těžké radit, já už budu mít singl 21. Vánoce a o mnoho lepší to není. Nejhorší je večer 24.12. ten je dobré pokud možno prospat, nebo aspoň si Vánoce do bytu nepouštět. Žádná televize ani rádio, jídlo jako každý jiný den, s nikým si nevolat a pokud to jde, ani moc nevzpomínat. Čas některé bolesti otupí, ale když jde o ztráty několikanásobné, úplně bolest nezmizí nikdy. Tak jen přeji příjemné přežití...Patronka a kocourek
Mecik, jednu radu bych měl, je to osvědčené. Pokud si to můžete dovolit, odjeďte na celé svátky až do nového roku někam do teplých krajin. To, že jsou vánoce, vás tam v úplně jiném prostředí vůbec nenapadne, věřte mi, mám to už vyzkoušené.
A ejhle-se známou. Mečíku,Mečíku. A je to dobře..život se nezastaví Ano,venku je to lepší, horší jsou potom ty návraty do prázdného bytu. Věřte,že postupem času se to bude zlepšovat. No vidíte,já vám tady radím a mezitím se mi spálila cibule.
Vážený pane, naprosto vám rozumím a lituji vás, celý život se takové situace obávám, nevadilo mi pracovat na Silvestra, ale na Štědrý večer jsem se vždy snažil a úspěšně, být doma. Navštěvolat děti o Štědrém dnu je nesmyslné, děti samozřejmě rády vyhoví a pozvou vás k štědrovečerní večeři, kdysi se u nás scházelo až dvacel lidí z rodiny, ale není to ono v ten večer se děje něco nepojmenovatelného, že i já jako bezvěrec jsem ochoten navštěvovat kostely.
Tak co vám poradit a to je už tvrdá praxe, není u vás nějaký klub důchodců kde by se oslavolavaly vánoce? Není ve vašem okolí spousta opuštěných můžů i žen? Najděte třeba 4 - 5 opuštěných jak se dnes říká singlů a navzdory vzpomínkám zorganizujte společný večer. Po prvé to bude obtížné, ale pak už to půjde hladce po všechny další roky, někteří budou odcházet, jiní přicházet a nakonec budete veleben jako zřizovatel. Jestli se vám můj návr zamlouvá, můžete mi psát na e-mail: eskom@seznam.cz
Je velice zvláštní, že pokud jsou lidé osamělí po ztrátě partnera a na vánoce se cítí zvláště osamělí, že se tak může cítit i někdo, kdo možná podle vás osamělý není, protože má děti. Můj velmi mladý manžel po několika letech od snatku a táta našich dětí zemřel a týden před štědrým dnem měl pohřeb.
Byl to nejvíce tragický den v mém životě mimo dne, kdy mi jako malé umřela maminka. Ano, měla jsem doma malé děti, ale při pohledu na ně jsem se cítila hrozně. Protože jejich utrpení mi samozřejmě žádnou radost, klid ani pocit, že nejsem osamělá, nepřineslo...
Zůstali jsme už sami a jsem na samotu zvyklá, děti dospěly a tak nevím, co je horší, být osamělý, nebýt osamělý, ale mít bolest násobenou bolestí svých dětí...
Přeji Vám, abyste se brzy dostal z pocitu velkého smutku, bolet Vás to bude už navždy, říká se, že všechno přebolí, není tomu tak, pokud jsme dotyčného milovali. Vaše dcera s Vámi tu bolest sdílí, šlo o její matku...to Vám budiž utěchou...že nejste na tu ztrátu uplně sám...
Mečíku, je to ještě brzy... od srpna je to vlastně jen pár týdnů. Záleží samozřejmě na tom, jak Váš vztah předtím vypadal, ale evidentně velmi dobře, takže ta ztráta prostě musí přebolet. Dopřejte si, aby se Vaše psychika trochu srovnala se stavem věcí. Zatím nezapomeňte udržovat sebe i byt v pořádku, abyste neupadl do letargie, z toho se pak těžko dostává. Přitom jistě najdete spoustu drobností, které Vám třeba osvítí a ujasní minulé roky, poznáte tak lépe i sám sebe, vše si srovnáte i v hlavě. Nezapomínejte si k tomu pustit hudbu, jakéhokoliv žánru, která vás potěší. Nemějte obavy, čeká Vás další život, žádné přežívání. Jen se budete muset starat víc sám o sebe. Jo a ta "povinnost" být o vánocích u dětí, to je spíš možnost a její uskutečnění závisí na mnoha okolnostech, hlavně taky na "logistice", tedy vzdálenosti, dopravě, možnosti přespání atd. Takže toto opravdu nelze soudit tak kategoricky. Milý telefonát potěší a Vy budete usínat v klidu, že je vše OK .
Mečíku, jak jste přišel na to, že jste pro dceru okovem na noze? My máme babičku na svátky u nás každý rok, nesnesla bych pomyšlení, že je doma sama. Jsme rádi, že ji máme a také jsme rádi, že je stále s námi. Je na ní občas vidět, že má občasné smýšlní jako Vy, že nechce být na obtíž, ale o tom přeci nemůže být ani řeč, pokud se jedná o člověka, kterého máte rád. Pokud Vás dcera pozve na Vánoce, zahoďte tyto myšlenky a užívejte rodinu. Kupte dětem nějakou zábavnou hru a uvidíte, že Vám vánoční večer všem uteče ani nebudete vědět jak.
Mečíku, Vy jste mne rozbrečel. Uf! Já budu mít takové sólo vánoce podruhé. Trochu té vánoční výzdoby si ale udělám, z nostalgie. Moc mi pomohlo, že jsem si našla práci. Jen na pár hodin denně, a je to lék. Jinak hodně takových chodí do senior klubu. Já s nimi jen absolvovala zájezdy a divadla, to doporučuji. Ale jiné činnosti někde v klubovně, tam mne nedostanou. Jestli je to ten název, co mne odrazuje? To raději oprášit nějakého koníčka a najít si tak lidi podobného ražení. Nedávno jsem jim dělala přednášku. A fakt, devadesát procent to byly ženy. A většina jsou samy. S tím nic nenaděláme, i to je život. Ta nastrojená rodinná atmosféra, co nám nabízí televize, je v reálu poněkud jiná. Je hodně lidí, co přichází do prázdného bytu. Nebo v něm sedí s děckem a čeká na "spasitele". Znám více lidí, co by vánoční svátky nejraději zaspali.
Člověk by ale měl mít před sebou nějakou budoucnost. Plnit si přání. Já se vypravuji do své minulosti za lidmi, které mi odvál čas. Taky z obavy, aby mi nezačali ubývat. Mám to daleko, takže vlakama, autobusama, ubytování přes internet. Našla jsem si své bývalé sousedy, sestřenice, a kamarádky z dětství. Objevila jsem svá prázdninová místa, kde jsme kdysi stanovali, skálu, ze které jsme skákali do vody... Teď je mým přáním co nejdéle vydržet soběstačná, abych nekomplikovala svým dětem život. A když mi zrovna není hej, tak je tu počítač, poradna. A já si představuji, jak který rádce sedí u počítače. Čtu si jejich rady, někdy něco přidám. Jako teď. Držte se a vymýšlejte si přání! Liška
Nebudte srab a postavte se tomu čelem jako chlap, prostě to je život, je to smutné, ale každý musí umřít, ono to chvíli trvá než si zvyknete. Zrovna abych si dokázala, že to jde být sám, si všechno připravím tak jako obvykle, se stromečkem, vařením, cukrovím, večer se vykoupu, navečeřím, sednu si do křesla, zavzpomínám a pustím si televizi, tak jak jsme to dělali doma. Dám si dvojku vína, mám Štědrý den a je mi dobře, zkrátka musí, jiná možnost není. Na celé svátky mám navařeno, uklizeno a jenom si lebedím.
Téda, Mečíku! To jste měl tolik činností, že jste ani nestihnul smutnit. A to všechno pro lidičky, které máte rád a kteří milují vás. A to, jak jste se postavil ke všemu tomu shonu, ke spoustě práce, to je obdivuhodné. A také kolik máte energie, klobouk dolů! Úžasné! Já jsem měla moc pěkné celé Vánoce. Chodila jsem po návštěvách rodin dcer a vnučky. Na Silnestra a na Nový rok ony zase příjdou ke mně. U mně bude krásný zmatek! Těším se na všechny a na všechno.
Liško, veliká pravda! I s tím uznáním pro Mečíka a s tou prací, to je opravdová pravda pravdoucí.
Babko, taky koukám! Tady je nějakej ideální chlap. A když čtu to meníčko, tak klobouk dolů.
Potvrzuje se mi, že na trápení a úzkosti je nejlepší práce. Hodně práce.
Takových bylo, kteří měli ideál a pak bublina praskla a zjistili, že ten ideál má také svou hlavu, že má svoje potřeby a že vyplouvají na povrch takové ty kaly, které má každý.
Moje babička žije sama, ale téměř denně ji navštěvuje máma, která pracuje poblíž (a to je babi 100% samostatná, ale na pár slov tam prostě jde). O víkendu tam také skoro vždy někdo jede nebo babi přijede za tetou (30km). Je nemyslitelné, aby byla babička na Vánoce sama: každou adventní neděli se scházíme u někoho z nás, na Štědrý večer u mámy, na 25. u tety. Minulý rok jsme ji na její vlastní přání nechali samotnou na Silvestra a měli jsme z toho nepěkný pocit, vůbec ne. Přítěž? Babička? To je snad špatný vtip. Zavolejte dceři, jestli můžete přijít, nabídněte pomoc s přípravou nebo zabavení vnoučat, aby se nemusela při přípravách, vaření atd. starat ještě o děti (jsou-li malé). I teď před Vánoci určitě ocení nějaké shánění dárků, balení, zdobení nebo pomoc při pečení cukroví. Nebo jen prostě zajděte na kafe. Nebo je pozvěte. Vemte někam vnoučata. Jestli chcete s někým být, tak s někým buďte.
Mám známou, které je 72 let a je úplně sama. Ovdověla asi před 8 lety, děti ani sourozence nemá. Žije v domku na vesnici a se sousedy moc vřelé vztahy neudržuje. Má jen kočku. Od úmrtí manžela vánoce úplně vyškrtla ze svého kalendáře i života - žádný stromeček, žádnou dekoraci ani koledy. Na Štědrý den si televizi ani rádio nepouští (i když během roku ji dělá televize celodenního společníka), jídlo si připravuje všední jako každý den, luští kžížovky, čte si a jde brzy spát. Tak to prý praktikuje celou dobu a říká, že se jí to osvědčuje. Jiného "partáka" by prý v žádném případě nechtěla a obzvlášt ne na takovéto citlivé období (a vůbec se jí nedivím). Pokud se tedy člověk nemůže, nebo nechce spoléhat na rodinu, asi by to bylo takhle nejlepší. Nejsme ale všichni stejní... Vzpomínkám a smutku stejně nikdo nikam neuteče, člověk si toto období musí prožít, prosmutnit a vyrovnat se s tím sám. Věřím že vás vaše rodina samotného nenechá a vy se časem s touto situací naučíte žít... Držím palce.
mecík, znám tuto situaci s mým tátou. V 89 zůstal sám v domku, jeho deti, vnoučata a pravnoučata žijí v jiném mestě. Chtěl být doma, dokázat, jak je samostatný. Jezdili jsme k němu často, chtěl být doma, kde byl zvyklý, jen na Vánoce jsme ho přivezli, ale brzo chtěl zase domů. Zajímal se o hodně věcí, četl, sledoval televizi, malovat obrázky, miloval přírodu, navštěvoval přátele ve svém městě, jezdil na kole stále, již mu bylo přes devadesát. Přesto všechno mu tam bylo samotnému smutnol, hlavně po mamce. Přeji vám klidné Vánoce, aby něco nebo někdo upoutal vaši pozornost tak, abyste měl v životě něco příjemného, milého, pozitivního a ne jenom smutek.
Po smrti manžela trávím vánoce sama již pátý rok, první to bylo těžké, ale přesto jsem si ozdobila malý umělý stromek, uvařila dobrou večeři, něco poplakala. Teď už je to lepší, vše chce čas. Jen mě mrzí, že nemohu najít ani kamarádku, ty osamělé ji buď nehledají nebo nechodí na internet.
Nemusíte hledat hned manželku, ale kamarádku nebo kamaráda byste na seznamce určitě našel.
Jsem na tom stejně,po odchodu dcery(vdala se) a po úmrtí partnera Vánoční svátky nemám ráda.Nemám pro koho péct,kupuji dárky vnučkám,to je jediné plus.Na štědrý den jsem u dcery,aspoň vidím,jak se děti radují z dárků ale potom jedu domů a jsem zase sama.Je to dost smutný.Partnera nehledám,musela bych o něj někde zakopnout
Ještě ,že mám doma 2 kočky,které jsou na mě dost závislé a i já na nich,jinak nevím...Taky hledám kamarádku,která zůstala sama a zajít si společně na Vánoční svátky někam sednout nebo na procházku...pokud tu nějaká je z Karlovarského kraje,bylo by to super
Taky budu zas na Štědrý den skoro sama a ani mi to nevadí. Na Štědrý den si pouštím Vánoční písničky a koukám na pohádky, projdu se venku, uklidím. Na samotu jsem zvyklá. Celý život jsem se cítila sama. Chápu, že pro vás je to naopak něco nezvyklého a nového.
Mečíku, já si myslím, že váš problém je kapku jiný. Myslím si, že své mladé nechceme nikdo obtěžovat nebo omezovat. Ale je to tak, že jsme stále součástí jejich života a oni jsou součástí našeho života. Jsou svátky, narozeniny i pouhé všední dny. Nejen ony, jejich způsob života, ale hlavně náš pocit, že oni patří ke mně a já k nim. Po celý rok. Neztratila jsem s nimi kontakt. Píšeme si, voláme si, skajpujeme, navštěvujeme se, nejmenší jsou na návštěvu, na přespání, aby mladí měli volný večer pro sebe. Přejeme si, dáváme si malé dárečky jen tak, pro radost. Nejsou to pouze "mladí", ale stále jsou to mé děti. V neděli jsem měla narozeniny a bylo nás 7 + dvě děti a pes, v malém bytě. Byl tatarák a pečené kuře a nepečený dezert a náááádherný blázinec! Taková setkání miluji, i když, přiznám se, už je to pro mě dost náročné. Ale zase! Nic mi nebrání dospat se druhý den. Zůstat sám, dokud žijí ti, kdo nesou naše DNA, nesmíte dopustit. Nejste na poušti jen se svou prací a počítačem nebo televizí. Napravte to! Váš svět, nejen o Vánocích, bude mnohem barevnější a smyluplnější.
Na štědrý den jdu k jedné dceři, kde nás bude 5 + 2 děti. Budu pro všechny dělat salát, druhá babička polívku. A druhý den k druhé dceři, okoštovat jejich salát. Na Silvestra jedni a s druhými se ještě domluvím, kdy příjdou oni ke mně.
P.S.. Přeji vám, krásné Vánoce s rodinou, kterou máte a kterou milujete a ona miluje vás. V klidu, v pohodě, s pocitem, že patříte k sobě.
Asi špatně vidím, ale to má být rada pro člověka, který bude poprvé trávit Vánoce bez milované partnerky? Hooodně necitlivý přístup...
Nezlobte se na dobře míněnou radu. Člověk je vždycky tak trochu svého osudu strůjcem. Někdo má tu povahu, že by ani na vánoce neseděl doma, neumí to.Jde třeba do hospody mezi opitky a je mu dobře, jiný zase někam uteče, kde mu to nebouchá tak do hlavy, je to na každém. Já jsem rád doma , ale s tím souvisí ty chmury, kdybych dokázal a moje svědomí to dovolilo, mohl bych se vnutit po celé vánoce k někomu z příbuzných. Oni by mne neodmítli, to vím, ale já nechci, necítil bych se tam dobře.
Patronko, já jsem chtěla, aby si Mečík uvědomil, že není na světě sám. A jestli má děti a přesto je sám, je na něm, aby to změnil a uvědomil si, že děti jsou jeho součástí. A podle toho se má chovat a přijímat je, stejně jako dávat. Doufám, že chápeš, že nemluvím o penězích. A kde je tvoje rada?!
A kde ses dočetla, že Mečík je vdovec? Možná, že jsem to přehlédla. V tom případě se omlouvám. Nechci být za hašteřivou babku.
Mečíku, ale já vůbec nemluvím o tom, abys požadoval pomoc. Já mluvím o radosti být s dětmi, byt na mobilu nebo =pc. O tom, že je fajn o svých dětech vědět, jak se jim daří, co je těší nebo trápí. Čím méně jsme s nimi ve styku, tím méně o nich víme a opačně oni o nás. A pak už je problém s nimi komunikovat. Nevíme o čem. Já říkám, že jsem ráda soběstačná. Potřebuji pomoc, ale nechci, nějak to vždycky vyřeším. Jsem starší než ty a fyzicky hodně slabá, ale přesto nechci být na obtíž a ani nechci mít pocit bezmoci. A přesto funguji a na obtíž nejsem. Tak proč ne ty?
Krásné ráno přeji.
Je to hodně tak jak říkáte. Jsou hodní, ochotní pomáhat, ale já, když vidím v jakám blázinci dneska žijí, opravdu, a to máte pravdu, nechci, ani se na to tělesně ještě necítím, aby kolem mne někdo poletoval a ztrácel se mnou čas, který nemá. Dcera má povinnost, to je tak špatné slovo. Měli jsme na starosti mojí matku, soběstačnou, od 48 let po operaci si namluvila, že nic dělat nebude. Seděla u okna, když jsme v neděli odjížděli a v pátek jsme ji našli na tom samém křesle. Jistě, něco k jídlu si opatřila, ale úklid, všechno kolem baráku i to nejmenší zůstalo nám. Nepomohla i když mohla. Nervíčky jen brnkaly, když jsme přijeli a ona povídá, omet tu pavučinu, celý týden na ni koukám. Její oblíbené rčení bylo, to musíte, vždyt je to vaše.My jsme i tak musely, protože barák jsme dostaly v takovém stavu, že by tam do smrti nemohly být, a za všechno zase jenom lamentace, že něco bouráme, co jim ještě, silou vůle fungovalo.
Když už toho s námi měla dost, že půjde k bráchovi, v té samé vsi.Když na ní nikdo neměl čas, zavřeli ji do komůrky a nezlob, do tří měsíců umřela. Upřímně řečeno, nechtěl bych někdy být jako ona.
Užívám si vnoučat, mám i kolem nich nějaké úkoly, dcera často zajede na kus řeči, chatuji, dělám na chatě, jezdím pomáhat, pokud chce, mému druhému dítěti, klukovi. Ten je ovšem úplně jiný, nic nepotřebuje, neumí si o to říct, je nemocný a chaloupka pomalu chátrá. O slovu povinnost u něj nemůže být ani řeč.
Činnosti mám až nad hlavu,ale stejně ty čtyři stěny doma, to prázdno všady je strašně ubíjející.
Já si tu ale vylévám srdce a v některých domácnostech nevědí kam skočit, blíží se vánoce, kapři budou mrtví a hospodynka polomrtvé, až ten okamžik přijde. A všichni se budou mít rádi, budou se obdarovávat, budou hodovat. Tam, kde se mají lidé rádi přes celý rok, je to v pořádku, ale komerčně se o vánocích milují i vrazi A to je zase ta povinnost o které tu už byla řeč.
Dneska jdu večer zpívat pod stromeček ve městě se známou, Jsem zvědav jak to dopadne. Dceři jsem říkal, že mám rande po padesáti letech..
Díky za napsání a klid v duši přeje Mečík.
Hezký den
Jistě Vám tu už poradili, takže co napíšu nebude nic nového, samozřejmě časem si někoho třebas najdete ovšem pokud je to akutní právě teď před vánoci je to asi moc "na rychlo". Ano práce máte dost, ale to nechce vykonávat nějakou činnost doma nebo na chatě "sám". Pokud někde pracujete vezměte si práci přímo na štědrý den či přez několik dnů o svátcích, (kdy nebudete s rodinou dcerou synem vnuky apod.) pokud ne, zkuste se v okolí podívat po některých svých známých kteří jsou "také sami" buďto spolu podniknout nějaké posezení či akci, nebo nějakou společnou brigádičku doma či na té chatě ale ne sám! Když to vezmu ze svého okolí znám hned několik lidí kteří jsou úplně sami (rodinu sice kdesi mají ale asi tak jako vy, nemohou s nimi být stále nebo na štědrý den apod., k některým se rodina nehlásí téměř vůbec vidí se jednou za několik let apod.) a se kterými bych si klidně mohl domluvit třeba i na štědrý den např. společnou večeři (jestli je to muž nebo žena na tom vůbec nezáleží, důležité je pouze nebýt sám byt to co máte přesně na mysli vám to nenahradí, ale lepší než "drátem do oka" )
No a co se týká samoty a vzpomínek po člověku se kterým jsme velmi dlouho byli (a čím štastnější to bylo tím pak hůř) je to " těžká zkouška v životě lidském nebo (úděl)" (slovy Švejka) čili bolí to téměř vždy a často velmi dlouho, může pomoci uvědomit si že takových lidí je víc, je dobré např. "pozměnit byt" pokud to lze zbavit se věcí které vám to připomínají (vím pomůže jen částečně ale přesto) chodit mezi lidi, někdy lepší když jde člověk na to pivo (omlouvám se všem přísným puritánům moralistům a mravokárcům ) než když spolyká pixlu prášků jak se to nejednou stalo, nebo se doma upíjí sám. (doma to naopak nedoporučuji jste-li sám)
Dobrý den, to rande Vám chválím - zdá se, že by mohlo být i přes svátky veseleji (nechte se sbalit) . Zdravím!
Užívejte si ten smutek: Jste-li vdovec, ztravte vánoce na hřbitově. Cukroví napečte, aby to vonělo u vás jako dřív. Betlémy v kostelích jsou krásné...koncerty...někde tam vklidu vzpomínejte. Jiné rady není.
marf
- no, každej ale není masochista ! - já bych se pro první rok naopak úplně odstřihla i od vzpomínek, nebo třeba prohlížení fotografií - na to je dost času po celý zbytek života - a zemřelému už to neublíží.
Při realizaci Vaší rady bych asi skončila jako stařenka pana Chauna !
Každý člověk je jiný, z tech mnoha rad si pan "mečík" jistě vybere takovou, která bude pro neho nejpřijatelnější a která mu nejlépe pomůže překonat období Vánoc a příštího půl roku, který prý při úmrtí blízké osoby bývá nejhorší. Přeji panu "mečíkovi"z celého srdce, aby to zvládl co nejlépe.
Dobrý večer nebo snad noc.
Lidičky, nemohu opět nic, než poděkovat ,za rady, psychickou pomoc, za to, že někde jste a není vám jedno, že smutním. Věřte nebo ne , ale před chvílí jsem se prvně po čtyřech měsících vydržel koukat na celý film v televizi. Trosečník se jmenoval. Měli jsme s hlavním představitelem hodně společného. Já si také připadám jako ten trosečník, který nemá to své letité zázemí, musí si zvykat na mnoho věcí, které se mu vyloženě příčí, ale protože musí nějak fungovat, musí přijmout i věci z vnějšího světa, které by jindy zavrhoval. Cítím se vůči venkovnímu světu naprosto nechráněný, neumím si bez domluvi s manželkou v lecčems poradit. Byl jsem celá léta zvyklý se o všem poradit, společně věc promyslet. Předvánoční atmosféře se nevyhýbám, naopak, bych rád pomohl někomu ze samoty, nabízím doprovod na různé adventní zajímavosti ve městě, moc se mi to nedaří, snad ty druhého pohlaví nevěří, že to myslím tak, jak říkám.Jedno vím ale jistě, že nemohu být sám ,o tom jsme s manželkou mnohokrát mluvily a za podraz vůči ní to nepokládám, když tu nemůže být se mnou.
Přeji dobrou noc, těm co mají to štěstí, že mají druhého,važte si toho a ti co to štěstí už nemají , bojujte a nevzdávejte to.
Váš mečík.
Mečíku, to, co jste sem napsal teď, to je úžasné! To je nejdůležitější ze všeho pro váš další život. Bude jiný, než který jste doposud znal. Krásné svátky a krásný další život!
Mečíku, pro začátek by byla lepší skupinka lidí, než jednotlivec. I v menších městech jsou akce pro seniory, ideální je klub seniorů s možností různých aktivit. Dá se to najií na internetu, třeba na stránkách MÚ. Časem se tam může vyvinout i bližší vztah, ale v kolektivu je síla. Držíme palce, Ty to zvládneš. Patronka a kocourek
Do senior pointu jsem se přihlásil už v listopadu, bohužel, ještě nebyla příležitost se s touto skupinou seznámit, ale dělám si naděje, že tam by mohlo být víc lidí s podobným osudem a tudíš i porozumněním.
DO VNITŘNÍ POŠTY PÍŠU A MARNĚ NEBO ,ASI MARNĚ. Když já jsem takový počo umělec, počítač věčně plný, křičí to na mne, málo místa na disku, přitom tam nic nedávám.
Milý pane mečíku, moc ráda si dopisuji, když vám bude smutno, tak pište pište, pomáhá to a hlavně...my jsme tady pořád
Pane mečíku, věřila jsem, že svátky zvládnete, ale že jste to tak krásně zvládl, tak to je bomba. Hlavně, že nebyl čas na smutnění, všichni jsme Vám drželi palečky, tedy já ano a věřím, že i ostatní. Jen tak dál a do nového roku pěkně pravou nohou.
Pane mečíku, tak štastný nový rok...co se týká otáčení listů v kalendáři, je to tak, bude se to lepšit, ale těch listů budete muset otočit trochu víc, pěkně jeden po druhém a až zjistíte, že je v kalendáři konec června 2018, tak nám povíte, jak se vám daří a tou dobou, věřte mi, to bude již hodně dobré. Ale ne, abyste švindloval a otáčel dva listy najednou, tak ještě jednou hodně štěstí.
mečík
- no vidíte, že to nakonec šlo ! - když máte hodné děti a rodinu, tak se dá přežít všechno v pohodě. A příští rok už bude líp ! Mějte se hezky.
- no copak - pro "rozumy" já nechodím nikdy daleko. Ahoj.
Tak co Mečíku, cítíte se lépe?
Kdo chce povykládat, můžete psát do sz.)do vnitřní pošty mi zatím nic nepřišlo.)
vaši reakci nechápu, lidé se spolu nemohou nezávazně pobavit? Nemám na mysli seznámení za účelem vztahu, chci pánovi pomoci slovem, nebo to se nesmí? babkazov
Tak jsem si přečetla Vaše komentáře jak přežít Vánoce po smrti blízkého. Přestože se píše rok 2021, tak se nic nezměnilo a smutek stále zůstává smutkem. Možná je ten smutek ještě horší, nebot ted všichni žijeme v divné době, kterou nemůžeme nijak ovlivnit a musíme doufat, že nás ta corona nesloží. Nejdříve mi zemřel bratr (2020), měli jsme spolu krásný vztah a nakonec zemřel sám ve svém bytě, což nemůžu strávit. Jezdila jsem za ním jednou, někdy 2x týdně, jezdili jsme spolu do lázní, když už byl nemocen. Bohužel, snažila jsem se co mi síly stačily, ale nic se nedalo dělat. Bratr byl svůj a umíněný, hodně kouřil a hodně pil, tak přes veškeré úsilí to dopadlo špatně. Byl velice inteligentní, ale závislost udělala své. Měl vysokou školu, znalosti ve všech oborech, ale bohužel, démon alkohol mu zničil život. Zároveň zničil i můj život. Neodsuzujte, někdy je člověk příliš slabý, aby nepodlehnul. V době úmrtí bratra jsem se starala doma o dementní a těžce nemocnou maminku. Strašný zážitek, byla jsem s ní v době úmrtí sama. Zemřela letos v červnu. Byla jsem s ní doma až do konce. Dvojitý smutek je těžký, člověk si neví rady. Mám sice manžela a dceru, ale tam vztahy nejsou moc dobré. Bolí to moc, dcera s manželem mi duševně nepomohli. nikdo se se mnou o tom nebavil. Bratr byl dle nich holt alkoholik (kvartální, jinak byl zlatý), máma již byla stará, tak co, že? Ani s péči o maminku mi nepomáhali, což jim nemohu zatím odpustit. Ačkoliv jsem měla plno zájmů, malovala jsem obrazy atd., teď jsem ve stavu, že udělám to nejnutnější a na víc již nemám sílu. Můj život se najednou propadl do beznaděje a mohu si říkat, že to pomine, že se musím tomu bránit, že to ještě má nějaký smysl? Kamarádky mám, ale nemohu je tím zatěžovat, nebot krédo doby je být pozitivní. Nikdo nemá náladu poslouchat něčí problémy. Mám šutr na srdci, nerada se ráno probouzím a vím, že to je špatně. Co s tím? Vánoce? Upeču cukroví jako vždy, udělám jídlo jako vždy, ale už to nikdy nebude dobré. Nebo bude? Já nevím, je to prostě život. Když si vzpomenu, že jsem si kdysi stěžovala na prkotiny, tak z toho vyplývá jedna rada pro ostaní, kteří tím zatím neprošli. Važte si každého dne se svými blízkými a kašlete na blbosti, že třeba nemáte čas, nemáte peníze, nemáte chut jet za babičkou a mohla bych pokračovat... Pak přijde den, kdy to bude neuvěřitelně bolet a už nic nezměníte. Jana
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.