Mám pořád smulu

Dobrý den, sice se na nic neptáte, ale tak nějak tuším, že byste chtěl vědět, co s tím - pořiďte si domácího mazlíčka (nejlépe pejska), Váš život dostane řád, budete se o někoho starat, dostanete jeho lásku a i lidi začnete posuzovat jinak. A pejskaři se venku rádi seznamují, resp. rádi si popovídají, tak možná najdete i tu spřízněnou lidskou duši. Zdravím!

Tak to je zvláštní, protože pejsek deprese nedopustí - umí pobavit, potěšit a člověka povzbudí (když se o něho musí starat, tak nemá čas na deprese - je na světě pro toho pejska). Ovšem, lidé, kteří mají skutečně deprese by měli navštívit odborníka přes hlavu.

Vy máte na tomto světe velký poklad. Jste mladej a zdravej. Proč např. nemáte po práci čas na koníčky,když ostatní čas mají. Mají i rodiny,domácnost,zahrádky. Musíte se méně litovat a půjde vše líp.

Ono to chce jít v životě pořád dál, nezůstávat na stejném místě. Například klasicky - studium, zaměstnání, rodina, děti, ... . Jestli už máte čas na rodinu, tak to znamená seznamovat se, přemýšlet nad bydlením. A pokud se pokládáte za nudného, tak to seznamování dá více práce, více pokusů - ale i ty neúspěšné pokusy se počítají a takřka každý si nakonec někoho najde.

Upřímně mi přijde, že jsi jen obyčenejnej uplakánek. Stěžuješ si, že lidi nic nechtějí dělat, seznamovat se a tak... blbost! To ty to nechceš dělat a akorát se bojíš a v hlavě si vymýšlíš blbosti, aby jsi sám před sebou neklesnul. Mám tu pro tebe pár bodů:

1) Buď rád za kamdarády, které máš "Mám pár kamarádu ze základky který drží semnou pořád". O spoustu kamarádů ještě přijdeš. Taky se s 90% lidmi ze základky, střední a vejšky nebavím a přijde mi to úplně normální.

2) To že nemáš přítelkyni není nic špatného. Možná to zní jako klišé, ale jednou to přijde a přijde to o to dřív, co to nebudeš čekat a přestaneš s tou svojí nedůvěrou v sama sebe.

3) Ano, svět dospělých je jen o tom, že ráno v 7 jdeš do práce a odpoledne ve 4 jdeš domů, ale to neznamená, že budeš pak celej den sedět na prdeli. Jsem stejnej typ až na pár věcí. Najdi si koníček. Já třeba chodím se psem běhat, na procházky, jezdím na kole a to všechno se dá dělat po práci úplně s přehledem a nepotřebuješ k tomu nikoho jiného. Krásně si tím vyčistíš hlavu od všeho stresu v práci a trochu posílíš tělo. Chodím hrát každý týden florbal s kolegy z práce. O víkendu zabíjím čas airsoftem a to všechno mě tak vytěžuje, že ani nevím, co dřív dělat a občas si sednu k počítači zahrát hry, u kterejch jsem na střední strávil věčnost (taky se dají poznat lidi z celého světa).

Jen se prosímtě snaž. Chápu, že můžeš být z toho úplně na dně. Taky jsem byl, ale nesmíš to jen tak hodit na ostatní. Z tvého "dotazu" se dá poznat, že jsi rozumnej člověk, kterej uznává mizející základní hodnoty lidí. Máš sebe a dokud nebudeš štastnej sám se sebou, tak nebude s tebou štastnej i nikdo jinej. Udělej si nějakej seznam možností, co by jsi chtěl dělat a najdi si koníček. Nestojí to ani tolik peněz. Je toho tolik, co se dá dělat a přitom poznávat lidi.

Dobrý den. Pokud trpíte depresí, tedy onemocněním duše, asi by to chtělo najít odbornou pomoc u lékaře. To fakt nepomůže, budou-li vám lidé říkat, at se vzchopíte. Pokud na vás jen padá obyčejný smutek, tak by to chtělo v první řadě se přestat litovat. Víte, máme doma medika a ten se v rámci své přípravy na budoucí povolání lékaře setkává v nemocnici s různými lidmi s různými osudy. A tento medik je velmi pokorný k životu a nestěžuje si. "Proč bych to dělal?", říkává. "Když jsem byl v hospici, byl tam kluk mého věku v terciálním stádiu rakoviny. Nemám právo si na cokoliv stěžovat." A teď si, Davide, představte, jaké vy máte v životě možnosti. Ten chlapec v hospicu měl už před sebou jen pár měsíců, možná týdnů života. Nestěžujte si a přestaňte se tak moc té samotě a tomu, že máte smůlu, poddávat. A nezapomeňte, že na co často myslíte, to si do svého života přitáhnete. Vy se zaobíráte jen smůlou, tak holt na vás asi častěji sedá. Zkuste na svět hledět optimističtěji a věřte, že vám život oplatí stejným. Jo, život je takový, že má člověk více starostí a těch radostí moc není. Ale je možné se radovat i z maličkostí. Nemusí se dít jen stále velké věci, aby byl člověk spokojený. Že nejsou mezilidské vztahy OK? Možná nejsou, ale také záleží na tom, jakými lidmi se obklopíte. A někdy je fajn být i sám než s někým, s kým si nerozumíte, kdo vás rozčiluje apod. Asi jsem vám neporadila, ale vám nemá cenu říkat, že bude líp, když tomu nebudete věřit.

Nedávno jste zde založil vlákno o tom jak jste pořád sám. Sešlo se Vám v něm spousta rad...Ale Vám chybí snaha a chut sám se sebou něco dělat. Nikdo za Vás nemůže žít Váš život, ani se za Vás nemůže seznámit atd. Pokud se dostáváte do depresí, chce to obrátit se na odborníka - psychologa. Ale jedině Vy sám můžete spoustu věcí změnit. Je dobře, že se z toho, co Vás trápí, vypíšete třeba zde, ale začněte se sebou i něco dělat, jinak se v těch depresivních náladách utopíte. Zkuste změnit své myšlení a vidět i pozitiva. Začněte se mít rád, dělat si plány, motivovat sám sebe, stanovte si své vlastní cíle...Když nebudete v pohodě Vy sám a budete nad vším jen naříkat, druzí to z Vás vycítí a zbytečně od sebe odradíte i ty, kteří by si s Vámi třeba jinak rozuměli. Ve Vašich letech být tak příšerně otrávený ze všeho a ze všech, vidět na všem jen to špatné, je opravdu tragédie. Dělejte se sebou už konečně něco - psycholog by byl pro začátek dobrá volba. A až získáte trošku veselejší pohled na svět, můžete se poohlédnou po nějakých akcích pro nezadané..A tam se třeba seznámit s někým zajímavým...Těch možností je spousta, ale Vy žádné vidět nechcete. A to je ten problém!