Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,mám velký problém,který mě trápí už delší dobu.Manžel má 7letou dceru,kterou u nás občas máme.Ze začátku to bylo dobré,dcři bylo přes 3roky,když jsem ji poznala,manžel se právě rozvedl,ale už to nefungovalo déle.Byli s ní vždy trochu problémy,ale je to čím dál horší.Do toho se nám před 2lety narodila společná dcerka.Manželova dcera o ní často mluví ošklivě,vůbec neposlouchá,někdy nemám slov,co si dovolí, je k nám sprostá a jak není podle jejího,je zle.Pořád říká,že vše musí být podle ní a ne podle mě nebo naší dcery.Manžel mi už 2krát vyčetl,že k nám nechce jezdit kvůli mě,protože u nás musí trochu poslouchat-např.vyhodit papírek,odnést talíř,chovat se slušně k naší dceři,je přece jen malá.Myslím,že jí manžel moc rozmazluje,pořád jí omlouvá,má výčitky,ale ona si pak dělá co chce,je jí i jedno když malou uhodí.Když jsem jí hlídala sama,tolik si nedovilila,ale jak se manžel vrátil z práce,otočila a bylo zle.Já se snažím,ale nemůžu všecko tolerovat.Těžko se to popisuje,nevím,jak to dobře napsat.Máte prosím nějaké zkušenosti?
Změnilo se to,že se nám narodila dcera a že jsme spolu začali bydlet a také manželova dcera už dobře mluví,dříve jí nebylo rozumět.Než jsme spolu začali bydlet,manžel si sám dcerku nebral,ale jezdili jsme za ní a brali jsme si ji ke tchýni,protože bydlí kousek.Ale ona se tak nechová jen u nás.Její máma často říká,jak je nezvladatelná.Dovolila my že jí můžu i uhodit,ale to nechci.Dědovi řekne,že je debil.tátovi že je pitomec,blbej atd. ke tchýni se nechová o nic lépe.Prominte,ale to se mi nelíbí.Nechci aby to okoukala naše dcera,jak se chová k tátovi a jiným lidem.Má doma také mladší sestru a k ní se chová sice lépe než k naší,ale občas jí i plácne.Jsou jí necelé 3 roky.
doplněno 14.12.09 09:43:ještě si myslím,že v 7letech by si mohla po sobě uklidit,nemusím dělat přece služku,ale ona začne křičet,at si uklizíme sami že nic dělat nebude.A jak píšete,že ji mám chválit,ano já ji pochválím chvíli se ji věnuju,tak je to dobře,ale jak něco není podle ní,nebo manžel udělá něco podle naší dcery tak začne vyvádět.A já si myslím,že přece nemůžem stále ustovat.Pochopila jsem,z vaší odpovědi,že za to nejspíš můžu já?A jak píšete,že ze mne má strach,to opravdu nemá.Já neumím křičet,manžel říká,že jsem až moc hodná a trpělivá.Ale myslíte,žemám mlčet,když uhodí naší dceru,bere jí z ruky hračky,svoje nepůjčí a když si ji malá vezme začne opět scéna,že je to její?A když o naší dceři říka,že je to nejošklivější mimino,že nic neumí...Když to máte poslouchat 14dní.Myslím že i ta naše malá to vnímá i když ji jsou2roky.
Nemáte to asi jednoduché,
... ale cestu ke svému manželovi jste si našla, ... a pokud nechcete mít - ještě větší - problémy, ... tak teď tu cestu musíte najít i k jeho dcerce ... samozřejmě za maximální pomoci Vašeho manžela, protože ten má ke své dcerce přece jen o něco blíže, než Vy.
No a pokud tento problém nezačnete - SPOLEČNĚ s manželem - řešit - co nejdříve, později jej už řešit nemusíte, ... protože se Vám to už nemusí vůbec podařit.
Není nic jednoduššího, než využít vlastnosti, která se nazývá " empatie" ( bližší - viz: google.cz/... ) ... a maximálně vstřícným jednáním manželovu dcerku přivést ( nejlépe za aktivní pomoci svého manžela - jejího otce ) k rozhovoru, ve kterém jí dáte - najevo, ... že JI máte stejně ráda, ... jako máte ráda jejího otce, ... a také svoji dcerku, která je ještě malá ... a proto se jí musíte o malinko víc věnovat, protože ji ještě musíte hodně věcí naučit, aby mohla být samostatná jako je ona ( manželova dcerka ). Můžete ji také vyzvat k tomu, aby Vám - úměrně svému věku - s Vaší dcerkou také "pomáhala". Samozřejmě je nezbytně nutné mít všechno pod vlastní kontrolou.
Dále se jí můžete zeptat, co se jí ( na Vás a na Vašem jednání ) nelíbí ... a hlavně ... proč se jí to nelíbí. - Dcerku tím donutíte nad tímto pouvažovat, což ji zabere nějaký ten čas, který můžete zatím využít k dalšímu pozorování toho, jak se ( po tomto Vašem rozhovoru ) bude dále chovat.
Samozřejmě byste se měla zmínit také o jejím ( méně vhodném ) chování - a to v tom smyslu, že některé její projevy se Vám také právě nelíbí, ale že ji - v její situaci - sice dovedete pochopit, ale kdyby se takové ( méně vhodné ) její chování mělo neustále opakovat, pak by se Vám to určitě přestalo líbit ... ale to nejenom u ní, ale také u své vlastní dcerky, kdyby se tak někdy chovala.
Je pochopitelné, že by bylo potřeba, abyste se svým manželem "táhli"za jeden provaz, ... protože nechá-li Vás v tom manžel samotnou, pak jeho dcerka bude hledat "oporu"u svého otce ... a vše se mine tím pravým účinkem.
Prostě je potřeba nastavit PEVNÉ "mantinely", ve kterých se - ve Vaší rodině - bude společný život odehrávat ... a prostě tento stav budou muset respektovat všichni ... včetně dcerky Vašeho manžela.
Domnívám se, že jednání ( nás dospělých ) s dětmi - velmi často postrádá jedno ... a to:
... jednat s dětmi, jako s rovnocenným partnerem ... a ne pouze z pozice "neomylného"rodiče, který může všechno ... a dítě se musí jen všemu podřídit.
Chce to hodně citu pro každou novou situaci, kterou ... když sami zvládneme ... naučí se to od nás i naše děti, což - pro naše děti - vytváří dobré předpoklady pro jeho další život ... a to je - podle mého názoru ... to nejdůležitější.
... "holt"nemáme to ( my dospělí ) ... vůbec jednoduché, ... ale dobře nám tak
... přeji Vám příjemný každý další den
thea, myslím, že už z těch mnoha odpovědí si vyberete, i když všechny jsou stejné podstaty, jen Vám je napsal každý podle svého způsobu vyjadřování. Doufám, že alespoň jedna z nich, je ta, co Vás oslovila. Všichni jsme chtěli pomoci Vám i 7 leté holčičce. PT /stařenka/
Ano ,zkoušíme s ní mluvit,minule jsem se jí právě ptala,proč k nám nechce jezdit,jestli kvůli mě a malé a ona říkala,že vlastně opravdu sama neví,že kvůli nám to není,že chce být s mamkou,kterou si poslední dobu moc neužila.Také jsem jí říkala,že ji mám ráda,ale její chování,že se mo prostě občas nelíbí .A to ona ví,že zlobí,ale prý neví proč.Ona sama vidí,že na malou občas zvýším trošku hlas,když si to zaslouží to zase na tu větší si tolik nedovolím.Ale když už mě třeba napočtvrté neposlechne,že mě třeba nechce pustit přebalit malou na gauč a řekne at si jdu na stůl,to už nevydržím.Horší právě je,i když je to maličkost,že řeknu odnes prosím ten papírek,manžel řekne že je malá a udělá to on.To je jen příklad.On prostě má špatné svědomí,že jednu dceru má u sebe a druhou ne.Já bych byla moc ráda,kdyby mi smalou trochu pomohla,ale nechce,tak ji nenutím Ani si s ní nějak nehraje.Ale to třeba přijde.někdy když se s ní snažíme mluvit,tak nás ignoruje.Tak budu doufat,že se to jednoho dne zlepší,je to dost nepříjemný,když je taková atmosféra.Děkuji za názor
... domnívám se, že nejde o nic jiného, než manželově dcerce ukázat to, že ji máte opravdu rádi a nemáte vůbec žádný zájem ji - jakkoliv - ubližovat, ale že nebudete také "skákat" tak, jak ona ( manželova dcerka ) bude "pískat", což pochopí později ... a bude Vám za to ještě vděčná. Prostě se bude muset i malinko podřídit Vaší domácnosti.
Samozřejmě manžela není možné z tohoto způsobu jednání vynechat. Pokud bude manžel svojí dcerce neustále ustupovat, tak se má - v pozdějších letech - skutečně na co "těšit".
... přeji hodně úspěchů
Milá thes, nezávidim Vám Vaši situaci. Je velmi složitá a cesta ven z ní také. Je to běh na dlouhou trat A hlavně: nezáleží zde jen na Vás, ale také na přístupu Vašeho manžela a její matky. Zaznělo tady již několik rad a dle mého názoru má každá něco do sebe, i ta od axus. U fyzických trestů bych ale byla velmi, velmi opatrná - nejsou vhodné vždy a musejí být přiměřené. A navíc, v případě, když nejste matkou té dívky, je to vždy ošemetné. Mohla byste se dočkat mnoha nemilých následků. Na Vašem místě bych si to já nedovolila, i když Vám to její matka schválila. Ale její otec jí výchovné plácnutí po zadku dát může, když je k tomu vážný důvod (např. když po několikerém upozornění opětovně poruší příkaz či zákaz). Ale pokud jde dítě efektivně "potrestat" jiným výchovným prostředkem (zákaz oblíbeného večerníčku či cokoli jiného), preferovala bych raději ten než to plácnutí. Důležité je, aby dítě vědělo, za co ho stihl takový trest, a aby si díky tomu uvědomilo, že způsob jeho chování, za něž trest dostalo, není akceptovatelné a že je nutno v rodině (je jedno v které) dodržovat určitá pravidla. A ta pravidla by měla být tomu malému dítěti naprosto jasná a v obou rodinách alespoň v zásadních věcech totožná, ne-li stejná.
Dle mého názoru se v případě výchovy manželovy dcery stala chyba už dávno v jejím raném věku a to další, co následuje nyní, ji formuje i nadále. Její chování silně ovlivňovala atmosféra původní rodiny, v níž žila do rozvodu rodičů. Psala jste, že to u nich již delší dobu před rozvodem neklapalo. A kdo nejcitlivěji vnímá právě tyto stavy, jsou děti, které v tu dobu sice nevědí, co se děje, ale podvědomě cítí, že něco není v pořádku. A dostávají strach... ztrácejí jistotu, zažívají stav ohrožení a bojí se toho, co přijde. A jejich chování je vlastně jejich obrana a způsob, jak obrátit pozornost rodičů na sebe. A když to nakonec dopadne rozvodem, je to to nejhorší, co se dítěti může stát. V tom okamžiku se mu "zhroutil nejen domeček z karet, ale celý svět". Dítě ztratilo jedinou jistotu ve svém životě - své rodiče a svou rodinu. A dle "založení" osobnosti dítěte to každé zvládá jinak. Mám pocit, že u manželovy dcerky došlo k tomu, že dítě vinu za rozvod rodičů a ztrátu rodiny vztahuje na všechny osoby okolo ní, včetně svých sester, a jako by se "za svůj úděl mstí" svým zlým chováním. Není to ale nic jiného, než ujištování se v tom, jestli ji mají všichni ještě pořád rádi, touha po klidu a bezpečí a po lásce jejich nejbližších a touha po najití bezpečného přístavu v bouři, který by jí dal pocit bezpečí a klidu. Ve svém věku si nedokáže ještě představit, že by ty přístavy mohly být dva.
Píšete, že dcerka má v matčině rodině ještě mladší tříletou sestru. Usuzuji, když nechodí k Vám domů, že není manželova? Další, co dcerce nepřidalo - k rozvodu rodičů a rozpadu jejího původního bezpečného přístavu přibyl nový sourozenec u matky a o rok později u otce. A jestli k tomu s ní bydlí v rodině nový matčin partner... Sečteno a podtrženo: tak tohle by porazilo i vola, a ne takové malé dítě, kterému bylo v době vzniku všech příčin a problémů tolik co dnes jejím sestrám! Takový malý človíček si s tím poradil, jak uměl. A že neuměl jinak, není jeho vina. K tomu všemu, co jsem napsala, si myslím, že příčinou zlého chování není jen strach a touha po lásce a porozumění svých rodičů, ale také žárlivost na své mladší sourozence. Bere je pravděpodobně jako konkurenty ve vztahu k nim. V jejich očích sestry přebírají na sebe kus pozornosti a lásky jejich rodičů. Ony a Vy, případně nový partner matky, jste v jejich očích příčinou všeho, co se stalo, a příčinou toho, že se již rodiče nevrátí k sobě a její původní rodina se již neobnoví. Děti v jejím věku totiž nedokážou ještě správně analyzovat příčiny a dávat si věci do těch pravých souvislostí.
Jestli jste dočetla až zde, zjistila jste, co už možná víte, a čekáte, co Vám poradím. Rada není jednoduchá, opravdu. Myslím, že je více než vhodné navštívit dětského psychologa a dlouhodobě s ním spolupracovat. Je to opravdu běh na dlouhou trat. A striktně dodržovat závěry, které si s psychologem domluvíte. Ale to musíte všichni "dospělí", kteří se angažujete. Nejen Vy, Váš manžel a jeho bývalá manželka. Ale i prarodiče ze všech stran, ostatní příbuzní a známí i učitelé ve škole. Prostě všichni, kteří na dítě mají vliv a vychovávají ho. A hlavním koordinátorem by měl být Váš manžel nebo jedna z Vás "matek". Prostě osoba, na které se dohodnete. Úkoly si můžete vy tři i rozdělit. Důležitý je jednotný výchovný postup, jasná pravidla, stejné (nejen) hlavní hodnoty v obou rodinách dcerky, důslednost a nesmírná láska k dítěti, kterou ono samo musí cítit. Nestačí mu jen povědět, že ho máme rádi, musí to být znát. Ale neustálé slovní ujištování o naší náklonnosti a lásce je také důležité, stejně jako utvrzování našimi činy a chováním k němu.
Tolik můj názor, který neobsahuje vše, co by měl. Ale stejně jako je složitá situace, v niž se pohybujete, stejně tak složité je i její řešení. Přeji Vám ve Vašem společném úsilí hodně trpělivosti a úspěchů a Vám osobně pevné nervy. Vím, že se nacházíte stejně jako případný partner dívčiny matky v nejsložitější situaci. Nezvládnuté výchovné problémy manželovy dcery mohou totiž ohrozit i Váš partnerský vztah do budoucna. Hovořte proto se svým mužem, vysvětlujte si názory, postoje, emoce i city! Je to velmi důležité! Nejeden partnerský vztah shořel na tom, že si partneři nedokázali sdělit, co cítí a co si myslí, a nedokázali spolu v diskusi hledat a najít ta správná řešení. Komunikujte spolu, i s matkou a případným partnerem manželovy dcerky. Vzájemná otevřená komunikace a spolupráce je v případě vašich rodin nezbytná. Hodně štěstí!
paní štastná, se vším co píšete souhlasím. Jen malou připomínku, myslím si, že k psychologovi by měli jít především: p. tazatelka, její manžel, matka holčičky a její přítel. Až oni budou vyrovnaní lidé, budou bez velkých problémů vychovávat i holčičku. PT / stařenka/
p.štastná její matka přítele nemá.Ted žijí sami.Ta její 3letá sestra k nám nejezdí,není manžela.Souhlasím s vámi,že je to pro ni těžké,ale nějaká ta výchova tam přece být musí.Její matka s ní šla k psychologovi v 5letech,ted říká,že je to pozdě,prý psychologové říkají,že nejvíc dáte dítěti do 3let a ona jí strašně rozmazlila to ví.Já se opravdu snažím i když podle reakce jsou jiné názory,i když ti lidé nás neznají.I manžel řekne,že že žádné takové dítě nezná.Když je u nás samozdřejmě se jí věnuje co to jde,ale jak někdo radí,přece nemůže mladší dceru odstrčit?Já bych strašně chtěla,aby se to zlepšilo,protože to je strašně nepříjemné.Ale ze začátku jsme měli opravdu dobrý vztah,ale co povyrostla a narodila se malá,tak je to horší.Ptala jsem se i psychologa a říkal,že čím víc bude starší,tím víc nás může nesnášet že už měl takový případ.Moje chování se změnilo v tom,že si samozdřejmě víc všímám mojí dcery,manžel zase tý starší,je to přece jen věkovy rozdíl a zatím nemají společné zájmy.Tak možná až malá povyroste.Tak děkuji snad se to zlepší.
Pardon, ale dle mne jsou vsechny ty psichologicky reci na prd.
Ve chvili, kdy rekne neco ve smyslu, blbec, hnusny, apod. tak ma okamzite priletet facka. Samozrejme ne takova, aby ji ulitla hlava, spise takova stiplava, ktera neublizi, ale kterou si dite pamatuje a zapamatuje si, ze tohle se proste nerika.
A priste znova. A kdyz neposloucha ani po tom, co se ji to nekolikrat trpelive zopakuje, treba ten uklid papirku a taliru a jeste rekne, ze si to mate uklidit sami, tak ma dostat na zadek. Nejlepe koprivou. Opet - neublizit, ale dat pocitit.
Nesmi jit o mlaceni ci tyrani deti, ale o ucinny vychovny prostredek, se kterym by se nemelo plytvat, musi se s nim umet zachazet, ale vysledky jsou staletimi a tisiciletimi osvecene.
Musi proste poznat meze toho, co si muze a nemuze dovolit.
Dal. Stanovit jasny pravidla. Je ji sedm, to uz je muze chapat. Napsat je ji (neco snad precist dokaze) a za kazde poruseni jasne definovany trest. Zakaz televize, pocitace, vecernicku, sladkeho...a samozrejme to do puntiku dodrzet.
Musi se zkratka naucit respektovat dospele a sve okoli.
doplněno 15.12.09 15:09:Samozrejme se na tom predem domluvit s jejim otcem.
Pokud by se mu to nelibilo, tak mu jasne rict, ze nemate dal zajem se s takovym NEVYCHOVANYM SPRATKEM stykat a ze si neprejete, aby se stykala a negativne ovlivnovala i vasi dceru. (to NEVYCHOVANYM SPRATKEM radne zduraznete).
...a ze pokud s tim nehodla nic delat, tak ze muze jit spat na gauc ...to uz samozrejme zalezi na vas. A at si laskave uvedomi, ze jim tim do jeji budoucnosti akorat skodi.
NE, NE, NE, axus, co to píšete? Úplně jsem se zděsila. Nic není na prd. Tresty a bití pořád dokola, to úplně otupuje. Trpělivost, laskavost a vlastní příklad. A na tom trvám. PT /stařenka/
Biti? Kdo tady mluvi o biti. Ja mluvim o vychovnem stulci ci jednu prez zadek. A to okamzite po precinu (nadavani dospelym, mlacenim male sestry...). Jinak se dite NENAUCI, ze se to NESMI! NENAUCI!
Otupuje? Mozna teenegery, ktere nekdo nechal vyrost jako tu, o ktere se tu pise a pak se to snazi dohnat. To uz je ale pozde. Rozhodne to ale neotupuje 7 lete dite. To to naopak vychovava.
Rozhodne ale nemluvim o biti. Jak jsem napsal jiz predtim, je potreba timto nastrojem setrit. Ale pamatovat na nej.
Trpelivost, laskavost a vlastni priklad. - To je snad samozrejmost. I podle toho, co pise tazatelka. Ta musi mit trpelivost primo svatou.
Tresty. Kdyz dite nepozna, ze musi poslouchat, a ze kazda akce vyvola reakci, tak v dospelosti se uz to nenauci nebo se jednou velmi spali.
Tresty neslouzi k ponizeni ditete ci ublizeni mu, ale k odrazeni od spatneho chovani. Samozrejme, ze to nesmi byt tresty, ze kterych bude mit dite strach, ale tresty, ktere odradi tim, ze bez nich je zivot zabavnejsi - viz vecernicek a pod.
A pokud se chcete vyhnout terminu trest, tak zakazat TV a dalsi permanentne a naopak pouzivat pouze odmeny. Tedy uklizeny talir, papirek, dojezene jidlo... vsechno tohle si zaslouzi odmenu.
axus, nemůžu uvěřit, že to, co píšete, myslíte vážně. Malé dítě není pes, který potřebuje výcvik, ani zvíře v manéži, které potřebuje drezůru. Je to člověk a má z něho vyrůst osobnost. PT /stařenka/
PT. Kdyz berete vychovu deti jako vycvik a drezuru, tak pak se neni dal o cem bavit.
Stejne tak Babkazov. Furt mluvite o biti, rvani na deti a podobne. O nicem takovem sem ale nepsal. To ale ocividne nechcete chapat a prekroutite vychovne naplacani na zadek jednou za cas za velky prohresek za biti, ne-li rovnou tyrani deti.
At si kazdy vychovava deti jak chce. Ale vim, ze stokrat jit prikladem v tom, ze se dedovi nenadava do blbcu je mene ucinny vychovny prostredek, nez jedna neskodna stiplava facka.
Pane axus, není třeba se hned urážet. Myšlenky ještě číst neumím, ale to co jste zde napsal, vyznělo přesně tak, jak jsem popsala a jak je vidět nebyla jsem sama. Pokud jste to tak tvrdě nemyslel, jak to vyznělo z Vašeho příspěvku, je jen dobře. OK? PT /stařenka/
To jsem ráda,že alespon nekdo souhlasí s tím,že dítě nemá rodičům ,babičkám,proszě dospělým nadávat a má mít respekt.To jak píšete s tím dodržet do puntíku,přesně to říkal i psycholog.Každý má na výchovu jiný názor,ale určitá pravidla být musejí.Ti,co tu ze mě dělají zlého člověka by si asi to všecko nechali líbit.Já ji nic nezakazuji,to nechávám na manželovi,ale ten také ne,je mu to líto a moc se do ničeho nepletu,ale svoje malé dítě si chránit budu.
stařenko, to co píšete je se mi líbí moc. Souhlasím s vámi ve všech směrech. Nechci reagovat na axuse, nemá to cenu, je to ztráta času a energie, ale to je cesta do pekel. Je to cesta k tomu, že ten vylískaný si dá dobrý pozor, aby ho při tom nechytili a bude škodit ve skrytu. A mnohem více a bolestivěji, bez citu. Začne být ještě zlejší. Kdyby to tak bylo správně, já bych se v duševním zdraví nedožila ze školky důchodu. A přesto nebylo potřeba ani děti bít, ani řvát na ně, ani je trestat. A měla jsem jich ve třídě 36, od 3 do 7 let. Mám odučených 38 let a nic nového v chování dětí neznám už mnoho mnoho let. Všechno už tu bylo.
Milá babkazov, přesně jste to vystihla. Chtěla bych Vás mít za učitelku svých dětí. Určitě jste svých znalostí z psychologie uměla dobře v praxi využít.. Já tak reauguji z vlastních zkušeností ze svého života. A násilí rodí zase násilí. Většina lidí na poradně si hlavně přeje od lidí takt, ohleduplnost a toleranci, proč asi? Protože se někam vytrácí, a je to již při výchově. Málokdo si to uvědomí, ale začíná to v rodině. Snad si z toho alespoň něco odnese tazatelka, bude to jen k dobru věci. Díky za Vaše řádky. PT /stařenka/
Zařiďte, at si děvčátko pobude s tátou sama. Pošlete je spolu do ZOO, na bazén, do kina. Myslím, že si vydupává a předvádí ve snaze strhnout na sebe pozornost táty. Jade za tátou a má pocit, že ji komanduje cizí ženská a mimino krade tatku. At si spolu pobudou a když příjdou na jídlo domů, mluvte na ni co nejméně. Žárlí a sama neví co se sebou. Kdoví, co doma maminka jen tak mezi řečí utrousí a myslí si, že dítě naslyší nebo nerozumí. Máte to těžké, ale děvčátko taky a její obrana je prostě strašně nepříjemná. A možná vždycky pro ni mějte připravenou drobnost-mašličku, berušku do vlasů, pastelky, dárek jen pro ni. Snažit se, aby měla na tu chvilku výsadní postavení. Ale přesto hranice.Hodně síly, je to běh na dlouhý čas
Máte pocit, že potřebujete poradit. Tak napíšete sem do poraďte, ale kam má napsat to dítě? Má v hlavičce zmatek a neumí se v tom vyznat. Rozum musí mít dospělý člověk a především velké srdce. Máte ráda své dětátko, mějte ráda i manželovu holčičku. Jaký příklad ji do života dáte, takový bude napodobovat. Láska a trpělivost k manželové holčičce je to nejdůležitější, a ta malá to vycítí. PT /stařenka/
Ano nejlehčí je svést vše na dospělého.Takže za všecko můžu já.Obdivuju Vás,že byste dokázali mlčet,když by ubližovala vaší dceři.Která je o hodně mladší a bohužel se neumí bránit.Mám ji tedy všecko dovolit?Nechat at nám nadává,mladší dceru bouchne,křičí na nás já to ale nedokážu.Mlčím dlouho,ale vše se tolerovat nedá.Když jde o malou dceru,často zasáhne manžel.Byly s ní i u psychologa a řekl hlavně důslednost.Věřte že můžou být i zlé děti a když už byla,než jsem ji poznala,asi za všecko nemůžu já.A jak píšete,že to mimino ji bere tátu,ale to je její sestra ,takže když u nás bude,mám se s malou někam ztratit a třeba 14dní si s ním malá nemůže hrát,jen proto,aby manželova dcera byla spokojená?Ale jak mám vysvětlit2letému dítěti,když přijde za tátou,natáhne ruce,řekne že se chce tulit s tátou,co ji mám říct,že nemůže,protože tam je starší sestra a jí to vadí?To mě přijde potom líto.A manžel jezdí často na služební cesty.a vrací se pozdě domů,takže si malou také moc neužije,tak když už je čas na výlet,tak chce jet s náma se všema,protože pak je mu líto,že nás nechal doma a na tom nevidím nic špatného.Ono se to nedá posuzovat,když to člověk nezažije nebo ty lidi alespon nezná.Já bych asi na takové otázky nedokázala tak jednoznačně odpovědět jako vy.Ale děkuju
thea, nevím komu z nás jste nyní odpovífala, možná všem a každému trochu. Psala jste to v rozpoložení mysli. Víte bolest a hněv dokáže zakalit rozum.
Vaše slova: ...Ono se to nedá posuzovat,když to člověk nezažije nebo ty lidi alespon nezná.Já bych asi na takové otázky nedokázala tak jednoznačně odpovědět jako vy.
Opravdu nevíte, co, kdo, tady z těch, co vám odpovádají, zažil. Ale určitě Vám radí všichni, jak nejlépe vědí. Kdyby to byla Vaše vlastní holčička, určitě by jste na ní, tolik chyb neviděla. Změnit se to může až, když i ji budete mít ráda, jako vlastní dítě. Sama to vycítí. Máte nějaké sourozence? Jak jste vyrůstala Vy? Jak jste to doma řešili? Zkuste se vžít do toho 7 letého dítěte. Asi Vám píšu, to co nechcete slyšet, zřejmě jste moc mladá a musíte dozrát. Někdo dřív, někdo později. Určitě to chcete řešit dobře, proto dopřejte sluchu zdejším radám. Věřím, že to zvládnete, PT /stařenka/
nemyslela jsem to špatně,jen každý zažívá něco jiného.Kdyby to na ni byl jen můj názor,tak neřeknu,ale kdo ji zná dá za pravdu mě.Jen nevím,proč podle Vás za všecko můžu já?Jinak mám sourozence jednoho.
Tady nejde o to, že za všechno můžete Vy. Ale vy jste dospělá, máte větší životní zkušenosti, přece není myslitelné, aby to dítě bylo rozumnější než Vy. Jako děti jste se jistě se sourozencem hašteřili, ale jinak jste na sebe nedali dopustit. Prostě ta malá holčička teď patří do Vašeho života, je to manželovo dítě. Vaše dětátko je její sestřička, budou mít jedna druhou až budou dospělé. Tak ten vztah podporujte a budujte. To půjde, když ji budete mít ráda, jako vlastní. Dítě vše vycítí. Buďte hodně, hodně trpělivá. PT /stařenka/
mad, napsala jste to stručně, jasně a natvrdo, což bylo potřeba. Té 7 holčičky je mi líto. PT /stařenka/
pořád nevím,z čeho usuzujete,že jsme nevyrovnaní.Samozdřejmě dospělák musí mít více rozumu,ale i dítě se musí vychovávat.nebo se má podle vás asi vše dovolit a možná to řešit,až se opravdu něco stane.Když svoji roční sestru se kterou bydlí kopla do břicha,že spadla z gauče,mě to normální nepřijde.Souhlasím a Axusem.
To by se vám u nás špatně žilo,protože kdo ji zná,má úplně stejný názor.Asi si mxslíte,že si to tu vymíšlím,ale nemám důvod a snad se ani nic takového vymyslet nedá.Nevím jak můžete psá,že moje dcerka sklidí bohatou úrodu.jsou ji teprve 2roky,ona snad může za to,že žije se svým otcem?To si snad děláte srandu?Jak vy můžete vědět o co se snažíme ale když je u táty jsme tu prostě i my a na to si musí zvyknout,já nebudu nikam utíkat.A jestli jste pořádne četla psala jsem ,že spolu byly někde sami,ale manžel to tak nechce podle vás je to špatný,podle nás ne.Taky chceme aby si na sebe zvykly jsou to přece sestry.Samozdřejmě k té druhé co s ní bydlí má trochu větší vztah.to se dá pochopit.A píšete tu úplné nesmysli,nikde nepíšu,že se ji snažím vymést z manželova života,co si myslíte?Nepíšete vůbec k věci,jen si tu vyléváte vztek.Jistě bych chtěla aby se to zlepšilo je to přece manželova dcera a nikdy jsem proti ní nic neměla.Vy asi máte bohaté zkušenosti s takovým dítětem,že tak na mě nadáváte.Urážet vám jde dobře.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.