Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Obracím se na zkušenější rádce než začneme řešit s právníky
Řešíme doma jak na uspořádání majetku.
Před cca 20 lety jsme jako mladí vstoupili do manželství. Já s holým zadkem jsem se nastěhoval do rodiného domku k manželce (který již byl napsán na ni a do teď je - hodnota cca 2,5-2,8 mil.). Finance doma máme tak, že se společně podílíme na běhu domácnosti (energie, jídlo, daně apod.). Zbytek výplaty si pak ponecháváme každý ve svém hospodaření. Dovolené a větší sumy platím většinou já (beru více), drobnější věci se střídáme. Každý je nucen hospodařit a šetřit se svými financemi (každý vidí jak těžko spoří a tak je zodpovědnější na nějaké rozhazování), ve finále je to stejně jedna rodiná hromada a kdyby se cokoli stalo tak jeden druhého podržíme to se shodneme.
Jde o to že jsme spolu 20 let a já už jenom do baráku postupně nastrkal cca 1,5 mil. (opravy, rekonstrukce, vybavení apod.) - to vše tam již zůstane, nikdo to neodnese a hodnotu domu to zvýšilo. Ale dům je stále napsaný na manželku a bojím se že pokud mě třeba za 10 let vyhodí z domu (jako že rozchod) tak jsem zase na ulici s holou prdelí jak ve 20. Ano mohu se několik let soudit, může dům prodat a mě vyplatit (bude splácet po 1000,- měsičně apod., nebo kdo ji donutí ihned dům prodat že ... - vím jak soudy na severu čech fungují a od toho nečekám v podstatě nic, na to nespoléhám) ...v reálném životě jsem na ulici a nic v ruce a začínám úplně od píky. Což by se mi třeba v 50-60 letech opravdu nechtělo.
Jak tedy tuto situaci vyřešit?
Manželce se nechce do toho napsat mě do katastru jako spoluvlastníka protože co kdybych se ní pak rozešel a utekl za mladší a připravil ji o dům? Mě se zase nechce pokračovat v investicích a když ona mě vyhodí z jakéhokoli důvodu tak jsem bezdomák. Navrhl jsem že investice do domu zastavím a budu si spořit na malý byt pro případ nejhorší (ale to se jí nelíbí protože by musela investice do domu táhnout ona - což jsem do teď dělal já).
Tak kde je právo - jak to rozseknout nebo ošetřit aby ani jeden nebyl nějak ošizen či znevýhodněn.
Podotýkám že to řešíme v klidu věcně a debatou v dobrém, rozchod ani jiné zlo nikdo neplánujeme. Ale člověk nikdy neví co opravdu může stát a tak bych třeba já byl rád nějak připraven než se pak ohánět že mi tehdy někdo něco slíbil a teď tvrdí něco jiného apod.. Co když se já za pár let poblázním do někoho a odejdu ze vztahu já - tohle člověk nikdy nemůže zaručit.
Děkuji Jirka
Přiznám se, že nevidím důvod proč by vaše paní měla na vás napsat půl svého majetku. Jste spolu 20 let, máte děti (spolu či z předchozích vztahů)? 20 let bydlíte v jejím domě a vám se zdá, že jí cpete do domu peníze - spočítal jste si, kolik by jste za 20 let zaplatil na nájemném někde jinde ( RD, garáž, zahrada,...)? Myslím, že by to bylo více, než jste do domu dal.
Souhlasím s Tigrou.
Kdybyste nebydlel v domě své manželky, nastrkal byste do nájmu bytu peněz ± stejně, možná i více. Pokud byste bydlel v pronajatém domě, vyšlo by Vás to ještě dráž.
Děvčata, nesouhlasím s vámi. Kdyby nebydlel u manželky a necpal peníze do cizího domu, tak dávno bydlí ve svém vlastním bytě a ne pronájmu apod.
Společně s manželkou jste zrekonstruovali její dům, nebylo by řešení, aby jste si společně vzali hypotéku na koupi Vašeho bytu? Nemusíte v něm bydlet, dá se pronajímat a budete mít nožnost úniku v budoucnu při rodinné katastrofě
Jenže o tom to právě je. On bydlel celou dobu ve virtuálním nájmu a neměl možnost si budovat záložní plán s bytem. Pokud teď skončí, bude znovu na nule.
Každý je nucen hospodařit a šetřit se svými financemi
Mýlíte se - finance jsou součástí SJM. Předpokládám, že hovoříte pouze o výdělcích a nemáte rozděleno SJM.
já už jenom do baráku postupně nastrkal cca 1,5 mil.
Mýlíte se podruhé - viz výše.
Můžete uzavřít smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, jeho vypořádání a smlouvu o sjednání režimu oddělených jmění manželů podle těchto (případně násl.) ustanovení:
NOZ § 716
(1) Snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.
(2) Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 717
(1) Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.
(2) Smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu; taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech společného jmění v dosavadním režimu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o větší majetek a ze zákona musí mít smlouva formu veřejné listiny, doporučuji rámcovou dohodu a následně konzultaci s notářem ještě před uzavřením smluv.
Na první pohled to vypadá jako pořádná šlamastyka, ale na druhou stranu mi připadá, že na to jdete nějak blbě. Etiku, logiku ani spravedlnost nehledejte v paragrafech. Některé jsou napsané celkem rozumně, ale jiné jsou absurdní, naivní, nevymahatelné, zbytečné, ba i hloupé a škodlivé. A všechny jsou v jednom balíku a někdy se i navzájem popírají. Být Vámi, tak tím směrem ani neuvažuju, jestli má to či ono "oporu v zákoně". Spíš si položte otázku proč jste si manželku vůbec bral. A jestli Vám stojí za to, do toho vůbec vrtat.
"Co když se já za pár let poblázním do někoho a odejdu ze vztahu já - tohle člověk nikdy nemůže zaručit."
Tak s tím lze rozhodně nesouhlasit. Pobláznit se sice jde, ale i přesto neodejít - to člověk zaručit může. Emocím občas neporučíme, ale odchod je věc rozhodnutí. ( Leda, že by Vás manželka schválně chtěla vyštípat. Pak si vzpomeňte na heslo dnešních mladých, které jsem kdesi četl : "Zážitek nemusí být dobrý, hlavně at je silný". A uvidíte ten gejzír silných emocí, které si budete moci denně vychutnávat. Jako za mlada... )
Trochu se divím, proč na Vás půl domu nepřepsala hned po svatbě. Ona sama k tomu přišla taky jak slepý k houslím, když ho celý dostala, takže jakási nedůvěra z její strany tam od počátku byla - nezávisle na tom jak to komentuje. Ale na druhou stranu po dvaceti letech už ženské moc neutíkají...
Být Vámi, tak to celé pustím z hlavy. Nahý jste na svět přišel, nahý odejdete. Vlastnictví čehokoli je jen iluze.
Ad len - Trochu se divím, proč na Vás půl domu nepřepsala hned po svatbě.
Trochu se divím, že se divíte - proč darovat někomu majetek za milión jen z toho titulu, že je zrovna čerstvý manžel? To není nedůvěra, ale řekněme zdravá skepse. On totiž nikdo nemůže zaručit, že za pět, deset nebo víc let budeme oba takoví, jací jsme se brali.
Jirko, tuto věc tady nevyřešíte. Jsou tu jenom dohady a žádná konstruktivní řešení. Ale uvažujete správně a rozumně. Nikdo neví co bude za pár let. Věřit můžete jenom sám sobě a někdy ani to ne. Ve vašem případě bych doma nic neříkal a obrátil se s radou na právníka. Těch pár korun za to stojí. Takto se budete jenom myšlenkama trápit.
Asi ano. Já se tím zas nějak netrápím, jenom bych si to rád ujasnil a měl trochu klid v duši že jsem nic nezanedbal a udělal jsem vše taky aby na tom nebyla bita ani jedna strana.
Když kamarádi začali podobné věci řešit, tak už většinou měli zaječí úmysly a dělení majetku bylo katalyzátorem k rozložení rodiny. Pří výpočtu nákladů a investic nezapomeňte zohlednit dobu, kdy se pravděpodobně manželka na několik směn starala o vaše potomky a neměla možnost vydělávat a zhodnocovat se na trhu práce.
A s tím pořízením bytu v roce to nebylo jednoduché Pokud si dobře vzpomínám, tak hypotéka v roce 1997 byla v Praze nástrojem podivínů a mimo Prahu předmětem debat v anarchistických kruzích. Nájemné se dělilo na regulované a tržní, volné byty na trhu nebyly, spousta lidí pronajímala obecní byty, tržní nájem se v Praze pohyboval na úrovni průměrného platu, který byl kolem 10tis. V té době se za statisíce prodávaly nájemní smlouvy s regulovaným nájemným a dělalo se to fiktivní výměnopu bytu přes realitku. Úroky v té době lítaly jak na horské dráze ale pod 5% se určitě nedostaly, při bankovní krizi na čas vyletěly i na 30%. Hypotéku skutečně nedostal každý, hoňku kolem toho měl i zaměstnanci nadnárodních firem s několikanásobkem průměrného platu.
Přistupoval bych k tomu s pokorou a spočítal investované peníze, případný regulovaný nájem v té době, možný příjem manželky během mateřské, rozdíl v dnešní ceně domu bez úprav a po úpravách a z toho zkusil nějak vykalkulovat svoji investici. No a pokud vás čeká nějaká další větší investice, tak bych manželce ukázal dosavadní investice očištěné o náklady bydlení jinde, ocenil ji i zmiňovaným výpočtem mateřské a pohovořil o Bobanovi, který makal, investoval a po spuštění manželky odešel s holým zadkem. A že bych chtěl mít ošetřené, že na stará kolena neskončím pod mostem. Jestli to bude věcným břemenem na komůrku pod schody nebo vyplacením investice už by bylo na vzájemné dohodě.
A teď si představ, že jsi si mohl vzít ženu, která neměla žádný barák.
1,5mil za 20let je udržovaní nemovitosti, aby nechátrala. Je to vlastně adekvátní náhrada manželce za to, že jsi bydlel 20 let v její nemovitosti. Prostě ona přinesla do manželství bydlení a protože ty jsi nic neměl, tak jsi 20 let splácel. Ale nakonec se stejně nejednalo o tvé peníze. Ale o společné.
Nevidím zde důvod k nějakému vyrovnání.
Tvůj problém je, že jste nedokázali za 20let něco našetřit. Pak se nemůžeš divit, že po rozvodu na tom budeš podobně, jak před manželstvím.
Tak vy oba máte našetřeno, ale vy sám hodláte rozhodovat o investicích? Pořád nějak nechápete (nechcete?), že ty peníze jsou vás obou a to stejným dílem - i když vyděláváte víc. Jakž takž dokážu porozumět tomu, že vám to vadí, ale tak to prostě je.
Mimochodem - o tom rozdělení/zúžení SJM už jste uvažoval?
Pokud máte našetřeno, tak společně kupte jako investici menší byt a zatím ho pronajímejte. Pak budete mít jistotu, že v případě rozchodu máte kam jít. Co se týká domu - pokud byste nyní zdědil nemovitost (po rodičích třeba), napsal byste půlku na manželku? Asi těžko, že?
Co vašemu zájmu o řešení majetku říká vaše paní? Na jejím místě bych asi měla obavy, že něco je ve vztahu špatně, že máte zaječí úmysly a začala bych být velmi opatrná. Pozor at si nezničíte zbytečně hezký vztah!
Můj plán je vzít si jako mladá hypotéku na nějaký 1+kk, který bude jen můj. Prostě taková záloha pro všechny případy. A můj budoucí manžel to prostě bude muset akceptovat, pokud si mě chce vzít. Berete víc, tak byste měl hypotéku utáhnout - byt můžete pronajmout a něco málo získat z nájmu. Jen je potřeba to smluvně ošetřit s manželkou, aby byt nespadnul do společného jmění.
A tak to já zase Jirku chápu. Dům měl jakousi hodnotu před 20ti lety, Dnes díky zhodnocení a možná i zvyšujícím se cenám, má hodnotu daleko vyšší. Díky tazateli, ale i manželce. A je pravda, že když se rozejdou ve zlém, tak zůstane s holou zadelí. Jak z toho ven? Jedna z možností je vložit na katastr zástavní smlouvu ve prospěch tazatele. Částku u si musíte s manželkou propočítat sami.
Nebo jak píše jedubabo, rozdělit SJM.
Jasně že to nepíše jedubabo, ale jedubaba
Jsem na tom stejně jako Vy. Nikdy jsem nic nechtěla, nikdy jsem taky ale nic neměla. Přivdala jsem se se "stejně holým zadkem", jako Vy. Bohužel, hodně to bolelo, když jsem to pak občas dostala nejapně připomenuto, hlavně od nebožtíka tchána. Tys nic nepřinesla...
Dům po rodičích dostal postupně manžel, nejprve půl po otci, později půl po matce. Mně se nikdo neptal, ale je pravda, že sama jsem o nic neusilovala a nikam jsem se nedrala..
S manželem vycházíme dobře, máme se rádi i po 42 letech manželství. Takže mě snad nevyhodí. Kdyby se to stalo, ano, pak bych neměla nic a byla bych bezdomovec. I když jsem do domu dala hodně své práce i své peníze. Ale říkám si: Nikdo si do hrobu nic nevezme. A na co porcovat majetek? To je výdělek jenom pro notáře. I když je pravda, že i můj výdělek šel na zvelebování domku, je sporné, jak toto po letech dokazovat.
Odejdu jednou sice bez majetku, ale také bez dluhů. Co mohu chtít víc? Ve svém věku jsem si jistá, že se ani manžel, ani já, už "nepoblázníme do někoho jiného". Kdybychom to chtěli udělat, už bychom to dávno udělali. Takže, pokud nejste pěkný fták, nebo Vaše paní záletnice, jistě spolu zestárnete v klidu a v pokoji, bez ohledu na to, koho ten majetek je. Tak se tím netrapte. Také nic nemám a netrápím se. Víte, co se říkávalo?
Nejlíp se má, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová. Jaga.
,,je to pravda, ale je to nejistota-člověk nikdy neví,můj názor
Já osobně bych nemohla žít v cizím domě,,neměla bych klid --dnes je dobře jak bude za nějaký čas.
Tady se jedná o váš věk ,,ale ON ho ještě nemá..
Já mám dojem,že platy manželů by měly jít do spol.domácnosti a ne to je moje a to není.je jasné,že chlap vydělá víc-jak k tomu ta žena přijde..I třeba opačně..
A jen otázka,,může ho jeen tak Vyhodit z domu?Z trvalého pobytu..Kam by se měl přihlásit..?
Necítím se dostatečně zkušený, abych odpovídal přímo žadateli nebo řešil důvody a způsoby vyhození exmanžela z domu, ale chci říct, že na základě toho, že mám někde trvalý pobyt, se nelze dožadovat naprosto ničeho a nezakládá žádné právo vůbec na nic.
Právo někde bydlet vzniká na základě vlastnictví, nájemní či podnájemní smlouvy, manželství atd, a až následně vzniká právo zřídit si tam trvalý pobyt. Ale naopak to nefunguje. Pokud zanikne právo bydlet (ukončení smlouvy atd.) může majitel požádat úřad, aby zrušil trvalé bydliště všem, kdo tam už nemají co dělat. Úřad to po jistém krátkém správním procesu provede a dotyčný bude zapsán na obecním úřadě. Kde pak skutečně bydlí je naprosto nezávislé.
Tedy samozřejmě trvalý pobyt opravňuje k účasti na jednání zastupitelstva a účastnit se voleb, ale vzhledem k té nemovitosti naprosto nic.
To jako ano. Ale beru realitu. Nevím jak u Vás jsou rychlé soudy ale tady je to fakt na roky. A i když soud nařídí nějaké vyrovnání tak víte jak to taky může fungovat. Protistrana neplatí, ale když už hrozí exekuce tak projeví dobrou vůli a něco málo pošle, tím se exekuce zastaví a celé to běží nanovo. Takže taky v reálu můžete přesto že po letech soud nějak dopadne další léta čekat na vyrovnání skutečné. Prostě na toto v týhle prdeli soudnej člověk fakt nemůže spoléhat. Pomocnou ruku najdu vždy na konci své paže a proto se snažím si to nějak uspořádat sám. Ty soudy beru už jen jako takový zoufalství poslední naděje.
danys - to jste trošku přehnal nemyslíte? Co jste vživotě dokázal vy , že soudíte druhé aniž by jste je znal?
S kamarádkou se rozvedl manžel. Mnoho let nebyl dobrým partnerem. Kamarádka se svou matkou získaly hodnotnou nemovitost v restituci. Po rozvodu musely dům prodat a vyplatit manžela jen za to, že je delší dobu otravoval. Já sama jsem se přivdala do domu, který patřil manželovi a neměla jsem žádnou jistotu, kde bych bydlela, kdyby se milostpán rozhodl, že mě zbaví majetku, na kterém jsem 36 let dřela a financovala větší sumou. Teď jsem vdova, vzdala jsem se dědictví ve prospěch syna. Už žádné řeči o domu, už jsem si vytrpěla dost. Se synem problémy nejsou.
Tak si tady pročítám vaše odpovědi , jak se všichni snažíte poučovat, moralizovat a dávat svoje manželství za příklad. Někdy mi to připomíná jak 80letý papež poučuje mladé 25 leté faráře o celibátu. Hlavně ženský. To tazateli opravdu hóódně pomůže. Něco jiného je materiální stránka a něco citová. Já jsem se před pár lety ocitl kvůli ženský v zimě v autě v lese s majetkem co jsem měl jenom v kufru a chodil se umývat do potoka. City a moralizování mi bylo k ničemu. Plně chápu obavy tazatele a doporučiji mu udělat si v tom pořádek a vyhledat služby právníka. Když se nic nestane - super. Když se stane - bude připraven.
instalater . Ono se to hezky mluví, ale když potom dojde na lámání chleba, tak skoro každý lamentuje, že si nedal majetkové vztahy do pořádku dříve než došlo ke krachu manželství.
Ad instalater - jak se všichni snažíte poučovat, moralizovat
Dovolila bych si ohradit se proti zevšeobecňování - "všichni" určitě ne. Ale umím si představit, že manželce tazatele by možná konkrétní řešení bylo proti mysli - to je přece jen něco jiného, než kldyž si o tom po večerech povídají.
jedubabicka- no samozřejmně proti mysli . S tím s vámi naprosto souhlasím , jelikož ona by z toho pouze těžila. Proto jsem tazateli také radil , aby to udělal tak, že manželka by o návštěvě právníka nemusela vůbec vědět - jak se říká pro klid rodiny a pak se teprve podle informací na co má a nemá právo rozhodl jak dál. ... V těchto osobních věcech se velice těžko radí , ale člověk si musí od daného problému udělat určitý odstup a náhled. Nebrat to osobně.
Proč jste ztratil půdu pod nohama?
Proč jste si přestali věřit?
Proč přemýšlíte o majetku?
Zapomeňte, co Vám kdo tady radí, ubíráte si sílu.
Sílu k zachování manželství.
Buďte opět zamilovaný/í/ a udělejte si hezký zbytek života. Pokud se rozejdete, nic lepšího Vás nečeká. Budete oba vykořenění, nenajdete nový začátek. Nelze vstoupit do stejné řeky. Nejde vymazat 20-25 let života s manželkou. Naučte se respektu, toleranci, nadhledu.
Nastal čas stereotypu, krize středního věku. Nejste v tom sami. Tisíce manželství tímto prochází. Většina rozvedených manželů se po určité době přizná, že udělali velkou chybu, když šli od sebe.
Máte spolu děti a pro ně a pro svoje budoucí vnoučata manželství zachovejte. Nic není lepšího, než když větší vnoučata řeknou - jedeme k babičce a dědovi na prázdniny. I malá vnoučátka v kočárku se lépe hlídají ve dvou.
Opravdu si myslíte, že Vaše manželství nevydrží?
Dům je Váš, zrovna tak jako manželky, žijete v něm, opravujete ho společně. Když jeden z Vás zemře, do hrobu si nevezme nic, zdědí ho ten druhý a děti. Pořád to je v rodině.
Pokud Vám bude 50 a více, je to pro muže velmi kritický věk. V 54 letech umírá ponejvíce muž na infarkt, mrtvici.
A hlavní důvod bývá nesoulad s manželkou, nevěra, rozchod, přepracovanost, obžerství, tahanice o majetek, stres, nervy.
Stojí Vám to za to, komplikovat si zbytek života? Samozřejmě Vám to nepřeji, ani paní, ale nikdo neví, co ho za pár let, za pár měsíců čeká, jak nehoda, tak nemoc. A proto máme toho druhého vedle sebe, aby nám pomohl v nouzi, v nemoci.
Zasel jste si do mysli problém a nyní na to budete hodně myslet a chtít to vyřešit. Tady jste položil dotaz, později zajdete k právníkovi, roztočíte spirálu.
Pokud je problém moc veliký a myslíte, že ho musíte dokončit, tak dělejte, co myslíte, že je správné, ale s tím vědomím, že jste tak rozhodl sám, nikomu to nemůžete dávat za vinu.
Škoda, že Vás manželka nepodpořila, neobjala, nezažehnala pochybnosti a neřekla - co je moje, to je tvoje, snad mě za celý život znáš a věříš mi. Proč dávat právníkům a katastrálnímu úřadu, potažmo státu, peníze za něco, co je zbytečné řešit?
Přeji Vám, at se Vaše myšlenky začnou ubírat směrem k udržení manželství a znovu najdete důvěru ve Vaši manželku.
Ujistěte se, že se máte stále rádi a spolu vydržíte jak jste si před oltářem slíbili. V dobrém i ve zlém. Nyní zřejmě nastala ta chvíle ,,ve zlém,,.
Pohanka - pěkně napsáno. Ale teď napište scénář, když manželství nedopadne jako v pohádce. To tazatel opustí domov s jednou igelitkou? Zadní vrátka si musí vyřešit už teď.
Možná bychom se divili kolik je v naší republice manželství, kdy je nemovitost napsaná pouze na jednoho z manželů. A funguje to. At již ji zdědil před vstupem do manželství, nebo koupil. A ten přiženivší /přivdavší/ to za celý život nikdy neřešil. Byla tam jistota, důvěra.
Je ale známo, že když se zakouká muž v pozdějším věku, tak si většinou chce užít, bez bourání rodiny. Hraje to na obě strany.
Když se zamiluje žena v pozdějším věku, tak ,,bourá,, rodinu, pálí mosty a jde za životní láskou. Málokterá to dokáže ustát a v prvním manželovi vidí všechny chyby a dává mu vše za vinu.
Jaké má možnosti? Snažit se o zachování rodiny, udělat vše pro to, aby bylo manželství funkční, nevyčítat, nehádat se.
Pokud opravdu nechce finančně přispívat velké částky, udělat v baráku vysloveně opravdu jenom to nejnutnější, co hoří, co se porouchá. Možná by se člověk podivil, jak se může bydlet v nemovitosti bez velkých investic, jenom s minimální údržbou tzv. flikováním.
On to ten barák chvilku vydrží.
Určitě dávat do společné kasy na domácnost pouze určité, stejné procento z obou výplat a z toho žít, platit náklady na bydlení a rekreaci, společné akce. Tedy třeba každý 60 % /odhad/ z výplaty. Když se bude paní starat /vařit, prát, uklízet, tak se pán zase postará o zahradu/ Nesouhlasím s dnešní dobou, jak má každý pouze to svoje právo, ale každý má přece i nějaké povinnosti a jsou prostě mužské role a práce. A zase naopak. Pouze když by měl pán koníčka třeba péci na vánoce cukroví. Musí ale chtít.sám od sebe.
Zbytek peněz mít pro osobní spotřebu. Ošacení, koníčky, dárky, spoření.
V případě ,,vyhazovu,, pána to nebude jako blesk z čirého nebe. Určitě bude něco tušit dopředu, bude se k tomu schylovat. Bude mít tedy vždy dost času se na to připravit. Většinou člověk odchází do podnájmu. Najde si prostě malý byt a z ušetřených peněz by se snad mohl i zařídit, případně bývá i nabídka částečně zařízeného bydlení.
Další možnost je narychlo požádat rodiče /pokud jsou a mají místo/, nejbližší příbuzné, známé, kamarády. Mezi lidmi je někdy i pár chat, chalup právě volných, tak než by člověk sehnal něco vhodnějšího.
Člověk si ssebou bere svoje osobní věci, oblečení, věci k pracovnímu využití. Je to těžké, určitě. Konec starého života, konec denního styku s dětmi. Je to pravdu velká změna v životě a každý by se měl snažit, aby se toto nestalo.
Nesouhlasím tedy s černým scénářem, že se z člověka stane bezdomovec, že skončí pod mostem. Pod mostem skončí pouze ten, kdo rezignuje a trošku chce i vydírat - podívej se, jak jsem skončil, je to tvoje vina,že jsi mě vyhnala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.