Nejste přihlášen/a.
Prosím o anonymitu.
Žiji s přítelem, máme malé dítě, on má ještě jedno z předchozího vztahu. Jezdí k nám každý druhý víkend, máme soudně ošetřenou odhodu. Tuto dohodu matka opakovaně porušuje a chová se tak, že to není pro dítě vhodné (lhaní, pomluvy, střídání partnerů, přespávání na ubytovnách a další, nebudu zde psát vše). Bohužel návrh na střídavku zřejmě neprojde, když každý rodič žije v jiném městě.
A teď se ptám - tak trochu zvažujeme návrh na svěření dítěte do péče otce. Jenže - jakkoli mám dítě ráda a snažila bych se - neumím si toto představit. Jeden prcek, který je závislák, k tomu tento druhý, chodící do školky (případné chování si neumím představit už vůbec), plánujeme i společné druhé dítě, do bytu bychom se nacpali tak tak.
Jsem sobec, kdybych toto odmítla? Upřímně, chci ještě jedno vlastní, ale bojím se, že tu na něj nebude místo. Ovšem odsouvat to (věk už není ideální) na neurčito (i z finančních důvodů), prostě nechci.
A připadám si jak potvora.
Sobecká nejste.To není legrace. To je na dvacet let aspoň. Já osobně bych to udělala. Brala bych to jako výzvu. Brácha má pěstounskou rodinu, vím, co to je. Ty, pro osobnost zásadní čtyři roky dítěte, bylo děcko pod vlivem matky a kdoví, jak se to na něm podepsalo. Důležité bude zapojení otce a jednotná důsledná výchova Vás dvou. Navíc, geny nezlomíš. Konzultovala bych to s psychologickou poradnou. Děcko bych nechala podrobit vyšetření, aby se do Vás později někdo nepustil, že jste něco zanedbala.
Matka bude nejspíš o děcko bojovat, bude se posuzovat prostředí u obou rodičů. A to se může táhnout dlouho a v té době bude děcko třeba štváno proti otci a bude se podle toho chovat. A matka by pak měla na ně přispívat podle svých možností, které jsou tuším nevalné a brát si ho co 14 dní na víkend, pokud na tom bude trvat.
Je to dítě nějak už teď problematické?
Dítě problematické není, je ještě vcelku malé (školka). Dítě je opakovaně vedeno k tomu, že otec na ni kašle, když má novou rodinu, je vedené proti mé osobě, ale naštěstí zatím to docela šlape, jsou samozřejmě lepší a horší víkendy.
Posouzení prostředí se ovšem obáváme, to je zásadní problém, v bytě nemáme tolik prostoru, aby ot sociálce vyhovovalo. Navíc přítel je od rána do večera v práci, takže byt by o svěření žádal on, s dítětem by byl málo - to nevím, jestli na to vůbec sociálka přistoupí. Pokud by si domluvil práci více volna, zae neutáhneme domácnost.
Dobrý den. No já nevím, ale pokud matka dítě přímo netýrá, tak snad je tomu dítěti lépe u ní. Je to přeci jeho máma. Mně se vyloženě protiví matce dítě vzít. Neuvažovali jste třeba nad tím, že ho má ráda? Partnery střídají i ti lidé, co se společnosti jeví jako slušní. Jen prostě jednou je tento strýček/teta, příště další strýček/teta apod. Nakonec i ten váš přítel vystřídal partnerku, ne? Má vás místo matky svého dítěte... A nikdo to neřeší. Osobně si myslím, že byste tu výchovu dítěte, co není vaše, nedávala. Zvláště pak ne, až byste měli další dítě společně s přítelem. Dělala byste rozdíly. Možná byste ani nechtěla, ale dělala.
Ringo - vy jste mi nějak pobožný... Všichni zde jednomyslně tvrdíte - vzít matce dítě, u otce mu bude lépe. Kde všichni berete tu jistotu? U otce s nevlastní matkou, která ho ani nemusí mít vůbec ráda?
Pro tazatelku: Pokud hledáte důvody, proč to cizí dítě doma nemít, pochybuji, že byste ho uměla vychovávat s láskou. Dítě nepotřebuje mít jen materiální zabezpečení, dítě potřebuje cítit lásku a zájem rodičů. A pro vás, nic ve zlém, budou vždycky na prvním místě vlastní děti...Jen nechápu, proč se váš přítel tak snaží získat dítě do vlastní péče, když by s ním stejně moc nebyl a veškerá výchova by ležela na vás. Že by pomsta matce dítěte?
Dítě ještě není školou povinné. Partnera podpořím samozřejmě, ale více čtěte v odpovědi Kapcenadeje dole, at to nepíšu znova.
Panebože, kde to pořád berete, že matka je nadřazenější než otec. Jaký k tomu máte důvod?
evuelie...matka si asi časem najde taky dalšího partnera, takže je to jedno. Mně jde spíš o to, že otcovská láska je stejná jako mateřská!
Souhlasím. Zvlášt jestli je pravda, že matka dítě tahá po ubytovnách a hospodách... Já bych naopak neměla to srdce dítěti nedopřát klidnější dětství u otce, kde by navíc vyrůstalo se svým sourozencem.
S tím moc nesouhlasím, mezi týráním a prima prostředím pro dítě je dost velká mezera. Ano, otec má mne jako novou partnerku, máme stabilní domácnost. Matku vyhodil její bývalý přítel (opět podváděla), a nyní střídá, aby měla s malou kde bydlet (doma ji kvůli lžím a dluhům nechtějí). To je myslím docela rozdíl.
Máte ovšem pravdu, nejsem si jistá, zda bych to dávala... s miminem, pak ještě třeba jedním. Taky by nám znatelně klesly příjmy, prootže bych nemohla chodit na přivýdělek.
Major, četla jsem to 3x a snažím se pochopit. Ale nějak mi to nedává smysl. Otce, přítele, dítěte vidite každý druhý víkent? Chcete ještě jedno dítě, ale chcete i dítě do vlastní péče?
Já to chápu tak, že dítě z prvního vztahu je u nich co 14 dní. A to by si případně vzali do vlastní péče.
Tazatelka má s partnerem dítě a plánují ještě jedno. Zároveň má partner ještě jedno dítě z předchozího vztahu, které k nim jezdí každý druhý víkend a uvažují o jeho svěření do partnerovy péče (přičemž tazatelku tato možnost znepokojuje).
------
K tazatelce: za těchto okolností bych dítě, pokud možno, nechala u matky - tedy pokud tam naprosto objektivně není ohroženo. To střídání partnerů a přespávání na ubytovnách je samozřejmě problematické... záleží, v jaké míře se to děje.
Těžká rada - objektivně by u vás bylo dítěti zřejmě lépe, subjektivně bych jako ono nechtěla být někde, kde by o mě nestáli. Jenže jako předškolák bych do toho neměla co mluvit.
Také znám ve své blízkosti takové dva lidi. Otec rozvedený, 12 letá dcera z prvního manželství a oni dva mají spolu 8 měsíční dceru a také plánují další dítě. Nejsou sezdaní a on je o dost starší, přesto jeho mladá družka není proti tomu, aby si vzali i tu první jeho dceru k sobě. Já ji vcelku obdivuji, protože to zatím zvládá docela dobře. Ale zatím matka té první dcery vůbec nesouhlasí s tím, že by šla do péče otce. Podle mne to pak bude docela náročné, tak si to opravdu pořádně rozmyslete. Za žádnou mrchu Vás nemohu považovat, protože logicky uvažujete dopředu. Tyto situace jsou velmi složité.
Chtělo by to přesnější vyjadřování. "Soudně ošetřenou dohodou" a "soudní úmluvou" míníte písemnou dohodu o styku s dítětem, kterou schválil soud?
Podle mne si jako potvora připadat nemusíte. Odpovědnost za "cizí" dítě člověk někdy vnímá (já jsem to tak mívala, když u mě bývali přes prázdniny neteře a synovec) mnohem více než za vlastní dítě.
V tomto je hrozně těžké radit.
Jestli otec vnímá matčinu výchovu jako problematickou, nevhodnou nebo nedostatečnou, je logické, že zvažuje možnost návrhu na svěření dítěte (za které odpovídá i on) do střídavé nebo do své péče.
Nepomohlo by Vám v rozhodování uvědomit si, že jde o vlastního polorodého sourozence Vašeho dítěte (budete-li mít další, Vašich dětí)?
Poznámka: Přestože si to mnozí myslí, není v internetu nikdo úplně anonymně.
Pardon, moc se v tom neorientuju. Mají na ospodu sepsanou odhodu, kterou následně potvrdil soud, kam byla dohoda odeslána. Nevím, zda je svěření do péče nebo střídavka možná, vysvětluji níže, kapacita bytu, příjmy, přítel od rána do večera v práci. I já bych musela přestat s přivýdělkem, o to ještě hůře. Netuším, co všechno sociálku v tom případě zajímá.
Dítě je na matku fixované - což je logické a očekávatelné - a taky mám obavu z toho, jak by nám (a konkrétně mně) to dalo "sežrat".
Tohle všechno - tedy obsah dohody, podíl přítele na péči o děti (všechny), finanční situace, provozní záležitosti i vaše obavy - byste v první řadě měla detailně probrat s přítelem. Jeho stanovisko, kromě "trochu zvažujeme" vůbec neuvádíte, přitom to, co si myslí, představuje a chce je důležitější, než rady cizích, kteří neznají víc, než co se dozvědí od vás.
Ssamozřejmě s přítelem se o tom bavíme prakticky dnes a denně... rád by dceru měl, ale sám uznává, že z práce ho zřejmě nikdo nepustí a někdo by rodinu musel živit, a k tomu ten prostor v bytě... jsem toho názoru, že když se chce, tak většinou hodněš věcí jde, ale tady jsem na vážkách jak snad ještě nikdy. Kupříkladu v ložnici je postel, postýlka, přebalovák a skříně s oblečením a je plno... kam by se dala další postel, stůl.. netuším :/.
Představte si, že by situace byla obrácená. Že byste měla jedno dítě z předešlého vztahu a druhé s nynějším partnerem. Vás by nemrzelo, že by Vás nepodpořil, kdybyste chtěla mít obě děti ve své péči a starat se řádně o obě své děti? On je otec obou dětí, sama uznáváte, že dítě z předchozího vztahu nemá řádnou výchovu. Ale zároveň nechcete, aby otec dítě ve své péči měl, aby žilo společně s Vámi. Chudák dítě tedy moc na výběr nemá, než být v péči své matky, at je jakákoliv. Chápu, že to určitě není jednoduché rozhodnutí, chcete mít svůj život dle svých představ, ale našla jste si partnera se závazkem, tak ho nezrazujte od toho, aby o své dítě zabojoval a postavil se k situaci zodpovědně. Komunikujte spolu o tom, zvažte to a pokud se na to opravdu nebudete cítit, tak mu to řekněte narovinu. Děti by ale neměly doplácet na to, že se rodiče rozejdou a najdou si jiné partnery. I Vy si jistě pro své dítě přejete jen to nejlepší. Chápu, že chcete žít spokojený život a dle svých představ. Otázka je, zda bude spokojený i Váš partner, pokud nebudete souhlasit s tím, aby si zažádal o svěření prvorozeného dítěte do své péče. To vše musíte zvážit...Rozhodnutí je na Vás.
K Vašemu dodatku : Nikdo neví jak by soud rozhodl, ale určitě v zájmu dítěte. Musí se posoudit jak dítě žije s matkou a jak by žilo s vámi. Ale pokud už předem víte, že otec se dítěti nebude moct věnovat, tak pro dítě je matka bližší člověk než Vy. S ní je zvyklé trávit čas, je na ní fixováno a sociálka zřejmě neshledala důvody proč by nemělo být dítě v péči matky. Proč uvažujete o svěření do péče, když už přededem víte, že na děcko nebude čas, nebudete pro něho mít prostor, aby mělo soukromí, finančně byste to zřejmě neutáhli...? To má smysl jen tehdy, pokud jste přesvědčení, že dítěti můžete zajistit lepší a spořádanější život a poskytnout domov, kde by mělo opravdu pevné zázemí. Musíte být přesvědčeni o tom, že ho dokážete řádně vychovat a mít rádi a že to zvládnete lépe než jeho matka. A o tom je třeba přesvědčit následně i soud.
Ale no tááák...Kapičko. Tak zkušená žena, které si tu všichni váží za fundované odpovědi a taková chyba!
Soudy ne vždy rozhodují v zájmu dítěte. Většinou v zájmu a na přání matky. To už ví dnes každý otec, kterého soudní mašinérie semlela.
Uvažujeme - nebo jsme spíše asi už uvažovali - protože se nám prostředí hospod a ubytoven, kde matka neustále střídá "strýčky", nezdá pro dítě vhodné. Co dítě vidí doma, těžko říct, o tom se můžeme dohadovat.
Matka hledá právě někoho, u koho bude moct bydlet a kdo ji bude dotovat, nepracuje, nevím, kolik pobírá na dítě. U nás by dítě sice nemělo vlastní pokoj, hernu a nejnovější počítač, ale dle mého by mělo klid, řád bez fackování matky, častého stěhování, vytrhávání z kolektivů atd. Ale asi to neklapne :/
U nás by dítě sice nemělo vlastní pokoj, hernu a nejnovější počítač, ale dle mého by mělo klid, řád bez fackování matky, častého stěhování, vytrhávání z kolektivů atd.
Ano - ale nějak mi tam schází láska. Takové studeně racionální se mi to zdá. Víte, major - kdybyste tu malou skutečně (oba) chtěli, nebudete uvažovat o místě pro ni, vašem sníženém výdělku, plánu na další společné dítě a podobně, ale pokusíte se udělat všechno pro to, aby se mohla nastěhovat co nejdřív.
Tohle je takové povídání o ničem - "Já (my) bych chtěla, ale..."
Socálku zajímají i jiné věci:
. prozkoumat možnosti a schopnosti osobní péče o dítě každého z rodičů a zjistit, do jaké míry by se na výchově dítěte podílely další osoby (prarodiče, starší sourozenci, další příbuzní, nový partner, najaté pečovatelky); často se vyskytují případy, kdy rodič požaduje svěření dítěte do výchovy, ale ve skutečnosti nemá prostor k vlastní péči, kterou potom
zajištují jiné osoby,
. seznámit se s charakterem pracovní činnosti obou rodičů a možnostmi jejich časové flexibility a tyto skutečnosti by měly být ze zprávy sociální/ho pracovnice/pracovníka zcela zřejmé; je zcela zásadní, aby sociální pracovníci byli orientováni v daných rodinných poměrech,
. zmapovat bytovou situaci u obou rodičů, možnosti zázemí pro dítě, vlastní pokoj, prostor pro zájmové činnosti,
. pokud má rodič nového partnera, je nezbytné zjistit jeho vztah k dítěti a vztah dítěte k němu, fungování nové rodiny, pokud s rodičem žijí i děti nového partnera, pak zjistit vzájemný vztah dětí; je třeba brát v úvahu, že toto zjištování potřebuje čas, cílené pozorování a plánování a pravidelné vyhodnocování informací,
. pokusit se objektivně zjistit, co si dítě přeje, zda preferuje pobyt u některého z rodičů a z jakého důvodu, zjistit, zda dítě není ovlivňováno jedním z rodičů proti druhému rodiči
. zjistit objektivně výdělkové schopnosti obou rodičů,
Materiál MPSV - mpsv články 14824
Jen pořád neozumím jedné věci - když nemáte místo, proč plánujete druhé společné dítě?
Ja dekuji za toto rozsireni, sama postupuji podle toho, co mi bylo receno ospodem. Vztah k diteti byl skvely do doby, nez ho matka zacala navadet, ze uz ho nemam rada, kdyz mam s otcem dite, ted je to jaksi narusene - a priznam se, ze tim padem je zrejem naruseny muj pohled na vec. Momentalne jsem ve fazi, kdy spolecne vikendy "preziju, ale nevyhledavam". Doufam, ze se to vrati tak, jak to bylo driv. Ma rodina ma dite rada a dite je, vzajemne se na sebe tesi. Z druhe strany ma dite dve babicky, jedna se nezajima skoor vubec a druha alkoholicka o neco malo vice, ani u jedne dle informaci dite nechce byt. Vydelkove schopnosti jsou v pripade pritele rozhodne lepsi, nez matciny, ovsem na ukor casu, coz bude hlavni problem... pokud bude pritel v praci, tak vidim ten problem v moznostech osobni pece, jak je psano hned na zacatku. O dite bych se prevazne starala ja (a dale moje matka). Prostor k vlastni peci par hodin vecer a vikendy. No a bytova situace, vlastni pokoj zatim ne, prostor pro zajmove cinnosti ano. Druhe dite planujeme v rozsahu dvou let, mely by postel patrovou a zatim nepotrebuji zadne stoly, zidle atd, jak by v dohledne dobe starsi dite potrebovalo. Behem tri ctyr let planujeme koupi vetsiho bytu s detskym pokojem.
Kapkonadeje, potřebovala bych ještě od někoho vyjdáření, kdo by potom s dítětem byl doma. přítel hodně pracuje, vrací se pozdě a odchází brzy, naše dítě vidí chvíli. A teď - svěří mu soud dítě, pokud s ním nebude doma často on? Protože poté by bylo dítě většinou se mnou, ne s ním. Dalším problémem je u nás bydlení... vzhledem k problémům, co se ještě řeší s bývalou manželkou, máme menší byt. Starší dítě v době "návštěv" spí s otcem na gauči v obýváku, já s prckem v ložnici. Pokud by se řešil např. psací stůl apod., tak to bychom horko těžko někam nacpali vzhledem k postýlce pro mimino a posteli pro starší (i když v úvaze byla postel patrová). Pak přijde byt zhodnotit sociálka a pokud starší dítě nebude mít vlastní stůl, prostor pro hraní atd, tak to zamítne. Bohužel by klesly i výdaje, potože bych nemohla přivydělávat já jak nyní, a nemalá část výplaty přítele odchází na řešení situace s bývalou. A teď babo raď (nemyšleno na vás ).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.