Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, zase jedna výpověď utrápené ženy, která přes zamilovanost neviděla (nechtěla vidět) zjevné nedostatky svého idolu a přivedlo ji to až k zoufalství. Nyní jste prozřela, protože už jste schopná vše popsat a uvědomit si to. Já tam vidím místo idolu spíše sobce, necitlivého skrblíka, "neoporu" a "neromantika", Budoucnost vztahu mohla být i horší, tak patrně není čeho litovat (snad jen omylu, který byl způsoben zamilovaností). Je konec a Vy to neste důstojně, bez podlézání a zoufalství - nebyl to ten "pan božský". Dejte se dohromady (i kvůli svým dětem). Život nekončí a určitě Vás ještě mnoho hezkého čeká. Zdravím!
Je lepší, že zjistil včas, že se k sobě nehodíte než kdyby to zjistil až potom, co byste spolu zplodili děcko. Děti to vždycky odnesou nejvíce. A zvládat rozhodnutí dospělých musí vždy. Tak se seberte a fungujte pro své děti. Chlap se bez Vás obejde, ale děti ne. Když Vás nemiluje, není co řešit. City se vynutit nedají a nemá smysl se utápět v sebelítosti. Chce to čas, přebolí to. Soustřeďte se na své děti. Pro ně musíte fungovat dál.
Nevím - na jednu stranu říkáte, že jste po něm (až na to obejmutí) nic nechtěla, na druhou mu vyčítáte "pouhé lžičky" a neuskutečněnou návštěvu kina.
Přijde mi to, jako byste se snažila pána "vecpat" do vaší představy ideálního partnera - a když se nedařilo, dávala jste to za vinu jemu, že tam nepasuje. Příklad - "po několika jeho sděleních,že se k sobě nehodíme (což si nemyslím)".
Pochopte (nebo to aspoň zkuste), že tentokrát jste to byla vy, kdo "nenaslouchal". Pán se vám různými způsoby snažil dávat najevo, že je jaký je - no a když jste reagovala jako by nic takového nebylo, nezbylo mu, než odejít. Asi mu ta vaše "formička" neseděla.
Ty darovane lzičky vam mohly otevrit oci, on neni romantik jak byste si prala, ale materialista s naturou nekompromisniho partnera a i kdyz se rika o protikladech, ze se pritahuji tak se bohuzel casto neshodnou. Pro vztah to neni ideálni, ale vas na nem zrejme neco pritahuje tak, ze ho chcete za kazdou cenu. Ziskat ho muzete jedine tim, na co on slysi a to je materiálno! Kdyz si tohle uvedomite a presto ho budete chtit, znamenalo by to v podstate zaslepenost, psychicke onemocneni patologickou zavislosti. Situaci nezmenite, radeji zapomente.
Dobrý den. No asi to nebudete chtít slyšet, ale vy dva jste se opravdu k sobě nehodili. Asi jste byla ráda, že o vás má někdo zájem. Ale jaký, když jste sama napsala, že moc emocionální ten pán nebyl. Něco jste si vysnila, nebyla jste sama a teď je vám smutno. Nedívejte se tak často na romantické filmy, jen v nich pánové zvou dámy na krásné večeře s kytkami a svíčkami okolo. V běžném životě je to kolikrát jinak. Z vašeho psaní jsem vyrozuměla, že jste měli často spory. Nevím, jak dlouho jste spolu chodili, ale pokud jste se hádali už na začátku vztahu, tak kde je to vaše souznění duší, o které tolik stojíte? Měla byste si najít někoho, komu nebude vadit zájem o jeho kreditní kartu, kdo vás bude umět obejmout a podpořit vás, kdo bude úplně jiný než pán, se který jste nyní chodila. K němu vás asi táhne fyzická přitažlivost a vaše samota. Kdyby na vás stála fronta mužů, budete si vybírat. Přestat milovat den ze dne asi moc nejde, ale v životě musí člověk překousnout a zvládnout různé jiné složitosti.
Nikc - když mně tazatelka připadá, že je spíše na tom svém bývalém příteli nějak citově závislá, ani ne zamilovaná. Tak pán se jeví jako naprostý citový ignorant, který ji psychicky nepodpoří, a stejně ho zadarmo vozí svým autem. Jo, jasně, ona ho přeci miluje. Kdyby ho opravdu milovala, nechala by ho jít, když po tom tak moc toužil, protože by mu to viděla na očích.
Dovolím si úplně nesouhlasit s větou: "Kdyby na vás stála fronta mužů, budete si vybírat". To není tak jistý. Pokud je zamilovaná do tohoto muže, tak ostatní nápadníky nemusí ani vnímat. Musel by se objevit někdo, kdo jí zaujme natolik, aby zapomněla na toho posledního. Bude trvat nějakou dobu než na něj zapomene nebo se z toho vztahu vzpamatuje.
Pardon, částečně nesouhlasit, jsem myslela. Některé ženy ty zájemce vidí. Ale jsou ženy, které když se zamilují, tak nevidí, neslyší, nevnímají a mají plnou hlavu chlapa, i když o ní nestojí... Nejdřív se musí z toho vztahu vzpamatovat, pak bude vidět ty zájemce.
Řítíš se do dalšího průšvihu. Vím, že je to těžké, ale podle toho, co jsi napsala, je ti těsně nad 30 a máš život před sebou. S tím pánem, o kterém píšeš, maximálně ztratíš dalších pár let svého života. Smiř se s rozchodem a najdi si někoho, kdo tě bude mít opravdu rád takovou, jaká jsi. Tenhle to určitě nebude.
@dylin: A rada je kde?
@citadela: Je mi tě líto, ale to je asi tak vše, co mohu udělat...
Ne, Citadelo, myslím, že Vám nelhal. Jenom asi doufal, že si časem zvyknete, že se umoudříte (z jeho úhlu pohledu) a že po něm přestanete chtít věci, kterých není schopen, nebo které není ochoten dát/poskytnout.
Každý máte jiné potřeby a když se za rok nic nezměnilo, něvěděl si lepší rady, než takový vztah ukončit. Na každém vztahu musí "pracovat" oba partneři.
Vy jste nebyla ochotna se vzdát svých potřeb, on se nechtěl nechat zatáhnout do řešení situací, které (nejspíš) nevyvolal. "Nemůžete dostat příležitost", kterou jste si sami vzali.
K předchozím odpovědím: Přijde mi unáhlené odsuzovat partnera jako "neromantického, necitlivého skrblíka...", který není schopen poskytnout oporu. Neznáme ho, třeba poskytoval takovou oporu, jaké byl schopen (jen se třeba lišila od Vaší představy). Já si myslím, že byly chyby na obou stranách.
To mi připomnělo jeden citát. Ani nevím z čeho jsem si ho vypsala :
"...jen proto, že Tě někdo nemiluje tak, jak bys chtěl, neznamená, že Tě nemiluje, jak nejvíc umí."
Vy dva jste takový oheń a voda. To nejde dohromady. Mám obavy, že on se tím rozchodem zdaleka nezabývá, netrápí, tak jako Vy. Většina z nás si nějakým rozchodem prošla a zná ty pocity, tu bolest, hlavně v prvních dnech či týdnech. Teď si dejte pauzu, abyste nabrala odstup. Musíte fungovat nejen pro své děti. nesmíte z toho onemocnět, nebo si nedej bože něco způsobit těma tabletkama. Udělejte nějakou změnu, účesu, oblečení, vizáže, trávení volného času. Nezůstávejte zavřená doma, choďte na vzduch, na kulturu, zkuste nějakého koníčka, zájmovou činnost, aby Vám nešrotoval v hlavě jenom on a získala jste ztracené sebevědomí. // Jednou si řeknete, že jste udělala dobře a zabouchla za sebou dveře. Jeho nedostek empatie se bude s věkem prohlubovat.
Co je mi divné, je poznámka, že Vaše a jeho děti se nesmí stýkat. To slovo "nesmí" . Ty přece mají svůj svět a problémy Vás dvou by měly jít mimo. To když se potkají, to se ani nepozdraví?
On to řekl tak nekompromisně, aby to utnul i v sobě. Aby ho nezaskočilo jeho vlastní zaváhání.
Zdravím, to, že Vás pán miloval, si pouze namlouváte díky jeho sladkým řečem a fyzickému chtíči. Rozdílné povahy a představy, což se naplno projevilo poté, co jste si dovolila se chovat tak, že se to jemu nelíbilo. Nehodíme se... bla bla bla. Jen výmluvy.
A Vy se seberte a najděte si chlapa, který možná nebude tak super chytrý, ale bude Vám oporou, Kdybyste nebyla zaslepená svojí jednostrannou a naprosto nekritickou láskou, dávno byste s takovým vyrazila dveře.
Je krásný podzim, šup šup na vycházku pročistit hlavu a uvědomit si, jaké zátěže, kterou jste musela vláčet, jste se zbavila.
Vidím to úplně stejně jako Ben. Ten člověk si vás nezaslouží. I kdybyste se dali zpátky dohromady, přece při svém citovém založení, o kterém píšete, nechcete každodenně žebrat o projevy lásky a náklonnosti. Vyhodnotila jste to, že není moc empatický. To asi taky ne, ale z toho, jak ho popisujete, je hlavně sobecký a je mu podle všeho úplně jedno, koho má vedle sebe, hlavně když ho moc neobtěžuje a hlavně mu vše omluví a toleruje. Svědčí o tom i skutečnost, že mu nedělá nejmenší problém zpřetrhat veškeré vazby k vám. Chápu vás, toužíla jste po souznění, harmonii, opoře, a když ze strany partnera nebyla, tak jste se uskromnila a žila z toho mála. Ale na plnohodnotný život to nestačí, k citovému živoření ovšem ano. Ale proč byste to měla dělat? Věřte, že je kolem vás dost mužů, který váš, zejména citový vklad do partnerství ocení a budou vám vracet vše, co sama dáváte a po čem tak toužíte. Nejhorší je překonat to silné citové pouto, které jste si vytvořila, ale byla jste skutečně v takovém vztahu štastná? Věřte, že pěkný čas ještě ve vašem životě přijde.
... i jako eulálie
Jak (odkud) víte, že mu ukončení vztahu nedělá problémy? Nemohjlo by to "odříznutí" být spíše svědectvím opaku?
On ten rok je akorát na to, aby to prvotní zamilování poněkud vystřízlivělo a přešlo do věcnější formy fungující spolupráce. Jenže pořád byly hádky. A Váš temperament a citovost ho možná po nějakém čase unavovala. Chtít po osmačtyřicetiletém racionálním chlapovi, aby ho napadlo, že by Vás měl sám od sebe obejmout a konejšit po hádce, není zrovna štastné. On je jinak nastavený. Říkáte, že to skončil najednou, ale asi to v něm zrálo a on to zvažoval dýl, ale Vy jste to nechtěla vnímat, že to spěje k rozchodu. Vy jste byla jste ochotna skousnout víc. Jeho neřešte. Přemýšlejte o sobě. K něčemu to bylo.V takových situacích člověk pozná sám sebe a zase trochu uzraje. Věnujte se dětem a jestli se budete cítit moc sama, napište na bezpartnera@seznam.cz, oni Vám nabídnou nějakou zajímavou akci s lidmi, kteří jsou na tom stejně.
není snad nenormální chtít po partnerovi,co sama nabízím...
Dejme tomu - ale současně by měl "nabízející" umět pochopit, nebo aspoň přijmout, že partner to dát nechce nebo nedovede. Nelze vycházet z toho, že když já se chovám nějak, je to měřítko i pro to, jak se ke mně mají (abych rovnou neřekla musí) chovat ti druzí.
Připadá mi logické a správné,že miluji a pro milovanou bytost bych se rozdala-emocne,citově, materiálně...
Mně moc ne. Člověk by měl být trochu "sobecký", protože když se do posledního drobku rozdá, už mu nic nezbyde pro sebe - pak očekává, že mu jeho potřeby - emoční, citové, materiální - bude saturovat "milovaná bytost" a když se tak neděje, pocituje jednak zklamání, jednak zlobu. Dobrým příkladem jsou ty "supermatky a superhospodyně", které se snaží do těla roztrhání protože samy chtějí - a celý život je provází žalozpěv o nevděku těch, pro něž se trhají.
Jedináček, nevyrovnaná věčně trestající matka,otec mnohokrat ženatý...
Zas nejde všechno "svádět" na mizerné dětství, i když je to, pravda, velmi jednoduchý (a oblíbený) způsob, jak přehodit "vinu" na jiné. Vyrovnaný dospělý jedinec se kupodivu s horším startem dokáže vyrovnat přinejmenším tak, aby dokázal zvládnout běžné sociální vztahy včetně toho partnerského.
Ale no tak, štíre - něco jsem si o tom přečetla. A proto také říkám, že u vlivu prostředí na individuum je tolik proměnných, které osobnost ovlivňují, že nelze jednoduše tvrdit "za všechno může ..." (doplňte dle libosti).
Nakonec, jak známo, ani děti stejných rodičů, ze stejného hnízda a se stejnou výchovou nejsou stejné - ani argument věkem neplatí, týká se to i "...čat".
Málokdy muž vidí nebo pochopí, co žena očekává. Napsala jste, že Vám není 20 → podle mne byste toto už měla vědět. Pokud něco chcete, je potřeba o tom mluvit → hned od začátku. Nelze očekávat, že se ten druhý dovtípí.
A nejde o pochopení jenom Vás, ale i Vašeho partnera...
Vy máte problém v tom, že v lásce počítáte "má dáti - dal" - viz to Vaše: "já jsem jej vozila, vždy jsem radji dala jemu než sobě, a proto i on na oplátku MUSÍ dát něco mně." Ve skutečnosti v lásce a ve válce neplatí žád ná pravidla. I kdybyste se stokrát pro něj rozdala a on Vám na oplátku nic nedal. V lásce si přece nedělám čárečky, kolik jsem toho pro partnera udělala já, a běda jestli on bude mít méně čárek než já. A jestli to vnímáte takhle, tak to asi není z Vaší strany ta pravá nesobecká láska. Přece všechno, co jste ve vztahu dělala, jste dělala dobrovolně a z lásky a mělo by to být především Vaším potěšením, že jste mu v něčem mohla udělat radost. Ovšem když to tady tak čtu, co jste pro něj všechno dělala, tak to zní, jako kdyby se vás on o to prosil, Vy jste se milostivě uráčila a teď čekáte od něj nějaký vděk za Vaši dřinu a diskomfort.
Achjo, vy jste zoufalá z rozchodu s mužem, na kterého zde jen nadáváte - že nedělal to a ono. Ano, jsou i tací mužové, že vám nepoděkují za uvařenou hovězí svíčkovou.Takového jste si našla a takový se na vás vykašlal. Tak proč ho prosím chcete nazpátky? Proč? Když vám nedával to, co jste po psychické stránce od něho očekávala. A vy ho ještě milujete. Nechápu... Vy byste měla být vděčná, že jste se zbavila takové koule u vašich noh.
Ad stir - že jejího přítele nenapadne občas ženu pohladit, obejmout, polichotit nebo si s ní někam zajít. A koneckonců že ho ani nenapadne se zeptat, kolik ten benzín stál.
Co takhle lehce schizoidní osobnost? Ti to prostě nedovedou. Nanejvýš se ze začátku na čas "přemůžou".
Ad citadela - Vzpomínám si,jak jsem jela rychle z práce do řeznictví,koupila hovězí a vařila svíčkovou,abych mu ji večer přivezla...A on na to,proč mi vozis jídlo,mam tady toho dost...Jedubaby,je tohle pan,ktereho pouze já nechápu?!
Jeho odpověď mi skoro ty schizoidní prvky potvrzuje. Pragmatik jako víno. Ne, nemůžete ho pochopit - tyhle typy pochopit nelze. Lze se pouze naučit s nimi žít (pokud je důvod k tomu silnější, než jejich projev) nebo od nich odejít. Zlomit se je nepodaří nikdy.
Nicméně - proč jste se mohla přerazit kvůli svíčkové pro pána? Pravděpodobně odpovíte cosi jako "z lásky" nebo "chtěla jsem mu udělat radost". V tom případě by, dejme tomu, bylo na místě alespoň předstíraně konvenční poděkování. Pokud se vám ho nedostalo, existuje i jiný způsob, než se užírat jeho chováním - příště žádná svíčková a ušetřený čas věnovat nějaké příjemnosti sama pro sebe.
Ad stir - Místo rad si Vás podávají jako supi...
Nikdo z nás nedokáže poradit tazatelce tak, aby se k ní pán vrátil a byl romantik - což je její jediná touha. Pokud je ovšem pokus o vysvětlení, že ho nezmění, považován za jedovatost a supí chování, pak je škoda cokoli napsat.
Jinak myslím, že je zbytečné rozebírat můj přístup k darům a květinám, protože jsem se na nic neptala a radu nepotřebuji.
Ad stir - Ona ho miluje a dostává rady, at bere nohy na ramena.
On jí - aspoň subjektivně - ubližuje. Co jiného byste chtěl radit?
Pro Štír: S citově plochým člověk (typu schizoid) se moc žít nedá...Pokud jste to nezažil, tak to raději nepište. Paní by musela být tak silně psychicky odolnou, že by pak neměla potřebu řešit svůj problém zde na poradně. Schizoid muž je natolik svůj a citově chladný, že normální žena takový vztah většinou nerozchodí a uteče.
Pro Štír: Proč píši já? No protože se mužem-schizoidem mám bohaté zkušenosti. A říkat někomu, že s ním může mít krásný život, je fakt hloupost.
Štíre, ale to samé je přece i na druhé straně. I Citadelin partner do vztahu s něčím vstupoval, i u něj je pochopitelné, že očekával totéž.
Já vidím problém v tom, že jsou každý jinak založený a ani jeden není ochoten hledat nějakou "střední" cestu. Proto si myslím, že byly chyby u obou.
Citadela neudělala chybu v tom, že se do vztahu tak vložila. Chyba podle mne byla očekávat, že partner poskytne něco, co poskytnout neumí nebo nemůže. A platí to i obráceně směrem k ní.
_____
Toto už není reakce jenom na Vás → přijde mi, že tu řada lidí partnera zaškatulkovala jako sobce a lakomce, ale ono to tak vůbec být nemusí.
Obdobně to "utnutí" vztahu. Na mne to působí dojmem, že jej něco zraňovalo. Nevím, co, ale zdá se mi, že to pro něj bylo natolik těžké, že potřeboval odstranit všechno, co by mu ten vztah připomínalo. (Viz ten zákaz styku dětí.) Možná se nikdy nenaučil o svých problémech mluvit (tomu by nasvědčovala neochota něco řešit), ...
Ale všechno jsou to jenom dohady, protože máme k dispozici jenom jeden úhel pohledu...
Citadelo, nekritizuji ani jednoho z Vás dvou. Jenom se zamýšlím, co by zatím mohlo být.
Ivzez, hezké odpovědi
A jen obecně bych si dovolil k tomuto tématu, možná někdy u těch "rozchodů" pomůže si uvědomit, že ve skutečnosti nemůžeme nikdy nikoho "vlastnit" tzn. i když s někým máme dlouhý vztah nebo i manželství podložené "papírem" nikdy to neznamená že partner je jistý a že ho vlastníme, pravda je taková že to prostě nelze. Jediné co můžeme je "mít vztah" ale je třeba zároveň vědět že se to může kdykoliv změnit, žel. Možná by toto "uvědomění si" vedlo k tomu, aby si sebe lidé více vážili když jsou spolu a zároveň tolik netrpěli když dojde ke změně, nebot vše co tady vzniká má i zákonitý zánik to je nevyhnutelné měli bychom vždy počítat s touto možností. Čili vlastně ono nejde o někoho "přijít" protože ve skutečnosti ač to iluzorně vypadá že je to "Náš" partner, "Náš" otec dětí apod. nikdy nikoho "nelze mít", lze s ním jen být žít milovat ale ne mít.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Herec myslitel Jaroslav Dušek ke vztahům kdysi uvedl, že tzv. "milostné tragédie" bolestné vnímání rozchodu apod. je kupodivu vlastní především nám "Evropanům" naopak jemu "oblíbeným " indiánům je toto pojetí úplně cizí, zkrátka tam to prý chodí tak, že když se dva lidé setkají "putují část cesty spolu" a když se "rozejdou" pak toho nelitují berou to jako "obohacení" nevnímají to bolestně a tragicky jako my. Pro nás je tento postoj "nepochopitelný."( důvod snad tkví v naší "majetnické mentalitě" viz. výše, ta je v nás tak zakořeněná že si ji vlastně ani neuvědomujeme, z chybného pojetí vznikají pak chybné "tragické" následky.)
Zvažte můj poněkud bláznivý nápad. Což se sejít s jeho bejvalou paní někde u kafe? Děcka jí určitě vyzvonily, jak to s Vámi je. Vysvětlete jí, že byste ráda, aby se Vaše a její děti dál stýkaly i když už nejste s jejich otcem. Ten otcův zákaz je poněkud na hlavu, taková pomsta celému světu. Paní je snad má v péči, nebo ne? Možná se dozvíte věci a rychleji vystřízlivíte a uleví se Vám.
Zase mne napadl citát:" Neplačte nad rozlitým mlékem, však je v něm vody dost."
Myslím si, že jste milovala svou představu, ale ne toho konkrétního muže, protože on byl a je stále stejný. Kdybyste milovala jeho, nerozešli byste se, protože byste mu neměla co vyčítat a on by Vám nikdy neřekl, že se k sobě nehodíte. Myslím si, že i když tady říkáte, že jste po něm nikdy nic nechtěla, tak to tak nebude. Je jasné, že jste si mu neříkala naostro o peníze na benzín, nebo jste po něm přímo nechtěla aby Vás vzal do restaurace, ale dávala jste mu to najevo jiným způsobem. Určitě jste se snažila, aby si to on uvědomil a to jste dělala v narážkách,které Vám připadaly normální, ale on jim nechtěl rozumět. Jinak by Vám nikdy neřekl, že si spolu nerozumíte, nebyl by totiž žádný důvod. Jak by na to přišel? Muselo to z Vás vyzařovat, i když jste to neřekla naplno tak, jako třeba tady. No a to ho přestalo bavit. Píšete, že jste emočně laděná (ne lazená), ale on třeba není naladěn na stejné emoce. A co když jste jenom přecitlivělá? To s těma lžičkama tomu nasvědčuje. Myslím si, že se toho mezi Vámi odehrálo dost a že to není tak jednoznačné jak tady popisujete.
Co však jednoznačné je, to je to, že Vám řekl, že už Vás nemiluje. Chápu, že Vás to hodně bolí a že byste udělala všechno možné, jen aby se to vrátilo. Jenomže k tomu toho dotyčného nemůžete donutit. Ničím. Dejte tomu čas, přejde to. Najdete si jiného člověka a tohle si zapamatujte. Abyste náhodou neudělala to samé znova.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.