Nejste přihlášen/a.
Odpovědnost se mimo jiné projevuje tím, že se jedinec nesnaží někomu něco "nakecat" a "lhát", ale dovede si najít dostatečně přesvědčivé argumenty pro diskuzi.
Je snadnější získat odpuštění než dovolení.
Nepíšeš, kolik ti je roků. Kdyby můj syn (16) mi předem řekl, že přijede ze školy o čtyři hodiny později, protože jde s klukama na bazén (na airsoft, do kina, na oslavu narozenin...), neměl bych s tím problém. Ostatně, můj synek by asi ale neměl potřebu mlžit a nejspíš by mi řekl pravdu
Já s odpovědí Jethra nesouhlasím. Žádné štěstí byste neměl zakládat na lži a podvodu svých nejbližších. Mnohem rozumnější by bylo naučit se rozumně argumentovat.
Žádní rodiče nejsou nepřející. Pokud jim řeknete, oč jde a rozumně to zdůvodníte, pochybuji, že by Vám to nepřáli. (Co je to tajné "nej štěstí"? Možná se obáváte, že by opravdu mohlo jít o hloupost?)
Sebod, vždycky se dá nějak domluvit. Pokud se tedy chce a nehledají se v internetu rady, jak rodiče podvést... Předpokladem je rozumný přístup obou stran.
Zaujalo mne, jak tazatel hned to "nej štěstí" zaškatulkoval z pohledu rodičů. Kdyby šlo o něco rozumného, určitě by jej rodiče podpořili.
To už tak je zařízené na světě, že rodiče mívají strach o své děti.
Neprozradíte, oč jde - co je tak moc důležité?
Je mi 15 a můj argument? Jednoduše se jedná o můj životní sen ale prostě se za něj stydím no, je to takový dost netradiční
Já jako "zasloužilá matka" čuchám něco jako - model na přehlídkách nebo focení. O porno se snad nejedná. Pokud se pletu, nevybavuji si nic kromě uvedeného, co bych svým synům v 15 letech zakázala. Snad nějaké vystupování s kapelou třeba?
No, jenom odhaduji, co byste se tak mohl stydět rodičům říct. Asi blbě. Ale když chcete na poradně radu, měl byste poradce seznámit se skutečnostmi, kterých se má rada týkat, jinak je to pro všechny ztracený čas.
No tak jde o to že je mým tajným snem vyzkoušet si řídit autobus a v budoucnu se stát i řidičem.
A naskytla se mi naprosto ůžasná příležitost si to vyzkoušet jen prostě můsím dojet do města kde se to všechno uskuteční a to zabere ten čas.
Nevím jestli je vhodné říkat doslova že se "stydím" jen vím že je to takové pro ostatní úsměvné a už si ze mě někdo dělal kvůli tomu srandu takže proto to nikde neventiluju
Ale taky tu je problém aby nezačla šílet že se mi něco stane a že například způsobim škodu a to mám pak útrum. Je hrozně nepředpovídatelná
Vidím, že jsem se nespletla: Místo přemýšlení o vhodných argumentech a o tom, jak tu akci rodičům představit, vysvětlit jim, oč půjde, jak to bude zabezpečeno a případně je tam i pozvat, hledáš, jak je obejít. Mně by bylo stydno...
Zapracuj radši na argumentaci. Rodiče by podle mne pochopili, že tě řízení autobusu láká.
Neměl by pro autobus větší pochopení otec nebo děda? Taky měli asi jako "malý" podobná přání - popelář, mašinfíra, pilot...
Předpokládám, že ta akce je legální, tudíž má někde dostupné informace a podmínky - tam bych ty argumenty hledala. Od zajištění bezpečnosti po řešení případné škody, dohled dospělé odpovědné osoby a tak dál. Odkaz by nebyl?
Jako rodič bych také raději věděla oč se jedná, než abych pustila dítě "do neznáma".
já sama sebe považuji za tolerantního rodiče, ale k tomuhle bych nesvolila. k řízení autobusu je potřeba řidičský průkaz, který nemáte. argument o tom, že tato příležitost by se už nemusela nikdy naskytnout, není správný - stačí si počkat, až vám bude 21 let, pak si řidičák na autobus můžete udělat a jezdit zcela legálně. nebo aspoň do 18 let, pak sice bude stále na řidičák na autobus brzy (myslím), nicméně aspoň už budete plně svéprávný a právní zodpovědnost za vaše činy bude plně na vás, nebude se přenášet na rodiče.
mmch moje děti fakt můžou hodně, a když je to v mých silách, tak je podpořím i ve věcech, se kterými tak docela nesouhlasím, pokud jsou legální a děti o ně mají zájem, nicméně kdyby mi děti lhaly, tak by rozhodně moji plnou podporu a hlavně důvěru neměly a držela bych je víc zkrátka. protože dost věcí je o důvěře, že neudělají nějakou kravinu.
Nebude řídit autobus s cestujícími v provozu, chápu to tak, že akorát si popojede třeba někde na cvičišti pod dozorem instruktora. Svýmu synkovi bych to nejen dovolil, ale sám ho na takovou akci poslal.
Lidi, neblázněte. Do plného provozu s autobusem plným lidí ho nikdo nepustí. Zkusí to někde mimo provoz, proč ne? Kdysi jsme měli tahače a každou chvíli si některý ze synů řidičů zkusil tahač řídit.
Ad sebod - četla jste to celé? Toho, co "akci" pořádá zas tak moc nezná, škodu neřeší protože ji někdo "vezme na sebe", dohled bude mít blíže nespecifikovaná dospělá osoba - asi bych svého patnáctiletého syna samotného také nerada pouštěla.
On jepřece jen rozdíl v tom, když si zkusí zařídit vlastní dítě s rodičovským vozidlem (asi známe všichni) nebo odjede víceméně neznámo kam a s kým.
dobře, přiznávám - jsem neřidič, takže možná mám zkreslené představy a informace. ale měla jsem pocit, že k řízení autobusu je potřeba být nejdřív řidič normálního auta? nebo když ne potřeba, že je to alespoň minimálně vhodné, aby měl člověk už nějaké zkušenosti s něčím menším a méně náročným? jako nemám problém dětem na střední zaplatit auškolu, pokud s tím přijdou, i když se řízení aut bojím. ale tak nějak jedno po druhém. od jednoduššího ke složitějším, ne to jednodušší přeskočit a jít rovnou na to složité
Tak v tomhle Vám velmi dobře rozumím, Ideální by bylo, kdyby rodiče věděli o podmínkách, za jakých můžete ten autobus řídit, případně aby se mohli té akce zúčastnit. Nepředpokládám, že by Vás někdo pustil do provozu nebo dokonce s lidmi ve voze, takže zřejmě v nějakém uzavřeném areálu. I přesto je to velký risk a možnost způsobit velikou škodu.. Můj manžel se jako řidič zájezdových a linkových autobusů živí přes půlku pracovního života a ta zodpovědnost, která leží na řidiči autobusu, je obrovská.
Proč si myslíte, že by Vám rodiče nepřáli takové štěstí? Nechtějí, abyste lítal bůhvíkde, což je pochopitelné. Ale jste si opravdu jistý, že Vás potkalo štěstí, nebo je to riskantní podnik a v hloubi duše tušíte, že by Vám to rodiče rozmlouvali? Já, jsouc též rodičem, bych si klidně mohla myslet, že máte několikrát týdně schůzku s drogovým dealerem a máte z toho slušný vývar, což krátkozrace považujete za štěstí.
I když si to polodětské řízení autobusu neumím představit, chci předpokládat, že se jedná o oficiální akci. Někdo to pořádá, zodpovídá za dohled, za bezpečnost a všechny nutné náležitosti. Snad něco jako autoškola někde na velkém volném parkovišti s dospělou osobou na sedadle spolujezdce. Pokud je to tak, možná bys sem mohl dát přímo odkaz na akci, nebo to alespoň důkladněji popsat. Neboj se, že ti někdo z rádců volné místo "sebere", ale tak pro představu. Cizí nezaujaté oči lépe zhodnotí, o co vlastně jde.
S maminkou není řeč. Hledej podporu u tatínka nebo u prarodičů nebo nějakého strýčka. Na první jízdu at s tebou někdo dospělý z rodiny jede.
Jinak smíchu druhých se dá trochu zabránit, když se hned na počátku informace sdělí: Te´d se budete hrozně smát, ale je to tak a tak.
Tak v tomhle případě bych jako rodič taky nadšená nebyla - to, že "případné škody veme dotyčný ba sebe" je pravděpodobně jen jeho tvrzení, ničím nepodložené a ta dohlížející "dospělá osoba" by musela být blázen, aby na sebe vzala zodpovědnost za případné zranění.
To fakt nevypadá jako košer akce.
Myslíte "co by se jako mohlo stát"?
Fajn - a teď si představte, že se přece jen "něco stane". To budou vaši radostí bez sebe. Je vám patnáct, tedy trestní odpovědnost máte, ale stále za vás zodpovídají rodiče - včetně například úhrady té případné škody, léčení atd. Nemaluju čerta na zeď - klidně to může klapnout - ale vidím ta příiš mnoho možností, jak se dostat do maléru.
S tebou se očividně nedá rozumně argumentovat. Ono totiž nikdy nevíš, co se může přihodit - od škod na majetku po škody na zdraví a rodiče za tebe nesou zodpovědnost. Až se něco stane, už bude pozdě, proto je třeba vše ošetřit preventivně.
Ty ses rozhodl, že prostě pojedeš a od nás chceš jen požehnání, že můžeš s klidným svědomím lhát rodičům a jít si za svým snem. To ale prostě není správné a počítej s tím, že každé jednání, má své důsledky.
Promiň, celé jsem to nečetla, ale když jsem zjistila, že jde o řízení autobusu, spadl mi kámen ze srdce. Myslela jsem si taky něco nekalého, právě totiž čtu strhující knihu /Ryba páchne od hlavy/ o dětské pornografii a myslím na ty hrůzy, kudy chodím.
Myslím, že bys to měl zkusit. A říct doma pravdu, když Tě to tolik láká. Lepší je být zapálený řidič autobusu, než otrávený číšník nebo naštvaný učitel. Někteří lidé neví třeba i po dvacítce, co dělat, chválím Ti, že v tom máš jasno. už v 15.
Jen nevím, jak je to zajištováno. Kdo pustí 15 letého kluka bez zkušeností hned za volant autobusu? Trabanta bych pochopila, ale ten autobus je přece jen kolos. I když je fakt, že já jsem "na tajňačku" asi v 16 letech řídila osobní vlak. Naštěstí to byla prázdná souprava, bez cestujících. Ale i tak.
Vzala bych, být Tebou, s sebou tatínka. Mamky nemívají technické myšlení. Otec se přeptá, bude se informovat, co a jak. Myslím si, že v jeho očích stooupneš, protože víš, co chceš. Ale nezakládej nic na lži, stejně by to vyšlo najevo. Rodina, pokud je dobře fungující, Tě určitě pochopí.
A pak nám napiš, jaké to bylo. Ráda si to přečtu a věřím, že i ostatní. Držím Ti palce, třeba mě někdy svezeš. Jaga.
Jedna informace zajímavější než druhá - asi byste s tím zatrhnutím měl počítat předem.
Soukromé pojíždění s autobusem patřícím kdovíkomu po kdovíčím pozemku pod dohledem kdovíkoho - taky bych samotné dítě nepustila. A možná ani za volant, kdybych si to jela ověřit osobně.
Vy si vážně myslíte, že je to jedná a poslední příležitost, jak se svézt? Mimochodem - kolik ta psina stojí?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.