Proč se bojím

Ahoj. Pokud se Ti vysmívá, tak to není žádný kamarád. Možná ztratíš vždy odvahu, protože si v duchu říkáš - lepší on, než žádný. Ale od takového se drž dál, bude Ti jen srážet sebevědomí. On to o Tobě asi ví, že se neumíš bránit. Tak si dodej odvahu a řekni mu, že o takové kamarádství nestojíš, protože tak se k sobě kamarádi nechovají.

Nech to plavat. "Kamarádovi na baterky" (skutečný by se ti nevysmíval) to bude jedno, nejspíš bys ho ještě povzbudil k pokračování.

A najdi si lepšího kamaráda.

Proč se bojíte? Jednoduše proto, že cítíte, že "kamarád" má nad vámi převahu. Psychickou. A on to cítí také, proto si dovoluje.

Buďto se překonáte a řeknete co chcete, nebo to nechte tak a přestaňte komunikovat. M.

Na otázku "děje se něco?" má přijít ta odpověď "ano děje".

Kapkanadeje - ono je celkem možné, že kamarád je doopravdy kamarád, ale neví, že tazatele trápí. Já si také jednu kamarádku stále dobírala kvůli výšce, dokud mi neřekla, že už to stačí. Vůbec mě nenapadlo, že jí to může trápit. Teď je vše OK.

Utíkej! Takový člověk, nemohu říci kamarád, to opravdu ne, ti zničí sebevědomí na celý život. Budeš se podceňovat a nebudeš si věřit. A svět není pro ušlápnuté chudáky! Pro ty jsou akorát psychiatři a antidepresiva. Na svém sebevědomí musíš zapracovat. Začni tím, že toho hňupa pošleš do pryč. A necouvni! Musíš se bránit, protože to za tebe nikdo jiný neudělá. Uvědom si, co se může stát? No, schválně, řekni, co se ti může stát?! Nic! Zvedni bradu, narovnej ramena, podívej se mu do očí a řekni, že s ním končíš. Nic nevysvětluj! Nezahrabej se do slovíček. "Nechci ti nic vysvětlovat, nechci s tebou kamarádit, nechci s tebou vůbec mluvit. Konec!"

Jak radí ostatní, pryč od něj. Měla jsem taky takovou kamarádku a i bez ní se dá žít. Najdete si jiného kamaráda. Nejdřív to bude mrzet a budete mít tendence mu občas zavolat, napsat. To překonáte a pak si zvyknete. A až se za nějaký čas potkáte, tak možná bude dělat uraženýho a ani nepozdraví. Pokud ví, že Vám tím ubližuje a dělá mu to dobře, tak na to vás potřebuje. Dodat si sebevědomí. Příště až Vám bude něco vadit, ozvěte se hned na začátku. Je možný, že před x lety takový nebyl. Lidé se mění. Moc nečekejte, že on se nějak změní a bude stejný jako předtím.

Ještě bych to zkusila s ním nějak řešit a až kdyby to nepomohlo, tak hledat jinýho kamaráda. S tou mojí kamarádkou tam toho bylo víc. Někdy se věci dají vyříkat a pomůže to. Pokud je toho více nevyříkaného dlouhodobě a zašmodrchané jako pavučina, už se z toho nedá moc vymotat. Proto řešit nesrovnalosti a co Vám vadí raději už v začátku. Nedusit to v sobě. Protože akorát tím sám sebe trápíte a on své chování stupňuje.

Máte obavy z jeho reakce - aby se zas nevysmíval, aby neřekl něco, nač nedovedete odpovědět a tak dál.

Když mu to nedokážete povědět, napište mu.

V životě to bývá asi tak ,že lidi zavrhují své kamarády a ucházejí se o své nepřátele už proto, že od kamaráda jim nebezpečí nehrozí a od nepřítele ano. Prostě když ,,písknul" tak si přiběhnul a on si na to nějak zvykl a zvyšuje si na tobě svoje ego. Nevím kolik ti je let ,ale až budete chodit za holkama ( jestli už nechodíte) tak počítej s tím , že to bude ještě horší. Prostuduj něco o asertivitě a začni si sám sebe trošku vážit. Mám takovýho jednoho mladýho kamaráda .Zatáhl jsem ho do posilovny a tam jsem ho ničil. A po pár měsících bylo vidět, jak mu stoupá sebevědomí a i on sám říkal jak stoupá ve škole v ,, potravinovém žebříčku" . Pokud něco neuděláš teď hned , tak se to s tebou povleče celý život a celý život budeš jenom někomu uhýbat a ohýbat záda. Přitom stačí jenom jedno slůvko - NE! Odpověz si sám , jestli toto chceš.

Máš prostě obavy z jeho reakce a myslím, že o něj nechceš ani moc přijít. Ale chápu, že tě to nebaví. Upřímně pokud se bojíš mu to říct a nepřekonáš to, tak se s ním chvíli nebav a až se ti ozve, proč jsi se neozval ty, tak budeš mít příležitost mu to říct, nahraje ti na smeč.