Panická porucha

Zdravím,
Můj problém se týká panické poruchy nebo tak něco možná větší úzkost, která vznikne během minuty. Nejhorší na tom je, že se mi při tom těžko dýchá jakobych dýchal jen na půl ani ne prostě jen fakt pomalé malé nádechy, které se snažím překonávat každý den.
Trvá to 6 dní a vzniklo to v šalině, která nebyla až tak plná, ale prostě jsem měl pocit, že se tam udusím. U psychologa jsem byl tak ve 14 a zjístil mi SF a měl jsem léky jako neurol atd které jsem nikdy nebral, ale jsem v pohodě jsem fakt energetický člověk a dokážů dělat dost věcí za celý den a tohle dýchání mi to teď fakt ztěžuje a pořád přemýšlím jestli to zvládnu sám, no ikdyž zas tak moc už o tom nepřemýšlím jen čekám až to odejde.
Můj život je dobrý od malička jsem spíš sám a vše jsem se sám musel naučit, rodiče mi zajištuji jen po financni strance, ale jako jo jsou tu, ale v 22 věku je už tolik nepotřebuji jak si oni myslí :D. Jsem fakt v pohodě kluk a očas popřemýšlím i o psychologovi, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal a popravdě bych někomu nejraději hned převyprávěl celý život.
Celý život moc přemýšlím o všem a vše beru ze všech stránek asi tyhle věci,fobie vznikli k vůli tomu, že moc přemýšlím a přes 5 let jsem kouřil trávu docela dost a hlavně jsem byl hrozně dlouho doma(2 roky ) a nic nedělal.
Sociální kontakt mám ve škole spíš se bavím jen s přítelkyní a doma jinak s nikým, s přáteli už dávno nechodím jen si občas napíšem, ale fakt málo spíš jen s jedním a to je většinou konverzace o 2 slovech na které si neodepíšem :D. Možná bych potřeboval soc.kontakt, který ani tak nevyžaduji no přítelkyně mi staší jsme spolu ve škole a pak o víkendu a zas to stejné, v mém životě se toho moc nemění teď.
Chtěl bych radu jestli zkusit něco já nevím, možná léky nebo psychologa a nebo zas počkat a budu v pohodě fakt se snažím, ale nejhorší je asi na těch stavech to, že se mi motá hlava a nemůžu dýchat, nejhorší je to v šalině a ve velkém obchodáku a nebo když jedu autobusem třeba 40min tak pak se to projevilo teď v lese když jsme byly s přítelkyní na vycházce se podívat na zvířata. Prostě jsem se cítil daleko od domova, ale s ní zlvádám autobus celkem v pohodě.
I teď sedím doma a těžko se mi dýchá a mám pocit, že každou chvilku fakt odpadnu :D , vždy to nějak vydejchám. Asi je to tím, že zítra budu muset ráno jet 16 minut šalinou a prostě se asi bojím přitom o tom fakt nepřemýšlím. Jen celej tento týden byl na nic k vůli tomu.. chci si zase užívat prostě dělat cokoliv, blbosti venku a ono to teď nejde

Děkuji za přečtení