Po nikom se mi nestýská - je to normální?

Poslední dobou si uvědomuji, že nemám v podstatě nikoho skutečně ráda. Strašně se za to stydím a je mi z toho úzko. Bude to týden, co jsme se pohádali s kamarádkou, každý den jsme byly v kontaktu po dobu 1 roku a najednou jako by to ani nebylo. Psala mi, že jí chybím a já nevěděla, jestli lhát nebo...? Po 10 letech jsme se přestali bavit s kamarádem, mrzel mě ten princip, pač mě v podstatě zahodil, ale nestýská se mi po něm a nemám potřebu ho vidět. Přes týden jsem na intru a nestýská se mi vůbec po nikom z rodiny. A když jsem doma, jsem zavřená u sebe. Nevím, proč mi někteří kamarádi píšou, že jim chybím, když jsme se třeba tři dny neviděli a já si na ně ani nevzpomenu...

Kdybych ztratila kamarády, co mám teď, mrzelo by mě, protože bych se nudila, ne protože by mi chyběli.

Nechci znít špatně. Nejsem zlá, snažím se pomáhat, kde můžu. Ale tak mě napadlo, co když to jen dělám a na nikom mi vlastně nezáleží.

Jediný člověk, co mi chybí, je kluk, kterého tajně už rok miluju, a trochu kamarádka ze ZŠ, s kterou jsem strávila 4 roky. Ale jinak nikdo, naprosto po nikom jiném se mi nestýská. Dřív mě bolest ze stesku dokázala zasáhnout i fyzicky, nemohla jsem dýchat, klepala jsem se při pláči, bolela mě hlava, atd, teď mi přijde, že jsem si k lidem bez toho, aniž bych chtěla začala utvářet odstup - možná kvůli minulým zkušenostem, kdy jsem byla moc uplá na lidi, co mě opustili a potom to bolelo. Nevím. Je mi 19 a nebýt toho kluka, ke kterému mě táhne láska, myslela bych si že se ze mě vytratil cit.

Znamená to, že mi nikdo nechybí, že ho nemám ráda?