Nejste přihlášen/a.
Pořád věci odkládám. Chci se učit jazyk, denně to odložím. Začnu, vydrží mě to pár dní a potom se na to zase vykašlu. A další věci. Jak jste nad tím vyzráli? Máte nějaké rady? Vím, že mám slabou vůli, lenost pohodlnost vždy zvítězí, ale štve mě to velmi.
Cit.: K tomu, aby vaše dny byly produktivnější, je třeba, abyste to především vy sami chtěli, abyste byli odhodlaní s prokrastinací bojovat a chtěli něco změnit. Boj s prokrastinací totiž začíná u vás a ve vaší hlavě. Prokrastinace se zbavíte jen tehdy, budete-li vy sami chtít.
Pár rad zde:
Ujasněte si, zda jde u Vás o pohodlnost, lenost, nebo psychický problém. V tom případě byste mohla zkusit i konzultaci s psychologem.
Rádci, odpovídající do naděle 10:03, očividně znají prokrastinaci jen teoreticky. Ono to tak jednoduché není. Mám vlastní zkušenost, že prokrastinace nemá s leností nic společného.
Příklad (když to trochu přeženu) - Musím nutně o čemsi napsat zprávu (nenáročná práce na 20 minut) a vůbec "se mi do toho nechce". Ráno zjistím, že jí můžu napsat vlastně až večer, takže jdu radši složit fůru uhlí (dřina na 3 hodiny, která by klidně tu 1/2 hodinu počkala). Večer pak přemýšlím, jestli by se zpráva nedala odložit aspoň do půlnoci. A ejhle, dala! Proto jdu do dílny, kde se věnuju v podstatě nepodstatné činosti (jen proto, abych si zdůvodnil, proč nemůžu zrovna teď tu zprávu napsat. Odevzdaná ale musí být najpozději v 8:00 ráno (hrozí citelné sankce), uvařím si tedy silné kafe a v 1/2 čtvrté se pustím konečně do psaní. Stíhám to s "odřenýma ušima" a jsem štastný, že to mám za sebou.
Takže opakuju - prokrastinace není lenost. Je do nenápadná, ale velmi obtěžující duševní porucha, které se bez odborné pomoci (a samozřejmě velmi silné vůli) člověk sám jen tak nezbaví. A pokud někdo přece jen znáte nějaký jednoduchý způsob, tak sem s ním. Až natřu zábradlí (což by klidně do jara počkalo), pustím se do léčby.
Hmmm... Tak podle toho testu mi vyšlo, že jsem "těžký prokrastinátor" . Tak jo, asi bych měl konečně zvednout zadek od PC a pustit se do toho zábradlí (chystám se od cca 7:30). Ale když tak o tom přemýšlím, když vydrželo nenatřené od roku 1965, tak by to pár dní (měsíců?) taky ještě vydrželo .
byvvalapacientka - motivace je samozřejmě důležitá, ale sama nestačí. Já měl například velmi silnou motivaci naučit se angličtinu - hrozil mi vyhazov z poměrně lukrativního zaměstnání. Několikrát jsem nadšeně začal, zaměstnavatel pro mě nejdřív zakoupil počítačovou výuku a později mi dokonce platil "živou" výuku v pracovní době. Ani to nepomohlo. Nechut k učení nakonec vždycky zvítězila. Nevyhodili mě jen proto, že ve firmě proběhla "reorganizace" a naše oddělení přesunuli 120 km daleko, kam jsem nehodlal dojíždět. Dodnes si neumím anglicky ani objednat pivo.
Zkuste na sebě najít něco, co můžete proti sobě použít Já jsem si například už dávno uvědomil, že jsem maličko ješitný. Nu tak jsem se naučil to použít proti sobě a pomáhá mi to sebe sama motivovat. Např. nesnáším, když mě někdo srovnává s mým absolutně neschopným švagrem. To jsem se taky naučil použít. Atp.
Nebo jestli se rád perete, tak pomůže všude rozhlásit, že v neděli okolo poledne budete natírat zábradlí a jestli vám tam někdo poleze, tak mu vlepíte facana přes celou hubu. No a hned máte o důvod víc jít to zábradlí natírat, když víte, že máte společenský kredit na proplesknutí náhodného kolemjdoucího. Ale jen v neděli okolo poledne, v pondělí v osm večer už vám to nikdo nesežere
Přésně, dnes je spousta věcí daleko lehčí. Dřív by to byl lenoch, dnes je to nemocný člověk. Není to jediný příklad toho, nač dnes už máme diagnózu - pojmenování. Doba tomu očividně svědčí. Nezpochybňuji, že mohou být težší formy, avšak 90% je prostě líných a nejen zde hledá bezbolestný návod, pofoukání a vlastně oddalují to rozhodnutí co a jak. Raději si o tom budou dva dny číst, pak řeknou, že nás 10 se tu ani neshodne a vlastně to nemá řešení.
Takže vlastně už to máme hotové.
Rozhodně zpochybňuji, že všichni prokrastinátoři jsou duševně nemocní.
Magdon,nechci urazit,ale já mám od školy závažné deprese a zvládla jsem s nimi vystudovat vysokou a to deprese prokazatelně oslabuje vůli. Kdo chce,hledá způsoby,kdo nechce,hledá důvody.
Začátek úspěšného boje s prokrastinací je být k sobě naprosto upřímný a opravdu chtít tohoto nepřítele porazit. Tajemství je v umění sebemotivace. Na Webshare.cz se čirou náhodou povaluje kniha "Konec Prokrastinace"a video ze semináře pana Petra Ludwiga, pro začátek by vám to mohlo stačit.
Také si můžete zkusit tento test: poradna.adiktologie.cz/...
Pokud byste to na webshare nemohl najít, kontaktujte mne přes soukromou poštu.
Proč to svádíte na prokrastinaci?
Někde jsem četl, že tím hlavním, co je v životě každého člověka, je POVINNOST(i)
Ale on takový člověk nakonec tu práci udělá, a je jedno, jestli to je povinnost, nebo není. Problém je v tom, že to odkládá a odkládá až na ten úplně nejzašší termín, takže pak logicky nestíhá a má stres z toho, že to nestihne (což se občas i stane). Místo řešení něčeho, do čeho se mu nechce, si vymýšlí jinou (mnohdy i náročnější) práci. A to jen proto, aby měl důvod to odložit na později. To fakt nemá s leností nic společného, on si nelehne a nefláká se. Jen prostě dělá něco jiného, než je zrovna potřeba.
Mimochodem, taková typicky česká vlastnost - odkládat vyřízení různých záležitostí na úřadech (výměna řidičáku, podání daňového přiznání, zaplacení daní...), je v podstatě totéž. I když je na vyřízení čas několik měsíců, 90% lidí to odkládá na poslední chvíli a pak se rozčilují, že musí na úřadě čekat několik hodin ve frontě, aby to stihli v termínu. Kdyby zašli na úřad o měsíc dřív, trvalo by vyřízení pár minut.
Já se naučila s prokrastinací bojovat tak, že dělám jen to, co mě baví. Což obnáší i to, že na povinnostech musím najít něco zábavného. Musím, jinak to nejde. Když si plánuju hodiny, vyhraju si s designem, barvičkami, střídám pera a propisky a tužky a linery...
No a pak zbývají ty věci, na kterých nic takého najít nejde. Telefonování. Od malička ho nesnáším, asi mám z něj tak trošku fobii. Takže už 2-3 měsíce odkládám preventivku u 3 doktorů, protože tam musím zavolat. A protože sestry mi zase budou vnucovat jejich termíny, kdy já nemůžu, a já jim musím vysvětlovat, že nemám obvyklou práci, ze které mě kdykoliv šéf kvůli prohlídce může uvolnit. Brrr, fakt nechci. Dokud jsem studovala VŠ (pak i dálkově), tak mi občas pomohlo uvědomit si, v jakém presu za pár dní budu, neudělám-li tu práci teď, a rázem to šlo líp.
A protože mám dneska ještě práci tak na 8-10 hodin, tak se právě teď zvedám a jdu makat, čau
Doporučuji knížku "Konec prokrastinace", ale ne si ji jen přečíst (jako to udělá většina lidí), to je asi k ničemu, ale udělat tam i ty úlohy, které jsou poměrně dost složité.
Jeden z problémů prokrastinace je například to, že člověk moc neví, kam míří, tj. svými cíly si není člověk vůbec jistý.
Já teď třeba řeším jednu úlohu - poměrně zajímavou, "co bych jako v životě chtěl dělat, jako denno denně". Paradoxně mám spoustu možností, ale odpověď na tuto otázku hledám už asi 3 dni, a nemůžu na to přijít...
Třeba dříve jsem si myslel, že bych chtěl být digitální nomád. Tak jsem odjel na měsíc do Thajska, a měsíc si tam jen žil a zjištoval, jak by se mi líbil život třeba v Asii. Paradoxně jsem přišel na to, že moc ne... Po týdnu už jsem ani nemohl vidět bazén na střeše, a to přestože do té doby jsem si myslel, že je to můj sen.
Po výpadcích internetu v Thajsku a pomalé rychlosti na net, chabě vybavené kuchyni, se můj sen digitálního nomáda do čista rozplynul.
Hodně promlémů s prokrastinací je to, že spoustu věcí prostě ani dělat člověk vlastně ve skutečnosti nechce, i když si nalhává, že jo...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.