S kamarádem na hory?

Samozřejmě, že bych jela. Kdybych neměla pochybnosti, že se něco zvrtne. A kdybych je měla, buď bych chtěla, aby se to zvrtlo, a pak pojedu, a nebo bych to nechtěla, a pak nepojedu. Žádné těžké rozhodování

Chlapi vzdycky chteji, aby se to zvrtlo.

Takze zda se to skutecne zvrtne nebo ne je pouze ve Vasich rukou.

Peoč ne, čemu se bránit dopadne to tak jak dopadne.

To přece záleží jenom na Vás. Jste snad natolik rozumná, aby – pokud nechcete – "se nic nezvrtlo". Jestli si ale nevěříte...

Pokud nevěříte sobě, nebo jemu, nejezděte. Ale měla jsem v mládí dost kamarádů, opravdu kamarádů, bez nějakých výhod a postranních myšlenek, s kterými bývala spousta legrace a bezva zážitky.

Měla byste mu naznačit, že si ho budete držet od těla. Takže pokoj každý pro sebe a zvlášt. Případně s sebou vezměte i nějakou kamarádku, budete na pokoji dvě. On jinde. Pokud se tedy bojíte, aby se to "nezvrtlo někam dál". Určitě máte dost energie a chování na to, abyste kamaráda lyžaře odkázala do určitých mantinelů.

Pokud naopak stojíte o to, se s ním sblížit i mimo sjezdovku, jeďte. Žádný lyžař se přes den tak strašlivě neunaví, aby se nesnažil večer to "zvrtnout někam dál", jak píšete.

Je to jen na Vás, jak to ukočírujete. Ale je klidně možné, že ani on nemá zájem o Vás, ale o hory a těší se, jak se spolu na kopcích vyblbnete. Do toho nikdo nevidí a je jen na Vás, zda to vyzkoumáte, co má ten lyžař opravdu "za lubem". Jaga.

Jste vdaná nebo on ženatý? Nebo je jeden z Vás pod zákonem?

Už to, že takhle podvědomě uvažujete, svědčí o tom, že by Vám to "zvrtnutí" možná ani nebylo moc proti ststi. Jen se té myšlenky sama trochu bojíte . Jste-li oba volní a není to zrovna nějaký násilník, tak jeďte.

Dobrý den, třeba se zvrtnuti obáváte předčasně, možná se kamarádovi líbíte jen jako kamarádka bez postranních úmyslů. Když se neopijete namol, tak se snad uhlídáte, ne?