Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer, nějakou dobu už cca od svých 14 let na sobě pozoruju typické příznaky psychopatie (manipulace, působení na city atd.). Nijak jsem tomu nebránil, prostě jsem využíval lidi (zejména naivní holky) ke svému prospěchu, nikdy jsem nikoho nemiloval, ALE. Teď mi do života vstoupila jedna dívka a já mám pocit že jsem se poprvé zamiloval jak malej kluk... Nechápu čím to je, těch citů se zbavit nechci, spíš chci nějak potlačit "vyléčit" to neustálé nutkání někoho ovládat a využívat, nechci jí ublížit. Poraďte mi někdo prosím co mám dělat.
Zdravím. Měl byste si popovídat s psychologem a svěřit se mu se svým problémem. S pomocí odborníka byste to mohl zvládnout, zapracovat na sobě.
To samozřejmě záleží na Vás. Vy máte problém a Vy byste ho měl řešit. Doposud jste si sám se sebou neporadil, takže to sám evidentně nezvládáte. Takže pokud odmítáte zajít za odborníkem, doufám, že tato slečna se nenechá Vámi manipulovat ani zneužívat!
K psychologovi se mi vážně nechce...
jako chtěl bych tam zajít ale bojím se že mi to pak diagnostikuje, nevím jak bych se cítil a co bych dělal :/
Také můžete chvíli počkat a "to neustálé nutkání někoho ovládat a využívat" se snažit ovládnout vlastní vůlí. On to totiž může být jen zaběhnutý vzorec chování, který vám přinášel výhody a proto jste neměl důvod ho měnit.
Teď ten "důvod" máte - a záleží jen na vás, jestli se pokusíte se svým chováním něco udělat sám. Psycholog vás může nanejvýš navést, nasměrovat - tak proč to nejdřív nezkusit bez něho? On může být až druhá volba, kdybyste si opravdu nevěděl rady.
Chcete ji milovat? Manipulace druhým člověkem se s láskou neslučuje. Navíc dobré i špatné vlastnosti jsou vlastně naše vnitřní sklony, které uvádíme do praxe a častým opakováním je "utužujeme", až se z nich stane zvyk. Nějakou dobu se ovládejte a uvidíte, že po čase už vás to nebude ani zdaleka tak táhnout k nějakému nežádoucímu chování. Pokud to tedy není na úrovni závažné poruchy osobnosti, což snad ne.
Já si myslím, že s tou holkou, do které jste zamilovaný budete stejně dříve nebo později manipulovat. Máte to prostě v krvi. Je dobrý, že si to uvědomujute a nechcete jí ublížit. Navštivte psychologa, pokud s tím chcete něco dělat. Líbí se mi, že s tím chcete něco dělat. Možná proto, že o ní nechcete přijít.
Myslím si, že kdybyste byl opravdu psychopat, tak to nebudete zde řešit. Psychopata mám v rodině a ten opravdu ubližoval. Bylo mu jedno, že to ostatním vadí, protože byl přesvědčen o své dokonalosti. K psychologovi by nešel ani náhodou, ale poslal by tam ostatní. Pocity viny neměl žádný, ale vyvolával je v druhých.
Také oceňuji vaši snahu s tím něco dělat, nějak to řešit. Takhle akutně poradit se slečnou je těžké. Vám pomůže jen dlouhodobá duševní kázeň, kterou si v sobě vybudujete. Vyberte si vám sympatického psychologa, vypracujte si spolu nějakou míru důvěry a nechte se od něho vést. Psychopatie je velmi sofistikovaná antisociální porucha osobnosti, bez odborného vedení se lehce může stát vaším prokletím a může zničit život vám a nejspíše i někomu z vašeho okolí. Musíte pracovat na tom, abyste se stal tzv. sociálně adaptovaným psychopatem, pro takové je v naší společnosti řada možných pracovních uplatnění, které normální člověk dělá těžko, ale vám to půjde od ruky jedna báseň. Pracujte na sobě. A pak můžete prožít relativně normální život a mít sociální úspěch. I u vysněných slečen
Abych byla upřímná, vůbec se mi nelíbí, když všichni své problémy na někoho hází. Tak se to zavedlo, že i velice střízlivě uvažující lidé posílají s každým, s odpuštěním, prdem za psychologem nebo psychiatrem. Za odborníkem, u kterého lidé s obrovskými problémy, ohrožujícími život jeho i lidí okolo, čekají několik týdnů. Když někdo sám sebe, v několika větách, diagnostikuje např. za manipulátora, příjdou rady se slovy psycholog, psychiatr. Nikdo nevysvětluje že tazatel má dostatek rozumu a soudnosti, aby např. pochopil, že tak láska nevypadá a že by to tazatel neměl dělat. Např. že by mu mělo záležet na štěstí toho, koho má rád, koho miluje. Na štěstí podle jeho ředstav, ne podle svých. A také, s každým sebemenším problémem přichází slovo "lékař, odborník". S každičkým škrábnutím, vimrlátkem a modřinkou. A přitom všichni víme, jak lidstvo choulostiví a začíná být "bez odborného zásahu" zranitelné a bezmocné. Zbavujeme se možnosti spousty věcí vyřešit sám, pomoci si. A věřím, že beze zráty života!. Fakt věřím.!
Jinak mi to příjde jako hodně smutný příběh.
Nevíme, kolik je Vám let, ale když jste napsal, že od 14 let...? Kdo Vám to určil? Sám? Jak si můžete sám určit, čím trpíte, jak jste nemocný? Studujete psychologii. Podle mne již to, že jste si určil diagnozu není normální. Psychicky nemocní lidé mají pocit, že mají nadpřirozené schopnosti. /máte morální nebo sadistickou psychopatii?/ Kdoví, co Vám vlastně vůbec je, třeba Vám odborník najde úplně jinou poruchu. Možná, že jste takový příklad pacientů, který si diagnózu udělá sám podle internetu. Takové lidi mají lékaři nejraději.
Od psychicky nemocného člověka raději co nejdál. Dokud se sám neodhodlá důkladně vyšetřit od odborníků. Psychopatie je i trošku podmíněna geneticky, nebo i výchovou, traumaty. Tak toho vztahu bych se také bála, přesně jak píše ,,nene,,.
Asi byste se měl naučit sám se sebou vycházet, pracovat na sobě a hledat v sobě jen ty pozitivní věci a ty používat v životě. Tak jako i ostatní lidé. Stále se zlepšovat, a horší vlastnosti vědomě potlačovat.
Tady na poradně určitě svůj problém nevyřešíte.
Pohanko, psaly jsme paralelně, taky si myslím totéž.
Problém je, že psycholog a psycholog je rozdíl. Znám jednoho, za kterým bych nikdy s ničím nešla. To je snad u všech profesí. Rozhodují reference.
Proc hned psychopat? Ja to vidim trochu jinak, jestli opravdu tu schopnost ovladani mate a uvedomujete si dusledky, muzete prozit spokojeny vztah i zivot, pokud nejste "zlocinec" a nebudete sve schopnosti zneuzivat, ale naopak manipulovat svym okolim k dobru veci. Co by za to nekteri dali, kdyby meli presvedcovaci talent
V našich životech nastávají zlomy, kdy jsme na rozcestí a musíme se rozhodnout, kterým směrem se vydat. Ve Vašem případě, jakým člověkem chcete v budoucnu být, zda zmetkem, který své okolí manipuluje, ví to o sobě a ani sám sebe si nemůže vážit, nebo charakterním člověkem, kterého okolí uznává. Je to o hodnotě, jakou chcete mít. Jste ještě mladý, můžete se snadno změnit, budete -li sám chtít. Jak vidíte, až Vám bude na někom opravdu záležet, pak je důležité, abyste jako člověk, měl nějakou morální hodnotu, protože jinak slušného člověka, o kterého stojíte, prostě ztratíte. A je jedno, jestli je to holka, kamarád, nebo někdo jiný. Lidi si vybírají přátele, aby spolu rezonovali. Jedině, že byste si našel k sobě stejného "křiváka", jako jste doposud byl Vy sám a našel si holku, které si nebudete moci vážit, protože bude podobná Vám. Ale jestli Vám to teď došlo, tak máte třeba vyhráno, máte motivaci, proč změnit způsob svého myšlení a potažmo tedy i jednání. Zbytek Vašeho života za to ještě stojí, ne? Osud Vám tu slečnu asi postavil do cesty, abyste si to konečně uvědomil. Puberta končí, začíná dospělost.
Já jsem hluboce přesvědčená, že nejzákladnějí zákon života je: Za svůj život si zodpovídá každý sám. Proto má udělat vše, aby to tak bylo. Musí se snažit! Všichni, každý z nás má škaredé, mnohdy násilné myšlenky. Záleží na tom, zda zůstanou jen myšlenkami a ne činy. Každý z nás v něčem vyrůstal, někdo mu byl buď dobrým nebo odpudivým příkladem. Každý z nás má nějaká prožitá traumata. Každý z nás se musí se životem srovnat. Mnohdy s pomocí a já jsem ta, která říká, aby si lidé nechali pomoci, ale musí se snažit sám. Nikdo za nikoho tohle neudělá. Ale že se děvkař zamiloval a ví, jak se má chovat, ale přesto se ptá, no to je mi hodně divné. Vám ne?
Souhlasím s Vámi, s odpovědí výše i s touto.
Ještě jsem se nesetkala s psychopatem nebo manipulátorem, který by to o sobě veřejně (autor dotazu ví, že tu není anonymně) přiznal. Podle mne jde o jeden z těch "zkoušecích"dotazů → testuje, na co ještě skočíme.
K psychologovi se vám moc nechce,chudák děvče,co jí svámi čeká? Měl byste promluvit s její mamkou,co jste zač,ale s tím,že jí nechcete ublížit. Měsíc,dva by jste to vydržel,poté by se ty příznaky objevily.
A což něco alternativního? // Ten člověk hodně zvažuje, než se někde vykecá. Našel si anonymní poradnu. Zvláštní je, že se označil rovnou za psychopata. Má jistý osobnostní rys, který se nesluřuje s pohodovým vztahem, ale až tak? Můj známý jezdil kvůli anonymitě až na Moravu za dobrým psychologem a trvalo snad několik měsíců, než přišel na řadu. Ale nelituje .
Nepíšete kolik Vám je. Těžko posoudit, zda jste psychopat, to musí zjistit jen odborník. Možná jste pouze vychytralý a najednou Vás zasáhla láska. Láska je hluboký cit. Láska má také více podob, je to láska filia - přátelská, láska eros - manželská, či partnerská, láska Agapé - založená na zásadách. Pokud Vás zasáhl hluboký cit, tak se tomu nebraňte, můžete prožít něco, co Vás velice obohatí, pokud to nezklouzne pouze k sexu. Láska je smyslem života, touží po ní každý, protože láska je život, Je to láska, radost, ...a sebeovládání. Na tom musí člověk vědomě pracovat, až se to stane jeho přirozeností. Pro někoho je přirozené dělat špatné věci, ale štěstí to nepřinese...
Velká láska dokáže i některé lidi změnit, když jim za to protějšek stojí. Když mám opravdu ráda, tak se snažím, aby mě měl rád i člověk, na kterém mi záležíl Stojí Vám za trochu práce na sobě? Nechce se mi věřit, že jste psychopat, spíš se toho bojíte, když měl otec problémy. Jenže Vy to vůbec zdědit nemusíte, každý máme své démony a na jejich zvládnutí máme celý život. Nad jedním zvítězíme, druhý ho zastoupí. Nejsme dokonalí, ale musíme se snažit být stále lepší. Myslím, že opravdový psychopat to o sobě nikdy neřekne, že je psychopat, protože si to nikdy nepřizná, spíš bude vinit okolí.
Jsou i uvědomělí psychopati. Vím o tom pár věcí, mám jednoho v rodině. Je to zasloužilá matka tří dětí, bezproblémová matka z bezproblémové rodiny, která s tím zašla k psychologovi po prvním dítěti a díky němu se s tím naučila žít. Pán už je dnes stařík v důchodu, ale stále se vídají a pomáhají si. Doufám, že to tak vydrží, boj s psychopatií je duševní práce až do konce života. Když jsem se to dozvěděl, hodně jsem si o tom nastudoval. Naučila se projevovat určité city a simulovat svědomí kvůli dětem a spokojenému manželství. Je to prokletí, ale dá se s tím žít. Navenek se projevuje jako úplně normální žena, kdybych neznal její diagnózu, asi bych to ani nepoznal. Ale za tím stojí velká práce její i toho psychologa.
Jen pro zajímavost, pracuje jako vedoucí úseku výroby v jedné větší firmě a její zaměstnavatel si ji velmi chválí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.