Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, omlouvá se za svůj dotaz, jestli nebude dávat smysl. Jsem mladá, umírám a mám bolesti. Bojím se, bude to horší a eutazázie u nás není povolená a nemám na to jet si něco předepsat do Ameriky. Jak odejít jakštakš důstojně? A co bude pak? Nemodlím se a nejsem dobrý člověk. Chudák manžel (děti nemáme) a máma (jsem jedináček). Bojím se, že nebude chtít žít.
Podívejte se, prosím, na tyto stránky: linkos.cz/...
Proti Vaším bolestem je potřeba co nejdříve nastavit léčbu, abyste mohla důstojně a bezbolestně prožívat celý den. Abyste v noci v klidu spala. Je to velmi individuální, každý nemocný snáší jiný typ léku, proto bude nutné co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Silnější analgetika nebo různé formy opiátových preparátů bývají u laiků "strašákem". Ale věřte, že dobře zvolená léčba "během dne neuspává", naopak - nemocný dostává léky pokud možno v takových intervalech, ale nestačila přijít nová vlna bolesti. Aby prožíval snesitelný pocit stále, nepřerušovaně. Aby se mohl (byt s jistým omezením) věnovat tomu, co má rád - TV, ruční práce, četba, lehčí práce v domácnosti atd. Samozřejmě jiné je to s nemocným ve skutečně konečné fázi, pro něho je milosrdné, když může hodně spát.
Součástí onkologické léčby i léčba deprese, smutku - případně apoň psychologická podpora. Trápíte se, jste se svými myšlenkami sama, protože některé otázky jsou pro blízké nesdělitelné...
Třeba si vyberete podle Vašich možností:
Přeji Vám hodně síly!
Patriko, nepřehlédla jste jednu větu se slovy problémy jsou psychosomatické ? Paní se neptá na eutanázii, ale na sebevraždu.
Přečtětě si prosím znovu, co jsem psala. Že si to nejdřív mysleli. Přestaňte mě laskavě osočovat. Kdybych chtěla spáchat teď sebevraždu, léků na to mám doma dost, chytračko. Vám ale nebude mít cenu nic vysvětlovat.
A proč jste tak nedůtklivá? Píšete ve svém dotaze, že nemáte peníze na to, abyste si jela do Ameriky dát "něco předepsat" a teď zase píšete, že máte doma léků na sebevraždu dost. Navíc se ptáte na eutanázii a tu může vykonat každý sám, zvláště pokud k tomu má vše potřebné a to Vy máte. Takže máte vše potřebné k tomu, abyste mohla v případě neúnosnosti utrpení odejít jakžtakž důstojně. Co je trestné, je napomáhání. Například sehnání nějakého jedu. A nesmí to samozřejmě udělat žádný lékař. Tady u nás. Jsou země kde to jde.
Já bych Vám doporučila, abyste se nerouhala. Viděla jsem na vlastní oči dva lidi kteří opravdu umírali a měli ukrutné bolesti. A věřte mi, že by je ani ve snu nenapadlo jít a svěřovat se se svým stavem na internetu. A nenapadlo je to ani v době, když ještě byly bolesti snesitelné. V té době se vší silou drželi naděje na vyléčení a také své rodiny, aby to zvládali psychicky.
Vy doslova píšete, "umírám-jsem mladá". Nehrajte si s takovými věcmi. Pozornost můžete upoutat jiným způsobem. Tohle by se Vám nemuselo vyplatit.
Ashy, nevidím problém, máte jiný názor. Já ho respektuji. Nejsme všichni stejní. Máte právo mít svůj názor, jako ho mám já. na samotné věci to vůbec nic nezmění.
Pro suzymon: Tak toto srovnávání moc nemusím. Někdo to řeší tak nebo onak. Když to jeden řeší jiným způsobem než druhý, nemusí to být hned špatně, ačkoliv druhé či třetí straně se to může jevit zvláštně. I když faktem je, že se člověk dozví o tom, jak se s oním probléměm vyrovnali jiní...
babkazov®: Děkuji za upozornění, je možné, že jsem tento Vámi podtržený text opravdu přehlédla nebo nepřečetla správně.
Nevzpomínám si přesně, ale obsah mi vyzněl ve smyslu, že autorku tak dlouho ujištovali, že se jedná o psychosomatické potíže - až je najednou pozdě. Na eutanázii jsem nijak nereagovala, ale zaujalo mě, za má bolesti. Bála se dalšího zhoršení. Protože neměla zájem o kontakt na hospic, nabídla jsem jí možnost (a nutnost) léčby bolesti - včetně pomoci po psychické stránce.
Znovu jsem si dotaz přečetla, ale připadá mi změněn. To nevadí. Třeba se odkazy budou hodit někomu jinému.
A jejda, odpověď se zařadila jinam.
Jéžiši lidi, neblázněte. Tohle jen jedna z těch otázek, které nakonec rozhádají celou zdejší společnost. Na eutanazii má a může mít každý svůj názor. Nic více, nic méně. U nás a i v jiných zemích je tato praktika zakázaná z etických důvodů a hlavně právních. Může se totiž stát, že by se někteří lidé zbavovali tímto způsobem svých bližních jenom proto, aby třeba získali rychleji dědictví. Slyšela jsem na toto téma diskutovat odborníky a právníky asi před patnácti lety a nakonec se všichni shodli na tom, že by to bylo opravdu velmi nebezpečné, kdyby se něco takového povolilo. Bohužel žijeme v takové době, kdy se nelze spolehnout na stejné morální zásady u všech lidí. A protože je lidská morálka pochybná, musí být stanovený zákon, aby se zabránilo beztrestně vraždit pod rouškou slitování.
V dnešní době nikdo nemusí v konečné fázi trpět bolestmi. Jsou na to léky a jsou k tomu vyškolení lidé, kteří člověka zbytečně trpět nenechají. Teda já jsem o tom přesvědčená. Samozřejmě, že při takových onemocněních jako je rakovina a jiné, je fyzická bolest nevyhnutelná, ale dá se zmírnit léky. Myslím si, že v takovém případě je tou nejdůležitější částí přítomnost rodiny, nebo někoho blízkého. Podle mne ti lidé trpí daleko více strachem, než fyzickou bolestí. Tedy pokud jsou v opatrování nemocničním. Jak už jsem psala, zažila jsem to dvakrát a ani jedenomu z nich se umřít nechtělo. Naopak se smrti strašně báli. A jediné co jim dokázalo ulehčit situaci bylo to, že jsme je uměli přesvědčit o tom, že se vyléčí a budou žít.
Proto také nemám ráda otázky typu "bojíte se smrti?" Každý kdo napíše že se nebojí, nedokáže si ani pořádně uvědomit, na co vlastně odpovídá a je to jen takové plácání o ničem a nepovažuji takové diskuze za hodné rozumného člověka. A klidně se na mne můžete vrhnout, je mi to jedno. Stejně se každý z nás jednoho dne ocitne v situaci, kdy bude jeho smrt neodvratná. A to bych chtěla každého z těch, kteří dneska prohlašují že se smrti nebojí, ještě jednou slyšet.
suzymon: Docela dobře a hezky jsi to popsala a plně s tebou souhlasím. Nemohu ti to ohodnotit a tak alespoň
K tomu jestli se někdo bojí smrti nebo ne bych dodal, že to může být u každého jiné. Jinak nad tím lidí přemýšlí v situaci kdy jim ta smrt přímo nehrozí a nečekají ji, ale když se dostanou do situace kdy je jejích smrt už velmi blízko tak nad tím můžou začít uvažovat úplně jinak.
Sebod, umírání je uvědomění si toho, že je smrt už velmi blízko a nevyhnutelná. A to představuje pro lidi kteří mají mozek ještě v pořádku obrovský strach z neznámého. A ten strach je nepopsatelná tíseň. A o tom mluvím. Jsou samozřejmě lidé kteří už nic nevnímají, ale to už asi také nevnímají ani tu bolest. To jsou ti, o kterých se tady také mluví. Ti, co jsou pod přístroji a jsou uměle drženi při životě, protože pořád ještě některé orgány fungují. Já jsem zažila jenom dva případy a oba lidé byli v nemocnici pod lékařským dohledem. Něco jiného bude, když takový člověk umírá doma. V domácím prostředí nemůže dostat všechnu dostupnou péči.
Já nevím jak budu umírat já a za jakých okolností. Ale určitě se budu strašně bát. A to patřím k lidem, kteří věří, že smrtí to nekončí. Jenomže to je pouze mé přesvědčení a nemám to ničím potvrzené. A obávám se, že jestli mi to bude pořád myslet, že si nikdy smrt přát nebudu.
Proč se zadatelka už neúčastní jsem si také vysvětlila. Ale psát to nebudu.
suzymon: Obrovský strach z umírání? Možná jak u koho. Já jsem zažil už umírání blízkých osob a byl jsem při nich nakolik to bylo možné a i když si uvědomovali, že jejích smrt je už velmi blízko tak jsem na nich žáden strach z toho nepozoroval. Zemřeli v klidu smíření s tím, že se už nedá nic dělat a je to konec jejích života.
sebod: "Babička ta se modlila, aby si ji Bůh už konečně vzal." Předpokládám, že se ale nemodlila o to aby ji poslal někoho kdo by ji bezcharakterně zavraždil. Už jsem to tu psal, že je rozdíl mezi chtít zemřít a chtít být někým zavražděný. Přát si smrt neznamena chtít být zavražděný, ale to ty asi nedokážeš pochopit.
- lpění na životě za každou cenu bych ještě pochopila, kdyby se člověk mohl nějakým způsobem smrti vyhnout ! Ale když stejně umřít musím ! - tak to nechápu. Asi mi chybí nějakej smysl, nebo co ...
rubko
- no, já si přirozený konec představuju jako sešlost stářím, anebo úmrtí v důsledku selhání organismu v případě smrtelné nemoci.
Nikoliv jako násilné udržování tělesné schránky na přístrojích, opiátech, hadičkách a to i navzdory přání umírajícího ! - nebot umírající mnohdy o ukončení trápení sami prosí. Nevím, v čem tady vidíte "úctu" k životu - já naopak vidím bezcitnost a sobectví společenského statutu ve jménu bůhvíčeho ! To mne jenom utvrzuje v názoru na bytost, zvanou člověk !
Ve jménu dobra, spravedlnosti a humanity a navíc s Božím požehnáním páchá "člověk" ty nejhorší bestiality v historii lidstva ! FUJ !
culdabulda1: Asi ti opravdu chybí smysl zvaný úctou k lidskému životu. Ono tu nejde o lpění na životě za každou cenu, ale o důstojné dožití ho až do přirozeného konce a ne o jeho předčasné ukončování vraždou.
culdabulda1: Ano člověk často páchá ty nejhorší bestiality, ale ne ve jménu dobra, spravedlnosti a humanity, ale ve jménu vlastní sobeckosti kdy řadí vlastní zájmy nad zájmy ostatních.
Milý rubko. Ukaž mi, prosím, kde JÁ píši o tom, že NĚKDO JINÝ by o tom měl rozhodnout !. Jak tazatelka, tak já píšeme o tom, že UMÍRAJÍCÍ člověk by měl mít tuto volbu. No, nic. Místo Tvých neustálých narážek a urážek se LASKAVÉ NAUČ chápat psaný text. Ušetříš si tím spoustu nedorozumění. Přeji Ti hezký den !
Přistoupím-li na to, že by umírající člověk měl mít tuto volbu → kdo by to měl udělat?
Umírající člověk už nemusí mít sílu si potřebné opatřit a vykonat sám. Kdo by mu v tom měl pomoci? Lékař? Někdo z rodiny? → A jsme zpět u možného zneužití...
ivzez. Ale to je pokračování úvahy. Tady se bavíme o tom, zda by to mělo být povoleno. Já říkám, že za mě ANO. To, jak v praxi ošetřit to, že nebude docházet ke zneužití, bych nechala na povolanějších lidech (nebo bych se podívala, jak to funguje v zemích, kde eutanasie je povolena). Pochopitelně ale vždy bude exeistovat nějaké minimální riziko, že to zneužito bude.
Ono my si musíme uvědomit jednu věc. Jak jde zdravotnictví kupředu, tak se dnes daří UDRŽET při životě i nemocné, kteří by před patnácti lety zemřeli daleko dříve. A já se domnívám, že to jde leckdy proti lidskému bytí. Moc dobře si pamatuji, když dcera ležela na ARU, jaké případy tam kolem ní byly. To byli trosky lidí, které žily jenom proto, že veškeré životní funkce za ně přebraly přístroje. Možná se čekalo na zázrak... A psát teď něco o tom, že se stále vyvíjejí nové a nové léky a že třeba po nich se ty lidé uzdraví je hloupost. Než se nový lék dostane mezi pacienty, tak uplynou roky, ne týdny nebo měsíce!
Existuje eutanazie pasivní, kdy je pacient odpojen od přístrojů, na kterých je závislý životem a eutanazie aktivní, kdy je pacintovi podána látka, která způsobí smrt. Běžné je to třeba u zvířat. Ve většině států kde je eutanazie povolena látku podává lékař, ale třeba ve Švýcarsku jsou k tomu určené specializované kliniky, kde látku může podat poučený laik ( viz video výše ). Není to ale tak, že se lékař s pacientem dohodnou, jsou na to velmi přísná pravidla. U nás sice zákon eutanazii nepovoluje a porušení se trestá, přesto i u nás se provádí. Kde není žalobce, není soudce...
Umírající člověk už nemusí mít sílu si potřebné opatřit a vykonat sám.
Právě proto je k dispozici institut nazvaný "dříve vyslovené přání"- jenže (skoro) každý si myslí, že jemu se to stát nemůže. Navíc se o tom příliš nemluví.
" Každý lékařský zákrok musí být proveden se souhlasem pacienta, avšak mohou nastat situace, ve kterých není možno tento souhlas získat. I tak je pacientovi ponechána možnost svobodně rozhodovat o své léčbě, a to prostřednictvím institutu dříve vyslovených přání. V praxi tedy může pacient dopředu vyslovit souhlas nebo nesouhlas s lékařským zákrokem pro případ, že se v budoucnu dostane do bezvědomí nebo že kvůli Alzheimerově chorobě ztratí schopnost o sobě rozhodovat. Nahrazuje se tím tak samotný souhlas či nesouhlas se zákrokem, pokud jej nebude moci udělit přímo. V dříve vysloveném přání je uvedena situace a postup lékaře, který si v ní pacient přeje realizovat (např. "v případě, že mě potká autonehoda, si nepřeji, aby mě byla podána krevní transfuze" ).
Je povinností kteréhokoliv zdravotnického pracovníka, aby respektoval dříve vyslovené přání pacienta, a přizpůsobil mu léčbu, pokud mu je existence takového přání známa v době započetí zdravotnického zákroku."
Jedubabičko, už jsem Vás žádala, abyste reagovala jinde → i tentokrát reagujete na něco jiného, než jsem napsala (ocenila bych, kdybyste četla, nač reagujete, a své "mimoreakce" vkládala samostatně).
Proč jste si v odkazu nerozklikla podotázky? A uvědomila jste si, že reagujete v otázce ohledně eutanázie?
jedubabicka: V případě eutanázie jde ale o lidský život a to nejde rozumně řešit jen tak nějakým dopředu a kdo ví za jakých okolnosti daným souhlasem. Lidí často dávají různé souhlasy s něčím a pak když si uvědomi co za souhlas dali tak řeší jak to zrušit nebo odvolat. Nevymýšlej proto nějaké nesmyslné kraviny na to jak by se dalo zlegalizovat vyvražďování lidí.
ivzez:
sebid: A kdo podle tebe by o tom rozhodnout měl? Pokud nemocný sám tak mu i bez nějakých zákonů v tom nic nebrání a dostupné prostředky k tomu jsou. Jestli to nějaký zákon těm lidém povolí nebo ne tak se v této věci nic nezmění.
Pokud by se povolilo eutanázií tak je tu docela dost velké ruziko zneužívání a pokud jde o lidský život tak je to závažná věc a nemělo by se s tím jen tak zaházet na lehkou váhu pouze proto, že nějací vraýeychtiví pomatenci si to přejou.
Jo, rubko? Vážně tomu nic nebrání? Viděl jsi někdy nemocného na smrt? Takového, který se sám ani nehne? Pro něj je problém si vzít sám třeba více prášků, které ho uspí, nebo se odpojit od přístrojů. To musí udělat někdo jiný. Na pokyn nemocného. A jelikož u nás nic jako asistentovaná sebevražda neexistuje, tak mu asi těžko někdo pomůže, že? Protože případná pitva prokáže, na co člověk zemřel, že ano? A ten. kdo "pomohl" půjde sedět !
Další Tvůj nápad?
sebod: Snažíš se vraždychtivče zarytě obhajovat neobhajitelné. Už tu bylo napsané docela dost názorů (nejen mých) svědčících proti eutanazií a kdo chce tak to pochopi, ale komu se honí hlavou pouze neúcta k lidskému životu tak s takovým pomatencem se asi nedá nic dělat.
Omlouvám se za trochu silnější vyjádření, ale jinak to bohužel vyjádřit neumím.
rubko. Ty opravdu neumíš číst, viď? A koukám, že když Ti chybí argumenty, tak přecházíš k urážkám, že? To tak máš i ve svém běžném životě, nebo jenom na netu? S tím se dá něco dělat, zkus na sobě zapracovat!
Opět Ti trošku pomůžu s pochopením psaného textu : stále píši o tom, že dá nemocný souhlas. Chápeš? Nebo Ti to mám vysvětlit ještě nějak jednodušeji?
sebod: A jak by jsi chtěl dokazovat, že nemocný dal skutečně souhlas pokud by došlo k nějakému nedorozuměni a bylo by třeba to prošetřít? Ten zavražděný by už to pak těžko potvrdil jestli ten souhlas dal nebo ne a nebo jestli ho nedal pod nátlakem. Vím jak to v nemocnicích chodí a že někteří starší nemocní jsou schopní podepsat asi téměž cokoliv co se jim podepsát dá, třeba souhlas s nějakým vyšetřením nebo zákrokem a to bez toho aniž by si byli plně vědomí co konkrétně podepisují. Znovu opakují, že se snažíš obhajovat ničím neobhajitelné hnusné svinstvo.
rubko - přečtěte si můj příspěvek z dnešních 17.44 hod. Možná zjistíte, že není nutné vždycky dokazovat.
Rubko, já se s Vámi shodnu v názoru, že nikdo nemá právo ukončit něčí život, nebo mu v tom pomáhat.
Ale rozumím i Sebod, Patronce a lidem, kteří by o sobě chtěli rozhodnout sami. I já si myslím, že by člověk měl mít právo o sobě rozhodnout.
Zdá se, že si to odporuje, že?
Problém/y vidím hlavně v legislativě (každý zákon lze porušit nebo zneužít) a v "technické stránce".
Umím si představit, že se můžu dostat do stavu, kdy by pro mne mohla být taková pomoc potřebná. Neumím si ale představit, že by mi v takovém případě měl někdo pomáhat. Já bych odešla podle svého přání, ale ten dotyčný by tu s tím, co udělal, musel dál žít řadu let.
Nedokážu si představit, že bych někomu v takové situaci pomohla. A zatím si nedokážu představit, že bych po někom něco takového chtěla.
Takže sice uznávám možnost volby rozhodnout o sobě sám, ale žádat o pomoc s tímto krokem někoho dalšího mi vůči "pomáhajícím" přijde hrozně nefér.
Řešení mne nenapadá.
ivzez: Ono je třeba se zamyslet i nad tím proč ti někteří nemocní lidí by chtěli předčasně ukončít svůj život. Často to může být tím, že není o takového člověka v jeho posledním čase života dostatečně dobře postarané. Také někdy i postojem jeho blízkých k němu. Kdyby to všechno bylo zcela v pořádku tak ti lidí by možná o té předčasné smrti ani nepomysleli. Spíše než přemýšlet o nějakých zákonech a řešeních jak ty lidi likvidovat by se mělo uvažovat nad tím jak jim ten jejích konec života co nejvíce zpříjemnít (ne uměle jich uržovat co nejdéle při životě) tak aby to bylo pro ně co nejmenší utrpení a mohli dožít důstojně až do přirozeného konce. Situace je ale bohužel taková, že mnozí razí neetický názor, že je lepší a levnější takové lidi likvidovat než se o ně dobře a důstojně postarat.
Nikde tu nevidím, že by někdo razil neetický názor, že je lepší a levnější takové lidi likvidovat.
Já za těmi názory vidím něco jiného: Nikdo nevidí rád svého blízkého trpět. A když už nepomáhají ani léky proti bolesti, přáli by lidé svým blízkým, aby jejich utrpení už skončilo.
V tom nevidím nic neetického.
Názor, že takovou prosbu nebo přání často vyjádří lidé, o které není v závěru života dobře postaráno, jsem několikrát potkala na "církevních" webech. Nemohu s ním souhlasit. Dnes už jsou možnosti takové, že se lze dobře postarat o každého.
PS: Sebod i další uživatelky znám (virtuálně) dlouho, ani jedna z nich nemá na mysli to, co jim podsouváte.
ivzez: Na přání nemocnému aby jeho utrpení už skončilo není nic špatného a neetického. Špatné a neetické bych viděl v tom kdyby mu někdo přál aby mu to utrpení už někdo ukončil předčasnou smrti což je vražda.
Ano dnes jsou možnosti jak se dobře postarat o každého. Je ale otázkou jestli se ty možnosti všude plně využívají. Stačí se podívat v nemocnicích nebo na LDN jak je tam postarané o doživající nemocné lidi. Netvrdím, že špatně, ale ne vždy a všude tak jak by to možná vyžadovalo aby se tam ten člověk cítil poměrně dobře. Možná je to tak tím, že není dostatek peněz na tu péči nebo i personálu a také v některých případech možná i tím personálem, že tu svojí práci nedělají dostatečně svědomitě.
Pokud jde o ty církevní weby tak právě církve jsou jedny z těch co provozují různé zařízení pro lidí v závěru života a myslím si, že to dělají dobře. Nebýt církví tak nevím jestli bychom dnes v Česku měli nějaký hospic, protože stát hospicům asi příliš nefandí.
Nemyslela jsem nemocnice či LDNky, ale právě hospice. Existuje i domácí hospic, kdy člověk může zůstat doma mezi svými blízkými a lékař + další personál docházejí. Případně poskytuje konzultace telefonicky, ...
S přístupem státu k hospicové péči se to snad také má pomalu začít lepšit. (Už bylo na čase!)
ivzez
- ale stejně jenom čekáte na smrt - a přiznejme si to - čeká na ni i Vaše okolí !
A tomu se právě chtějí někteří lidé vyhnout - pokud možno bezbolestně a důstojně - pro ateisty by to mělo být snadno pochopitelné. A vůbec to nechápu jako neúctu k životu, spíše jako úctu a lásku k blízkému člověku.
jedubabicka
- přesně tak !
A vůbec to nechápu jako neúctu k životu, spíše jako úctu a lásku k blízkému člověku.
Velmi nerada bych své blízké zatěžovala svou bezmocí či dlouhým a ošklivým umíráním. At fyzicky nebo finančně - o pohledu na "zbytek člověka" ani nemluvě.
A co ti lekari, kteri neumi rozpoznat nemoc a neurci správnou diagnozu - jaky trest pro takove felčary? Zavini svou neschopnosti zhorsovani nemoci, ktera by se mohla vcas lecena zastavit nebo vylecit, ale jsou nevinni?
- dobrá připomínka - v naší demokratické humanitní společnosti jsou namísto lékařů trestáni třeba policajti ...
patronka
- to je fakt - člověk, kterej nechce trpět - aby pracně hledal nejen bezbolestný způsob sebevraždy, ale navíc aby se ještě staral o to, aby nikde pak "nezapáchal" !
Je tu ještě jeden, zatím neřešený problém - po ukončení života zůstane "kadáver", rychle podléhající rozkladu a k tomu je pokaždé potřeba odborník, kterého se to osobně nedotýká, protože je to jeho práce. Viděla bych to tak, že v lékařském prostředí se dotyčný pacient rozloučí s bližními ( nebo taky ne ), lékař mu vloží do ruky zařízení, kterým se aplikuje smrtící dávka a na tu vlastní akci může být pacient sám. Teprve když je dokonáno, postarají se příslušní pracovníci o pozůstatky. Mně doma zemřela maminka i manžel, tak vím o čem to je...
patronkaa: A ten lékař pak bude do konce svého života žít s výčitkami svědomi, že i když sice přímo nikoho nezavraždil tak mu ale k tomu pomohl.
rubko -
já bych teda zase nechtěla žít se "svědomím" lékaře, který se bezcitně dívá na utrpení umírajícího a jenom ho udržuje při životě co nejdéle - to dokážou jenom takoví, jako jste Vy - a ještě to považují za ctnost !
- no Hippokrates třeba nepředpokládal, že bude učiněn takový pokrok v medicině, že bude umožňovat takovou nehoráznost, jako udržovat smrtelně nemocného člověka při životě za každou cenu.
Možná by dnes učinil ve své "přísaze" příslušnou výjimku ... A pořád se zde, doufám, bavíme o dobrovolnosti euthanasie, nikoliv o násilném ukončení života, bez souhlasu zabíjeného - které teprve nazýváme vraždou !
patronka
- zkuste nejdřív vložit heslo a pak teprve napsat nick - já se taky nemůžu přihlásit v Edge normálně .
Já bych trochu přibrzdila. Nejen Rubko, ale i zákony.
Žádný lékař se nedívá na trpícího bezcitně, ale legislativa, Hippokratova přísaha, (nejen) lékařská etika ani jeho svědomí mu kromě mírnění bolestí nic jiného neumožňují.
Ad culdabulda - Hippokrates třeba nepředpokládal, že bude učiněn takový pokrok v medicině
Hippokrates aby se v hrobě obracel - jeho přísaha už dávno není to, co byla. Tohle je v ní totiž také:
" Nedám žádné ženě vložku do pochvy s tím úmyslem, abych zabránil oplodnění nebo přerušil vývoj plodu."
O "neposkvrnění se chlípným dotykem" ani nemluvě
(A ano, je to citace z jedné verze - v jiných překladech to může znít trochu jinak, leč význam zůstává.)
culdabulda1: Proč mi bezcharakterně podsouváš to co jsem nikde nepsal? Kde jsem psal, že by se mělo umírajícího udržovat co nejdéle při životě? Tak jak už tu bylo několikrát psané tak jsou prostředky jak to utrpení umírajícím zmírnit na přijatelnou mez. Bezcharakterním vraždychtivcům se to ale nedá vysvětlit. Ti by chtěli umírající předčasně vyvražďovat aby byl od ních co nejdříve klid.
Tohle řešte se svým ošetřujícím lékařem, psychologem, psychiatrem. A též jinými pomocnými organizacemi.
Jinak si pročtěte pár informací o ,,hospicech,,. Nemusíte být věřící.
To, že u nás není povolená asistovaná sebevražda, neznamená, že tu lidé musejí umírat v nesnesitelných bolestech.
V neřešitelných případech se nasadí účinné léky na bolest a nehledí se na vedlejší účinky. A ty jsou účinné.
Nezlobte se, ale tento druh dotazů dost dobře nechápu. Když chci odejít předčasně, tak se na to předčasně připravím a až to nebudu moci vydržet, tak to použiju. Kde je problém? Pokud jste na tom, jak píšete, tak je mi to líto a možná jen potřebujete vlít do žil trochu odvahy a proto jste tento dotaz položila. Nevím, proč si o sobě myslíte, že nejste dobrý člověk. Zabila jste někoho? Asi ne. Všichni děláme chyby, nikdo není dokonalý a Váš pokrok už je, že si už svoje nedostatky uvědomujete, to je první krok k nápravě. Bojujte, dost lidí se nepoddalo a svůj boj (často označovaný jako marný) vyhrálo. A modlit se nemusíte, napojit se tam nahoru můžete jen myšlenkou, cítíte -li potřebu.
Děkuji vám moc, možná právě tohle jsem potřebovala slyšet. Přišlo se na to pozdě, dřív jsem se připravit nemohla a vyhlídky nejsou žádné. Je to pro mě nový fakt, ještě jsem to nevstřebala, tak se nezlobte. Věřím, že mé psaní je chaotické.
Trošku chaotické a i trošku si protiřečíte.
Píšete, že jste si jenom něco vsugerovala, že Vaše bolest je psychosomatická. V dalším příspěvku píšete, že se na to přišlo pozdě.
Na co přišlo pozdě?
Člověk na smrt nemocný se obrátí na svého nejbližšího a to je ve Vašem případě manžel.
On by Vám měl poradit, podržet nad vodou, ujistit, uchlácholit, dát perspektivu.
Z Vašeho psaní mám bohužel pocit, že upoutáváte na sebe pozornost, koketujete se smrtí. Být na smrt nemocná, nenapíšu do ,,poradte,, ale budu se snažit se vyléčit, či potlačit negativní příznaky, zjistit o nemoci co nejvíce informací a možnosti léčby, navštěvovat stránky a diskuze, které se přímo zaobírají onou Vámi nedefinovanou nemocí. Určitě bych o sobě nepsala, že jsem špatný člověk. To mě prostě nesedí.
I když uznávám, že ve vypjatých situacích se člověk chová ne právě racionálně.
Můj tatínek dostával poslední dny silné opiáty, aby nemusel trpět, nic nevěděl, vše zaspal, odešel ve spánku.
Patronko, děkuji za tohle video. Je velice dojemné a všichni se bojíme a přejeme si, abychom takhle neskončili. Jen se obávám, že v tomhle videu jsou lidé, kteří mají dost financí na to, aby si mohli vybrat. Domovy důchodců a léčebny dlouhodobě nemocných budo mít dost takových klientů, kteří na tuhle "službu" nedosáhnou.
Dovolím si nesouhlasit, mně to dojemné nepřipadá a líbí se mi ten racionální přístup ke smrti. Každého smrt nakonec potká, tak proč neodejít s jistotou, že nebudu trpět a ani pozůstalí nebudou mít zbytečné starosti. Finančně je to určitě méně nakladné, než udržování těžce nemocných násilím při životě, který se už ani životem nazývat nedá. Stačí jen rozumně formulovaný zákon, aby nemohlo docházet k zneužívání. Já bych do toho šla...
Jak byste do toho šla? Já nejspíš ne. V případě, že bych měla takové bolesti, že už bych to chtěla ukončit, by to asi pro mne byla pomoc.
Ale nedokážu si představit, že by mi v tom měl někdo pomáhat (nechtěla bych "být v jeho kůži"). A žádný zákon nezabrání zneužívání.
A kdo rozhodne o tom, že už jde o "udržování těžce nemocných násilím při životě, který se už ani životem nazývat nedá"?
Dobrý den, já vím, že tento dotaz tu už několikrát padl, ale mohla byste nám, prosím, sdělit, co máte za nemoc? Vaše pravé jméno jste tu nikde nenapsala, vše by proběhlo v naprosté anonymitě. Lidé se Vám tady snaží pomoci, ne ublížit. I když to samozřejmě záleží, co pro koho v jisté situaci znamená pomocná ruka a ruka smrti. Já zastávám názor, že pokud neexistuje lék, je někdy odchod opravdu nejlepším možným řešením. Ale to až v krajních případech.
Jsem jednoznačně a kategoricky proti jakémukoliv předčasnému ukončování lidského života. Podle mne by každý měl svůj život dožít až do přirozeného konce. To neznamená, že by se mělo člověka který je těžce a nevýlečitelně nemocný za každou cenu udržovat co nejdéle při životě. Myslím si, že velký význam pro takového člověka má přístup k němu jeho blízkých (rodina, přátelé) jak se k němu chovají a jestli projevují o něho zájem a nebo mu spíše dávají najevo, že už jich příliš nezajímá a je jim na obtíž. Jak už tu někteří psali tak na bolest jsou léky a léčka. Mluví se, že život je boj a proto bychom ho měli dobojovat až do konce a předčasně ho nevzdávat a ukončovat.
Přejí hodně síly pro překonávaní těžkosti které nám život přináší.
rubko, jen abys byl takto kategorický v okamžiku, kdy Ty sám bys byl ve třetím stadiu rakoviny...
sebod
- to on asi bude - tihle fanatici to dokážou !
rubko
- já si legraci nedělám, jenom nepovažuji lidský život za něco zvlášt vyjímečného. A jelikož považuju za nespravedlivé, že jsem se musela narodit, aniž jsem se o to "prosila" , myslím, že mám plné právo rozhodnout alespoň o své smrti ! A to by mělo být umožněno každému, kdo by nechtěl nedůstojně trpět. Vy klidně trpět můžete, když to považujete za správné, ale nevnucujte to jiným !
Zamyslela jste se nad tou otázkou trochu hlouběji? Jak by to mělo být umožněno každému? Vážně byste po někom požadovala, aby "pomáhal lidem umírat na přání"?
Já bych snad (?) pochopila, kdyby se tak někdo rozhodl a skončil sám bez cizí pomoci. Ale podle mne nemá nikdo právo chtít s takovým krokem "pomoci" od jiných lidí.
Stjeně jako Rubko si myslím, že je tu v některých odpovědích znát neúcta k životu ...
Ono by bylo dobré se zamyslet i nad tím proč ti někteří lidé chtěji skoncovat se životem a je jedno jestli sami nebo s cizí pomocí. Já si myslím, že je to do značné míry tím jak se k ním chovají jiní, hlavně blízcí a že jim není poskytnutá jiná možnost důstojného prožití poslednícho času jejích života.
Docela dobrý článek. Doporučují přečíst.
Nenapadlo vás, že to nemusí být jenom - nebo "do značné míry" - chováním okolí? Že ten člověk může mít i jiné, výsostně osobní, důvody?
Teď mě asi hodně lidí bude kamenovat - ale proč nenecháme trápit zvíře, kdežto u bližního se nad tím leckdo pohoršuje?
rubko. Velice se mýlíš. Umírající by často volil rychlejší smrt právě s ohledem na svoje milující a milované bližní. Mně takto umírala babička. Doma. Bylo to něco hrozného. Smrt pro ni byla vykoupením.
sebod: Ano mnozí nemocní hlavně staří lidé si sami přejou už zemřít. To ale neznamená, že by chtěli být bezcharakterně sprostě zavražděni. Je rozdíl mezi normální přirozenou smrti a předčasným ukončením života zavražděním někoho. Nevím jak to bylo konkrétně s tou tvojí babičkou, ale pokud jste se ty a její blízcí k ni chovali tak jak to tu propaguješ a dávali jste ji najevo, že je vám už naobtíž tak se ani není čemu divit, že to pro ni bylo hlavně po psychické stránce hrozné. Tak jak už tu někteří psali ten konec života pro mnohé lidí nemusí být až tak hrozný pokud se o ně dokážeme dostatečně dobře postarat a chováme se k ním solídně.
Ano, je to úhel pohledu. Vážím si života i lidí, nemohla bych po někom chtít, aby mi s něčím takovým pomohl.
ivzez
- nemůžu si pomoct, ale větší úctu mám k životu zvířat, nežli k životu člověka, protože člověk je schopen takových zhůvěřilostí, že si takového živočicha vážit nemůžu. Prostě to tak mám a nic s tím nenadělám !
Samozřejmě, že existují lidé, jichž si člověk při nejlepší vůli vážit nemůže, ale to podle mne neznamená že bychom si neměli vážit života jako takového.
Překvapuje mne, že mne a Robka nepodpořili věřící... (To není výčitka, jen výraz překvapení.)
sebod, culdabulda: Dělat si z takových věci legraci není příliš namístě. Možná jste nebyli příliš dobře vychovani k úctě k lidskému životu.
culdabulda: S takovým přístupem k lidskému životu by lidstvo muselo být už dávno vymřelé. Nikdo se o narození neprosí tak proč se snažít o jeho početí a dávat mu život aby pak mohl vyčítat, že si o to neprosil, že. Doporučil bych trochu přemýšlet nad tím co zde píšeš. Pokud někdo nedůstojně trpí na konci života tak je to především tím, že mu k tomu jiní (často rodina) svým chováním a nezájmem napomáhají.
sebod: O tvojí výchovu se měli starat jiní, ale ti ji asi v otázce lidského života docela dost zanedbali.
eivlis: Jediným řešením neni to předčasně ukončit. Určité řešení jsou, ale je třeba se nechovat sobecky a to řešení těm lidém nabídnout a poskytnout.
Opravdu nevím, proč je pro některé z vás tolik důležité jakou nemocí paní trpí. Otázka je přeci úplně o něčem jiném.
JindroB přeji hodně sil nejenom v rozhodování.
Deraxo, víš proč je to důležité. Protože tohle může být žert anebo návod na sebevraždu. Zapomínáš, že jsou tady rádci, kteří věnují čas a zkušenosti tomu, kdo si z nich A/ dělá legraci B/ není duševně vpořádku. A tvoje sympatie jí mohou popostrčit ke smrti. Všimla sis slov psychosomatické problémy? Víš co to říká? Ne? Tak se zeptej sterejdy Gůgla a neraď někomu, at se zabije! Kruci!
Diskuze se zde velmi rozkošatěla, bohužel nějaký názor od zadavatelky mi tu delší dobu chybí.
A měla by jistě co říci, když v zadání píše, že má bolesti a umírá. Tedy my ,,relativně zdraví,, nemůžeme /zatím/ k tomuto tématu napsat to, co ,,jindrab,, která má s tímto tématem skutečnou zkušenost a ví, co jí čeká. Nebo se tohoto tématu, které rozvířila, zalekla. Nebo jí není dobře.
Myslím si, že tohle je téma, které se nějak dotýká každého, každý na ně máme nějaký názor.
A myslím, že bychom tazatelce všichni moc rádi pomohli, kdyby nám to umožnila → kdyby reagovala a něco doplnila. Věřím, že by se i pro její situaci nějaká (alespoň částečná) pomoc nebo úleva našla.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.